405

Hájek, vz Háj; 2. klášter s lesíkem u Prahy
(u Únoště).

Hájemský, Förster. Rk.

Hájemství, hájemství, n. = zahájené místo
k chování zvěři, háj, obora, ohrada, loviště,
Jagdgehäge, Forst. — H. = les, kde dříví
mýtí a sekají. V. Takového dříví v h. nemám.
Žer. L. III. 50. — H. = okrsek lesní, nad
kterým k dohlížení hajný ustanoven jest.
Revier. Ty lesy patří k mému h. Us. H.
= úřad hajného, dohlídka nad lesy. Wald-
aufsicht. Um. les. — Jg. — H. = kraj okolo
města (ager, territorium urbi circumjectum),
die Stadtflur, Stadtgebiet. Das. — Vz Gl. 55.

Hájení, n., das Wehren, die Verteidigung,
Hägung. — H. cti. D. Žádné h. a moc proti
ohni nikterakž postačiti ani platná býti ne-
mohla. V. H. polí, před soudem; h. nemožné
učiniti; k h. své hodnosti. Nt. Vz Gl.

Hájenský, Heger-. Rk.

Hájený, eingehäget. H. lesy. Pr. pr.

Hájetina, y, f., lesík malý z nova osetý
a zahájený, hájik, Hag, Hain. — Hájetiny,
víchy slámy k zahájení lesa atd., aby se ne-
škodilo. Hägewisch. Us.

Hajicí (ne hajecí, Jg. ), k hájení sloužící.
Wehr-, Häge-. H. bidlo, vz Háj. Hägestange.

Hajič, e, m. Hüter. H. lesa, hajný, Häger.
Reš. — H., vz Hájetina. Hägewisch.

Hajíček, vz Háj.

Hajička, y, f., Hägerin, Hüterin; 2. haje-
tina, Hägewisch.

Hajičkati = hajati.

Hájík, vz Háj.

Hájina, y, f., háj, Hain. Puch.

Hajitel, e, m., pl. -é, = hajič. — Haji-
telka, y, -kyně, ě, f. Beschützerin.

Hájiti, 3. pi. háji, haj n. hajiž (ne: hájiž),
háje (íc), il, en, ení; hájivati = hraditi, ohra-
diti, znamením opatřiti, že něčeho šetřeno býti
má, hägén, einhägen; brániti uškození, hägen,
wehren, schützen, bewahren, beschirmen, ver-
theidigen; brániti, nedovoliti, verbieten; začíti,
beginnen, hägen. Jg. — koho, co. H. soud =
začíti, zahájiti jej (od zvyku starodávního za-
hajovati místo pod šírým nebem, na němž soud
držán býval, hägen). Byl to vzhledem k soudu
původně jistě čistě materialní význam; avšak
i později byl při soudě šrank zapadací (kn.
Tov. 40. ), po jehož spuštění soud zahájen byl.
Brandl. kn. drn. str. 130. Vz Háj. Zahájení
soudu konalo se těmito slovy: Já tento soud
hájím boží mocí. V. (Jg. ). — koho čeho, lépe
nez: co ve smyslu nedovolování, bránění. H.
svého hnízda, Št.; hájím louky (nedovoluji na
ní pásti), lesa (nedovoluji v něm dříví sekati).
Jg. Žádná práva toho nehájí (nezabraňují). Br.
H. své cti. Kat. 2462. Ptáci svých hnízd hájí.
Št. Nehaj, panno, své milosti (neodepři). Št.
pís. Vlasti své a země h. V. Aby cesty do zemí
svých hájili. Br. — se čeho: nezdravého
jídla (chrániti se). Dch., Us. — koho, se
čím: zbraní a slovy. Ros. Když glejtem jeho
h. se chtěl. V. A já (ponocný) svou holí
hájím stodoly (akkus. pl. ). Er. P. 402. —
se, koho kde. Přítel u práva (u soudu) hájí
svěřence svého. Kom. Někoho před soudem
h. Us. — koho od čeho. Od úrazu je hájí.
Kom. — se před čím. Hájím se před tím
(= střehu se toho). Kom. — komu (čeho),

zapovídati, nedovolovati. Bart. 2., 23., J.
tr. Libo mi je tak živu býti, aniž rozumím,
co by mi toho hájilo. Jel. Hovadu pracují-
címu z práce jeho živnosti se nehájí. Br.
Hájí mně veřejné cesty na gruntech svých.
1447. (Brandl. ). — čeho jak proti čemu.
Pře jeho trpělivostí proti odpůrcům svým hájil.
Kom. — se proti komu. J. tr. — se jak: se
se vší pilností a opatrností. — s inft. = brá-
niti, nedovolovati. Doufatiť já velím, zoufati
hájím. Kom. Hájí falešných poslouchati pro-
rokův. Ben. V. Těm aby se nehájilo ženiti.
Štelc. Nehájím mu se ženiti. Svěd. — aby
— ne. Hájím dům (lépe: domu), aby tam
nikdo nevlezl. Us. Co toho hájí, abys věrným
nebyl? Jel. Vz: Brániti, Pozn. (na konci
článku).

Hájitý, krovitý, buschig, schattig. Jg.

Hájivý, defensiv. Rk.

Hájka, y, ť. Hegewisch. Rk.

Hajka, y, f., matice šroubní, Schrauben-
mutter. Techn.

Hájmo (defensivně) šermovati. Johann.

Hajnatý, waldig. H. vrchy. Rostl.

Hajní, k háji náležitý, Hain-. H. rostliny.

Hajnice, na Mor. hejnice, e, f., co zahá-
jeno, das Gehäge. Jg.

Hajnina, y, f. = hájovna. Us.

Hajník, a, m. = hajný. Gl.

Hajniště, ě, n., das Hägeholz. Jg.

Hajno = co zahájeno n. zabráněno jest.
Kat. —

Hajný, hajného, m., dle „Nový¹'; na Slov.
hajník. Häger. Hajnému borovice i nejsuko-
vatější skrze krk proleze (projede, projde).
Šp., Lb. Vz Úřad. — H. = hájový, Hain-.
Rad. zvíř.

Hájomilka, y, f., hmyz, nemasoma. Krok.

Hájovatý, -ovitý, háji porostlý, bewäldert.
Č. —

Hájoví, n., háj, Hain. D.

Hájovina, y, f. = hájoví. Jg.

Hájovna, hajna, hajnice, hejnice, hajnina,
něm. Hegerhaus. Pt.

Hajovník, a, m. = hajný.

Hájový, Hain-. H. bůžek, D., svatyně. Jg.

Hájský, hajní, Wald-. H. ptáček. Ms. Č.

Hajti (Haiti, Hayti) či St. Domingo, ostrov
západní Indie. Vz S. N. III. 586.

Hák, u, háček, čku, m., náčiní na konci
zakřivené k chytání a držení něčeho, křivák,
der Haken. V. H. rybářský, veřejný (na němž
dvéře visí), kotevní, korábní, studniční, V.;
h. na oheň, do ohně, D.; kuchyňský, bořicí,
Kom.; h. zubatý, železný, na kleště, u řetězu,
Jg., na klobouk, na korunné svícny, na pláště,
postelní, zední, rozpěrací, šroubový, zdvihací,
na zrcadla, Šp., oponový, rozpěrací (železný,
vnitřní). Kh. II. porodnický ostrý (Kiwischův),
tupý, obyčejný porodnický (porodní), porod-
nický Braunův, Smelliův; patrový Čermákův;
zubní; na rány. Vz Nástroje porodnické,
k ohledávání hrtánu, k trhání zubův; háček
a nástroje pro dobytčí lékaře, k operaci kýly.
Cn. H. do studně, zatahovací, na váhy. Šp.
Křivý co h. V. Hák zaraziti; hákem při-
táhnouti, dosáhnouti. D. Dej mě na háky
(do kleští na zločince), nepovím. L. — Háky
= peníze. Nemá háků. Us. — II., zub, špičák,
kel, Spitzzahn. — H., pluli bez koleček.