379

obrubeň. Thürgerüst, -gestell. — Futrovaný

— podšitý; obložený, vypažený, podpažený.

Futrovati z něm. füttern. — co: kabát

= podšiti; dobytek = krmiti; dvéře = oblo-
žiti, vypažiti. — čím. — F. = futtern, klíti.

Jg —

Futur-um, a, n., lat., f. tempus, budoucí
čas. Vz Čas budoucí.

Fýfara, z něm., píšťala, fletna, Pfeife,
Klarinett. Us. na Mor. Jg.

Fyla-x, ka, m., řec., strážce (jméno psa).

Fysharmonika, y, f., nástroj hudební
varhanům podobný, vynalezený r. 1821. Rk.
Physharmonika.

Fysický, z řec, tělesný, smyslný, přiro-
zený, na rozdíl od duševního, nadsmyslného,
mravného. S. N. F. geografie. Physisch,
natürlich, sinnlich, körperlich.

Fysik, a, m., z řec, silozpytec Physiker,
Naturlehrer, -forscher. — 2. Městský n. okresní
lékař, Rk., od statu, obcí n. společností usta-
novený a placený lékař. F. zemský, krajský,
městský, horní. S. N. Physikus, ein öffentlich
angestellter Stadt- o. Landarzt.

Fysika, y, f., z řec, silozpyt; nauka,
vlastnosti a skutky děl vykládající. F. skumná,
pokusná. Jg. Vz více v S. N. III. 270. a násl.
Physik, Naturlehre, Naturwissenschaft, Natur-
kunde.

Fysikalní, silozpytný, physikalisch.

Fysiognomický, vz následující, physio-
gnomisch.

Fysiognomie, e, f., z řec, zevnějšek,
v jehož tvářnosti život vnitřní se jeví, zvl.

pak tvar obličeje lidského, v němž se zrcadlí
v obrysech více méně znalých život ducha.
S. N. Physiognomie, Gesichtsbildung, Gesichts-
ausdruck, Miene.

Fysiografie, e, f, z řec, přírodoznalství,
přírodopisectví. Rk. Physiographie, Natur-
beschreibung.

Fysiokratický, z řec, přírodovládný,
physiokratisch. F. soustava ve statním hospo-
dářství nauka, dle níž jest nejvyšší rozkvět
rolnictví základem národního bohactví. —
Fysiokratie, e, f., přírodovláda. Physiokratie.

Fysiologie, e, f., z řec, přírodosloví, jest
učení o přírodě hmotné vůbec a v užším
smyslu o přírodě těles organických, rostlin,
zvířat a člověka. Vz více v S. N. III. str.
272. F., přírodosloví, z řec. (ivöiq = pří-
roda a A (i/o.;, jest nauka o práci a o vý-
konech živočišných ústrojů. Gl). Physiologie,
Naturlehre, Lehre von der Beschaffenheit und
Einrichtung belebter Körper. — Fysiologický
účinek. Nz. Physiologisch.

Fysionomie, e, f., nauka o zákonech pří-
rodních. Rk. Physionomie, Lehre von den
Gesetzen der Natur.

Fytografie, e, f., z řec, rostlinopis. Rk.
Phytographie, Pflanzenbeschreibung.

Fytologie, e, f., rostlinosloví, rostlinozpyt.
Rk. Phytologie, Pflanzenkunde.

Fytonomie, e, f., z řec, rostlinoskum. Rk.
Phytonomie.

Fytotomie, e, f., z řec, Phytotomie, Pflan-
zenzerglicclerung.

(G je souhláska hrdelní. Průlina, kterou
se béře proud mezi kořenem jazykovým a
zadním patrem i čípkem, jest při g a k úplně
zatarasena, ale jen na okamžení a protrhuje
se toto zatarasení při g mírným, při k prud-
kým proudem. Gb. Listy filolog. II. 155.;
Uved. do mluv. čes. 14. V jazyku českém
záhy nechuť k tomuto zvuku vznikla. Zk.

V LS. a v Ev. g ještě výlučně se čte, ale
v latinských listinách z 11. a 12. stol. vět-
ším dílem jen u vlastních jmen začala pa-
nující čeština velmi časně g jinými hrdel-
nicemi zaměnovati, a sice 1. v původních
slovanských slovech pravidelné hláskou h,
řidčeji k: hlava, hora, m. glava, gora; mozk,
obyčejně: mozky m. mozh, staroslov. a na
Slov. mozg, mozgy. Ht. Zv. 98., 99. Vz Gt.
F. 95. Od 13. stol. přešlo g všude ve va-
nuté h nebo k. Zk. Vz Šb. Lit. str. 19. —
2. V cizích, práva domácnosti požívajících
slovech též pravidelně hláskou h, zřídka k
a j: hrabě z Graf, pohan z lat. paganus,
varhany z řec-lat. organum, řehola z lat.
regula. Ht. Zv. 98. J m. g slyší se hlavně
ve východ. Čech.: majistrat m. magistrat.

V Krkonoš. Vz J. Hebrejské, latinské a řecké
g zvlášť před samohláskami mění čeština

v j: anjel (anděl) z angelus, Jiří z lat. Georgius,
Majdalena. Jir., Ht. — 3. U slov později vy-
půjčených g se udrželo: granát, grunt, galeje,
gamzík, groš. Ht. Zv. 98. — Slovenčina
uherská i moravská a Valaština proměnila
g také v h, ale nejeví proti němu tolik
nechuti jako čeština a namnoze je podr-
žuje i v původních slovech: rozga vedlé
razga (rozha), golinec (holé ptáče) vedle ho-
linec, gyzdavý vedlé ohyzdný, kliag (coa-
gulum, syřiště, cf. čes. klíh), gríb vedlé hríb.
Dle Ht. Zv. 98. — 99. Grajcar — krajcar —
krejcar z lat. crucifer, Hš., cingať — cinkať.
Šb. Tak také v Přerovsku a Opavsku: ran-
ziga, Veroniga m. musika, Veronika. Šb.
Ostatně i v češtině štítí se ho více pí-
semní čeština než ústní, jelikož v této na
př. kdo, kde, kdy znějí jako: gdo, gde, gdy.
Ht. V Hostimi říká se: gřích, gřešiť m.
hřích, hřešiť, Hš.; na Mor. gabám (hmatám)
atd., vz mnohá taková slova v slovníku. Ve
vých. Čech. g 1. m. h: vozger, vozgřivej
kůň; 2. m. k: gdo, gdoule, Jir.; na Mo-
rave: cigán. Šb. — Naopak stojí g místo
původního k u starých v: gdy, nigdy m.
kdy, nikdy a v podobných. Vz Ht. Zv. 106.
— V nářečí maloruském a běloruském, pak