-má:

For-um, a, n., lat., náměstí; soudní místo,
soudní dvůr, soud. Rk.

Forumdhab, u, m., z něm. fahrende Habe.
Pobral f., klenoty, peníze, rúcha atd. Půh.

Fosfor, u, m., kostík. Phosphor. F. čer-
vený či beztvarný. Kh.

Fosforečnan, u, m., phosphorsaueres Salz.
Bk. F. ammonatý, cínatý, draselnatý, hořeč-
natý, chininný, manganatý, měďnatý, olov-
natý, rtutičnatý, rtuťnatý, sodnatý, stříbr-
natý, strichninný, vápenatý, železitý, želez-
natý atd. Kh.

Fosfornatan, u, m., draselnatý, sodnatý,
vápenatý. Kh. Unterphosphorsaueres Salz. Bk.

Fosforoskop, u, m., Phosphoroskop. Ck.

Fosforový, Phosphor-.

Fossilie, í, pl., f., z lat., kopaniny.

Fošmistr, vz Foršt.

Fošna, y, f., z něm. Pfoste a to z lat,
postis, Mz. 160., tlusté prkno ještě nevzdě-
lané, die Bohle, Pfoste. D., Jg.. F., toka, hont,
tartice. Fošny občárkovati. Šp.

Fošnák, u, m., Pfostnagel. Rk.

Fošnový, Bohlen-.

Fotografie, e, f., z řec. světlopis, Nz.,
světloobraz (obraz světlem učiněný). Pho-
tographie. — Fotograf, a, m. Photograph. —
Fotografický, photographisch. F. obraz. —

— Fotografovati: koho, photographiren. Rk.
Vz více v S. N. III. str. 175.

Foučilosť, i, f., třeštěnosť, Leichtsinn.

Foučilý, potrhlý, geschossen, leichtsinnig.

Foučiti koho: potrhlým, lehkomyslným
činiti, leichtsinnig machen. Rk.

Foukací, fukací. F. trubice. Jg. Vz De-
chový. Blase-.

Foukač, e, m., der Blaser.

Foukačka, y, f., čím se fouká, das Blas-
rohr.

Foukadlo, a, n., nástroj foukací, Blas-
werkzeug.

Foukanice, e, f., metelice, chumelice. Us.
v Krkonoš.

Foukati (zastar. fukati); fouknouti, knul
a kl, ut, utí, foukávati = dýmati, blasen,
wehen; broukati, hněvati se, láti, einen an-
fahren, schelten, wettern, schmälen. F. m. vou-
kati od věji (váti). Šf. — abs. Vítr fouká.

— (komu) kam (nač, do čeho, pod co,
v co, proti čemu). F. na horkou polívku.
Us. Bezbožník na všecky nepřátely své fouká
(sápá se, hněvá se). Br. On na mne fouká
(brouká, laje). Kom. Jedni mne vysmáli,
druzí na mne fukali. Kom. Na mě zpívání
nefoukejte. Er. P. 41. Foukej větříčku v tu
stranu. Er. P. 127. — F. do prachu, Lom.,
do kaše. Us. Nefoukej mi do kaše (nepře-
kážej předsevzetí mému). Jg. Nefoukej mi
pod nos (nedráždi mne). Papr. F. proti bě-
žící kouli. Us. — odkud. Vítr fouká od
severu. Ml. — si = nadýmati se, fintiti se,
stutzen, sich aufblasen, gross thun. Ten si
fouká, Us. Nefoukej si. Kom. — si nač.
Nevím, nač si fouká. Sych. — Jg.

Foukavý, fouklavý, fouklivý = foukající;
zlobivý, blasend, stark blasend; böse, zornig.

Fouklavý, fuklivý = foukavý. Ros.

Fouknouti, vz Foukati.

Fouleti, prsty umazati, mit Fingern be-
schmutzen. Na Slov.

Fouňa, -ě, -ovi, -u, -o, -ovi, -ou, funěra,
y, funil, a, m., v již. Čech. fuňa, kdo founí,
ein Schnaufer. Kts. — F. = člověk pyšný.
To je pravý f., žádného ani nepozdraví. Us.
Wer die Nase rümpft, hoch trägt.

Founěti, 3. pl. -ní, founi a fuň, founě
(íc), il, ění; founívati, skrze nos dýchati,
schnauben, schnaufen. — abs. Hrozně founí,
když chodí. On founí celý den (spě). Us. Což
jest founěl (hněvaje se), když mi to dával.
Jg. — pro co: pro sádlo f. D. — nad čím.
Dosti dlouho nad tím founěl, než se do toho
dal. Jg. — na koho, na co. Nedám na sebe
f. (sápati se). Us. — po někom. Ten pyšný
chlap by jenom po lidech founěl (s opovr-
žením na ně hleděl). Us. — Jg.

Founil, a, m., vz Fouňa.

Fourage (furáž), fr., píce, obrok (koním).
Pferdefutter, Futter überhaupt.

Fouragirovati (furažirovati), picovati,
píci n. obrok sháněti. Rk. Futter (auch Le-
bensmittel) herbeischaffen, auftreiben.

Fourier (fr. furýr), vojenský účetník. Vz
Forír. — Fourierschütz, z fr. -něm. (v obec.
mluvě: forejšic), vojenský sluha. Rk.

Fournier (fr., furnýr), dyha, obložek
dřevěný, vykládání dřevěné, tenké desky
dřevěné k vykládání svrškův. Rk. Dünn
geschnittene Holzblätter, Belegholz. — Four-
nirovati, z fr., obkládati nábytek atd. ten-
kými lístky z dřeva tvrdšího a pěknějšího
než je nářadí samo, mit dünnem Holze (Be-
legholze) belegen. Tato tenká prkénka slovou
furnýry. S. N.

Fous, u, fousek, sku, m., fousy, pl., na
Slov. fúzy; lépe: vousy. F. náhradě: brada,
der Bart; f. na hořejším pysku: frňousy, kníry,
valousy, der Schnurrbart; f. na licích, lícní:
licousy, der Backenbart. Více starostí nežli
na bradě fousů mám. Vrat. Má tři fousy pěti
řady (je holobrádek). D. Ta holka má fousy
(rozum). Ros. Brada mužská předně pýřím,
pak fousy, pysk horní frňousy se kryjí. Kom.
To mu jde pod fousy (pod nos = to se mu
líbí). D. Nechtěla mi fousy brát (břitva). Er.
P. 267.

Fousáč, e, m. To je f. ! D. Ein bärtiger
Mann.

Fousák, a, m.. = zajíc, Hase. Šp.

Fousatěti, fousovatěti, 3. pl. -tějí, ěl, ění.
Bart bekommen. Již fousatí. Jg.

Fousatka, y, f., pšenice vosinatá, fousatá,
řasnice, Rauhweizen.

Fousatosť, i, f., die Bärtigkeit.

Fousatý, fousovatý, fousovitý, bärtig. F.
pšenice (fousatka), D., zrádce. Pref.

Fousek, ska, m., kdo má fousek, malý
fous. Tys ještě fousek! (příliš mladý, neroz-
umíš tomu). — F., sku, m., koniklec, svaté
koření, Bocksbart, Zlob.

Fousisko, a, n., grosser o. abscheulicher
Bart. —

Fousín, a, m., druh hmyzu. Krok.

Fousovatěti, vz Fousatěti.

Fousovatý, vz Fousatý.

Fousule, e, f., druh hmyzu. Krok.

Fr. Touto skupeninou počínají se nejvíce
jen cizí slova, — Vrabec fr! letěl. Us.

Fračičár, a, m., měšťák, šosák, Spiess-
bürger. Us. na Mor.