401

Habanský nůž, vz Habán, 2.

Habanství, n., sekta novokřtěncův; ha-
banstvo, a, n., novokřtěnci, die Wiedertäufer.
Bern.

Habarka, y, f., vařečka, Mischwerkzeug,
habar. Na Slov. Koll.

Habarnice, e, f., rak zemský, Landkrebs.
Jg. —

Habart, a, m., strážník pocestní neb tě-
lesný, Gardist, Leibwächter, Wegwart. Br. —
2. Pochop, biřic. Gl. — 3. Jezdec předního
voje. Gl. 54. — 4. Eberhard. Gl. 53.

Habati, habám a habu = chvatati, raffen.
Kde tam habeš (= hmataje kam jdeš)? Koll.

Ilabatýr, vz Habedí.

Habeas-corpus-acta, z lat., zákon o bez-
pečnosti osoby v Anglii od r. 1697. Verhaf-
tungsgesctz, nach welchem jeder Gefangene
binnen 24 Stunden verhört sein muss. Vz
více v S. N. III.

Habedí, n., habaděje, e, f., habatýr, u,
m., Kleinigkeiten, drobnosti. Jest toho tu
na habatýr = dosť. Us.

Habeš, e, m., země ve vých. Africe. Vz
více v S. N. III. 556.

Habilitovati se, z lat,, schopnost k ně-
jakému úřadu dokázati, zvl. u těch, již si
spisem, veřejnou disputací n. přednáškou
získali právo na universitě veřejně čísti. S.
N. Seine Geschicklichkeit bewähren, sich
befähigen, sich habilitiren. Habilitace ku př.
k professuře. Rk.

Habina, y, f., prut, metla; též chabina.
Llk. Na Mor.: chabrovec. Mřk.

Habit, u, m., z lat., oděv, kroj, zvláště
dlouhý svrchní šat mnišský, kutna, flanda.
S. N., V. Kleid, Tracht, Anzug; Ordenshabit,
Mönchskutte. Jg.

Habiti, il, en, ení, co kde: rudu v moři,
v louhu (mořiti, beitzen). Vys.

Habituelní, z lat,, obvyklý, gewohnt,
gewohnheitsmässig, habituell. H. nemoc =
dlouho trvající. S. N.

Habkati, po tmě rukou makati, tasten.
Na Slov.

Habnouti, chabnouti, bl a bnul, uti, sláb-
nouti, schlapp werden. D.

Habr, u, m., habřík, habříček, strom, Weiss-
buche, Hornbaum. H. tvrdý, východní, chmelný.
Jg. Na Mor.: hrab. Brt — H., a, m., tvrdý,
zchytralý človek. Jest z Habrova n. z habru
(= člověk tvrdý). Č. Je on veliký h. — H.
= hlupák. Ty habře! Dummkopf! — H., u,
m., město v Čáslavsku, Ilabern. Jg. Vz S. N.

Habranky, ů, pl., m., šp. mince Ludvíka
vévody bavorského. Gl. 54.

Habří, habroví, n., mnoho habrů, Hage-
buchengehölz.

Habřina, y, f., les habrový, Hagebuchen-
wald. Na Mor.: hrabina. Brt.

Habrolistý. H. javor. Rostl.

Habroniti, vz Habrovati.

Habrov, a, m., vz Habr.

Habrovanští, sekta náboženská. Vz Gl. 54.

Habrovati, habrati, habroniti, schwer
gehen, nemotorně choditi. — se. Již se ha-
broní (již jde). Us. — se s čím (s něčím
přicházeti; s něčím se nachoditi, nanositi). Jg.
Vz Shabrovati.

Habrovec, vce, m., Hopfenbuche. Rk.

Habroví, n., habří.

Habrovina, y, f., habrové dřevo, Hage-
buchenholz. — 2. Jest to h., je z habroviny,
z Habrova, z habrův (o člověku tvrdém, ne-
ohbitém). Jg., Č.

Habrovník, n, m., habrový les, Hage-
buchenwald. List. 1538.

Habrový, z (od) habru, Hagebuchen-. H.
strom.

Habsburg, u (-ku), m. Vz S. N. III. 559.

Háby, ů, pl., m. všední, vetché šaty,
alte Kleidungsstücke; hadry, cáry. Dalo mu
to do hábů = měl s tím pernou práci. Us
na Mor.

Hacafrnda, y, f., ein Gauner in Weibs-
kleidern. Rk.

Hacafulík, a, m., malé, mladé dítě. Ty
můj h-ku! Knirps. Dch.

Hacaperka, y, m. a f., otrhanec, ein Zer-
lumpter. Pís.

Hace, gt. hac, pl., f., háčky, f., malá ko-
šilka, nohavice do lázně, Badtuch. V., Kom.

— 2. Spodní oděv, nohavice. Má s něho vzíti
až do hac, Kn. Rož. Gl., V. Beinkleider.

3. Pás, Binde. — 4. Ceckové hace. Lex. vet.

Hacka, y, f., hlína, Lehm. Jg.

Hacní, od hací. Vz Hace. II. (mudní) veš.
Reš., pás.

Hacník, a, m., kdo hace dělá, — H., u,
m = hace.

Hačati, hačnouti, čnul a či, utí, hačávati
= seděti, sitzen (o dětech). Vz Seděti.

Háček, čku, m. H. k zapínání. Häkchen,
Haftel. Háčkem něco připiati. II. při pošvě,
u dveří, u pluhu, Jg., do chomoutu, zední,
Kh.; k pletení (ocelový, kostěný, dřevěný),
S. a Ž.; na klobouk; na tepny; spěnací,
prostý v pevném držadle, dvojitý, s řetízkem
Hyrtův; tupý k rozvírání ran, ostrý; jemný
na duhovku, jemný dvojitý, tupý, tupý k ope-
raci v šilhání Dieíieiibachúv. Vz nástroje am-
putační, k pitvě, pro dobytčí lékaře, k ope-
racím očním. Cn. Vz Hák. — Něco háčkem
znamenati = virgulovati. Rk. Slova v háčkách
neb závorách zavřena jsou. Novotný. — Ječ-
men má již háčky, je v háčkách čas žíti
jej. — H., obtížnosť, Schwierigkeit. Ta věc
má svůj h. (smyčku). Já ti v tom udělám
háček. Us.

Hačeň, čně, m., nějaký pavouk. Krok.

Hačír, a, m., kočí na kozlíku sedící,
Kutscher. Us. Turn.

Háčiti, il, en, ení, mit dem Ilaken fas-
sen. Rk.

Hačitý, hakenförmig. Rk.

Hačkati — kolíbati. Koll.

Háčkatý, hakig. Rk.

Háčkol, u, m., conilera, kývoš. Krok.

Háčkolusk, u, m., rostl, vikvovitá, teram-
nus. Rostl.

Háčkovaný. II. podvazek, povijan, šle,
čapka, pokrývka (ložní, stolní, dětská), stře-
více. S. a Ž. Gehäkelt.

Háčkovatěti, ěl, ění, v háčky se měniti,
sich häkeln. Přezralý ječmen háčkovati. Us.
Petrov. Dch.

Háčkovati, häkeln. — co čím. Vzorek
novým háčkem h. Us. — kde: ve škole.

— co k čemu komu. Dítěti čepičku ke
křtu h. H. = řetízkovati, řetízková očka



	401

	Habanský nůž, vz Habán, 2. Habanství, n., sekta novokřtěncův; ha- banstvo, a, n., novokřtěnci, die Wiedertäufer. Bern. Habarka, y, f., vařečka, Mischwerkzeug, habar. Na Slov. Koll. Habarnice, e, f., rak zemský, Landkrebs. Jg. — Habart, a, m., strážník pocestní neb tě- lesný, Gardist, Leibwächter, Wegwart. Br. — 2. Pochop, biřic. Gl. — 3. Jezdec předního voje. Gl. 54. — 4. Eberhard. Gl. 53. Habati, habám a habu = chvatati, raffen. Kde tam habeš (= hmataje kam jdeš)? Koll. Ilabatýr, vz Habedí. Habeas-corpus-acta, z lat., zákon o bez- pečnosti osoby v Anglii od r. 1697. Verhaf- tungsgesctz, nach welchem jeder Gefangene binnen 24 Stunden verhört sein muss. Vz více v S. N. III. Habedí, n., habaděje, e, f., habatýr, u, m., Kleinigkeiten, drobnosti. Jest toho tu na habatýr = dosť. Us. Habeš, e, m., země ve vých. Africe. Vz více v S. N. III. 556. Habilitovati se, z lat,, schopnost k ně- jakému úřadu dokázati, zvl. u těch, již si spisem, veřejnou disputací n. přednáškou získali právo na universitě veřejně čísti. S. N. Seine Geschicklichkeit bewähren, sich befähigen, sich habilitiren. Habilitace ku př. k professuře. Rk. Habina, y, f., prut, metla; též chabina. Llk. Na Mor.: chabrovec. Mřk. Habit, u, m., z lat., oděv, kroj, zvláště dlouhý svrchní šat mnišský, kutna, flanda. S. N., V. Kleid, Tracht, Anzug; Ordenshabit, Mönchskutte. Jg. Habiti, il, en, ení, co kde: rudu v moři, v louhu (mořiti, beitzen). Vys. Habituelní, z lat,, obvyklý, gewohnt, gewohnheitsmässig, habituell. H. nemoc = dlouho trvající. S. N. Habkati, po tmě rukou makati, tasten. Na Slov. Habnouti, chabnouti, bl a bnul, uti, sláb- nouti, schlapp werden. D. Habr, u, m., habřík, habříček, strom, Weiss- buche, Hornbaum. H. tvrdý, východní, chmelný. Jg. Na Mor.: hrab. Brt — H., a, m., tvrdý, zchytralý človek. Jest z Habrova n. z habru (= člověk tvrdý). Č. Je on veliký h. — H. = hlupák. Ty habře! Dummkopf! — H., u, m., město v Čáslavsku, Ilabern. Jg. Vz S. N. Habranky, ů, pl., m., šp. mince Ludvíka vévody bavorského. Gl. 54. Habří, habroví, n., mnoho habrů, Hage- buchengehölz. Habřina, y, f., les habrový, Hagebuchen- wald. Na Mor.: hrabina. Brt. Habrolistý. H. javor. Rostl. Habroniti, vz Habrovati. Habrov, a, m., vz Habr. Habrovanští, sekta náboženská. Vz Gl. 54. Habrovati, habrati, habroniti, schwer gehen, nemotorně choditi. — se. Již se ha- broní (již jde). Us. — se s čím (s něčím přicházeti; s něčím se nachoditi, nanositi). Jg. Vz Shabrovati. Habrovec, vce, m., Hopfenbuche. Rk.	Habroví, n., habří. Habrovina, y, f., habrové dřevo, Hage- buchenholz. — 2. Jest to h., je z habroviny, z Habrova, z habrův (o člověku tvrdém, ne- ohbitém). Jg., Č. Habrovník, n, m., habrový les, Hage- buchenwald. List. 1538. Habrový, z (od) habru, Hagebuchen-. H. strom. Habsburg, u (-ku), m. Vz S. N. III. 559. Háby, ů, pl., m. všední, vetché šaty, alte Kleidungsstücke; hadry, cáry. Dalo mu to do hábů = měl s tím pernou práci. Us na Mor. Hacafrnda, y, f., ein Gauner in Weibs- kleidern. Rk. Hacafulík, a, m., malé, mladé dítě. Ty můj h-ku! Knirps. Dch. Hacaperka, y, m. a f., otrhanec, ein Zer- lumpter. Pís. Hace, gt. hac, pl., f., háčky, f., malá ko- šilka, nohavice do lázně, Badtuch. V., Kom. — 2. Spodní oděv, nohavice. Má s něho vzíti až do hac, Kn. Rož. Gl., V. Beinkleider. 3. Pás, Binde. — 4. Ceckové hace. Lex. vet. Hacka, y, f., hlína, Lehm. Jg. Hacní, od hací. Vz Hace. II. (mudní) veš. Reš., pás. Hacník, a, m., kdo hace dělá, — H., u, m = hace. Hačati, hačnouti, čnul a či, utí, hačávati = seděti, sitzen (o dětech). Vz Seděti. Háček, čku, m. H. k zapínání. Häkchen, Haftel. Háčkem něco připiati. II. při pošvě, u dveří, u pluhu, Jg., do chomoutu, zední, Kh.; k pletení (ocelový, kostěný, dřevěný), S. a Ž.; na klobouk; na tepny; spěnací, prostý v pevném držadle, dvojitý, s řetízkem Hyrtův; tupý k rozvírání ran, ostrý; jemný na duhovku, jemný dvojitý, tupý, tupý k ope- raci v šilhání Dieíieiibachúv. Vz nástroje am- putační, k pitvě, pro dobytčí lékaře, k ope- racím očním. Cn. Vz Hák. — Něco háčkem znamenati = virgulovati. Rk. Slova v háčkách neb závorách zavřena jsou. Novotný. — Ječ- men má již háčky, je v háčkách čas žíti jej. — H., obtížnosť, Schwierigkeit. Ta věc má svůj h. (smyčku). Já ti v tom udělám háček. Us. Hačeň, čně, m., nějaký pavouk. Krok. Hačír, a, m., kočí na kozlíku sedící, Kutscher. Us. Turn. Háčiti, il, en, ení, mit dem Ilaken fas- sen. Rk. Hačitý, hakenförmig. Rk. Hačkati — kolíbati. Koll. Háčkatý, hakig. Rk. Háčkol, u, m., conilera, kývoš. Krok. Háčkolusk, u, m., rostl, vikvovitá, teram- nus. Rostl. Háčkovaný. II. podvazek, povijan, šle, čapka, pokrývka (ložní, stolní, dětská), stře- více. S. a Ž. Gehäkelt. Háčkovatěti, ěl, ění, v háčky se měniti, sich häkeln. Přezralý ječmen háčkovati. Us. Petrov. Dch. Háčkovati, häkeln. — co čím. Vzorek novým háčkem h. Us. — kde: ve škole. — co k čemu komu. Dítěti čepičku ke křtu h. H. = řetízkovati, řetízková očka