346

-edlný přípona adjektiv, smrtedlný, byte-
dlný (bytelný), čitedlný (čitelný), pochopite-
dlný, spasitedlný, viditedlný (viditelný). Tato
slova jsou nejspíše příponou -mít, a -ný od
partc. perft. act. (-1t>) odvozena. Mkl. B. 152.
Vz -tedlný.

Edvard, a, m. V. Edeš, Edek.

-edý, přípona adj. škaredý.

Efemera, z řec., jednodenní zimnice. Ein-
tagsfieber.

Efemérní = jednodenní, pomíjející, ein-
tägig, vorübergehend.

Efemeron, jepice. Eintagsfliege. Rk.

Efendy, tur., pán; turecký učenec. Rk.

Efes-us, a, m., mě. řecké. Ephesus. Efeský.

Effekt, u, m., z lat., účinek, působení. To
dělá eff. (to padá do očí). Us. Wirkung,
Erfolg, Eindruck.

Effektivní, skutečný, wirklich, in der That
vorhanden.

Effekty, z lat., veškeré movité jmění mimo
peníze, Güter, Habseligkeiten. V kupectví =
úvěrné listiny, jež se na burse dle měny
prodávají. Vz víc v S. N.

Effeta, hebr., otevři se. Rk. Má dobrou
effetu (Mundstück, vyřídilku). Vz Výmluvný.
Lb. To je effeta = hovorná (s příhanou) Jg.

Effigies, lat., obraz. Bildniss, Bild. Ineffigie
někoho oběsiti = něčí obraz pověsiti místo
něho samého nepřítomného.

Efialt-es, a, m., Řek zrádce, jenž Peršanům
u Thermopyl stezku horskou ukázal. Vj.

Efyra, y, f., staré jméno Korintha a jiných
měst řeckých. Ephyra.

Egal, fr., stejný, lhostejný. To je mi egal.
Us. Gleich, gleichförmig; gleichgiltig.
Egejský. E. moře, egeisches Meer, mezi
Řeckem a Malou Asií.

Eger, Cheb, u, m., město; 2. řeka v Čechách,
Ohře, Oharka. S. N.

Egid, Jiljí. Jiljská ulice v Praze. Ne: Jilská,

Egoism-us, u, m., lat., sobectví. Selbstsucht,
Eigenliebe. — Egoista, y, m., dle „Despota":
sobce. Kdo vlastní blaho činům svým za
konečný účel vytýká. Vz víc v S. N. Der
Selbst-, Eigensüchtige.

Egra, y, f. = Cheb, Eger. Háj. — 2. Ohře,
Oharka, řeka, Eger.

Egreš, na Slov., lépe: agrest. Jg.

Egypt, a, m. Egypten. Popis Egypta vz
v S. N. — Vz Aegyptus.

-ech, koncovka lok. pl. při I., V., VI. a VIII.
deklinaci. Vz Lokal, -ech, koncovka lok.
pl. v I. sklonění bývá po r a u jmen národův
v -an: v darech a svárech (při čemž se r
neměkčí), ve Slovanech, v Římanech, Angli-
čanech; potom u jmen v d, t ukončených:
v sudech, v listech. Jména VI. sklonění
(Slovo) v l, n, d, t ukončená mají v lok. pl.
častěji -ech než -ích. — V lok. pl. V. dekl.
(Kosť) jest správná koncovka -ech: v kostech;
v obec. mluvě ve vých. Čech. klade se -ich:
v kostich, Jir., jinde: kostích.

-echa, přípona jmen podstatných: macecha,
vařecha, D., Mkl. B. 288.

Echekrat-es, ea (a), m., filosof pythago-
rejský věku Platonova.

Echidna, y, f., řec, veliký had, dle ně-
kterých z polovice panna.

Echo, a, n.; echo, gt. echoy, Šf., gt. echo-i

(dle „Kosť"), f., Zk.; ale užíváme: echo, a,
n.; z řec, ohlas, ozvěna, das Echo. Vz víc
v S. N.

Echt, něm. To je dobrá, pevná, spravedlivá
látka; stálá barva; dobrobarevná látka. Šr.
Eibenschütz, město na Mor., Evančice,
Ivančice.
Eilau, Jílov, v Prusku. Rk.
Eilfahrt, něm., jízda s rychlíkem. Hnš.
Einbilden sich. O sobě mnoho mysliti,
na sobě mnoho zakládati, domýšleti se.

Einrichtung, zřízení, spořádání; nábytek
(domácí), nářadí (kuchyňské) a náčiní vůbec.
— Šr.
Eins. Marsch — Eins! Pochod — ráz! Čsk.
Einschränken sich: vázati se, stísniti
se v něčem, přestati na mále, dosti míti na
mále, na Mor.: úzkobiti se.

-eion, jména řecká ukončená v -mov, vz
-eum.
Eisgrub, mě. Lednice na Mor. Rk.
1. -ej, přípona jmen podstat,: kročej, obličej,
obyčej. — 2. ej m. ý (všude v obec. mluvě)
jest znakem nářečí českého: mlejn, bejk,
pejcha m. mlýn, býk, pýcha; řidčeji m. í:
cejtím, sejto m. cítím, síto, Šf., lejtko, no-
žejček m. lýtko, nožíček. Šb. Ženy mastěj m.
mastí. Vz -ejí. Proto není správné pravidlo:
„Kde se ý jako ej vyslovuje, píše se ý: mlejn
-mlýn, pejr-pýr, hejbati-hýbati, říkámť také
cejtím, ale píši: cítím, a ne: cýtím. Jest totiž
ej rozloženo z ý a í. Vz í, ý. Ještě příklady.
Ve vých. Čech. v instr. sg. IV. sklon. (Růže)
ej m. í: růže-růží-růžej; ulice-ulicí-ulicej;
slepicí-slepicej. — Vůbec: dobrej (m. dobrý)
člověk. Na Hané klade se é m. ej. Vz é. —
Ve žďárském pohoří klade se ej také v kom-
parativech místo ad: rejší, mlejší m. radší,
mladší. Sb. V jihozápad. Čech. užívají ej také
místo y: mejl, krejl m. myl, kryl. Sb. —
Ej povstalo také zpátečním přehlasováním
z aj. Vz Ai, A.

Ej, ejhle, interj. k označení a) podivení,
b) radosti. Nt.

-ěja stahuje se v á: smějati-smáti, vějati-
váti. Mk. — 2. V í: sějati — síti. Da.

-ějc (ějc) přípona kojmparativu v obec.
mluvě vých. a střed. Čech. m. eji (ěji):
pěknějc, chytřejc, dálejc, vícejc m. pěkněji,
chytřeji atd. Jir.

-eje, přípona substant.: šlépěje, koleje. D.
-ejí, -ějí koncovka 3. os. pl. tvaru přítom-
ného u časoslov III. třídy, která se časují
podlé vzorce, Uměti', vz Uméti, a u časoslov
V. třídy, která se časují podlé vzorce
, Krájeti' vz Krájeti. — Čechové nevědouce,
mají-li v 3. os. pl. přidati -í aneb -ejí,
tvořívají si imperativ; končí-li se v 2. os.
sg. v -ej, kladou -ejí, jinak -í: leť —
oni letí, hoď — oni hodí, střílej — oni střílejí,
vrať — vrátí, sháněj — shánějí, vracej —
vracejí, viz — vidí, věz — vědí. Také jim
pomáhá imperativ pl.: hoďme, házejme.
Ale toto pravidlo není zcela spolehlivé,
říkáme: haň, klaň, stav, věš, vymiz, a dle toho:
haní, klaní, staví, věší, mizí m. správných
tvarů: haněj — hanějí (haněti), klaněj —
klanějí (klaněti), stavěj — stavějí (stavěti),
věšej — věšejí, mizejí; boleti má bolí a bolejí,