336

Dvojostří, n. = dvouostří.

Dvojovinec, nce, m., dicalyx, rostl., myrto-
vitá. Rostl.

Dvojpalček, ečka, m., hippolite, korýš.
Krok.

Dvojpanský, zweiherrig. D.

Dvojpaznehtný, -tý, vz Dvoup....
Presl.

Dvojpoddutý. D. čočka. Vz Čočka.

Dvojpouzdrý. D. prašníky, luska. Rostl.
Zweifächrig.

Dvojpyský, zweilefzig. D. pokraj. Rostl.

Bvojrad, u, m., Doppelreihe. D. (při tělo-
cviku) původní, obrácený ale nerušený, obrá-
cený rušený v členech, obrácený rušený
v členech a dvojicích. Tš.

Dvojřadí, n., Spalier. Čsk.

Dvojřadka, y, f., salpa, mlž. Krok.

Dvojřádkový, zweizeilig. Us.

Dvojřadý, vz Dvouřadý.

Dvojráz, u, m. = udeření na buben takové,
že obě paličky na jednou rázně na buben
dopadnou. Čsk.

Dvojřečnosť, i, f., Zweizüngigkeit. Krok.

Dvojřečný, zweizüngig, zwiesprachig. D.

Dvojretka, y, f., prinoderma, hlísta. Krok.

Dvojrodý, von 2 Arten. Jg.

Dvojrohatý, zweihörnig.

Dvojrožík, a, m., diceras, hlísta. Krok.

Dvoj ručka, y, f., pila mající na obou
stranách rukověť, aby jí dva řezati mohli.
Dch. Doppelhaltige Säge.

Dvojruký = dvouruký.

Dvojrupka, y, f., byblis, rostl. Rostl.

Dvojsečný, zweischneidig, d. meč; 2.
zweihauig, d. louka. D., Rk.

Dvojsedný, zweisitzig. D.

Dvojsíran, u, m., saures schwefelsaures
Salz, Bisulphas. Jg.

Dvojskořepinný, dvě skořepiny mající.
Krok.

Dvojslabičný, zweisylbig. Jg.

Dvojsmysl, u, m., Doppelsinn, Zweideu-
tigkeit, amfibolie. Měst. bož. Amfibolie za-
kládá se na různém významě jednoho slova
nebo vazby celé věty čili na homonymech
slovných a syntaktických. Pán Bůh peče
oplatky. Dostal na kabát. Čisti komu latinu
(= láti). KB. 240.

Dvojsmyslnosť, i, f. = dvojsmysl. D.

Dvojsmyslný, doppelsinnig, zweideutig.
D. slovo, řeč, věta, odpověď.

Dvojsoučka, y, f., atta, hmyz. Krok.

Dvojspeřený, bipinnatus. Rostl.

Dvojspřež, i a e, f., Doppelgespann.

Dvojspřežný, zweispännig. D. vůz. D.

Dvojstranný, zweiseitig. D.

Dvojstřižní ovce, zweischürig, die Zaupel.

Dvojstup, u, m., při tělocviku. D. na pravo
utvořený, v levo utvořený a) bočně, b) čelně.
Tš. —

Dvojsvinutý. D. list, doppelt gerollt. Rostl.

Dvojštětec, tce, m., calygus, žabronožec.
Krok.

Dvojtělný = dvoutělný.

Dvojtrný. D. meruzalka. Rostl.

Dvojtvářný, mit 2 Gesichtern. D. Janus
(římský bůh). Kram.

Dvojúdec, dce, m., rostl. kaprovitá, ste-
phania. Rostl.

Dvojuhlan, nyní dvojuhličitan, u, m.,
bicarbonas. D. ammonatý, sodnatý, železnatý.
Bk. —

Dvojuhličnatan, u, m. = dvojuhlan.

Dvojuchý = dvouuchý.

Dvojverší, dvouverší, n., distichon. Us.

Dvojveslý, dvouveslný, biremis, zwei-
ruderig.

Dvojvidění, n., das Doppelsehen, nemoc.
Rostl.

Dvojvinan, u, m. Bitartrat. Chym., Rk.

Dvojzátyně, ě, f., diplophractum, rostl.
lípovitá. Rostl.

Dvojzoubkatý, doppelt gesägt. D. listy.

Dvojzrak, u, m. = dvojvidění.

Dvojzrnka, y, f., dichondra, rostl. Rostl.

Dvojzrný, zweikörnig. Rostl.

Dvojzub, u, m., Zweizahn. D.

Dvojzubý, -bný, zweizähnig. D.

Dvojzvučka, y, f. = dvojhláska.

Dvojzvučnosť, i, ť.

Dvojzvučný, -zvuký, doppellautend. Jg.

Dvojzvuk, u, m. = dvojhláska.

Dvojženství, n., -ženstvo, a, n., Doppelehe,
Bigamie, Zweiweiberei. Us.

Dvojžilka, y, f., belita, hmyz. Krok.

Dvojživelní, obouživelní.

Dvopusta, y, m., Spiranzel. Na Slov.

Dvořácký, hormannisch; höflich. Rk.

Dvořáctvo, a, n. = dvorstvo.

Dvořačina, y, f., Kamarilla. Rk.

Dvořačka, y, f., šafářka, die Meierin. D.

Dvořák, a, dvořáček, čka, m., šafář (zastr.
rataj), Hofmeier, Meier, Hofbauer. V. Jedno
daj do škole, budeš mět školáka, druhé daj
do dvora, budeš mět dvořáka. Sš. P. 140.

— D. = svobodník, svobodný dvůr mající.
Freisass, Freibauer. 1). Vz Gl. 43. — D. =
dvoran, dvořanín, Hofmann, Höfling. Tkadl.,
Lom. Starý d., hotový žebrák. Prov. Mus.

— D. = zdvořilý člověk, ein höflicher Mensch.
V. Jest všech botů pravý dvořák. Prov. Jg.,
Lb. Vz Vtipný.

Dvořan, vz Dvořenín.

Dvořanka, y, f., dvořka, eine Hofdame,
Hoffrau. Jg. —D., tanec à la cour. Mřk.

Dvořanský, vz Dvořenínský.

Dvořanstvo, vz Dvořenínstvo.

Dvorec, vz Dvůr.

Dvoreček, čku, m., v již. Čech. dvořeček.
Kts. Vz Dvůr.

Dvoření, n., das Hofmachen, Hofiren. St.
skl — D., stavění se, falsche Stellung. Plk.
Vz Dvořiti se.

Dvořenín, dvořanín, a, m., pl. dvořané
(ne: dvořeníné n. dvořanínové, poněvadž
starodávná přípona sg. -janin jen v sg. se
připínala. Cf. Turčín — Turci. Bž. Vz -ín).
Dvořan, a, dvořanín, a (pl. dvořané), dvořánek,
ke dvoru náležející, králi sloužící, dvořák,
Hofmann, Höfling, Hofdiener. Jel., Štelc,
Lom. — Dvořané také = sluhové pánův,
kteří pánům tovaryšili, před pojezdy na
koních jezdili atd. Hofkavaliere, Hofbe-
diente. L.

Dvořenínský, lépe: dvořanský, dvorský,
Hof-, Hofleute-. Jg.

Dvořenínstvo, a, n., lépe: dvořanstvo,
der Hofstaat, die Hofleute. Č., Jg.



	336

	Dvojostří, n. = dvouostří. Dvojovinec, nce, m., dicalyx, rostl., myrto- vitá. Rostl. Dvojpalček, ečka, m., hippolite, korýš. Krok. Dvojpanský, zweiherrig. D. Dvojpaznehtný, -tý, vz Dvoup.... Presl. Dvojpoddutý. D. čočka. Vz Čočka. Dvojpouzdrý. D. prašníky, luska. Rostl. Zweifächrig. Dvojpyský, zweilefzig. D. pokraj. Rostl. Bvojrad, u, m., Doppelreihe. D. (při tělo- cviku) původní, obrácený ale nerušený, obrá- cený rušený v členech, obrácený rušený v členech a dvojicích. Tš. Dvojřadí, n., Spalier. Čsk. Dvojřadka, y, f., salpa, mlž. Krok. Dvojřádkový, zweizeilig. Us. Dvojřadý, vz Dvouřadý. Dvojráz, u, m. = udeření na buben takové, že obě paličky na jednou rázně na buben dopadnou. Čsk. Dvojřečnosť, i, f., Zweizüngigkeit. Krok. Dvojřečný, zweizüngig, zwiesprachig. D. Dvojretka, y, f., prinoderma, hlísta. Krok. Dvojrodý, von 2 Arten. Jg. Dvojrohatý, zweihörnig. Dvojrožík, a, m., diceras, hlísta. Krok. Dvoj ručka, y, f., pila mající na obou stranách rukověť, aby jí dva řezati mohli. Dch. Doppelhaltige Säge. Dvojruký = dvouruký. Dvojrupka, y, f., byblis, rostl. Rostl. Dvojsečný, zweischneidig, d. meč; 2. zweihauig, d. louka. D., Rk. Dvojsedný, zweisitzig. D. Dvojsíran, u, m., saures schwefelsaures Salz, Bisulphas. Jg. Dvojskořepinný, dvě skořepiny mající. Krok. Dvojslabičný, zweisylbig. Jg. Dvojsmysl, u, m., Doppelsinn, Zweideu- tigkeit, amfibolie. Měst. bož. Amfibolie za- kládá se na různém významě jednoho slova nebo vazby celé věty čili na homonymech slovných a syntaktických. Pán Bůh peče oplatky. Dostal na kabát. Čisti komu latinu (= láti). KB. 240. Dvojsmyslnosť, i, f. = dvojsmysl. D. Dvojsmyslný, doppelsinnig, zweideutig. D. slovo, řeč, věta, odpověď. Dvojsoučka, y, f., atta, hmyz. Krok. Dvojspeřený, bipinnatus. Rostl. Dvojspřež, i a e, f., Doppelgespann. Dvojspřežný, zweispännig. D. vůz. D. Dvojstranný, zweiseitig. D. Dvojstřižní ovce, zweischürig, die Zaupel. Dvojstup, u, m., při tělocviku. D. na pravo utvořený, v levo utvořený a) bočně, b) čelně. Tš. — Dvojsvinutý. D. list, doppelt gerollt. Rostl. Dvojštětec, tce, m., calygus, žabronožec. Krok. Dvojtělný = dvoutělný. Dvojtrný. D. meruzalka. Rostl. Dvojtvářný, mit 2 Gesichtern. D. Janus (římský bůh). Kram. Dvojúdec, dce, m., rostl. kaprovitá, ste- phania. Rostl.	Dvojuhlan, nyní dvojuhličitan, u, m., bicarbonas. D. ammonatý, sodnatý, železnatý. Bk. — Dvojuhličnatan, u, m. = dvojuhlan. Dvojuchý = dvouuchý. Dvojverší, dvouverší, n., distichon. Us. Dvojveslý, dvouveslný, biremis, zwei- ruderig. Dvojvidění, n., das Doppelsehen, nemoc. Rostl. Dvojvinan, u, m. Bitartrat. Chym., Rk. Dvojzátyně, ě, f., diplophractum, rostl. lípovitá. Rostl. Dvojzoubkatý, doppelt gesägt. D. listy. Dvojzrak, u, m. = dvojvidění. Dvojzrnka, y, f., dichondra, rostl. Rostl. Dvojzrný, zweikörnig. Rostl. Dvojzub, u, m., Zweizahn. D. Dvojzubý, -bný, zweizähnig. D. Dvojzvučka, y, f. = dvojhláska. Dvojzvučnosť, i, ť. Dvojzvučný, -zvuký, doppellautend. Jg. Dvojzvuk, u, m. = dvojhláska. Dvojženství, n., -ženstvo, a, n., Doppelehe, Bigamie, Zweiweiberei. Us. Dvojžilka, y, f., belita, hmyz. Krok. Dvojživelní, obouživelní. Dvopusta, y, m., Spiranzel. Na Slov. Dvořácký, hormannisch; höflich. Rk. Dvořáctvo, a, n. = dvorstvo. Dvořačina, y, f., Kamarilla. Rk. Dvořačka, y, f., šafářka, die Meierin. D. Dvořák, a, dvořáček, čka, m., šafář (zastr. rataj), Hofmeier, Meier, Hofbauer. V. Jedno daj do škole, budeš mět školáka, druhé daj do dvora, budeš mět dvořáka. Sš. P. 140. — D. = svobodník, svobodný dvůr mající. Freisass, Freibauer. 1). Vz Gl. 43. — D. = dvoran, dvořanín, Hofmann, Höfling. Tkadl., Lom. Starý d., hotový žebrák. Prov. Mus. — D. = zdvořilý člověk, ein höflicher Mensch. V. Jest všech botů pravý dvořák. Prov. Jg., Lb. Vz Vtipný. Dvořan, vz Dvořenín. Dvořanka, y, f., dvořka, eine Hofdame, Hoffrau. Jg. —D., tanec à la cour. Mřk. Dvořanský, vz Dvořenínský. Dvořanstvo, vz Dvořenínstvo. Dvorec, vz Dvůr. Dvoreček, čku, m., v již. Čech. dvořeček. Kts. Vz Dvůr. Dvoření, n., das Hofmachen, Hofiren. St. skl — D., stavění se, falsche Stellung. Plk. Vz Dvořiti se. Dvořenín, dvořanín, a, m., pl. dvořané (ne: dvořeníné n. dvořanínové, poněvadž starodávná přípona sg. -janin jen v sg. se připínala. Cf. Turčín — Turci. Bž. Vz -ín). Dvořan, a, dvořanín, a (pl. dvořané), dvořánek, ke dvoru náležející, králi sloužící, dvořák, Hofmann, Höfling, Hofdiener. Jel., Štelc, Lom. — Dvořané také = sluhové pánův, kteří pánům tovaryšili, před pojezdy na koních jezdili atd. Hofkavaliere, Hofbe- diente. L. Dvořenínský, lépe: dvořanský, dvorský, Hof-, Hofleute-. Jg. Dvořenínstvo, a, n., lépe: dvořanstvo, der Hofstaat, die Hofleute. Č., Jg.