S40

může-li kovati, pomáhá dýmati. Vz stran
přísloví: Poštívání. Č. Kdo nemůže kovati,
ať pomůže d. Vz Síla. Lb. Budeš-li dýmati,
rozpáliť se oheň. Ben. Nebylo potřeba d.
V. — kam (do čeho, v co čím). D. mě-
chem do oline. Jel. Někomu do uší (= šep-
tati). V. D. komu v uši (= šeptati). V. —
(čemu) čím. Jich rozkoši a pýše nedýmala
Musa žádným kadidlem. Hlas. Slunce spa-
lujeť hory a pouhou horkostí dýmá od sebe.
Štelc. — kam (nač). Neměj toho obyčeje
d. na to, což tě nepálí. Kom. Sobě na ruce
dýmal, na polévku dýmal. Jg. Já stvořil
jsem kováře, dýmajícího při ohni na uhlí.
Br. — čím jak (bez). Ďábelským větrem
bez přestání dýmali. Bart. 37.

Dymavec, vce, m. Arsenikkies. Jg.

Dymavosť, i, f., dýmavosť, pára, vzduch. V.

Dymavý, dýmavý = dýmající, rauchig,
dampfend, dunstig. D. světnice. Žalansk.

Dýmě, gt. dymene, n., dle „Rámě. " Dýmě
jediné nepřibírá v nom. ku kmenu o, ne:
dýmeno, ale: břímě — břemeno, símě — se-
meno atd. Mk. Vz -en. Der Schambug, die
Dünnen, Weichen, Leisten. Jg.

Dýměj a dyměje, e, f., otok na žlázách,
v tříslech, na slabinách, výr, dyměnice, lat.
bubo, něm. Paucke, Venusbeule. V., Lk., Jg.

Dymějový, od dyměje, k dyměji, Paucken-.
D. bylina, výrová, hvězdová bylina, hvězdník,
Sternkraut. D.

Dyměnice, e, f., vz Dýměj.

Dýmiti, dymiti, il, ení = dým vypouštěti,
kouřiti, rauchen. Kamna, pec, komín, dřevo
dýmí. L. — co = koptiti, rauchen. Kamna
dýmí stěny. L. — se = kouřiti se. L.,
Alch., Šm. V senci se dymuje (ve světnici
se kouří). Us. v jihozáp. Čech. Č.

Dýmka, y, f., Tabakpfeife. D. hliněná,
stříbrem kovaná, dřevěná atd. Us. D. s trou-
belí č. troubelem a mokváčem. S. N. Na
Slov.: pipka, na Mor.: trestka, trýska, v obec.
mluvě také: fajfka z něm. Pfeife. D-ku si
koupiti, nacpati (tabákem), sirkou zapáliti,
do úst vzíti, vyklepati, nakouřiti, vyčistiti
atd. Víčko od dýmky.

Dýmkář, e, m. Pfeifenschneider. Rk.

Dýmnatosť, i, f. Rauchigkeit. Rk.

Dymnatý. Reš. D. země. Ctib. Rauchig.

Dymnavosť, i, f., ukoptěnosť, Räuche-
rigkeit. Jg.

Dymnavý = ukoptěný, räucherig, be-
russt. Reš.

Dymně, zastr. = dýmě, dýměj. Leg., Ras.

Dymnice, e. f., dymni komora, v které se
maso dýmem udí, Rauchkammer; 2. místo, kde
se víno podkuřuje, Jg.; 3. trouby na kouř:
kolenové, kovářské (Feueresse), rovné. Kh.

Dymnik, u, m. = černá jizba, dymnice,
Rauchstube; zlá kuchyně (hospoda), eine
schlechte Garküche. L.; krbová díra, Rauch-
loch, Windloch, Luftloch, D., Reš.; komín,
Kamin, Schiott, Rauchfang, D., V., Br.; d.
u peci, das Zugloch. Jg. Chléb se upálí,
když dymník se brzo zacpe. Us. D. = díra
do sklepa n. ve střeše pro vítr neb světlosť
udělaná. Luftloch, Lichtfang. Ja, Nějakým
dymníkem vlezl a potom na pavlači že vešel
do páně pokojů. Břez, Do sklepa dymníkem

světlo vchází. Vrat. — D. = výheň, Feuer-
esse. Na Mor. MM.

Dymniti, il, ěn, ění = koptiti, kouřiti,
räuchern, rauchen. Jg.

Dymnivka, y, f., corydalis, Erdrauch,
rostl. D. dutá (podražec okrouhlý), pevná,
prsťnatá. Rostl.

Dymnosť, i, f., parnosť. Ros. Rauch, Dunst.

Dymný, dymni = z dýmu, Rauch-. D.
stín, sloup, jizba (dymnice), kámen. Jg. -—
D. = koptící, rauchend. D. dřevo. L. — D.
trubka = dýmka. Světoz.

Dymokryt, u, m., nerost, Automolith. Jg.

Dymokury, pl., f. (gt. tedy: dymokur)
= veliké hromady nahnilého mechu a spu-
chřelé trávy, které se zapalují. Mus. — 2. Ves-
nice u Kopidlna.

Dymovati, vz Dýmiti.

Dýmovitý=plný dýmu. Ms. bib. Voll Dunst.

Dýmovný, co dělá dým, rauchend. Y.

Dýmový, Rauch-. D. vůně, sloup, trouba
(dymnik), barva. Jg.

Dýmy, pl., m. = dyměj, bubo, die Pauke. Jg.

Dýň, ě, dýně, ě, díně, ě, dyňka, dinka, y,
dynice, e, f., na Mor. dyňa, turek, Kürbiss.
D. zahradní. — D. = meloun, Melone. — D,
= hlíza, boule, Leisten, Beule. Ras.

Dýna, y, f., hromada písku na břehu
mořském. Slovo teprv Preslem uvedené.
O původu jeho vz Mz. 150. Die Düne.

Dyňák, u, m., fleischiges Samengehäuse
in Früchten. Rk.

Dynamika, y, f., z řec, silověda. Rk.
Kraftlehe, Dynamik.

Dynast, a, či dynasta, y, m., dle „Despota, "
z řec., panovník, vládce, Machthaber, Be-
herrscher.

Dynastie, e, f., z řec. vláda; panovnický
rod, Herrschaft; Herrscherfamilie. Rk.

Dynda, y, f., houpačka, eine Baumel;
zvon; náušnice. Vz Mz. 151.

Dyndati = houpati se, baumeln. — čím
na čem. Nohama dyndá na haluzi (svět žehná
nohama). L. — D. = teteliti se. Us. Příbr.

Dýně, vz Dýň.

Dynchovati, bíliti, z něm. tünchen. V.

Dynina, y, f., zeli z dýně, Pfebenkraut.
Bern.

Dynisko, a, n., veliká dýně.

Dýnko, a, n. Vz Dno. 2. Prkénko, kterým
zedníci zeď hladí, Reibholz; 3. prostředek
v čepici, der Boden. — Jg. — D., poklička
ku př. na kamnovci. Na Mor. Mřk.

Dynkovati = dýnkem zeď hladiti, reiben,
glätten. Ros.

Dynovati, dynovávati. — koho o co.
= neustále prositi, žabroniti, dringen auf
etwas. Jg. P. Skála II 392. Pořád mne dy-
nuje o krejcar. Us. — na koho = tlačiti.
Us. u Turnova.

Dýňovitý, kürbissartig. Rk.

Dyňucha, y, f. Melonendistel. Rk.

Dysenterie, e, f., červenka, červená úpla-
vice, Ruhr. Rk.

Dyskrasie, e, f., z řec, kalokrevnosť.
Rk. Schlechte Säftemischung.

Dyrrachi-um, a, n., dle „Slovo", mě.
v Illyrii, dříve Epidamnus, nyní Durazzo. —
Dyrrachijský.

Dýši, vz Dýchati.