Předchozí (378)  Strana:379  Další (380) |
|
|||
379
|
|||
|
|||
obrubeň. Thürgerüst, -gestell. — Futrovaný
— podšitý; obložený, vypažený, podpažený.
Futrovati z něm. füttern. — co: kabát
= podšiti; dobytek = krmiti; dvéře = oblo-
žiti, vypažiti. — čím. — F. = futtern, klíti. Jg —
Futur-um, a, n., lat., f. tempus, budoucí
čas. Vz Čas budoucí. Fýfara, z něm., píšťala, fletna, Pfeife,
Klarinett. Us. na Mor. Jg. Fyla-x, ka, m., řec., strážce (jméno psa).
Fysharmonika, y, f., nástroj hudební
varhanům podobný, vynalezený r. 1821. Rk. Physharmonika. Fysický, z řec, tělesný, smyslný, přiro-
zený, na rozdíl od duševního, nadsmyslného, mravného. S. N. F. geografie. Physisch, natürlich, sinnlich, körperlich. Fysik, a, m., z řec, silozpytec Physiker,
Naturlehrer, -forscher. — 2. Městský n. okresní lékař, Rk., od statu, obcí n. společností usta- novený a placený lékař. F. zemský, krajský, městský, horní. S. N. Physikus, ein öffentlich angestellter Stadt- o. Landarzt. Fysika, y, f., z řec, silozpyt; nauka,
vlastnosti a skutky děl vykládající. F. skumná, pokusná. Jg. Vz více v S. N. III. 270. a násl. Physik, Naturlehre, Naturwissenschaft, Natur- kunde. Fysikalní, silozpytný, physikalisch.
Fysiognomický, vz následující, physio-
gnomisch. Fysiognomie, e, f., z řec, zevnějšek,
v jehož tvářnosti život vnitřní se jeví, zvl. |
pak tvar obličeje lidského, v němž se zrcadlí
v obrysech více méně znalých život ducha. S. N. Physiognomie, Gesichtsbildung, Gesichts- ausdruck, Miene. Fysiografie, e, f, z řec, přírodoznalství,
přírodopisectví. Rk. Physiographie, Natur- beschreibung. Fysiokratický, z řec, přírodovládný,
physiokratisch. F. soustava ve statním hospo- dářství nauka, dle níž jest nejvyšší rozkvět rolnictví základem národního bohactví. — Fysiokratie, e, f., přírodovláda. Physiokratie. Fysiologie, e, f., z řec, přírodosloví, jest
učení o přírodě hmotné vůbec a v užším smyslu o přírodě těles organických, rostlin, zvířat a člověka. Vz více v S. N. III. str. 272. F., přírodosloví, z řec. (ivöiq = pří- roda a A (i/o.;, jest nauka o práci a o vý- konech živočišných ústrojů. Gl). Physiologie, Naturlehre, Lehre von der Beschaffenheit und Einrichtung belebter Körper. — Fysiologický účinek. Nz. Physiologisch. Fysionomie, e, f., nauka o zákonech pří-
rodních. Rk. Physionomie, Lehre von den Gesetzen der Natur. Fytografie, e, f., z řec, rostlinopis. Rk.
Phytographie, Pflanzenbeschreibung. Fytologie, e, f., rostlinosloví, rostlinozpyt.
Rk. Phytologie, Pflanzenkunde. Fytonomie, e, f., z řec, rostlinoskum. Rk.
Phytonomie. Fytotomie, e, f., z řec, Phytotomie, Pflan-
zenzerglicclerung. |
||
|
|||
GL
|
|||
|
|||
(G je souhláska hrdelní. Průlina, kterou
se béře proud mezi kořenem jazykovým a zadním patrem i čípkem, jest při g a k úplně zatarasena, ale jen na okamžení a protrhuje se toto zatarasení při g mírným, při k prud- kým proudem. Gb. Listy filolog. II. 155.; Uved. do mluv. čes. 14. V jazyku českém záhy nechuť k tomuto zvuku vznikla. Zk. V LS. a v Ev. g ještě výlučně se čte, ale
v latinských listinách z 11. a 12. stol. vět- ším dílem jen u vlastních jmen začala pa- nující čeština velmi časně g jinými hrdel- nicemi zaměnovati, a sice 1. v původních slovanských slovech pravidelné hláskou h, řidčeji k: hlava, hora, m. glava, gora; mozk, obyčejně: mozky m. mozh, staroslov. a na Slov. mozg, mozgy. Ht. Zv. 98., 99. Vz Gt. F. 95. Od 13. stol. přešlo g všude ve va- nuté h nebo k. Zk. Vz Šb. Lit. str. 19. — 2. V cizích, práva domácnosti požívajících slovech též pravidelně hláskou h, zřídka k a j: hrabě z Graf, pohan z lat. paganus, varhany z řec-lat. organum, řehola z lat. regula. Ht. Zv. 98. J m. g slyší se hlavně ve východ. Čech.: majistrat m. magistrat. V Krkonoš. Vz J. Hebrejské, latinské a řecké
g zvlášť před samohláskami mění čeština |
v j: anjel (anděl) z angelus, Jiří z lat. Georgius,
Majdalena. Jir., Ht. — 3. U slov později vy- půjčených g se udrželo: granát, grunt, galeje, gamzík, groš. Ht. Zv. 98. — Slovenčina uherská i moravská a Valaština proměnila g také v h, ale nejeví proti němu tolik nechuti jako čeština a namnoze je podr- žuje i v původních slovech: rozga vedlé razga (rozha), golinec (holé ptáče) vedle ho- linec, gyzdavý vedlé ohyzdný, kliag (coa- gulum, syřiště, cf. čes. klíh), gríb vedlé hríb. Dle Ht. Zv. 98. — 99. Grajcar — krajcar — krejcar z lat. crucifer, Hš., cingať — cinkať. Šb. Tak také v Přerovsku a Opavsku: ran- ziga, Veroniga m. musika, Veronika. Šb. Ostatně i v češtině štítí se ho více pí- semní čeština než ústní, jelikož v této na př. kdo, kde, kdy znějí jako: gdo, gde, gdy. Ht. V Hostimi říká se: gřích, gřešiť m. hřích, hřešiť, Hš.; na Mor. gabám (hmatám) atd., vz mnohá taková slova v slovníku. Ve vých. Čech. g 1. m. h: vozger, vozgřivej kůň; 2. m. k: gdo, gdoule, Jir.; na Mo- rave: cigán. Šb. — Naopak stojí g místo původního k u starých v: gdy, nigdy m. kdy, nikdy a v podobných. Vz Ht. Zv. 106. — V nářečí maloruském a běloruském, pak |
||
|
|||
Předchozí (378)  Strana:379  Další (380) |