350

v gt. objemu, sněmu, lemu, temu. — -em je
koncovkou instr. sg. sklonění muž.; a střed.
a dat. pl. V. sklon. (Kosť): hadem, mužem,
slovem, polem; kostem. V obec. mluvě: kostím,
ve vých. Čech. kostim. Jir. — Místo i v I.
os. sg. praes. na Slov.: milujem (miluji), pijem
(piji), mužem (maži). Šb.

-ema jest koncovka dativu a instrumentalu
dual. sklonění: muž, země, daň a pole. Da.
Obecná mluva užívá také v instr. plur.
koncovek -ama, -ona, ma; koncovky -ama
z pravidla u substantiv s tvrdou n. širokou
koncovkou, zřídka jinde jako: husama (husma),
loktama, zetama (zet, a = zeť, ě) atd.; -ema
pak a -ma při ostatních koncovkách a sice
prvé z nich obyčejně tehdáž, když předcházejí
aspoň dvě souhlásky: kyčlema, mandlema,
kachlema, pytlema, uhlema, kotlema, soudcema,
dněma, kaplema, vochlema, vovcema; řidčeji
po jedné souhlásce: králema, mečema (mečma),
korbelema, košilema, ba i: dilema, rucema
(rukama); obyčejně však v tomto případě
stává -ma: mužma, košma, nožma, lidma,
penězma, dětma, polma, nedělma atd. Vedlé:
za ňadrama, pod schodama — slýchati zhusta:
za ňadry, a na Plašte vždy: Komora pod
schody. Prk. Chlapci jsou za humny. Na Mor.
Mrk. — Vz -ama, -oma, Dual.

Email, u, m., fr. (emalj), smalta na kovech,
tav barevný. Schmelz, Schmelzglas. E. prů-
hledný, neprůhledný. S. N. — Smaltopalna.
— Smaltovati. Šm.

Emaileur, a, m., fr. (emaljér), malíř smaltu.
Rk. Emailleur, Schmelzarbeiter, Glaskiinstler.

Emailovati, kovy smaltem opatřiti. Rk.
Emailliren, in Schmelz arbeiten, mit Schmelz
überziehen.

Emancipace, e, f., zlat., propuštěni z moci,
ze závazku, vyproštění, vyvazení. Rk. Em. j
otrokův, židův, žen, školy od podřízenosti
církvi, těla. Hš. Emancipation, Losgebung,
Freilassung.

Emancipatka, y, f. Eine Emancipirte. Rk.

Emancipovati koho. Vz Emancipace.
Emancipiren, freilassen, für frei erklären.

Emaus, u, m., obyč. Emausy, pl., klášter
v Praze. Emaus. V Emausích. Do Emaus
jíti, k Emausům. Jg. — Emauský klášter,
opat. Jg.

Emballage, fr. (anbaláž), obal, zabálka;
obalné, zábalné, plat od balení. Rk. Das Ein-
packen der Waaren, Verpackung; Packfutter,
Umschlag.

Emblem-a, ata, n., řec, význak, podo-
benství. Rk. Emblem, Sinnbild; Zierrath.

Embonpoint, fr. (anbonpoen), tělnatosť. Rk.
Körperfülle, Wohlbeleibtheit.

Embryo, a, n., z řec. l'/tß^vor, zárodek
(člověka), Rk., dítě do 4 měsícův po početí.
Keim (von Thieren o. Menschen).

Emeritus, lat., zasloužilý; vysloužilý, vy-
sloužilec. Ein Ausgedinger, in Ruhestand
Versetzter.

Emetika, pl., n., dle „Slovo", lat., dávivé
léky. Rk. Brechmittel.

Erneute, fr. (emét), vzbouření, pozdvižení.
Rk. Aufstand, Auflauf.

Emfase, e, f., z řec., důraz, Nachdruck.
Rk. E., významnosť tehdáž na jevo se staví.

když slovo přeplněného smyslu jest. Přece
se toho dotřel. Hrobu všichni se dokulháme.
Vz Zk. Ml. II. 171.; Mk. Ml. 294.

Emfysem-a, ata, n., emfysem, u, m., náduť.
Emphysem. Rk.

Emfyteuse, e, f., z řec, dedičný nájem,
zákup. Vz Rb. str. 266. Emphyteusis, Erbzins,
Erbpacht.

Emfyteut, a, m. = zákupník, Erbpächter,
Emphyteut; emfyteutický = zákupní, Rk.,
emphyteutisch, erbzinslich.

-emi n. -ěmi přípona instr. pl. sklonění:
Růže, Daň; -emi, -ěmi kladou někteří spiso-
vatelé také v instr. pl. 5. sklon, místo -mi,
kdyžby na konci mnoho souhlásek se shrnulo:
lžemi m. lžmi, všemi m. všmi, zděmi m.
zdmi. Vz tato slova.

Emigrace, e, f., z lat., vystěhování-se,
Auswanderung; vystěhovalci, Auswanderer.
Emigrant, a, m., vystěhovalec. Auswanderer.

Eminenc, e, m,, z lat., známka výbor-
ného pokroku ve škole. Rk. Eminenz.

Eminence, e, f., z lat., eminencí, í, f.,
vynikání, Hervorragung, Vorzüglichkeit;
vznešenosť, Hoheit, Eminenz. Titul kardi-
nálův. Jeho era. Vz Titul. Rk., Šr.

Eminentní většina hlasův = znamenitá.
Rk. Ausgezeichnet, hervorragend.

Emissař, e, m., z lat., vyslaný jednatel,
vyzvědač. Rk. Abgesandter, Kundschafter,
Spion.

Emisse, e, f., z lat., vyslání, Absendung.

Emolumenta, pl., n., dle „Slovo, " lat.,
zisk, prospěch; služebné důchodky. Rk.
Vortheil, Gewinn, Nutzen, Nebeneinkommen.

Empedokl-es, ea (a), m., filosof z Agri-
genta v Sicilii, učitel Gorgiův.

Empirem-a, ata, n., z řec, průpověď
z přezvědu. Rk. Erfahrungssatz.

Empirický, z řec, zkušebný, zkusný,
přezvědný, was von der Erfahrung abhängt.

— Empirie, e, f., přezvěd, zkušenosť, Er-
fahrung, Erfahrungskunde. — Empirik, a,
empirista, y, m., Empiriker, der etwas aus d.
Erfahrung weiss. — Empirism-us, u, m.
Erfahrungskunde.

-en, přípona subst.: blázen, svícen,
duben, D., jesen, hřeben, prsten, kořen, buben,
hrozen, osten, vz víc v Mkl. B. 126., 127.,
151. — U jmen v -en ukončených vysouvá
se ve všech pádech e: leden — ledna, červen

— června. Ale prsten, jelen, kámen, křemen,
pramen, kořen, hřeben, lupen, jesen — po-
držují e: jelena atd. — Jména v -mě ukon-
čená skloňují se přibírajíce kmenové en:
břímě, plémě, símě, týmě, výmě atd.: bře-
mene atd. Vz jednotlivá. — U německých
jmen krajin na -en mění Čech -en v y:
Hessen — Hessy, Sachsen — Sasy, Schwaben

— Šváby. — V příčestí trpném klade
se v již. Čech. -íno (-ýno) m. -eno
(jako ve střed. Čech. ): podojíno, pokropíno,
namočíno, zametýno, ale: namočenej (na-
močená). Kts. Vz Tvořeni slov.

-eň, přípona jmen podstat.: vězeň, kázeň,
povodeň, stržeň, vrateň, žízeň, stupeň, rožeň,
stežeň. Vz víc v Mkl. B. 154., 159. Vz Tvo-
ření slov.

-ena, přípona jmen podstat.: stařena, ka-
čena (kachna), pradlena, švadlena. Vz Tvo-