347

zníti (zni) má zní a znějí atd.; haniti, staviti,
věsiti mají ovšem: haní, staví, věsí. —
V již. Čech. klade se jen -í (nikdy -ejí): školáci
umí m. umějí, chlapci hází m. házejí. V obec.
češtině jinde naopak klade se všude -ejí,
tedy i tam, kde -í má býti: hořejí, honějí
m. hoří, honí. Kts. Zvláště tam, kde druhá
osoba oslovuje se tvarem 3. os. pl.: Nač ho
chválejí (n. chválíte)? Jest-li si pospíšejí,
dohonějí ho. Da. Vz í. Ve vých. Čech.
klade se ěj n. ej m. ejí: pouštěj, házej m.
pouštějí, házejí. — -ějí přípona kompa-
rativu, která v 14. stol. skoro zcela zanikla,
ustoupivši tvarům v -ější, ší, í: bělejí —
bělejší, blížeji — bližší, hebčejí — hebčí,
hezčejí — hezčí, hořčejí — hořčí. Muž je
silněji než žena. Št. V příslovcích posud:
pěkněji, slaběji. Č., Jir. Vz -ejší.

-ější. Přípony komparativu jsou -ějí
(staženo v í), -ší a -ější. Komparativ nynějších
nářečí zakládá se dílem na strslov. kompar.
na -ějí, dílem zase na -ěji-šb; u nás první
jen v adverbiích. Mkl. B. 322. Vz -ejí. Před
ě se souhlásky d, t, n, r v d', í, ň, ř obměkčují,
h, ch, k v z, š a č, ck v čť, sk v šť mění.

— -ější přípona adjektiv odvozených od
příslovcí. Taková se nestupňují: zdejší, ny-
nější, vedlejší, zejtřejší, včerejší, tamější.

-ěju. Časoslova na -ěju, později na -ím. Vz
-aju. —

-ek přípona jmen podstat.: 1. paběrek,
cvrček, smutek, omlatek, břichopásek, ostři-
žek, svědek; 2. zdrobnělých: bůžek, člunek,
hrnek, doubek, ježek, kousek, krtek, oříšek,
souček, pacholek; 3. substantivuje jiná slova:
úterek, čtvrtek, pátek, desátek, holobrádek,
dobytek, zbytek, nadbytek, počátek, dodatek,
vzatek, ostatek, dostatek, předek, potomek.
Mkl. B. 263. Vz Tvoření slov; -ák. Jména
v -ek vysouvají ve, všech pádech e: sládek,
sládka. Ale slova: Rek, česnek, rek e podr-
žují. — Jména v -ek mají v nom. a vok. pl.
raději -ové než -i: předkové, svědkové. —
Od slov na -ek ukončených tvořila se u starých
adjektiva příponou -ný (ne: -ní): zmatek

— zmatečný. Šf.

Ekbatana, gt. Ekbatan, pl., n., dle „Slovo",
me. staroperské.

Ekfonesis, řec., vzvolání, exclamatio,
když mluvící pohnutí, v kterém mysl jeho
jest, slovem aneb řadou slov vyznamenává.
O běda, přeběda vám všem, kdo jste příčina
toho zlého. Bart. Vz Zk. Ml. II. str. 182.;
Mk. Ml. 305. Mus. 1844. str. 438.; S. N.,
Exclamace.

Eklekticism-us, u, m., řec., výběrnictví.
Rk. Das Streben, aus Mehrem das Beste zu
wählen.

Eklipse, e, f., z řec, zatmění. Verfinsterung,
Verdunkelung.

Ekliptika, y, f., z řec, slunník, dráha
sluneční. Rk. Roviny, osa, točny e-ky; sklonek
(sklonek, naklonění, Schiefe der E. ) e-ky. Š.
a Ž. Ekliptik, Sonnenbahn, Thierkreis.

Ekloga, y, f., z řec, zpěv pastýřský,
idyllický. Vz vice v S. N. Hirtengedicht.

Ekonom, a, m., z řec, hospodář, Oekonom.
Haus- o. Landwirth, guter Wirth, sparsamer
Mensch. — Ekonomický, ökonomisch, wirt-

schaftlich, sparsam. — Ekonomista, y, m.
= znalec nauky hospodářské. Rk.

Ekstase, e, f., z řec, vytržení, roznícení,
nadšení. Býti v ekstasi. Ekstase, Entzücken,
Begeisterung, der höchste Grad von Freude.

Ekumenický, z řec, celosvětský, vše-
obecný. E. sněm církevní. Rk. Allgemein.

Ekvipáž (equipage), e, f., kočár s koňmi,
oblek, náčiní na cestu, k válce. Na Slov. zá-
prah. J. tr. Wagen und Pferde, Anzug, Reise-
geräth, Kriegsgeräth.

-eký. Přídavná jména v - cký (-ký, -oký)
odmítají při stupňování tuto koncovku a při-
dávají -ší k samému kmenu, při čemž se s
v š a z v ž mění, poněvadž jest přípona
komparativu -bší, kteréžto b vniká ve tvrdou
souhlásku předcházející (Bž. ); dvouslabičná
přídavná jména krátí v tomto případě kmeno-
vou dlouhou samohlásku: krátký — kratší,
blízký — bližší; daleký — další, vysoký —
vyšší. Kz.

-el. Přípona substantiv: koudel, koupel,
kozel, kazatel, pádel, plevel, kašel, trupel,
povrhel, přítel. D. Vz Tvoření slov a hlavně
Mkl. B. 108., 110., 118. — Jména muž-
ského rodu v -el skloňují se většinou podlé
II. sklonění mimo: manžel, posel, anděl,
konšel, účel, úděl, úhel, kotel, popel, uzel,
živel atd., jež k I. sklon. náležejí. — Jména
v -el od časoslov odvozená skloňují se
dle II. sklonění: spisovatel, učitel. Vz L.

— Jména v -el vysouvají ve všech pá-
dech e: osel — osla, kozel — kozla, orel

— orla. Ale: Abel, manžel, kostel, zřetel,
popel a j. podržují e, taktéž ta, která se
skloňují dle II. sklonění: obyvatel, e Kz. —'
Místo -el v příčestí v Krkonoších: al: držel

— držal. Vz -al. — Jména rodu žen. v -el
ukončená skloňují se dle „Daň": postel, koupel,
koudel, petržel. Kz.

-ela, vz ala.

Elaborat, u, m., z lat., vypracování, Aus-
arbeitung; výrobek. Rk.

Elastický, pružný, elastisch, biegsam.

Elastika, y, f., pružnosť, Elasticität,
Spannkraft.

Elate-a, e, f., mě. ve Phokidě. Dle Euboea.

— Elatejský.

Elbanec, nce, m., nerost, křemen vápno-
železitý. Kieselkalkstein.

Elbe, řeka, Labe

Elbogen, mě. v Čechách, Loket.

Eldorado, a, n., špaň. ráj pozemský, gese-
gnetes Land; Schlaraffenland. Vz S. N.

Ele-a, e, f., mě. v Lukami. — Elejský. —
Elean, a, m.

Elebor, u, m., kýchavka, veratrum. E.
černý = čemerka. Jg.

Elegance, e, f., z lat., ozdobnosť, uhla-
zenosť, něžnosť, Eleganz, Zierlichkeit, Nied-
lichkeit, Nettigkeit, Anmuth, Schmuck. —
Elegantní: něžný, ozdobný, uhlazený, Rk.,
elegant, zierlich, nett, niedlich, artig.

Elegický, žalozpěvný, truchlý, bolestný.
Rk. Elegické distichon, vz Mk. Ml. 321. —
323.; Zk. Ml. II. 199. El. verš, báseň, elegisch.

Elegie, e, f., z řec, truchlozpěv, žalozpěv,
die Elegie, Klagelied. Rk. Vz S. N. Elegii
(éXtyeía) Rekové nazývali každou báseň, která
složena byla dvojverším elegickým, ať byla