383

Abstammung, Geschlechtsfolge. Vz více v S.
N. III. 340.

Genealogista, y, f., der Genealogist, ro-
dopisec. L.

Generace, e, f., z lat., posloupnost' rodu
(koleno) sestupující a vystupující, Geschlechts-
folge. — 2. Pokolení, plémě, úhrn lidstva
též doby, Menschengeschlecht. — 3. Věk, jehož
potřebí k vzrůstu nového pokolení (obyč.
30 let). Menschenalter. S. N.

General, a, m., General. Nyní dělí se ge-
neralstvo u nás: v brigádníky (g. -majory),
divisionáře (podmaršály), velitele armádních
sborů (polní zbrojmistry neb g. jízdy) a ve-
litele samostatných vojsk (polní maršálky).
G. pěchoty, jízdy, dělostřelectva. — Generá-
lové též nejvyšší představení řeholních řádův
v církvi řím. -katol. V Praze má sídlo g. nebo
velmistr křížovníkův s červenou hvězdou. Vz
více v S. N. III. 340.

Generaldecharge (generaldešarš), fr., vše-
obecný výstřel, allgemeine Salve.

Generalie, í, pl., f., povšechné věci; vše-
obecné otázky, které se vyšetřovanci na po-
čátku výslechu kladou (o stáří, rodišti, ná-
boženství, stavu, byl-li už trestán atd. ). S.
N. Generalien.

Generalissim-us, a, m., nejvyšší voje-
vůdce, der oberste Befehlshaber einer Armee.

Generálka, y, f., generalova paní. Ge-
neralsfrau. — Vinice u Prahy za Bruskou.

Generalky, pl., f., druh hrušek.

Generalni, z lat., obecný, všeobecný,
hlavní. General-, allgemein. G. agent, bas
(Grundbass; nauka o harmonii), debatta, ka-
pitán, kapitola, pachtýř, pardon, prokurator,
sněm, stavy, stab (náčelnictvo, Rf. ), shro-
máždění (valná schůze), velitelství (titul:
c. k. vysoce slavné. Vz Titul. Šr. ), ubyto-
vatelstvo, zpověď. Vz S. N. III. str. 341.

Generálský, Generals-. G. klobouk. Bk.

Generalství, n. Generalswürde. Rk.

Generalstvo, a, n. Generalität.

Generosita, y, f., z lat, velkomyslnosť,
šlechetnost', štedrosť, nezištnosť, Generosität,
Grossmuth, Freigebigkeit.

Generosní, z lat., velkomyslný, šlechetný,
štědrý, nezištný, S. N., generös, edelmüthig,
grossmüthig, freigebig.

Genes-is, e, f., řec., vznik, vznikosloví,
rodosloví. Rk. Původ, začátek, stvoření ně-
čeho. S. N. Entstehung, Erzeugung.

Genetický, z řec, počáteční, genetisch,
urkundig, die Entstehung eines Dinges be-
treffend, dieselbe erklärend. G. výklad, de-
finice, methoda. G. methoda: ten způsob vy-
kládání, který věc z prvního zárodku vy-
vinuje a u sledování vývinu jejího na změny
ukazuje, jaké u postupu tom na věci se ob-
jevují, je vysvětluje a odůvodňuje tak, že
o předmětu a částech jeho a jejich účelu
úplného obrazu nabýváme. S. N.

Geueva, Genava, y, f., fr. Genéve (Ženev),
něm. Genf. — Genevan, a, m. — Genevský.
Vz více v S. N. III. str. 342.

Genf, vz Geneva.

Genialní, (z fr., ženialní), duchaplný,
důmyslný. Rk. Genial, schöpferisch, geistes-
kräftig. Vz Genie.

Genie, fr., (žený), z lat. geniům, zvláštní

nadání ducha lidského. Vz více v S. N. III.
str. 344. Duch tvorčí, veleduch, vtip; důvtipná
hlava. Rk. Natürliche Geistesfähigkeit;
schöpferischer Geist; Schaffungskraft. — Ve
vojenství: umění hradební neb inžinýrské. S.
N. Corps cle g. (kór de žený), stavitelský
sbor vojenský. Rk.

Genirovati koho, z fr., překážeti komu,
vaditi, obtíž n. nesnázi někomu činiti, geni-
ren, beschweren, lästig fallen; g. se = ostý-
chati se, ohledy bráti, sich Zwang anthun.
Rk., S. N.

Genitali-a, í, pl., n., dle „Gymnasium",
lat., plemenidla, rodidla, údy plemenicí, Ge-
schlechtstheile. Rk.

Genitiv, u, m., z lat. — Genitiv pl. prv-
ního a druhého sklonění býval roven nomina-
tivu sg., tedy bez -ův, později se končil
u prvého sklonění v -ov, dloužením — óv
= uov = ův (nyní -ův před náslovnou samo-
hláskou k odstranění průzevu, jinak oby-
čejné -ů) Bž., u druhého pak v -ev. Ženy
bez muž. Kt. V nové češtině vynechává se
koncovka -ův nejvíce po základních číslov-
kách u jmen: loket, střevíc, tisíc, kamen:
pět loket, osm střevíc, šest tisíc, Mk., pět
kamen (těžký); do kořen (= do kořán), od
těch čas. Mřk. Také: mnoho peněz, přátel, do
Prachatic, vz Budějovice, Dolany. — U Če-
chů v pruském Slezsku má gt. pl. u jmen
podstatných na měkkou souhlásku ukonče-
ných koncovku ů nebo í. Vz I (dlouhé). —
Jaké má gt. sg. a pl. koncovky? Vz: Páv,
Strom, Hráč, Meč, Žena, Růže, Kosť, Daň,
Slovo, Pole, Kníže, Rámě, Znamení; u adjek-
tiv vz: Otcův, Nový, Dnešní; u zájmen a čí-
slovek vz jednotlivé; Skloňování. — O pů-
vodu genitivu vz Mkl. S. 447. —450. — Kdy
se klade genitiv? Genitivem stíhá se
z prvotné jeho moci směr a běh činnosti na
otázku: odkud? z kterého pojmu se pak vyvinul
jiný směr na otázku: kam co přináleží, odkud
co rodem, domovem jest, jaké je povahy atd.
Zk. Odtud se dělí Genitiv na více způsobův,
kteréž jsou: A. Genitiv odluky k jmeno-
vání osoby nebo věci, od které se něco odlu-
čuje, jejž snadno poznáme, poněvadž k němu
téměř vždy přičiniti můžeme předložku, od'
Brt. Tento klade se: 1. po časoslovech
ubíhání a odpadání: běhati, minouti, chytiti,
ujíti, utíkati, odstoupiti, postoupiti, odsko-
čiti, odpadnouti, ostati, pominouti, pomíjeti,
pobíhati atd. Zk. Hrozných muk ušli. Št Po-
stoupil nám svého. Št. Přestal díla svého.
Dal. Odběhli svých model. Br. Hned ho
mnozí odpadli. Št. Odpověz se svých modl.
Pass. Odepřeli se Hospodina. Br. Zámku jim
postoupili. V. Vz jednotlivá časoslova nahoře
uvedená. — Pozn. Odešel ju na půl míle.
Sš. Odběhl sestru. Us. Vz Mkl. S. 457. —
2. Po časoslovech vzdalování a oddělování:
vzdáliti, vzdáliti se, oddalovati, varovati se,
uvarovati se, odvarovati, odpuditi, odšinouti
se, odvracovati se, odvésti, odsaditi, odsta-
viti, odloučiti, odděliti, strhnouti atd. Zk. Va-.
rujte se kvasu faryzejského. Br. Světských
se vzdáliti obyčejův. Št. Kdo zle činí, ten
kryje se světa. Št. Chybil se cesty. Kom.,
Cizil se Jonatana. Br. Spustil se dobrého
obyčeje. Jel. Odtiskli je všech vozův. Jg.