333

Dvacátý. Jeden a dvacátý, dvacátý prvý,
jedenmecítmý. Dva ad., d. druhý, dvamecítmý
atd. Jg. Der zwanzigste. Us.

Dvacet, i, či dvacíti (gt., dat., lok., instr.
dvacetin, dvacíti; stran í v dvacíti vz Deset).
D. = dva-deset, dvadset, dvacet (ds = c); šp.
tedy: dvadcet. Mk. Vz Číslo. Stran vazby yzPět.
Jeden z dvacíti. Dvacet a jeden, dvacet jeden,
jeden a dvacet, jedenmecítma. Jg. Vz Číslo.
Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
Prov., Jg.

Dvacetiletý (-letník, a, m. D. ), zwanzig-
jährig.

Dvacetina, y, f. Zwanzigstel.

Dvacetistěn, u, m. Ikosaëder. Ck.

Dvacetkrát, zwanzigmal. V.
Dvacetník, u, m. Ein Zwanziger.

Dvaciáš, e, m. = dvacetník (v obec. mluvě).

Dvacítidenní, zwanzigtägig. D.
Dvacítina, y, f., das Zwanzigstel. D.
Dvacítistěn, dvacetistěn, u, m. Sedl.
Ikosaëder.

Dvacítka, y, f., číslo dvaceti. Die Zwanzig,
20 Stücke. D. Již má dvacítku = 20 let. Us.
— D. na Slov. a Mor. = dvacetník.

Dvakrát, zweimal, doppelt. D. tak dlouho.
Us. Není d. dobrý. Us. Chléb d. pečený (suchár).
Ovce d. stará, vyrovnaná. (Sechsschaufler). D.
Dvakrát měř a jednou řež. D. dá, kdo brzo
dá. Jg. D. tolik; d. dvě. Us.

Dvakrátnásobný, zweifach.

Dvakrátný, zweimalig, doppelt. Jg.

Dvakrátzubatý list, když zub jeho opět
má zoubky. Rostl.

Dvamecítma, zwei und zwanzig, vz Jeden-
mecítma.

Dvanáct, i, zwölf, Dutzend. Vz Pět. D.
let míti, v dvanácti letech býti. V. Proto 12
pánův v radě sedí, aby, čehož nevidí jeden,
to jiný připomenul. V. Bere pět za dvanáct.
Prov. na Slov (= šidí). Jg. D. zabil, d. po-
razil (i. e. much = hubař). Mt. S.

Dvanáctek, tku, m., 12 kusů, 12 Stück. D.

Dvanácterec, rce, m., plocha dvanácti-
stranná. Jg.

Dvanácterní počet. Br. Zwölferlei.

Dvanáctero, a, n. = dvanáct nejednoho
druhu, zwölferlei. D. knížat zplodí Izmael.
Br. D. pokolení israelské. Mat. D. složení
(ve mlýně). Us. — Jg. Vz Čtvero; Druhové
číslovky.

Dvanácterý, zwölferlei; zwölffach. D.

Dvanácti-bok, u, m., zwölfseitiges Prisma,
Krok; -denní, zwölftägig, D.; -hlásek, ska,
m., pták, Sprachmeister, Us.; -hranník, u,
m., Zwölfeck, D.; -letý, zwölfjährig, V.;
-měsíčný, zwölfmonatlich; -na, y, f., ein
Zwölftel, Us.; -nohý, zwölffüssig. Us.

Dvanáctistěn, u, m., Dodekaëder. D. ko-
sočtverečný, Rhombendodekaëder. Krok.

Dvanáctka, y, f. Die Zwölf; ein Zwölftel.
D. — Dvanáctka snopů obilí na sobě v poli
složených (malý mandel). Mřk.

Dvanáctkrát, dvanáctekrát, zwölfmal.

Dvanáctnásobní, -bný, dvanácterý, zwölf-
fach. D.

Dvanáctník, a, m. Cf. Desátník. Cyr.
Dodekarch.

Dvanáctý, dvanáct, a, o; der zwölfte.

Dvanda = dvě. Vz Čtrnda.

Dvě, vz Dva.

Dvé, ého, n., směšeno z: dvoje; má v nom.
a akk. moc jména podstatného; ostatní dle
vzorce „Nový" tvořené pády jsou vazbou
přídavné. Zwei, ein Paar. Dvé děvčátek naro-
dilo se. Z dvého učinil jedno. Us. Na dvé =
na dva díly (něco rozděliti). Jg. Žaloba ta
má na dvé zapsána býti. Vš. Hlava na dvé
rozčepená. Rkk. Poleno na dvé roztíti. Us.
Ve dvé (v obec. mluvě: ve dví), po dvém,
dvé a dvé. V tom dvém hlavním hříchu
zdržují se všecky jiné nepravosti. Kom. O dvém
zlém báseň složil. Aesop. Dvé, suda, pár:
dvé (= pár) rukaviček. Po dvém, po dvou,
dvé a dvé, (v páru, po páru). Šp. Tu uzří
ukrutných dvé zvířat. Výb. II. 64. Vz
Číslovka, Druhový.

Dvé-barvinka, y, f., dichroma; -bublinec,
nce, m., diphysa; -chlopnec, ence, m., an-
thoceros; -křidlina, y, f., dipteryx; -listec,
stce, m., bifolium; -listenka, y, f., diplyl-
leia, rostliny. Rostl.

Dvénásobný = dvojnásobný.

Dvénohý = dvounohý.

Dvé-ocaska, y, f., diuris; -pilka, y, f.,
biserrula, rostliny. Rostliny.

Dvéře, pl., f., gt. dveří, dat. dveřím n.
dveřům, akk. dvéře, lok. dveřích, instr. dveřmi
(dle D. také: dveřemi). Na východní Moravě:
nom. dveři, gt. -ří, dat. -řom, akk. -ři, lok.
-řoch, instr. -řama. Brt. Strčes. dřvi, gt. drví.
Dvéřce, gt. dveřec; dvéřky, pl., f.; dvérka
n. dvýrka, V., dvéřka dvířka, ek, pl., n.;
dveří, n. — Dvéře, dv&rb, skr. dvára, lit. durýs,
goth. daura, řec. Ovqa, strn. tura, Thiir, lat.
fores. Schl. Vz Fk. 106, 369. — D. = otvor,
díra k vycházení, die Thüre, der Eingang.
D. od ulice, k ulici, na ulici, do ulice, Plk.;
domovní, kostelní, Jg.; d. v zadku domu,
zadní, nepravé. V. Dv. zazditi. Háj.; d. u dna
sudu, k půdě, na půdu. Šp. Ukazuješ mi
okno a já dvéře vidím. Prov., Jg., Č. (==
klameš). Za dveřmi, ve dveřích, přede dveřmi,
u dveří = blízko. V. Rádi ho vidí za dveřmi
(když jde pryč). Jg. Válka je přede dveřmi
(blízko). Bib. U dveří státi. Dveřmi ven.
Vraziti do dveří. D. — D. = d. z desky,
vrata. Die Thüre, die Thürflügel. D. mají
práh (spodní p., podvalinu), podboj (svrchní
práh, nadpraží, pouch) a po obou stranách
dveřeje. S pravé strany dveří jsou stěžeje
(čepy, běhouny), na nichž visí dveřeň (dveřní
křídlo), s levé strany zámek n. závora
(závlaka). Pt. 95. D. dubové, sosnové, jedlové,
Jg., skladité, St. skl., skryté, Br., slepé, pa-
dací, Nz., dvojité, dvojduché, zapadací (padák,
padál, poklop, sklop, sklopec, záklop). Sp.
Obložka n. obložeň, kování, pažba, práh
(něm. Futter), ostění (Futter von Stein) dveří;
závěsa (Band), římsa, klika, klepátko u dveří.
Nz. Obkladek u dveří (dveřeje). Šp. Při
otevřených dveřích něco dělati. J. tr. Strážce
dveří = vrátný. J. tr. D. vrzají. Pt. Budeš
poslouchat'? Odpověď: Ano, za dveřmi. Us.
Na dveřích u bytův doktorů med. bývá
psáno: „Při zavřených dveřích napiš každý
své přání na tuto tabulku". Tato frase není
dosti jasna, lépe: Jsou-li dvéře zamčeny
atd. Dvířka u kamen, u kočáru, Jg., do
kamen, kamnová z litiny, kovaná, ke



	333

	Dvacátý. Jeden a dvacátý, dvacátý prvý, jedenmecítmý. Dva ad., d. druhý, dvamecítmý atd. Jg. Der zwanzigste. Us. Dvacet, i, či dvacíti (gt., dat., lok., instr. dvacetin, dvacíti; stran í v dvacíti vz Deset). D. = dva-deset, dvadset, dvacet (ds = c); šp. tedy: dvadcet. Mk. Vz Číslo. Stran vazby yzPět. Jeden z dvacíti. Dvacet a jeden, dvacet jeden, jeden a dvacet, jedenmecítma. Jg. Vz Číslo. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Prov., Jg. Dvacetiletý (-letník, a, m. D. ), zwanzig- jährig. Dvacetina, y, f. Zwanzigstel. Dvacetistěn, u, m. Ikosaëder. Ck. Dvacetkrát, zwanzigmal. V. Dvacetník, u, m. Ein Zwanziger. Dvaciáš, e, m. = dvacetník (v obec. mluvě). Dvacítidenní, zwanzigtägig. D. Dvacítina, y, f., das Zwanzigstel. D. Dvacítistěn, dvacetistěn, u, m. Sedl. Ikosaëder. Dvacítka, y, f., číslo dvaceti. Die Zwanzig, 20 Stücke. D. Již má dvacítku = 20 let. Us. — D. na Slov. a Mor. = dvacetník. Dvakrát, zweimal, doppelt. D. tak dlouho. Us. Není d. dobrý. Us. Chléb d. pečený (suchár). Ovce d. stará, vyrovnaná. (Sechsschaufler). D. Dvakrát měř a jednou řež. D. dá, kdo brzo dá. Jg. D. tolik; d. dvě. Us. Dvakrátnásobný, zweifach. Dvakrátný, zweimalig, doppelt. Jg. Dvakrátzubatý list, když zub jeho opět má zoubky. Rostl. Dvamecítma, zwei und zwanzig, vz Jeden- mecítma. Dvanáct, i, zwölf, Dutzend. Vz Pět. D. let míti, v dvanácti letech býti. V. Proto 12 pánův v radě sedí, aby, čehož nevidí jeden, to jiný připomenul. V. Bere pět za dvanáct. Prov. na Slov (= šidí). Jg. D. zabil, d. po- razil (i. e. much = hubař). Mt. S. Dvanáctek, tku, m., 12 kusů, 12 Stück. D. Dvanácterec, rce, m., plocha dvanácti- stranná. Jg. Dvanácterní počet. Br. Zwölferlei. Dvanáctero, a, n. = dvanáct nejednoho druhu, zwölferlei. D. knížat zplodí Izmael. Br. D. pokolení israelské. Mat. D. složení (ve mlýně). Us. — Jg. Vz Čtvero; Druhové číslovky. Dvanácterý, zwölferlei; zwölffach. D. Dvanácti-bok, u, m., zwölfseitiges Prisma, Krok; -denní, zwölftägig, D.; -hlásek, ska, m., pták, Sprachmeister, Us.; -hranník, u, m., Zwölfeck, D.; -letý, zwölfjährig, V.; -měsíčný, zwölfmonatlich; -na, y, f., ein Zwölftel, Us.; -nohý, zwölffüssig. Us. Dvanáctistěn, u, m., Dodekaëder. D. ko- sočtverečný, Rhombendodekaëder. Krok. Dvanáctka, y, f. Die Zwölf; ein Zwölftel. D. — Dvanáctka snopů obilí na sobě v poli složených (malý mandel). Mřk. Dvanáctkrát, dvanáctekrát, zwölfmal. Dvanáctnásobní, -bný, dvanácterý, zwölf- fach. D. Dvanáctník, a, m. Cf. Desátník. Cyr. Dodekarch. Dvanáctý, dvanáct, a, o; der zwölfte. Dvanda = dvě. Vz Čtrnda.	Dvě, vz Dva. Dvé, ého, n., směšeno z: dvoje; má v nom. a akk. moc jména podstatného; ostatní dle vzorce „Nový" tvořené pády jsou vazbou přídavné. Zwei, ein Paar. Dvé děvčátek naro- dilo se. Z dvého učinil jedno. Us. Na dvé = na dva díly (něco rozděliti). Jg. Žaloba ta má na dvé zapsána býti. Vš. Hlava na dvé rozčepená. Rkk. Poleno na dvé roztíti. Us. Ve dvé (v obec. mluvě: ve dví), po dvém, dvé a dvé. V tom dvém hlavním hříchu zdržují se všecky jiné nepravosti. Kom. O dvém zlém báseň složil. Aesop. Dvé, suda, pár: dvé (= pár) rukaviček. Po dvém, po dvou, dvé a dvé, (v páru, po páru). Šp. Tu uzří ukrutných dvé zvířat. Výb. II. 64. Vz Číslovka, Druhový. Dvé-barvinka, y, f., dichroma; -bublinec, nce, m., diphysa; -chlopnec, ence, m., an- thoceros; -křidlina, y, f., dipteryx; -listec, stce, m., bifolium; -listenka, y, f., diplyl- leia, rostliny. Rostl. Dvénásobný = dvojnásobný. Dvénohý = dvounohý. Dvé-ocaska, y, f., diuris; -pilka, y, f., biserrula, rostliny. Rostliny. Dvéře, pl., f., gt. dveří, dat. dveřím n. dveřům, akk. dvéře, lok. dveřích, instr. dveřmi (dle D. také: dveřemi). Na východní Moravě: nom. dveři, gt. -ří, dat. -řom, akk. -ři, lok. -řoch, instr. -řama. Brt. Strčes. dřvi, gt. drví. Dvéřce, gt. dveřec; dvéřky, pl., f.; dvérka n. dvýrka, V., dvéřka dvířka, ek, pl., n.; dveří, n. — Dvéře, dv&rb, skr. dvára, lit. durýs, goth. daura, řec. Ovqa, strn. tura, Thiir, lat. fores. Schl. Vz Fk. 106, 369. — D. = otvor, díra k vycházení, die Thüre, der Eingang. D. od ulice, k ulici, na ulici, do ulice, Plk.; domovní, kostelní, Jg.; d. v zadku domu, zadní, nepravé. V. Dv. zazditi. Háj.; d. u dna sudu, k půdě, na půdu. Šp. Ukazuješ mi okno a já dvéře vidím. Prov., Jg., Č. (== klameš). Za dveřmi, ve dveřích, přede dveřmi, u dveří = blízko. V. Rádi ho vidí za dveřmi (když jde pryč). Jg. Válka je přede dveřmi (blízko). Bib. U dveří státi. Dveřmi ven. Vraziti do dveří. D. — D. = d. z desky, vrata. Die Thüre, die Thürflügel. D. mají práh (spodní p., podvalinu), podboj (svrchní práh, nadpraží, pouch) a po obou stranách dveřeje. S pravé strany dveří jsou stěžeje (čepy, běhouny), na nichž visí dveřeň (dveřní křídlo), s levé strany zámek n. závora (závlaka). Pt. 95. D. dubové, sosnové, jedlové, Jg., skladité, St. skl., skryté, Br., slepé, pa- dací, Nz., dvojité, dvojduché, zapadací (padák, padál, poklop, sklop, sklopec, záklop). Sp. Obložka n. obložeň, kování, pažba, práh (něm. Futter), ostění (Futter von Stein) dveří; závěsa (Band), římsa, klika, klepátko u dveří. Nz. Obkladek u dveří (dveřeje). Šp. Při otevřených dveřích něco dělati. J. tr. Strážce dveří = vrátný. J. tr. D. vrzají. Pt. Budeš poslouchat'? Odpověď: Ano, za dveřmi. Us. Na dveřích u bytův doktorů med. bývá psáno: „Při zavřených dveřích napiš každý své přání na tuto tabulku". Tato frase není dosti jasna, lépe: Jsou-li dvéře zamčeny atd. Dvířka u kamen, u kočáru, Jg., do kamen, kamnová z litiny, kovaná, ke