337

Dvořiště, ě, n., místo, na kterém dvůr
stojí n. stál; dvůr, humno, (na Mor. hrada.
Mřk. ). Reš. Hof, Hofraum, Hofplatz.

Dvořiti, 3. pl. -ří, dvoř, -re (íc), il, ení;
dvořívati. — komu. Navrátiv se počal cí-
saři jako dříve d. (sloužiti, hofiren, dienen).
Háj. — kde. Oldřich u císaře dvořil (sloužil).
Dal., Reš. Těch časů v na jeho dvoře dvořil.
Plk. — komu čím. Co darů nanesli! An
zlatým mi deštěm dvořili. Hlas. — s někým
= obcovati. S děvkou svou dvořil. Schön.

— se = 1. staviti se, bíliti se, sich ge-
berden, stellen; vypínati se, sich spreitzen.
Nač se jen dvoříš ? Ta se dvoří, že má nové
šaty. Us.; 2. = ošklíbati se, Gesichter machen.
D. — si = na pána hráti, gross thun. —
si v čem. Podvoř si v panenství = nevdej
se. Kollár. — se na co. Dvoří se na. (čtvero)
čtyři mísy a není co na jednu. Prov. — Jg.

Dvořka, y, f., šafářka, Schafferin, Meierin;
dvořanka, Hofdame. Ctib., Lom. D., dvorská
panna. Št. Vz Dvořenín. — Dvorka, služka
ve dvoře při kravách. Na Mor. Mřk.

Dvorně s někým zacházeti (zdvořile,
slušně, höflich, artig). Cyr. U dvora dvorně,
doma výborné. L. — D., divně, vz Dvorný.

Dvorní šafář, činže. Jg., Šf. — D. dekret,
list, D., služba, nařízení. Hof-.

Dvorník, a, m., Meier.

Dvornosť, i, f., zdvořilosť, Höflichkeit.
Aqu. — D., podivnosť, zpupnosť, Kuri-
osität. Št.

Dvorný = dvoru přiměřený, způsobný,
zdvořilý, höflich, artig. D. úklona. — D.
= zvídavý, doskočný, neugierig, wissbe-
gierig, vorwitzig. Jg. Kdo d., ten i mnoho-
mluvný. L. Pýcha je pudí, aby byli pyšní,
dvorní, svévolní. Rvač. — D. = divný,
kurios, sonderbar. Jg. Jakás dvorná slova
brebcí. Reš. Dvorná myšlení ve snách. Kom.

— Troj., Dal., St. skl., Ctib.
Dvorovati, u dvora sloužiti, am Hofe

leben, Hofdienste thun. — D. = žerty stro-
jiti, šiditi, spassen, spotten. — z čeho.
Blázni hned z toho dvorují. Jg. — čím.
Vlastním sám z sebe dvoroval jazykem. L.

Dvorový, dvorský, Hof-. D. pes, Pr. pr.,
dobytek. Zlob.

Dvorský = ze dvora ve vsi, Meierhof-.
D. pes (věžník), hospodářství. V. — D. =
ze dvora knížecího, Hof-. D. rada, lékař,
jednatel, život, soud (n. manský, vz víc o něm
v Gl. 44. ), sudí, dsky, blázen, služba, Jg.,
úřad, úředník, hradní stráž, komora, kan-
celář, radní, rekurs, divadlo, divadelní herec,
účtárna, knihovna, kaple, stavení, statní
tiskárna, stáb, výplatní úřad, J. tr., poštovní
správa. Šp. Dvorské štěstí na teničké pa-
vučině (nitce) visí. Vz Panský. Lb. Panská
milosť a d. láska nebývá stálá, ale brzo se
mění. Prov., Jg. — D. = dvorný, zdvořilý,
höflich, artig. D. slušnosť. — v čem: v obyčeji,
Orb. pict., v řečech. Reš. — Dvorsky, po
dvorsku, höflich. Dvorsky ho dotekl. V. D.
ho odbyl (zdvořile). Mus. — D. = dvořenín,
L.; dohledač dvoru vesního, na Slov.; za-
hálevý. Br.

Dvorství, n., život dvorský n. při dvore,
das Hofleben. Jg. — D., dvorský způsob,
höfische Manier. Reš.

Dvorstvo, a, n., komonstvo, Hofstaat.
D. královské. Aqu. Se vším dvorstvem uhořel.
D. D. a panstvo. Bl. — D. = důvtipná řeč,
Witz, Stichelei, witziger Einfall; obyčeje
dvorské, neupřímnosť, höfische Falschheit,
Arglist, L.; způsobnosť, zdvořilosť, Höf-
lichkeit, Artigkeit, Manier. Št.

Dvorština, y, f., das Hofleben. L.

Dvoubarevný, -barvý, zweifärbig. Rostl.

Dvoubláník, u, m., diderma, rostl. Rostl.

Dvoubočný, -boký. Zweiseitig. Rostl.

Dvouboj, e, m., souboj. Duell, Zweikampf.

Dvoubratrstvo, a, n., diadelphia. Krok.

Dvoubrázdný, zweifurchig. Krok.

Dvoubřitný, -sečný, anceps, doppel-
schneidig. Rostl.

Dvoucestí, n. Der Zweiweg. Jg.

Dvoucestný, -cestý, dvojcestný, zwei-
wegig. Jg.

Dvoucípý, zweieckig. Jg.

Dvoučástečnosť, i, f., dichotómia. D.
v řeči. Kom.

Dvoučlánkový, zweigliederig. Jg.

Dvouděložný. D. rostliny. Světoz.

Dvoudenní, zweitägig.

Dvoudílný, zweitheilig. Jg.

Dvoudomství, -domstvo, a, n., dioecia.
Rostl.

Dvoudrátový. D. punčochy. Zweidrätig.

Dvougrošák, u, m. Zweigroschenstück. D.

Dvouhláska, vz Dvojhláska.

Dvouhlavý. D. orel, zweiköpfig. D.

Dvoujařmý, zweijochig.

Dvoujazyčný, -jazyký, dvojjaz. =2 jazyky
mající, zwei Zungen habend; dvěma řečmi
mluvící; d. slovník; národ, in zwei Sprachen
redend; klamný, falešný, doppelzüngig, falsch.

Jg —

Dvoukladkový skřipec. Sedl. Vz Kladka.

Dvouklaný. Rostl. Vz Klaný.

Dvoukolí, n., dvoukolnice, e, f., dvoukolý
vůz. Ein zweirädriger Wagen.

Dvoukopytný; -kopytník, a. m., vz Ssavec.
Zweilmfer.

Dvoukročák, u, m., tanec.

Dvou-leták, na Mor. dvouleťák, a, -letek,
tka, -letník, a, m. = dvouleté hovado, ein
zweijähriges Thier. Puch. —

Dvouletka, y, f. (vůl, ovce) = dvouleták.

Dvou-letí, n., biennium; -letník, vz Dvou-
leták.

Dvou-letý, -letný, -letní. D. čas. Reš. Zwei-
jährig.

Dvouliberka, y, f.; -liberní, zweipfündig.

Dvoulícný Janus, mit 2 Gesichtern; lico-
měrný, heuchlerisch. L.

Dvou-list, u, -lístek, tku, -listník, u, m.,
rostl. D. Zweiblatt.

Dvou-listový; -listý; -loketní; -lupenný.
Vz List, Loket, Lupen.

Dvouměsíčný. D. dítě, dovolena, plat,
trest, úrok. Zweimonatlich.

Dvounásob, dvounásobitiatd., vz Dvoj....

Dvou-nedělní, -ný, zweiwöchentlich;
-nitný, zweifádig; -noční, zweinächtlich;
-nohý, -nožný, dvojnohý, zweifüssig. (V. )

Dvou-okenný, mit 2 Fenstern; -ostří, n.
die Doppelschneide; -palcový, 2 Zoll lang:
-patrý, 2 Stock hoch (-patří, n. L. ).