355

broskvový, fosforovaný, fosforový, hroznový,
hruškový, chlorovodíkový, chlorový, jabl-
kový, jahodový, kantaridový, kyanovodí-
kový, kyslíkový, ledkový, malinový, máslový,
meruňkový, mravenčí, octový, lihový, oma-
mující, pryskérkový, puchýřový, rumový, sir-
kový, solný, šťávelový, valerový, železnatý. Kh.

Etherický olej. Etherisch.

Ethický, z řec., mravný, mravoučný,
mravovědní. Rk. Ethisch, sittlich, moralisch.

— Eth. dativ, vz Dativ ethický.
Ethika, y, f., z řec, mravouka, mravo-

věda. Rk. Tugend-, Sittenlehre.

Ethnografie, e, f., z řec., národopis. S.
N. Völkerbeschreibung, Völkerkunde.

Ethnologie, e, f., z řec, národoznalství.
Rk. Völkerkunde.

-eti. Časoslova v -eti. Vz Časoslovo, třída
III. a V. Vz -ejí.

Etiketa, y, f., z fr. etiquette, jistá pravidla
společenského života, dvorský mrav. Etikette,
Etiquete, Hofsitte, Umgangssitte. — 2. Nápisní
lístek, přilepená cedulka n. štítek (na zboží),
cedulka s firmou na balíčkách zboží. S. N.,
Rk. Preiszettel.

-eto, přípona jmen podstatných: řešeto,
teneto. D.

Etrurie, e, f., krajina str. Italie. Etrurien.

— Etrurský, etrurisch. — Etruřan, a, m.
Etšava, y, f., Etschfluss. Jg.

Etude, fr. (etýd), studie; kus na cvičenou,
kus cvičebný. Rk. Uibungsstück.

Etui, fr. (etvi), pouzdro. Rk. Futteral,
Schächtelchen, Taschengesteck.

Etymologický, etymologisch. E. pravopis,
když se píše, jak toho původ slov žádá, tedy
podlé původu slov. Tak se píše v českém
jazyku až na některá slova, jako masť m.
mazť (od maz-ati). Vz Fonetický pravopis,
Pravopis.

Etymologie, e, f., z řec, slovozpyt, tvo-
ření slov, Abstammung der Wörter, Wort-
ableitung, Wortforschung. — Etymolog, a,
m., Wortforscher. — Etymologik-on, a, n.,
kniha slovezpytná. Etymologisches Buch.

— Etymologisovati = původ slov zpytovati,
nach der Abstammung der Wörter forschen.

Euander, dra, m., syn Hermův z Car-
menty, který asi 60 roků před dobytím Troje
osadu arkadskou do Italie převedl a na pa-
horku palatinském město vystavěl. Vj.

Euboe-a, e, dat. Euobe-i, akk. Euboe-u n.
-i, vok. o n. e, lok. -i, instr. -ou n. í (dle
„Ryba a Růže"), f., ostrov na vých. straně střed-
ního Řecka. — Euboean, a, m. — Euboejský.

Eufemism-us, u, m., lepomluv, když názvy
věcí nelibých nebo neslušných mírníme a
lahodníme. Zesnul v Pánu. Už ho hlava ne-
bolí. Vz KB. 242. Vz Zk. Ml. II. 172.; Mk,,
Ml. 294. Z řec.

Eufonie, e, f., z řec, libozvuk. Rk. Wohl-
klang, Wohllaut.

Euforb-os, a, m., Trojan, syn Panthův.

Eufrat, a, m., řeka v záp. Asii. — Eu-
fratský.

Eucharisti-a, e, f., z řec., vděčnosť, Dank-
sagung; večeře Páně. Rk. Das hl. Abendmal.

Euklid-es, a, m., 1. filosof rodem z Me-
gary, hlava školy megarské; 2. slavný ma-
thematik, nar. 308. př. Kr. Vj.

-eum. Jména lat. v -eum (řec. nov) ukon-
čená skloňují se dle „Gymnasium".

Eumen-es, ea (a), m., slavný polní vůdce
Alexandra Velikého, sepsal jeho dějiny.

Eumenidy, gt. -nid, pl., f., z řec, vlastně
Dobromyslné, lahodnější název Lític neb
Vzteklic. Vj. Vz Erinnys, Furia.

Eumolp-os, a, m., Thračan, kněz Cereřin,
jenž založil mysterie eleusinské.

Eunuch, a, m., z řec, kleštěnec, Ver-
schnittener, Kastrat.

Eupoli-s, da, m., skladatel řeckých ko-
medií ok. r. 430. př. Kr.

Euripid-es, a, m., slavný tragický básník
řecký, Atheňan, nar. r. 480. př. Kr.

Europa, vz Evropa.

Eurot-as, a (y), m., řeka v Lakonii.

Euryal-os, a, m., řec. básník.

Eurydik-e, y, f., manželka Orfeova.

Eurykl-es, ea (a), m., věštec a břicho-
mluvec athenský.

Eurymed-on, onta, m., řeka v Pamfylii,
2. vozataj Agamemnonův.

Eurypyl-os, a, m., syn Herakleův, král
ostrova koského.

Eurysthen-es, ea (a), m., král lakedae-
monský.

Eurysth-eus, ea, m., král mykenský, vnuk
Perseův, uložil Herakleovi známých 12 prací.

Euterp-e, y, f., musa umění hudebního.

-ev. Koncovka jmen podstat. Konev, pánev,
kotev, mrkev, D, moutev, plástev, krokev,
církev, korouhev, vikev, houžev. Mkl. B. 59.
Jména v -ev ukončená vysouvají ve všech
pádech e: konev, gt. konve. Kz.

Eva, y, f. Evka, Evice, Evula, Evička,
Evinka, Evulka. Jg. Tys Eva! (= svůdnice).
Evě není dobře býti samotné. Vz Jablko. Č.

Evančice, gt. -čie, pl., m. Dle Budějo-
vice. Město na Mor., Eibenschütz.

Evangelický, dle evangelia, evangelisch;
2. = lutherský, lutherisch. E. církev. Jg.

Evangelictvo, a, -n., die Evangelisten. Rk.

Evangelická, y, f., eine Evangelische. Jg.

Evangelík, a, m., kdo vyznává křesťan-
ství toliko dle evangelia, ein Evangelischer;
lutheran, učení Lutherovu oddaný, ein Lu-
theraner. — Evangelíci mají pastory (faráře)
a superintendenty. Pt.

Evangelista, y, m., dle „Despota", písař
evangelia, spisovatel n. původce oněch kněh,
jež, evangelium' slovou. — 2. Kdo evangelium
zvěstuje, dobrozvěst, hlasatel dobrého zvě-
stování, zvěstovatel, blahověst. Der Evan-
gelist. Jg.

Evangelistský, Evangelist-, evangeli-
stisch.

Evangeli-um, a, n., dle „Gymnasium",
z řec. = dobré zvěstování n. poselství. Das
Evangelium. 1. Celé učení o Kristu, naproti
starému zákonu. Kázati ev. Na jeho slova
dá jako na e. Scip. Jeho huba není e. Kom.

— 2. V užším smyslu jméno knih biblických
nového zákona, život Krista Pána obsahu-
jících. Ev. sv. Matouše, Marka, Lukáše a Jana.

— 3. V nejužším smyslu částka z těchto knih
vybraná, která ve svátek a v neděli se čítá
a vysvětluje, na rozdíl od epištol. Jg.