377

Frněti, 3. pl. -ní, ěl, ční, frnívati = fr-
kati, schnaufen. Prasata frní. — 2. Hněvati
se odplivuje, bručeti, zürnen, geifern. Ten
se něco nafrní. Ros. — nad čím. Nad tím
frní. Hlas. — F. = tabák šňupati. Musíš
pořád f. Us.

Frnk. Již je to f. = pryč. Frnk ulítl čí-
žek z klece. Us.

Frňkati, frnkávati = frnčeti, schnurren.

— kam. Nedá si pod nos f. Bern. — Na Slov.
= plakati, fňukati, weinen, greinen. Co pořád
frnkáš ?

Frnoch, u, m., frňous u kořínků, die Faser,
Haarwurzel an den Pflanzen. Ros.

Frnochovitý, frnochy mající, frňouso-
vitý, fasrig. Ros.

Frnošeti, ejí, el, ení, frnochy dostávati,
faserig werden. Ros.

Frňous, u, frňousek, sku, m., tenký pří-
rostek od něčeho visící. Ryba s frňousy. V.

— Frňousy, dlouhé vousy na hořejším pysku.
V. Knebel-, Schnurr-, Schweizerbart. Brada
fousy, pysk horní frňousy se kryjí. Kom.
Kočka bez f-sů nechytá myší. Us. — F. Jaké-
koliv chmýří. Fasern. F. neb ocásky kořenné.

— F., co při mědlení n. trdlení lnu odpadává.
Abfall beim Flachsbrechen. Us. — F. = penis.

— F. = mrňous, mrně, skřeček, malý člověk,
ein kleiner Mensch. Prk.

Frňouseti, frňousovatěti, frňousy dostá-
vati. Rk.

Frňousovatěti, ejí, ěl, ění, frňousy počínám
míti, Knebelbart bekommen; faserig werden.

Frňousovatý, frňousovitý, frňousy mající,
bradatý, knebelbärtig; faserig. Ros.

Fronta, y, f., z fr. front (fron) a to z lat.
frons, čelo, strana vojska v řadách sestaveného
proti nepříteli obrácená n. kam pochod míří.
Stirn, Gesichtsseite. — 2. Průčelí, čelí, přední
strana domu, pevnosti atd. S. N. Vorderseite.

Frottovati, z fr., natírati, tříti, reiben.

Frugal, z lat., šetrný, střídmý, mírný,
Rk., genügsam, nüchtern, spärlich, einfach.

Frygi-a, e, f., před časy krajina v Malé
Asii. — Frygové. — Frygijský, frygický,
fryžský.

Fryjd, u, m., příměří, Waffenstillstand. Gl.

Fry-x, ga, m., Fryg, Frygan, a, m., obyvatel
Frygie.

Frzacamt, vz Frc.

Fták, v obec. mluvě m. pták.

Fthioti-s, dy, f., krajina thessalská,

Fucovati co: vodu, pfiitzen (v horn. ). Vys.

Fuč = pryč, hin, weg, fort. Jg. Již je to
f. D. Jsem fuč, je po mně f. (ve hře). Us.

Fuček, čku, m., fučící vítr. Der Zugwind.
Th. —

Fučeti, 3. pl. -čí, fuč, -če (íc), el, ení;
fučívati, sausen, pfeifen. — abs. Vítr fučí,
voda hučí. D., Ros. Fučíš jako 100 ježův.
Pk. — komu kde. Fučí mu v uších (hučí,
zvučí). Us. Nech ať v jejich hlavách fučí.
Pís. Br. Fučí mu v kotrbě (blázní). Smrtholka
fučela mu okolo hlavy. Ros. — kudy, odkud
atd. Vítr fučí štěrbinou. Vítr fučí pres domy,
skrze vrata, proti nám, od lesa, z mrakův atd.

Fučidlo, a, n., nástroj k fučení. — F. =
fučík, blázen. To je pravé f. D. Vz stran
přísloví Nestálý. Č. Flattergeist, toller Geist,
Windbeutel.

Fučík, a, m., komu v kotrbě fučí, blázen,
třeštík, střelenec, fanta, Narr, Tollkopf, Wild-
fang, Flattergeist, Windbeutel. — F., o hně-
vivém. F. náhlý. D. Po kom as se ten f.
zvrhl? Sych. Vz Fučeti, Fučidlo. — F. =
sopouch, Ofenloch. — Fučil, a, fučílek, lka,
m., Flattergeist.

Fučivý, sausend. Jg.
Fučovati, v horn. = vodu do calovky na-
haněti, das Wasser in den Schlauch treiben, V.
Fudrnosť, i, f., v horn. dolová ulička,

Gässlein in der Erzgrube. V.
Fudrovní, v horn. F. štola, Bergwerksstoll.
V. -
Fufna, y, f., která nosem mluví. Na Slov.
Fufnák, a, m., kdo nosem mluví, huhňal.
Fufňati = huhňati, na Mor. a i v Cech.
ňuhňati, durch die Nase reden. Na Slov.
Fufňavý = huhňavý. Na Slov.
Fuga, y. f., lok. sg. ve fuze, z lat., útěk;
hudební skladba, v níž jistý nápěv dle určitých
pravidel se provádí. Rk. F. jednoduchá, pro-
vázená, dvoj-, troj-, mnohonásobná, volná,
přísná. Hd. Vz v Mus. 1850. str. 73.: Počátky
hudební a v S. N. III. str. 259. Künstliche
Orgelmusik.

Fuchs, a, m., kůň ryška, Sm., ryzka, ryzák,
ryšlák. Rk.

Fuchsie, e, f., ozdobná rostlina se svislými
červenými atd. květy, pojmenovaná dle bota-
nika Fuchsa, †1565.

Fuchsšvancer, a, m., z něm., lstivý po-
chlebník. Gl. Vz Fuksšvanc. Ein listiger
Schmeichler.
Fuj, čeho. Fuj toho skutku! Jg.
Fuják, u, m., fujavice, e, f., fuček, mete-
lice, chumelice, vítr fučící zvl. se sněhem,
sausender Wind, Schneegestöber. Koll. —
F. u ženců rukavice bez prstů. Us. — Jg.
Fujara, y, f. Na Slov. veliká píšťala pa-
stýřská, Hirtenpfeife. Plk. Us. i na Plz. Prk.
Fuk, k označení čerstvosti = honem, ge-
schwind, husch. Jg. Fuk do kapsy. Zlob. Po
večeři f. do postele a po smrti fuk do země.
Bern. — Fuk, u, m., nadýmání-se, chlouba.
Grossthun, Prahlen. Bez fuku a hluku. Česk.
vč. Dělati fuky. Us. — F., fukání, fukot, das
Aufbrausen. Plk. — F. = hněv, supení se,
fukání. Das Wettern, Schelten. S křikem
a ťukáním ho podněcuje. Br. Fukem ho odbyli.
Kom. — F. krejcar. Nemá ani fuku.
Fukací = foukací. F. trubice, Blasrohr.
Zlob.

Fukač, e, m., žertovně = měch. Foukej

(na horké jídlo), máš dobrý fukač. Us., Č.

— F. = kdo fuky dělá. Wind-, Flausenmacher.

— F., foukač, der Blaser. Bern.

Fukar, u, m.. = fofr, větrák na Čistění

obilí. Us.

Fukarovati, obchod vésti s penězi. Geld-
geschäfte betreiben. (Gl. 50. — F. = obilí
z plev čistiti. Na Mor. Mrk.

Fukavice, e, f., kýchavice, kýchavka
(houba). Us.

Fukavý, anfahrend. Mel.
Fukot, u, m., fukání, foukání (větru), das
Wehen. Ros.
Fukotati = foukati, wehen. Jg.
Fuksšvanc, e, m., z něm. Fuchsschwanz,
liščí ocas; pochlebenství, Schmeichelei, po-