339

Dýchavičněti, 3. pl. -ějí, ěl, ění, eng-
brüstig werden. — z čeho. Us. — Pozn.
Dušněti o člověku, dýchavičněti více o zví-
řatech užíváno. Ros.

Dýchavičník, a, dýchavec, vce, m., dý-
chavičný člověk. Res. Keucher.

Dýchavičnosť, i, f., dýchavosť, dušnosť,
záduch. V., Kom. Engbrüstigkeit, schwerer
Athem, das Keuchen, Dämpfigkeit. Jg., Ja.

Dýchavičný, dušný, dýchavý, zádušný,
kterýž dobře dýchati, oddychati nemůže,
engbrüstig, keuchend, dämpfig. V. D. kůň.
Pr. měst. — D., k dýchání sloužící, Athem-.
D. díra, Reš., ratolestí. Ja.

Dýchavky, pl., f., Kiemen, Kiefer. Rk.

Dýchavosť, i, f. = dýchavičnosť.

Dýchavý = dýchavičný; živý.

Dýchnouti = dechnouti.

Dychťba, y, f. = dychtění. Víd. nov.

Dychtění, n. = silné dýchání, starkes Ath-
men, Keuchen. Ros.; žádost', tužba, das
Dichten, Trachten, Sehnen, die Begierde. D.
ke cti, k důstojnostem, k obrokům. Odp.
Br. 1514. — D. po úřadech a poctivosti. V.

Dychtěti, ěl, dychtiti, il, ění; dychtívati =
násilně dýchati, stark athmen, keuchen; hor-
livě žádati, toužiti, trachten, lüsten, begehren,
streben, sehnen, lechzen. Jg. — pod čím:
pod břemenem (silně dýchati). Jel. — po
čem: a) = silně dýchati. Dychtím po ná-
silném běhu (kdy). Jel. 2. = horlivě žá-
dati, bažiti, toužiti atd. D. po penězích, po
bohatství, cti a chvále, po zboží, po statku,
po dobrém jménu, po mrzkém zisku, po
úřadech, po milosti ženské. V. Po slávě a
cti. Kom. Lab. 113., po světské slávě. Sš.
P. 73. — Br. — k čemu. K cizímu žádo-
stivě dychtíme. Mudr. — Kon. — čeho. Bib.

Dychtíc, e, m., der Streber. Reš.

Dychtivě státi, starati se, pečovati oč.
V. Vz Dychtivý.

Dychtivosť, i, f., dychtění, žádost', tužba,
Begierde, Sehnsucht. D. po cti, po krvi, po
muži, po mužském (Mannssucht). D.

Dychtivý; dychtiv, a, o, toužebný, žá-
dostivý, sehnsüchtig, begierig, sehnlich stre-
bend. Jg. — čeho. Us. — po čem: po cti,
po krvi. — k čemu. — Cf. Dychtěti, Dychtění.

Dyje, í, pl., f., patro ve stodole, odry,
das Scheugerüst. Jg. — Dyje, Dyja, Teja,
e, f., řeka dělící Moravu od Rakouska a Uher,
Thaya. V.

Dýka, y, f., dyka, déka, dyčka; mečík,
tulich, der Dolch. V. Dykou sám se pro-
bodl. Cyr. Rána dýkou. Šm. D. s násadou
(kopí lovecké, Fangeisen, Schweinsfeder). Us.

Dýkovitý, dolchförmig. Us.

Dýkový, Dolch-. Us.
Dyksa, y, f. D. měchův. Blasröhren. Techn.

Dykyta, y, f., tykyta, Taffet. D. měnivá,
žíhovaná, D., voskovaná (Wachstaffet), Šp.,
bavlněná, dvojitá, briliantová, hlazená neb
leštěná, ječmínková, na podušky, podšívková,
zrcadlová. Kh. — Z perského: taftech. Mz. 150.

1. Dýl, e, dýlka, y, f., die Länge. To je
hrozná dýlka od toho času. Us. Dýlka dne.
Míra na dýlku. D. Z dýlí čeho. Roh divokých
oslův toliko jedné pídi zdýlí jest. Har. Vz
Délka.

2. Dýl, lépe: déle, länger. Vz Dlouho.

3. Dýl, u, m. = břevno. Na Slov. Balken.

Dýlný, na dýl. D. žebra (listův). Rostl.
Längen-.

Dýlovati = podlahu dělati, dielen. Na
Slov., Bern. Cf. Dýl, 3.

Dym = dům. Ms.

Dým, dym, u, dýmek, mku, dýmeček,
čku, m., Dymiy, skr. dhûma, řec. Ovüa, lat.
fumus, lit. dumas, od dhû agitare, od toho
též duch-6. Schl., Fk. 103., 101. — D. =
kouř, čad, der Rauch, Schmauch. Jg. D. od
sebe vydati. V. Dýmem vyjíti. V. Dům byl
pln dymu. Br. Plamen v dým se obrátil. Troj.
To v dým se obrátilo, šp. prý m.: v dým
pošlo, do dýmu šlo, dýmem se rozešlo (dýmem
vyšlo); ale i ona frase jest dobra, neníť proč
bychom ji za špatnou měli. Cf. předch. vetu.
Vz D. = nic. D. vznášel se pod oblaky.
Solf. Dymem suším, udím. Reš. Dýmem še
udusili. Us. D. se valí. Rkk, Z dýmu do
ohně padnouti (vz Prodělání). Č. Chtěje dýmu
ujíti, upadl do ohně. Vz Neprozřetelný. Lb.,
Jg. Před dýmem utíkaje v ohni se octne.
Br. Větší dým nežli pečeně (pečenka = mnoho
vřesku, málo zisku = chlubný). Na Slov.,
Lb., Č. Dým se pro teplo trpěti musí (něco
pro něco, nepohodlí pro pohodlí). Č., Mus.
Radši on k bohatému dýmu (= k bohatší
kuchyni, k hojnějšímu stolu). Ros. Všecko
do dýmu jde (vz Marnotratný). Bern., Č.
Kde jest dým, tu jest oheň. Vš. III. 12.

— Dým, dýmy = pára, plyn, Dünste, Dämpf,
Dampf, Prudel. Dýmem naplniti. D. Nápoj
mu dýmem hlavu naplnil. Jg. Skrz dýmy
na slunce patřiti. Jg. — D. = obluda, stín,
bělmo, mámení, blauer Dunst, Blaues, Dampf,
Täuschung. Jg. Dým někomu v oči pustiti.
Jg. — D. = tma, dav, množství, ein grosser
Haufen. Jako v d. do něho udeřil. Jg. —
D. = věc nemilá. Jsi mi v očích dýmem. L.
Není domu bez dýmu. Vz Štěstí. Lb. — D.
= kadidlo, pochlebování, Weihrauch, Schmei-
chelei. Dýmy se pásti. L. — D. = myšlení
prázdné, Hirngespinnste, Träumerei. Dýmem
se krmiti. Dymky filosofické. L. — D. =
pýcha, Eigendünkel, Aufgeblasenheit. Člověk
plný dýmu. — D. = nic, ein Nichts, Rauch,
Dunst. Vše to d. jest a pára. L. A to v dým
bylo. Kom. Dýmem jest nám velenie jeho.
Rkk. 11. V d. pojíti = v niveč se obrátiti.
Město s dýmem pošlo (shořelo). Rady jich
v d. pošly. Jg. Pohrůžky ty s dýmem po-
minuly. V dým (v kouř) to půjde (= nic
z toho nebude. Vz stran přísloví: Marné počí-
nání). Č. — D. = komín, der Rauchfang. L.

— Dým za starodávna dříví půlené, oklesky,
pařezy, hrabanky atd., jež sedlák z panského
lesa celoročně zpotřeboval. Za to platil po-
dymné. Pr. (Fux).

Dymací měch. Blasebalg. V.

Dymač, e, dymal, dýmal, a, dymáček,
čka, dýmálek, lka, m., der Blaser. Utrhač
a v uši dymač. Reš.

Dymadlo, a, m., dymací měch, Blasebalg,
V., Br.; huť, Schmelzofen. Pr. hor.

Dymař, e, m. Eisenschmelzer. Vys.

Dymárna, y, f., Rauchkammer. Na Slov. Jg.

Dýmati, dýmám a dýmu; dymávati, dým-
nouti, mnul a ml, utí = foukati, dmýchati,
dmouti, blasen hauchen. Jg. — abs. Ne-