408

Hamižně, nešlechetně, hanebně, nieder-
trächtig, schändlich. H. na lidech něco vy-
šantročiti, V., dobývati. Plk.

Hamižnosť, i, f., hanebnost', Niederträch-
tigkeit, Schändlichkeit. Měst. bož.

Hamižný. H. milosť blští se (lichá, oše-
metná, niederträchtig). Zrc. moudr.

Hamoň, ě, hamula, y, m., hlupák, Tölpel;
2. lakomec. Filz. Puch.
Hamonil, a, m., hamonič, e, m., tlachač,
Č.; lakomec. Us.

Hamoniti, 3. pl. -ní, il, ěn, ění = lako-
měti, geizen; tlachati, schwätzen. Us. — se
s kým = vaditi se. Us. u Jil.

Hamotiti, hamtiti = hamoniti. Us. v Hra-
decku.

Hamous, a, m. = hamata.

Hamovačka, y, f., Hemmschuh. Us.

Hamovati, z něm. hemmen, držeti. — co:
dobytek, lépe: zajati; svobodu, lépe: ome-
ziti; kolo (u vozu), lépe: zavříti. Rk. Střídmý
žádosti hamuje (na uzdě drží). Kom. Sudy
h. = měřiti. Ros. — co čím. Žádosti právy
a soudy h. (= zastaviti, na uzdě držeti). Kom.
Postem žádosti se hamují. Kom. — koho
v čem: v jeho štědrosti. Na Slov.

Hamovní řetěz. Hemmkette, Radsperre,
šubka.

Hamovník, u, m., hamovní řetěz, Hemm-
kette. Jg.

Hamparátí, í, n., harampátí, obnošené
šaty, staré nádobí. Gerumpel. Puch., Jg.

Hampejs, u, m., hampejsy, psí bouda,
peleš. Hundshäuschen. Ros. — 2. Obydlí
obecných žen, Bordell. V. — 3. Smilný sku-
tek, Unzucht. Lom. — 4. Kuželna, valour,
valoun, Kegelbahn. D. = Jg.

Hampejsiti, hampejsovati = psíti se, oplzle
žíti, ein liederliches Leben führen. Ros.

Hampejský, nectný. H. dům. Bordell.

Hampejsovati koho = peskovati, láti,
hubovati, schmähen. Plk. Paní Martha řekla:
Můj milý, jak mne ctí tyto, jak milují a
hampejsují. Svěd. 1569.

Hampejsnice, e, f., ein liederliches Weibs-
bild. Rk.

Hampejsník, a, m., hráč veřejný, öffent-
licher Spieler. Kom. — H., smilník.

Hampora, y, f. = úročky, Ansprang. Na
Slov. Plk.

Hamr, u, hamry, ův, pl., m., hamrna, y,
f., na Slov. hámor, kladivo, mlat, zvl. v rud-
nictví stroj n. dílna, v které se kovy (železo,
ocel, měď, mosaz) hamrem (těžkým kladi-
vem) kovají a vytahují, tento pak hamr
vodou a koly se pohybuje. Lépe: samo-
kov. Der Hammer, das Hammerwerk, die
Hammerhütte. Jg., Vys. Hamry železné, mě-
děné, na zbraň. D. Chytiti hamr = podstrčiti
podstavec, aby hamr dále netloukl, den
Hammer auffangen. Us. Přbr.

Hamra, y, f., hubený kůň, vůl (kráva). Ja.

Hamraď = chamraď. Mor.

Hamrale, vz Amarelle.

Hamrna = hamr.

Hamrnický. H. řád, Hammerwerksord-
nung. Rk.

Hamrník, hamerník, a, m., hamry mající
neb v nich pracující, Hammerherr, Hammer-
kneeht. Jg. Na Slov. hámorský pán. Jg.

Hamta, y, m., hamtavý člověk. — Hamty,
pl., f., obuv veliká, nemotorná. Us.

Hamtati, chamtati; hamtnouti, tnul a tl,
utí, hamtávati, schnappen. — co. Pes shamtl
maso (popadl). — po kom čím: zuby po
něm hamtl. Ros. — se kam. Jan zabodl
svůj kůň, tam slepý hamtal se mezi své
nepřátely. Háj. 313. b. Hintorkeln, tappen.

Hamtavý = hamtající, vz Hamtati. 2. Kdo
těžce a nemotorně v chůzi napadá. Us.

Hamtil, vz Hamčil.

Hamtolina, y, f., schlechtes Essen. Rk.

Hamula, vz Hamoň.

Hamulatý, hamule mající, knollicht. H.
strom. Us.

Hamule, e, f., boule, Beule, Knollen; Us.
Turn.; 2. moučná kaše. Mehlbrei. Plk.

Hamulec, lce, m., závěrka, držadlo, Hemm-
holz, Hemmkette. Jg.

1. Hana, y, f., vystavení nedostatku, viny,
Tadel. Jakou mu hanu dáti můžeš ? V pravdě
není co hany dáti. Já mu nevím žádné hany.
Ros. Všemu hanu najde. Kom. Hany hoden.
D. Jakú mně, můj milý, jakú hanu dáváš?
Mor. P. 389. — H., s dotknutím cti neb
s urouháním, porok, Schimpf, Hohn. Hana
za hanu, rána za ránu. Č., Lb. Vz Msta. —
H. = vada, nedostatek, Mangel, Tadel. Ros.

— H. = hanebný skutek, Schandthat. Vše-
liké hany páchati. Hlas. Holka bez hany
nemá se zač hanbiti, byť se haléřem ho-
nositi nemohla, Sych. Vz stran přísloví:
Baňka, Česť, Huba, Jazyk, Kobyla, Ocas,
Šatlava, Ucho, Ústa, Vidlička,

2. Hana, y, f., řeka na Moravě, ale Haná,
é, f., krajina tamtéž. Tedy na Haně, šp. m.:
na Hané; je-li řeč o krajině. Sb. I by prosta
Haná Tatar vrahóv. Rkk. — Hanák, a, m.,
pl. Hanáci. — Hanačka, y, f. — Hanaččin.

— Hanácký (hanacký). Vz více o Hané v S.
N. III. 627.

Hanba, y, f., v obec. mluvě v Čech. hamba,
na Mor. haňba = hanění, hana, der Tadel.
V. — II. = nečest' u lidí snižující, nepocti-
vost, lehkost', potupa, Schande, Schmach,
Schimpf. Za hanbu si pokládati. D. Je svě-
titá h. D. Hanba by bylo. D. Do hanby a
potupy přijíti. D. Znamení světské hanby.
V. Světskou hanbu nésti. V. V světskou
hanbu uvésti. V. Někomu hanbu činiti, udě-
lati, způsobiti; hanbu trpěti; k hanbě po-
čísti; za hanbu pokládati, položiti (komu co).
V. K hanbě počteno bývá; za hanbu se dává,
pokládá; hanbu nese. V. K mé hanbě se to
vztahuje. V. K dobrému zveď syna svého,
aby potom hanby neměl. V. K hanbě ně-
koho přivésti. V. Z toho před Bohem žádné
hanby neponesu. Br. To žádná není hanba,
Husa u vězení papež vsadil nám na hanbu.
Zb. S hanbou živu býti. Flav. Hanbu na
sebe uvoditi. Jel. Pro tu hanbu (pohanění)
se vrátili. Dal. Hanby dojíti. T. To je h.
Us. Vypadá to u něho, až hanba. Hanba
nebo dvě musím se přiznati. Na Mor. Samého
tebe vlastní hanba bude. Mark. Měli toho
hanbu. Svěd. S hanbou propuštěn býti. Šm.
Na někoho hanbu uvaliti. Šm. Bylo by h.,
byla by to h.; hanbu míti, trpěti, nésti z něčeho.
Ošklivý, až hanba, Hanba tobě! Us. Málo dáti
hanba, mnoho škoda. Č. Starý hřích novou