338

Dvoupaznehtní, -paznehtný. D. ssavci.
Krok. Zweihufig.

Dvoupídní, zwei Spannen lang; -přeží, n.,
Zweigespann, Mus.; -řadně, in zwei Reihen.

Dvou-řadný, -řadý, -řádkový, -řadový,
dvojiřadý, zweireihig. D. zuby, Jel.; dvoji-
radý klas, V., ječmen, lodyhy (L. ), listí. L.

Dvouramenný. Páka d. Sedl. Zweiarmig.

Dvou-ročák, a, m. = dvouleták; -ročí,
n. (=dvouletí); -roční, zweijährig. D. dítě,
zvíře, úrok, plat, seznam.

Dvou-rohatý, -rohý, dvérohý (V. ), dvou-
rožný, zweihörnig, -spitzig, -krämpig. Jg.
Dvourohé vidle, Us., čepice, infule, D., oštíp.
Zlob. —

Dvou-roký, zweijährig; -ruký, zweihän-
dig, Krok.; -sáhový, zweiklafterig; -sečný,
zweischneidig (sekera d. Meč d. Koll. ).

Dvou-setní, -stý, der zweihundertste;
-sloupí, n., Säulenverdoppelung; -slovný,
zweiwörtlich; -spřež, i, f., Doppelgespann;
-spřežný, doppelspännig (vůz).

Dvou-stopý, zweischuhig; -stranný,
zweiseitig. D.; -stroj, e, m., ein Werk mit
2 Rädern, (Sedl. ); -stý, der zweihundertste;
-tělný, zweileibig; -tisící, der zweitausend-
ste; -tvářný, der zweierlei Gesicht, Gestalt
hat, Rohn.; -tvarý, zweigestaltig, Krok.;
-týhodný (-téhodný), zweiwöchentlich.

Dvou-údní, zweigliederig; -uchý, zwei-
öhrig; -ušák, u, m., zweiöhriger Topf, ein
Schaff mit 2 Henkeln, D. (nádoba); -věderní,
zweieimerig; -věký, zweihundertjährig;
-verší, Distichon; -veslný (-veslový), zwei-
ruderig; -zlatník, u, m., ein Zweiguldenstück;
-zlatovka, y, f. = dvouzlatník; -značnosť,
i, f., Doppelsinnigkeit, L.; -značný (d. slovo),
doppelsinnig, -deutig; -zub, u, m., Doppel-
zahn; -zubný (-zubý, dvojzubý), zweizähnig.
Dvojzubé vidle. Ovce dvouzubá. D.

Dvou-žejdlíkový, zweiseidelig, Ja.; -že-
natosť, i, f., Zweiweiberei, D.; -ženatý
(-žený; dvoj... ), der 2 Weiber hat o der
zweimal verehelicht war. Jg.

Dvú = dvou, zastr.

Dvúdcat, zastr. = dvacet. Št.

Dvůj, vz Dvojí.

Dvůjče, vz Dvojče.

Dvůr (zastar. dvor), u či a (gt. dvora
hlavně po předložkách: do dvora), dvorec,
rce, dvorek, rku, dvorček, dvoreček, čku,
m. DvorB, lit. dvaras, skr. dhvara, řec. ö-ra^o-
v &at(, óí-, lat. aula, Schl., foras (venku). Fk.
369. Zádvoří, přededvoří. Šp. D. = místo
při domě nepřikryté, zahražené i nezahra-
žené = předdomí, nádvoří, podvoří, der Hof.
V. Vůz stojí na dvoře. Pustiti krávy atd.
na dvůr. Us. Běhati po dvoře. Je tu zima
jako na dvoře. Rk. Lepší bažant na míse,
než když létá po dvoře. Vyšel na dvůr. Us.
— D. = stavení s poli, Wirthschaftshof,
Meierhof, Meierei. Jg. D. při městě. V. D.
veský, sedlský, kmetcí, poplužní, V., panský,
šosovní, vladyčí. Gl. 45. Vyžehajú vám dvory.
Rkk. Držitel dvoru. V cizím dvoře pěknější
jehňata. Vz Kráva, Obilí. Č. Běda tomu dvoru,
kde tele (kráva) rozkazuje volu. Č. V svém
domě, tu kdež sedie a s ženú svú a s če-
ledí dvorem jest. Vš. — D. panský. V Li-
bici dvorem seděl. Dal. — D. = místce pří-

tomnosti panujícího, Hof, Hofhaltung, Hof-
lager. Král tam dvorem sídlí. Správce
dvoru královského. V. — D. = sjezd krále
na rozličná místa, kde soudil, správu vedl
atd. Král měl dvůr v N., byl dvorem, stanul
dvorem. D. S ním v městě dvorem byl. V. Král
jest tu dvorem. Kom. D. někam položiti. V.
Stížnosť ke dvoru. Při dvoře sloužiti. Vrat.
Že v rok každý volal jest dvůr. St. skl. Tam
dvorem svým býval. Har. — D. = panující
vladař, hrál s rodinou neb s kabinetem, der
Hof, der Regent mit seiner Familie, mit seinen
Ministern usw. Jg. D. na léto z Vídně stě-
huje se do Laxenburku. D. římský. — D.
= pán s čeledí, vyšší dvořané, Hofstaat, Hof,
Hofbediente, Höflinge, Hofgesinde. Jg. Držel
veliký d. D. veliký chová. Když se pán
směje, i dvůr veselý. Jg. Jest u dvora rád
viděn. Nt. — Kat. 2551. — D. = žití, služba
dvorská, způsob živobytí dvorského, Hofleben,
Hofmanier. Ctnost' a pokora nemá místa
u dvora. Blaho tomu při dvoře, komu pluh
doma oře. Jg. Dlouho při dvoře, dlouho
v pekle. Č. Raději chci sto mil jíti, než bez-
děk u dvora býti. Lb., č. Dobrá polívka při
dvoře, ale vysoko skákati. Lb., Č. Široká
vrata ke dvoru, ale úzká na zad. Jg. Komu
propuštění ode dvora dají, na toho vrány
kváčí. Vz Neštěstí. Lb. Lépe dobře jísti
v komoře, než hlad tříti (mříti) při dvoře.
Pk. Vz Rb. str. 26G. — Svým dvorem žíti
(na svůj způsob). Jg. — Dvůr králův, Königs-
hof, zámek u Berouna. — Dvůr Králové, gt.
Dvora Králové (Králové se nemění, je to gt.
substantiva Králová, tedy = Dvůr královny,
královnin. Vz Hradec Králové), Königinhof,
mě. v Kralovéhradecku. — Dvůr nad Labem,
dříve: Chvojno.

-dý. Přípona adj.: šedý. Cf. tvrdý. Mkl.
B. 206.

Dycky = vždycky.

Dych, u, m., dech, Athemzug. Jedním
d-em pracoval. Baiz.

Dýchací, Athem-.

Dychadlo, a, n., nástroj k dýchání, Ath-
mungswerkzeug. D.: chřtán (příklop, svazy
hlasové, štěrbina hlasová či hlasivka či průduš-
nice, plíce). Vz Hlasový. Š. a Ž.

Dychánek, dýchánek, nku, dycháneček,
čku, m. D. ovcí = spojení jich hlavami k sobě
(když v letě parno atd. ). D. ryb (v zimě se
slézajících). Us. — D. = ein Gesellschafts-
kreis, spolek, pospolu v kole sezení. Seděti
v d-ku. Us. Mají d. = snují něco. Ros., Šm.
Jeden d. dýchají (stejně smýšlejí. Vz stran
přísloví: Stejnosť). Č. — D. = místo, kde
koroptve pohromadě sedíce se zahřívají. Sp.

Dýchání, n,, das Athmen. Ústroje k d.:
1. vzduchovody: chřtán, průdušnice n. tru-
bice a průdušky n. trubičky; 2. plíce. S. N.
D. volné, těžké (soptení), fučivé n. siplivé,
frkavé, stenavé, hekavé, vzlýkavé, škytavé.
Šp. Vz víc v S. N.

Dýchati, vz Dechnouti.

Dýchavec, vce, m., der Keucher. Aqu.

Dýchavice, e, f., asthma, Engbrüstigkeit,
das Keuchen. Těžkost' oddechu, záduch, za-
dušina, das Keuchen; 2. trubice k dýchání,
chřtán, die Luftröhre. Zánět d-ce. V.