399

Gvardian, vz Guardian.

Gvarnise = die Garnison, posádka, zastr.
Gl. —

Gygati = hykati.

Gyg-es, a, m., jm. vlastní krále lydského.

Gymnasijní, lépe než gymnasialní (toto
má dvě přípony adjektivní. lat. a českou).
G. professor, učitelství, učení, záležitosť, věc,
J. tr., žák (gymnasiasta). Gymnasial-.

Gymnasi-um, n., z řec. G., 2. -a, 3. -u
nebo -i, 4. -um, 5. -um, 6. -u nebo -i, 7. -em;
pl. 1. -a, 2. -í, 3. -ím, 4. -a, 5. -a, 5. -ích 7. -i.
— V starší době se taková slova neskláněla.
Někteří tak posud činí, ale v pl. skloňováni
jich přece vyhnouti se nemohou; tedy lépe
činí, skloňují-li i singular. Jiní v dat. a lok.
sg. u v i přehlasují: gymnasiu — gymnasii;
ale přehlasování neděje se všude pravidelně:
odlučuji a ne: odlučiji, zarmucuji a ne: zarmu-
ciji, co se ovšem dělo v 14. stol. Vz více
v S. N. III. 549. G. realní, realné. Realg.

Gymnastický, z řec. tělocvičný. Gymna-
stisch, kraftübend.

Gymnastika, y, f., z řec, tělocvik, umění
j o pohybech těla, Gymnastik, Leibesübungs-
kunst, Turnkunde. G. vojenská, diaetetická,
athletická; lékařská (aktivní a passivni). Vz
S. N. III. 548.

Gyps, u, m., sádra; sádrovec. Gyps. Chléb
s gypsem pečený prodával. V.

Gypsovati, sádrou ovrhovati, upravovati,
gypsen. D.

Gypsový, sádrový, Gyps-. Jg.

Gütig, vz Gefällig.

Gzel, e, m., žertéř, ein Schäcker. — G.,
bzec, neposeda, ein Muthwilliger. Bern. — Jg.

Gzims, u, m., z něm. Gesimse, kranzle,
římsa, vypuštění nad okny, na Slov. pásek,
podvlak. D. — Jg.

Gzíti se, il, ení = dováděti, žertovati,
scherzen, schäckern; bzíti se. muthwillig
handeln. Na Slov. — Jg.

Gzivosť, i, f., bzivosť, schäckerhafte Beschaf-
fenheit. Na Slov. Bern.

Gzivý, bzivý, schäckernd, scherzhaft. Bern.
Na Slov.

Průlina, kterou se béře proud mezi kořenem
jazykovým a zadním patrem i čípkem, jest
při h a ch užší nežli při a a jde na h proud
mírný, na ch prudký. Gb. Listy filolog,
a paedag. II. 155.; Uved. do mluv. čes. 14.
Jest tedy podlé učlánkování svého h sou-
hláska hrdelná, vzhledem k proudu, jenž
jest netonový, netržitý, mírný, dunivý, zvučná
čili jasná. Gb. Uved. 21. Souhláska ta není
původní a protož se také v mnohých jazy-
cích ani nenalezá, jako v řečtině, starorslov. atd.

V českém jazyku vystupuje místo staršího
a původního g teprv v památkách 12. stol.,
ačkoliv se domnívati můžeme, že jako ř již
dříve vyslovováno bylo. V dřívějších listinách
se nenachází, nýbrž g: Praga, Dragomir,
gnáti, gora, glubok, gledati — Praha, Drahomir,
hnáti, hora, hlubok, hledati. Zk., Kt., Jg. — Jiní
Slované na místě h píší a vyslovují g: gora.
H je v Čechách, na Moravě, v Uhřích a v ně-
kterých krajinách ruských a polských; g pak
na Visle, na Dněpru, u poledních Slovanův
zadunajských. D. Rusové, ač vyslovují h,
přece g píší: boh — bog. Také u nás posud
gořalka nezní hořalka, nýbrž kořalka. Jg.
Místo h slyšeti ve vých. Čech. g. Vz G. —
Souhláska h přetvořuje se v z a ž. Ale
tato změna je z doby pozdější, neb litevština
jí nezná; vznikla tedy, když slovanština
a litevština již se rozdělily. Schl. Tedy 1.
v z. V kořenech a pnech: hiare — zeji
— záti, skr. aham (ego) a hima (frigidus) —
strč. jáz a slov. zima. Ht. Zv. 99. Plouhati
se — plaz — plaziti se, Šf., hrdlo — zřídlo.

V ohýbání slov a) před i, í: a) v nom.
pl. masc. substantiv a adjektiv znamenajících
živé bytosti: koželuzi, nazí (Gt. F. 101. ); ß)
v lok. pl. podst. jmen: koželuzích; (Gt. F.

101. ); y) v imperativu časoslov 1. třídy, po-
mohu — pomozi — pomoz, střehu — střezi

— střez. Pozn. Vynechá-li se i po z, tu obecná
mluva náhradou z v ž mění: pomož, střež.

— Pozn. 2. V nom. pl. mužských jmen život-
ných nemění se v mluvě obecné východ.
Čech h: pěkný struhy (pěkní pstruzi). Tak-
též v žďárském pohoří: drahý kupci. A i jinde.
Ale v Krkonoších se mění: mnozej, ubozej
(mnozí, ubozí). Šb. — b) Před ě (před e m.
ě) v ohýbání a tvoření příslovcí od jmen pří-
davných: v noze, v tuze (m. tuze od tuha),
tuhý — tuze. Ht., Gt. F. 101. — Pozn. 1.
Před e (m. ě) se h na Slov. z pravidla nemění:
v nohe, řídčeji: na noze. Šf. Taktéž se nemění
v jihozáp. Čechách v komparativu: drahejší.
Šb. — Pozn. 2. Před e v instrumentale se
nemění: Bohem, během, na Slov. Bohom,
behom, poněvadž zde e z o, i vzniklo. Mkl.
Cf. Ht. Zv. 102. — 2. v ž. a) V kořenech
a pnech: hřada — žerď n. žrď, hnáti — ženu,
hříbě a hřebec — na Slov. žriebä a žrebec,
hláza — hlíza — žláza. Ht. Zv. 99. — 2.

V ohýbání a) ve vok. sg. masc.: bůh — bože,
vrah — vraže (Gt. F. 95. ); b) v časování
před koncovkami: -eš, -e, -eme, -ete a -en
v příčestí trpném: mohu, můžeš, může, mů-
žeme, můžete, mohou, přemožen, svržen,
střižen. Vz h se přetvořuje v z v ohýbání
slov: a, y. — c) Ve tvoření slov: a) na konci
slov pravidelně: lež od lháti; ß) před i, em.
ě a před strčes. a slov. a: touha — toužiti,
druh — družice — družina, trh — tržiště,
blaho — blažiti, plouhati se — ploužiti se.
drh — držřiti — držeti (e m. ě, které z a
povstalo), strč. stráža (stráže) m. strahia
povstalého stupňováním ě v a ze střeh —
strieci (stříci), Ht. Zv. 101., sluha — sloužiti,



	399

	Gvardian, vz Guardian. Gvarnise = die Garnison, posádka, zastr. Gl. — Gygati = hykati. Gyg-es, a, m., jm. vlastní krále lydského. Gymnasijní, lépe než gymnasialní (toto má dvě přípony adjektivní. lat. a českou). G. professor, učitelství, učení, záležitosť, věc, J. tr., žák (gymnasiasta). Gymnasial-. Gymnasi-um, n., z řec. G., 2. -a, 3. -u nebo -i, 4. -um, 5. -um, 6. -u nebo -i, 7. -em; pl. 1. -a, 2. -í, 3. -ím, 4. -a, 5. -a, 5. -ích 7. -i. — V starší době se taková slova neskláněla. Někteří tak posud činí, ale v pl. skloňováni jich přece vyhnouti se nemohou; tedy lépe činí, skloňují-li i singular. Jiní v dat. a lok. sg. u v i přehlasují: gymnasiu — gymnasii; ale přehlasování neděje se všude pravidelně: odlučuji a ne: odlučiji, zarmucuji a ne: zarmu- ciji, co se ovšem dělo v 14. stol. Vz více v S. N. III. 549. G. realní, realné. Realg. Gymnastický, z řec. tělocvičný. Gymna- stisch, kraftübend.	Gymnastika, y, f., z řec, tělocvik, umění j o pohybech těla, Gymnastik, Leibesübungs- kunst, Turnkunde. G. vojenská, diaetetická, athletická; lékařská (aktivní a passivni). Vz S. N. III. 548. Gyps, u, m., sádra; sádrovec. Gyps. Chléb s gypsem pečený prodával. V. Gypsovati, sádrou ovrhovati, upravovati, gypsen. D. Gypsový, sádrový, Gyps-. Jg. Gütig, vz Gefällig. Gzel, e, m., žertéř, ein Schäcker. — G., bzec, neposeda, ein Muthwilliger. Bern. — Jg. Gzims, u, m., z něm. Gesimse, kranzle, římsa, vypuštění nad okny, na Slov. pásek, podvlak. D. — Jg. Gzíti se, il, ení = dováděti, žertovati, scherzen, schäckern; bzíti se. muthwillig handeln. Na Slov. — Jg. Gzivosť, i, f., bzivosť, schäckerhafte Beschaf- fenheit. Na Slov. Bern. Gzivý, bzivý, schäckernd, scherzhaft. Bern. Na Slov.

	H.

	Průlina, kterou se béře proud mezi kořenem jazykovým a zadním patrem i čípkem, jest při h a ch užší nežli při a a jde na h proud mírný, na ch prudký. Gb. Listy filolog, a paedag. II. 155.; Uved. do mluv. čes. 14. Jest tedy podlé učlánkování svého h sou- hláska hrdelná, vzhledem k proudu, jenž jest netonový, netržitý, mírný, dunivý, zvučná čili jasná. Gb. Uved. 21. Souhláska ta není původní a protož se také v mnohých jazy- cích ani nenalezá, jako v řečtině, starorslov. atd. V českém jazyku vystupuje místo staršího a původního g teprv v památkách 12. stol., ačkoliv se domnívati můžeme, že jako ř již dříve vyslovováno bylo. V dřívějších listinách se nenachází, nýbrž g: Praga, Dragomir, gnáti, gora, glubok, gledati — Praha, Drahomir, hnáti, hora, hlubok, hledati. Zk., Kt., Jg. — Jiní Slované na místě h píší a vyslovují g: gora. H je v Čechách, na Moravě, v Uhřích a v ně- kterých krajinách ruských a polských; g pak na Visle, na Dněpru, u poledních Slovanův zadunajských. D. Rusové, ač vyslovují h, přece g píší: boh — bog. Také u nás posud gořalka nezní hořalka, nýbrž kořalka. Jg. Místo h slyšeti ve vých. Čech. g. Vz G. — Souhláska h přetvořuje se v z a ž. Ale tato změna je z doby pozdější, neb litevština jí nezná; vznikla tedy, když slovanština a litevština již se rozdělily. Schl. Tedy 1. v z. V kořenech a pnech: hiare — zeji — záti, skr. aham (ego) a hima (frigidus) — strč. jáz a slov. zima. Ht. Zv. 99. Plouhati se — plaz — plaziti se, Šf., hrdlo — zřídlo. V ohýbání slov a) před i, í: a) v nom. pl. masc. substantiv a adjektiv znamenajících živé bytosti: koželuzi, nazí (Gt. F. 101. ); ß) v lok. pl. podst. jmen: koželuzích; (Gt. F.	101. ); y) v imperativu časoslov 1. třídy, po- mohu — pomozi — pomoz, střehu — střezi — střez. Pozn. Vynechá-li se i po z, tu obecná mluva náhradou z v ž mění: pomož, střež. — Pozn. 2. V nom. pl. mužských jmen život- ných nemění se v mluvě obecné východ. Čech h: pěkný struhy (pěkní pstruzi). Tak- též v žďárském pohoří: drahý kupci. A i jinde. Ale v Krkonoších se mění: mnozej, ubozej (mnozí, ubozí). Šb. — b) Před ě (před e m. ě) v ohýbání a tvoření příslovcí od jmen pří- davných: v noze, v tuze (m. tuze od tuha), tuhý — tuze. Ht., Gt. F. 101. — Pozn. 1. Před e (m. ě) se h na Slov. z pravidla nemění: v nohe, řídčeji: na noze. Šf. Taktéž se nemění v jihozáp. Čechách v komparativu: drahejší. Šb. — Pozn. 2. Před e v instrumentale se nemění: Bohem, během, na Slov. Bohom, behom, poněvadž zde e z o, i vzniklo. Mkl. Cf. Ht. Zv. 102. — 2. v ž. a) V kořenech a pnech: hřada — žerď n. žrď, hnáti — ženu, hříbě a hřebec — na Slov. žriebä a žrebec, hláza — hlíza — žláza. Ht. Zv. 99. — 2. V ohýbání a) ve vok. sg. masc.: bůh — bože, vrah — vraže (Gt. F. 95. ); b) v časování před koncovkami: -eš, -e, -eme, -ete a -en v příčestí trpném: mohu, můžeš, může, mů- žeme, můžete, mohou, přemožen, svržen, střižen. Vz h se přetvořuje v z v ohýbání slov: a, y. — c) Ve tvoření slov: a) na konci slov pravidelně: lež od lháti; ß) před i, em. ě a před strčes. a slov. a: touha — toužiti, druh — družice — družina, trh — tržiště, blaho — blažiti, plouhati se — ploužiti se. drh — držřiti — držeti (e m. ě, které z a povstalo), strč. stráža (stráže) m. strahia povstalého stupňováním ě v a ze střeh — strieci (stříci), Ht. Zv. 101., sluha — sloužiti,