371

Fojt, a, m., der Stadtvogt, Dorfrichter. Gl.

Foki-s, dy, f., krajina řecká. — Fokiďan,
a, m. — Fokidský.

Fokoš, e, f., švihácká valaška. Na Slov.

Fok-us, u, m., lat., ohnisko, Rk.

Folge, něm. Das hatte für sie keine guten
Folgen. Na nic dobrého jim to nevyšlo. Jg.
Obecného lidu přízeň řídko na dobré vychází.
Kom. Er starb in Folge grosser Schmerzen.
Umřel na hrozné bolesti. In der Folge, na to,
potom. Mk. Das ist keine Folge, z toho
nejde, neplyne, nevyplývá.

Folgen. Hieraus folgt: Odtud jde, plyne,
vyplývá; odtud patrno, na bíledni jest, na
jevě jest. Mk. Die Fortsetzung folgt, pokra-
čování budoucně. Rk. Z toho máš. Rs.

Foliant, u, m., z lat., kniha s půlarchovými
listy, z folium = list. Rk. Též o knize ve-
likého formatu vůbec. S. N. Ein Buch in der
Grösse eines halben Bogens.

Folie, e, f., lístek ze zlata, stříbra, olova,
jenž se podkládá tělesům průzračným, aby
lesk jejich se zvětšil. Glanzblatt; die Unter-
lage von Spiegeln u. gefassten Edelsteinen.
Obrazně znamená f. vše, co není pravé a věci
jakéhosi lesku dodává. S. N. — F. (folí) =
pošetilost'. Narrheit, Thorheit. Rk.

Folio, z lat., na listě. F. verso. (fo. vo. )
na druhé n. na rubní straně listu. Rk. Auf
dem Blatte.

Folium, a, n., lat., list (v kupeckých
účetních knihách). Blatt.

Folk, u, m., z něm. Folge, vůle, volnost',
povolení, svévolnost', svoboda, der freie Wille,
Muthwille. F. někomu pustiti, dáti. V. Kdožby
povaleče choval a jim folky činil. Mus. 1848.
str. 201. (Gl. ). Dává mu hrozný f. Jg. V ničem
folku nedávati, lépe: v ničem nepopouštěti,
nepovolovati. Šb.

Folkovati, folkovávati = povoliti, vůli
pouštěti, dělati se nevěda, den Willen lassen,
nachgeben. Jg. — komu: dětem, Jg., vlasti,
V., tělu svému, Lom., ženě. Rad. zvíř. —
komu v čem: sobě v žádostech. Jg. —
Lom. — komu čím. Tím sobě žádný ne-
folkuj. Vš.

Folkovný, muthwillig; nachsichtig. Reš.
— F. = pohodlný, bequem. F. šat. Us. Jilem.

Fond, u., m., po fr. fon, z lat. fundus, zá-
klad, základní jmění, Rk., nadací. Sp. Fond,
Grund, Grundlage; Geldvorrath, Grundver-
mögen. F. chudých, chudinský, umořovací,
studijní, náboženský, stavební, domu chu-
dých, ubytovací, okresní, zemský, domesti-
kalní, hlavní, komorní, nemocných, vlastenský,
špitalní, policejní, říšský, záložní, školní, od-
dělený, berniční, náhradný, sirotčí, porodnice,
chorobnice, blázince, na tisk. Vz Nadace. Šp.

Foneticlý, z řec. F., což hlasem neb
hláskami naznačiti možno. F. pravopis, pouze
na zvucích, jak je ucho slyší, spočívající,
k etymologii slova psaného nehledící. Pravo-
pis řecký a latinský je z větší části fone-
tický, český a slov. je už z menší části fo-
netický více šetře původu slov, ku př. tchoř
m. dchoř od ďheh. S. N. Pražský (font. praský),
božství (font. boství) atd. Bž. Vz Etymolo-
gický pravopis, Pravopis. Fonetickou příči-
nou dlouhé samohlásky a slabiky v jazyku

českém bývá jednoslabičnosť, dvojslabičnosť,
prízvuk, v některých případech v tvarosloví
zvyk. Visí to na subjektivním blahozvuku;
jiné podstatnější příčiny neznáme: sůva —
sova, dílo — na Slov. delo, kráva — na
Slov. krava, Gb. Mnohdy bývá též oeko-
nomie řeči čili snaha rozlišiti slovo jedno a
též v různém významu příčinou délky, jako:
sedlo a sídlo (koř. sěd), město a místo,
měřiti a mířiti, světiti a svítiti, v obec a
vůbec, domysl a důmysl, svatosť a svátost'
atd. Bž. O etymologické délce slabik vz Sa-
mohláska,

Fontana, y, f., z lat., studnice, fr. fon-
taine (fontén), Rk., kašna, Wasserkasten, Jg.
Springbrunnen, vodotrysk.

Forba-s, nta, m., vlastní jméno řecké roz-
ličných mužů.

Forberečník, a, m. (zastar. ), podvodník,
Betrüger. O původu vz Mz. 159.

Forberk, u, m, (zastar. ), z něm. Vorwerk,
dvůr n. statek k jinému náležející n. sám
o sobě jsoucí, praedium. V. Spal ve svém
forberce. Jel.

Force, fr. (fors), síla, násilí, Stärke, Kraft,
Gewalt. Par f., silou, násilím, násilně; à toute
(a tut fors), vší silou, ze vší síly. Rk.

Förderschaft, vz Báně.

Forejšic, e, f., z fr. -něm. Fourier-Schütz,
vojenský sluha, sloužící. Rk.

Forejtar, a, m., zastr., z něm. Vorreiter. Gl.

Foremnosť, i, f., die Förmlichkeit. D.

Foremný, z lat., způsobný, tvarný, slušný,
pěkný, sličný, hodný, wohlgestaltet. Nefo-
remná spousta,, hässlich. V., Rk. F., jako na
ruby kožich. Č. — v čem: v řeči. Plk.

Forgačnice, e, f., osoba běhavá, zvědavá.
Us na Mor.

Forír, furír, a, m., z fr. fourrier, ein Fu-
rier, V., poddůstojník, který pro setninu chléb
přijímá a obydlí sprostých vojínův na sta-
rosti má. Jg. Kriegsschreiber, Quartiermacher.

Forma, y, f., lat., formka, formička. Ze-
vnitřní způsoba uměním dělané věci, vzor,
podoba, die Form, Gestalt, das Modell, Jg.
F. klobouku, nože, stolu. Formu něčemu
dáti. V. Jedné formy býti. V. Na jednu formu.
V. F., první obraz, vzor, vzorek budoucího
díla, V. — F. = způsob jakékoliv smyslové
n. úmyslové věci, jakost, die Art u. Weise,
Form. Jg. Právní f., postupování při soudu.
F. řádu n. vlády. Regierungsform. F. pojmů
n. ponětí, závěrku (způsob, jakým propovědi
jeho spojeny jsou). — Pod formou (pod zá-
stěrou). — F., tvořidlo, model, kadlub, die
Form, das Modell. Jg. F. kulová, dělová,
svíčková, dortová n. na kulky, na děla, na
svíčky, na dorty, na cihly, na zvony. Formy
dělati. Do formy, do kadlubu líti (Nz. ). —
F. vity. Vz Gb. Uvedení do mluvnice str. 41,
— Pro forma, na oko, zum Schein. In optima
forma, nejlepším způsobem. Rk.

Formace, e, f., z lat., tváření, utvařování,
zpodobování, Bildung, Gestaltung; útvar
(hornický). Rk.

Formák, u, m. Formstein. Rk.

Formalie, í, pl., f., dle „Růže", forma-
lita, y, formalnosť, i, f., z lat., povrchní n.
vnější obřady, okolky, Formalien, Formali-
täten, Förmlichkeiten, herkömmliche, ausser-