353

Epištola, y, f., z řec., psaní, list, Send-
schreiben, Epistel. V.

Epitafi-um, a, n., dle „Gymnasium, " ná-
hrobek; Rk.; řeč nadhrobní, pohřební. Epi-
taphium, Grabschrift, Grabmal, Denkstein.

Epithes-is, e, f., řec, přisutí. Rk. Zusatz.

Epithet-on, a, n., dle „Slovo, " řec, pří-
datek, příložek, přistávka, přívlastek, pří-
mětek. E. potřebné, ozdobné, zdobné, ozdo-
bovací (ornans); zbytečné, zvetšelé, prázdné,
daremné. Zk. Přímětku zdobného užívají
básníci, aby pojem neurčitý v obraz živý
a názorný proměnili a tak na mysl a cit
působili. Noci roucho hvězdotkané. Zpěvy
srdcelomné. Loďka větroletá, vlnolesklá.
KB. 240. Bei-, Bestimmungswort. Vz Zk.
Ml. II. 175.

Epitome, řec, výtah, Auszug, kurzer
Inbegriff.

Epitrit-us, u, m., stopa. E. první: u - - -

přežádoucí; e. druhý: - u --, lehkovážný;

e. třetí: - - u -, prostovlasá; e. čtvrtý:

- - - u, dvojnásobně.

Epod-os, y, f., řec, dozpěv, dopěvek,
závěrek zpěvu, Nachsatz, Nachgesang. V dra-
matech ta částka zpěvu sborového, která za
strofou a antistrofou následuje a metrem jest
rozdílná. — E. = přípěvek, kratší verš ná-
sledující vždy po delším (Horatiovy epody).
Fr. Lepař. Eine Art lyrischer Gedichte.

Epocha, y, f., řec, pamětná doba, Rk.,
doba důležitá. E-chu dělati. Vz Doba. Zeit-
punkt, -abschnitt.

Epopoei-a, e, f., báseň epická, vypravo-
vací, rozpravná, episches, erzählendes Gedicht.

Epopsie, e, f., z řec, názor. Rk. Eigene
Anschauung.

Epos, u, m. lépe: epos, a, n. (obé v KB.
46., 79., 99. ). Epos jest sice slovo řecké rodu
střed. a mělo by míti v gt. epe-a, ale tento
tvar nám nelahodí. Vz Chaos, Pathos. Helden-
gedicht, Heldengesang. E., hrdinská báseň.
Rk. E. světské n. báseň hrdinská, e. nábožné
(geistliches Heldengedicht), romantické, didak-
tické, vážné (opravdové), komické, rytířské.
Nz. E. národní či bohatýrské, herojské, roman-
tické, idyllické, zvířecké, komické, lyricko-
epické. Vz KB. 46. — 117; Poesie epická.

Equipage, fr. Vz Ekvipáž, lépe: ekipáž.

-er, eř, přípona jmen podstat.: vicher,
máteř, páteř. D. Vz Tvoření slov.

-éř, vz. -íř.

-era, přípona jmen podst.: mezera, sekera.
D. Vz Mkl. B. 90. — Era, y, f., lat., aera,
letopočet. Rk. Zeitrechnung, Jahreszählung,
Aera.

Erar, vz Aerar. — Erarní důchod, stavení,
budova, plat, náležitosť, upsání, zadrželosť,
mýto. Šp. Vz Aerarní.

Erasim, Erazim, a, m., Erasmus. Jg.

Erato, gt. Erato-y (dle „Ryba") n. Erato-i
(dle „Kosť), f. Zk. Musa básnictví erotického;
také Erat-o, y, f. Vz Sapfo.

Erat-os, a, m., syn Herakleův; 2. filosof
řecký.

Eratosthen-es, ea (a), m., slavný řec.
mathematik, zeměpisec a básník (276. —196.
př. Kr. ).

Erb, u, m., znak rodný. Rk. Schild, Wappen.
Znamení urozenosti, zemanství, štít, znak,

na Slov. címer. Jg. Má za erb Kastora. Br.
Král móž erbem chlapa za vládyku vyvýšiti.
Tov. kap. 238. E. rodinný, obecní, stavovský,
Nz., rodový. Rk. Kniha, zkoušce, spojení,
dání, udělení, propůjčení, polepšení erbův.
J. tr. Aby erbu neponížil! (když někdo ně-
jakou práci podniknouti nechce mysle, že ho
snižuje). Povýšil erbu (stav změnil a zpyšněl).
Č. — Erb český, o něm vz víc v S. N. II.
315. B. XIX. Vz Rb. str. 266. — E. = dědic. Gl.

Erbanuňk, u, m., zastr., z něm. Erbung,
Erbschaftsvereinigung, smlouva dědičná.

Erbař, e, m., kdo erby dělá, Wappen-
Schneider. D.

Erbovati, wappnen, nobilitare. Reš.

Erbovní, Wappen-. E. list, strýc, J. tr.,
umění, znamení. S. N. — E. = urozený,
kdo má erb dědičný. E. zeman. V. E. lidé
(mající erb). GL, Skl.

Erbovnictví, n., erbovní umění, heral-
dika, Wappenkunde. D.

Erbovník, a, m., Erbe, V.; Wappner,
Wappentraeger. Rk.

Erbovný, vz Erbovní.

Erboznalec, lce, m. Heraldiker. Rk.

Erdkern, jádro zemské. Š. a Ž.

Ereb-os, a, m., u starých Rekův bůh
mrákoty, syn Chaosův; 2) svět dolejší n.
podsvětí, říše n. sídlo mrtvých. Vj. Unterwelt.

Erecht-eus, ea, m., král athenský.

Erekce, e, f., z lat., povstání, vzpřímení-se.
Aufrichtung, Emporrichtung, Erhebung.

Eremita, y, m., dle „Despota, " z řec,
poustevník. Einsiedler, Klausner. — Ere-
mitage (eremitáž), fr., poustevna. Rk. Ein-
siedelei.

Eretri-a, e, f., mě. ostrova Euboee. —
Eretrijský, eretrisch.

Ergo, lat., tedy.

Eridan-us, a, m. = Padus, řeka horní
Italie, nyní Pad, Po.

Erika, y, f., bano. Naše tak zvaná e.,
rostoucí na suché půdě lesní, není e., nýbrž
vřes. S. N. Vz Vres.

Erinec, nce, m., nerost, Erinit.

Erinny-s, e, f., řec. = Furia. Rache-
göttin.

Eri-s, dy, f., u starých Řekův bohyně
nesvornosti. Die Göttin der Zwietracht, des
Streites, des Haders.

Erlau, mě. v Uhrich, Erle, e, f., na Slov.
Jager. Vz Erle.

Erle, e, f., vz Erlau. Vrat.

Erledigung, něm., ne: zmístnění, nýbrž:
vyřízení. In Erledigung Ihres Gesuches...
Vyřizujíce Vaši žádosť oznamujeme Vám,
že... Zpráva tím se vyřizuje. Bs.

-erna, přípona jmen podstat., vz -árna.

-ero, přípona jmen podstat., jezero. D.
Vz -er.

Ero-s, ta, m., u str. Řekův bůh lásky,
Liebesgott; láska, Liebe. — Erotický =
milostný, die Liebe betreffend, verliebt.

Errare humanuni est, lat. = chybiti lidské
jest, Rk., chyba člověkem vládne.

Eruovati, z lat., vypátrati, na místě posta-
viti, ergrübein, ergründen, herausbringen. Roz-
tržitosti vyslýchati a na místě postavovati. Mk.

Erupce, e, f., z lat., výbuch. Rk. Ge-
waltiger Ausbruch.