Předchozí (336)  Strana:337  Další (338) |
|
|||
337
|
|||
|
|||
Dvořiště, ě, n., místo, na kterém dvůr
stojí n. stál; dvůr, humno, (na Mor. hrada. Mřk. ). Reš. Hof, Hofraum, Hofplatz. Dvořiti, 3. pl. -ří, dvoř, -re (íc), il, ení;
dvořívati. — komu. Navrátiv se počal cí- saři jako dříve d. (sloužiti, hofiren, dienen). Háj. — kde. Oldřich u císaře dvořil (sloužil). Dal., Reš. Těch časů v na jeho dvoře dvořil. Plk. — komu čím. Co darů nanesli! An zlatým mi deštěm dvořili. Hlas. — s někým = obcovati. S děvkou svou dvořil. Schön. — se = 1. staviti se, bíliti se, sich ge-
berden, stellen; vypínati se, sich spreitzen. Nač se jen dvoříš ? Ta se dvoří, že má nové šaty. Us.; 2. = ošklíbati se, Gesichter machen. D. — si = na pána hráti, gross thun. — si v čem. Podvoř si v panenství = nevdej se. Kollár. — se na co. Dvoří se na. (čtvero) čtyři mísy a není co na jednu. Prov. — Jg. Dvořka, y, f., šafářka, Schafferin, Meierin;
dvořanka, Hofdame. Ctib., Lom. D., dvorská panna. Št. Vz Dvořenín. — Dvorka, služka ve dvoře při kravách. Na Mor. Mřk. Dvorně s někým zacházeti (zdvořile,
slušně, höflich, artig). Cyr. U dvora dvorně, doma výborné. L. — D., divně, vz Dvorný. Dvorní šafář, činže. Jg., Šf. — D. dekret,
list, D., služba, nařízení. Hof-. Dvorník, a, m., Meier.
Dvornosť, i, f., zdvořilosť, Höflichkeit.
Aqu. — D., podivnosť, zpupnosť, Kuri- osität. Št. Dvorný = dvoru přiměřený, způsobný,
zdvořilý, höflich, artig. D. úklona. — D. = zvídavý, doskočný, neugierig, wissbe- gierig, vorwitzig. Jg. Kdo d., ten i mnoho- mluvný. L. Pýcha je pudí, aby byli pyšní, dvorní, svévolní. Rvač. — D. = divný, kurios, sonderbar. Jg. Jakás dvorná slova brebcí. Reš. Dvorná myšlení ve snách. Kom. — Troj., Dal., St. skl., Ctib.
Dvorovati, u dvora sloužiti, am Hofe leben, Hofdienste thun. — D. = žerty stro-
jiti, šiditi, spassen, spotten. — z čeho. Blázni hned z toho dvorují. Jg. — čím. Vlastním sám z sebe dvoroval jazykem. L. Dvorový, dvorský, Hof-. D. pes, Pr. pr.,
dobytek. Zlob. Dvorský = ze dvora ve vsi, Meierhof-.
D. pes (věžník), hospodářství. V. — D. = ze dvora knížecího, Hof-. D. rada, lékař, jednatel, život, soud (n. manský, vz víc o něm v Gl. 44. ), sudí, dsky, blázen, služba, Jg., úřad, úředník, hradní stráž, komora, kan- celář, radní, rekurs, divadlo, divadelní herec, účtárna, knihovna, kaple, stavení, statní tiskárna, stáb, výplatní úřad, J. tr., poštovní správa. Šp. Dvorské štěstí na teničké pa- vučině (nitce) visí. Vz Panský. Lb. Panská milosť a d. láska nebývá stálá, ale brzo se mění. Prov., Jg. — D. = dvorný, zdvořilý, höflich, artig. D. slušnosť. — v čem: v obyčeji, Orb. pict., v řečech. Reš. — Dvorsky, po dvorsku, höflich. Dvorsky ho dotekl. V. D. ho odbyl (zdvořile). Mus. — D. = dvořenín, L.; dohledač dvoru vesního, na Slov.; za- hálevý. Br. Dvorství, n., život dvorský n. při dvore,
das Hofleben. Jg. — D., dvorský způsob, höfische Manier. Reš. |
Dvorstvo, a, n., komonstvo, Hofstaat.
D. královské. Aqu. Se vším dvorstvem uhořel. D. D. a panstvo. Bl. — D. = důvtipná řeč, Witz, Stichelei, witziger Einfall; obyčeje dvorské, neupřímnosť, höfische Falschheit, Arglist, L.; způsobnosť, zdvořilosť, Höf- lichkeit, Artigkeit, Manier. Št. Dvorština, y, f., das Hofleben. L.
Dvoubarevný, -barvý, zweifärbig. Rostl.
Dvoubláník, u, m., diderma, rostl. Rostl.
Dvoubočný, -boký. Zweiseitig. Rostl.
Dvouboj, e, m., souboj. Duell, Zweikampf.
Dvoubratrstvo, a, n., diadelphia. Krok.
Dvoubrázdný, zweifurchig. Krok.
Dvoubřitný, -sečný, anceps, doppel-
schneidig. Rostl. Dvoucestí, n. Der Zweiweg. Jg.
Dvoucestný, -cestý, dvojcestný, zwei-
wegig. Jg. Dvoucípý, zweieckig. Jg.
Dvoučástečnosť, i, f., dichotómia. D.
v řeči. Kom. Dvoučlánkový, zweigliederig. Jg.
Dvouděložný. D. rostliny. Světoz.
Dvoudenní, zweitägig.
Dvoudílný, zweitheilig. Jg.
Dvoudomství, -domstvo, a, n., dioecia.
Rostl. Dvoudrátový. D. punčochy. Zweidrätig.
Dvougrošák, u, m. Zweigroschenstück. D.
Dvouhláska, vz Dvojhláska.
Dvouhlavý. D. orel, zweiköpfig. D.
Dvoujařmý, zweijochig.
Dvoujazyčný, -jazyký, dvojjaz. =2 jazyky
mající, zwei Zungen habend; dvěma řečmi mluvící; d. slovník; národ, in zwei Sprachen redend; klamný, falešný, doppelzüngig, falsch. Jg —
Dvoukladkový skřipec. Sedl. Vz Kladka.
Dvouklaný. Rostl. Vz Klaný.
Dvoukolí, n., dvoukolnice, e, f., dvoukolý
vůz. Ein zweirädriger Wagen. Dvoukopytný; -kopytník, a. m., vz Ssavec.
Zweilmfer. Dvoukročák, u, m., tanec.
Dvou-leták, na Mor. dvouleťák, a, -letek,
tka, -letník, a, m. = dvouleté hovado, ein zweijähriges Thier. Puch. — Dvouletka, y, f. (vůl, ovce) = dvouleták.
Dvou-letí, n., biennium; -letník, vz Dvou-
leták. Dvou-letý, -letný, -letní. D. čas. Reš. Zwei-
jährig. Dvouliberka, y, f.; -liberní, zweipfündig.
Dvoulícný Janus, mit 2 Gesichtern; lico-
měrný, heuchlerisch. L. Dvou-list, u, -lístek, tku, -listník, u, m.,
rostl. D. Zweiblatt. Dvou-listový; -listý; -loketní; -lupenný.
Vz List, Loket, Lupen. Dvouměsíčný. D. dítě, dovolena, plat,
trest, úrok. Zweimonatlich. Dvounásob, dvounásobitiatd., vz Dvoj....
Dvou-nedělní, -ný, zweiwöchentlich;
-nitný, zweifádig; -noční, zweinächtlich; -nohý, -nožný, dvojnohý, zweifüssig. (V. ) Dvou-okenný, mit 2 Fenstern; -ostří, n.
die Doppelschneide; -palcový, 2 Zoll lang: -patrý, 2 Stock hoch (-patří, n. L. ). |
||
|
|||
Předchozí (336)  Strana:337  Další (338) |