332

Důvodnosť, i, f., jistota na důvodech zasa-
zená, Gründlichkeit, Zuverlässigkeit, Erweis-
lichkeit. Marek. D. nepřemožená. Br.

Důvodný (zastar. dóvodný); důvoden, dna,
dno = důvody mající, podstatný, jistý, jasný,
patrný, erweislich, erwiesen, gründlich, über-
zeugend, gewiss, gegründet, klar, augen-
scheinlich. Jg. Psal velmi důvodně. V. Voda
ta dovodným jest lékařstvím. L. Z pouhého
toliko a nedovodného podezření. V. Nedů-
vodné řeči (klevety). V. Křivý a nedôvodný
nářek. D. Dův. rada, Troj. — D. = kdo čeho
dovede, dokonalý, mocný, podstatný, erheblich,
mächtig, kunstreich, geschickt, wirksam,
thätig, nachdrücklich, gründlich. Jg. D. umělec.
Reš. Mistrovský a d. kus. Reš. D. řemeslník,
člověk, boj, síť. Reš., L. Vz Dovedný. - v čem.
V tom je satan d. a mocný mistr. Reš.

Duvok, u, m., přeslička vodní. Schachtel-
halm. D.

Duvokovati, duvokem tříti, mit Schachtel-
halm reiben, scheuern. Techn.

Důvtip, u, m., dovtip, důvtipek, pku =
bystrosť mysli, Genie, Einsicht, Geist, Talent,
Kopf, Mutterwitz, Witz. Jg. D. zvláště jest
ten dar úmyslu, který mezi mnohými věcmi
s lehkostí nalézá (objímá) svazky a srovna-
losti, podobenstvo a rovnosť, (něm. Witz). L.
Vz Důmysl. — D. = co se vtipem nalezne,
domysl, Erfindung, Einsicht, Einfall. Moudrosti
a pravých dovtipův dosíci. Jel. Důvtipův plný.
Jd. Beze všech výmluv a dovtipův. D. —
Důvtipek (s příhanou) = nedozralý, špatný
dovtip. L. — D. = úskok, šibalství, schytralosť,
Kunst, Kunstgriff, Streich. Jg. Zašel na něho tím
dovtipem. Jg.

Důvtipa, y, m. a f., důvtipný člověk, ein
Witzkopf. Ros.

Důvtipka, y, f., vtipka. D. Sinngedicht.

Důvtipnosť, i, f., smyslnosť, učenosť, vtip-
nosť, rozumnosť. V. Witzigkeit, Scharfsinnig-
keit, Geist, Scharfsinn, Einsicht. Jg. Vz Důvtip.

Důvtipný, dovtipný = plný důvtipu,
smyslný, důmyslný, vtipný, moudrý, witzig,
gewitzt, einsichtig, erfinderisch, scharfsinnig,
sinnreich, leicht fassend. Jg. D. nález, Pam.
Kut., hlava, člověk. D. Kdo mnoho vyhle-
dává, jest snažný; kdo zná, povědomý; kdo
vymýšlí, důvtipný jest. Kom. — v čem. Ve
zlém d. Tur. kr. Člověk v nesnázích důvtipen.
Pk. — na koho: na nepřítele. L.

Duzivý, lépe: duhovatý, irisirend. Mus.

Dužebnosť, i, f., Verdauungskraft. Ms. bib.

Dužebný, dužný, silný. D. žaludek. Jg.
Stark.

Dužeti = dužným se stávati, stärker werden.
Ros.

Duží, od duh (neduh) = pevný, hodný.
Na Slov. Stark, Fest.

Dužina, vz Duha, — D., kus medu ve
voštinách, langes Stück Honig. Us.

Dužinový, na dužiny, Dauben-. D. dříví.
D. Vz Dužný.

Dužiti, 3. os. pl. -ží, il, ení = k duhu
jíti, silným činiti. — koho, co. Ta potrava
člověka duží (macht stark, fleischig). Jg.

Duživěti = duživým se stávati, gedeihlich
werden.

Duživosť, i, f. Gedeihlichkeit. Zlob.

Duživý, k duhu sloužící, gedeihlich.

Dužkovati, irisiren. Dužkování, hra barev,
das Irisiren. Jg.

Dužnatý, dužný, masitý, fleischig. Rostl.

Dužněti, 3. pl. -ějí, ěl, ění = dužným se
stávati, stark, voll werden. Dobytek dužní. Ja.

Dužnina, y, ť. = lihovina. Rostl.

Dužniti, 3. os. pl. -žní, il, ěn, ění = dužným
činiti, stark, fleischig machen. — co, koho.
Voda ječná dužní tělo. Bib.

Dužnolusk, u, m., rostl., Rostl., sarcodium.

Dužnoměšník, u, m., rostl., Rostl., sarco-
lobus.

Dužnosť, i, f. = síla, moc, die Stärke. D.
těla, srdce; pokrmův (živnosť, tučnosť, nährende
Kraft). Jg. Pokrmy dobrou dužnosť dávají.
Zlob. D. těla také = vytylosť, Fettsucht. Ja.

Dužnověnečník, u, m., sarcostemma, rostl.
Rostl.

Dužný; dužen, žna, žno; komp. dužnější.
D. = mocný, silný, hřmotný, masitý, stark,
kräftig, mächtig. D. člověk, tělo, rostlina
(masitá), houba. Jg. — D. = duživý = k duhu
sloužící, gedeihlich. Dužných pokrmů poží-
vati. Zlob. — D. = dužinový, na dužiny,
Dauben-. D. dříví. D.

Dva (při mužských jménech životných
v nom. a vok. také: dvá; vz Čtyři), m., dvě,
f. a n., zwei. V nom. dvá také na Moravě
ale akk. dva, Šb. V již. Cech. při jménech
mužských osobných: dvá, rod střední: dva
n. dvě, f.: dvě. Kts. Dva skr. dva, zd.
dva, řec. ovo, lat. duo, goth. tvai, lit. du
(fem. dvi)., Schl. Fk. 97. Odkud se odvo-
zuje, o tom vz Šf. v Mus. 1848. I.
3. str. 231. — Vz „Číslo". — Gt. a lok. dvou
(v obec. mluvě: dvouch); dat. a instr. dvěma
(v obec. mluvě dat. dvoum, instr. dvouma),
akk. dva, dvě (v již. Čech. dva-ě. Kts. 24. ). —
Dva kohouti na jednom smetišti nesrovnávají
se. Dva těžka vozy piva bílého. 1550. Dva
více mohou než jeden. Dva jednoho pán
a tři vojsko (větší počet vítězí). Kde dva,
tu rada, kde víc, tu zrada. Dva tvrda kameny
řídko dobré mouky namelí. Jg. Více dva
vidí než jeden. V. Dva více vědí, čtyři oči
dále hledí; Dva spolu mohou zpívati, ale ne
mluviti. Vz Pán. Lb. Dvě ruce mnoho udělají.
Prov. Nejsou na jednom volu dvě kůže. Jg.
Jeden vůl nemá dvou koží. Nebéře se z jednoho
vola dvou koží. Dvě ruce více udělají než
jedna, V. Čtyři oči více vidí nežli dvě. Kdo
dvou zajíců honí, žádného neuhoní. Jeden ze
dvou. Ze dvou jedno učiniti. Jg. Zle dvěma
sloužiti, hůře dvěma panovati. Dvěma pánům
sloužiti trudno. Jg. Za dva pil a jedl (= co
dva). Jg. Lap dvě kočky za jednu nohu. Jg.
Dvě straky za jeden ohon. Džbán o dvou uších
(uchách). V. Po dvou stech letech. Kom. Dva
a dva = po dvou. Vz Číslovka. Ve dva kusy,
na dva díly. Us. Žádný (nikdo) dvěma metlami
švihán býti nemá, V. Ani vůl dvěma smrtmi
neumírá, Mezi dvěma stoličkami člověk na
zem padá. Před dvěma hodinami. Žer.

Dvacátek, tku, m., ^]/₂₀, daň, Abgabe. Jg.

Dvacatero, a, n., zwanzig Stück. Jg.

Dvacaterý, zwanzigerlei, zwanzigfach. D.

Dvacátník, a, m., dvacetiletý, 20 Jahre
alt. Vz Čtyřicátník.

Dvacátovati, každého dvacátého muže
trestati. Jg.