409

hanbu činí. Což neslušně spoří Stejskal, to
utratí s hanbou Vejskal. Reš. Naposledy s han-
bou do Nouzova a Chudobic táhnouti musí.
Hanba trvá déle než česť. Vz Zločin. Lb. On
a hanba (s hanbou) jedna ruka. Sk. — H.,
zprznění ženské, Schändung. Neb jest při-
volali lidi tu, kdež se jí h. stala. Arch. II.
493. Z hanby ženské též právo jako z dívky.
Kn. Rož. — H. = stud pohaněním zbuzený,
die Schande, Schani. Hanba mi. V Zardíti se
hanbou. V. Zašpiněné až h. Us. Hanbou čer-
vený. V. Nebudeť zajisté tebe hanba. Ben.
V. Nestydatý hanby nedochází. Pr. ms. Svítná
h. = světná (svět). Bylo ho za to hanba.
Brt. Cf. Může tě býti pod světem hanba.
Na Mor. Brt. Vší hanbě se oprnouti. D. Při-
krývka n. poklička hanby. D. Nezná hanby
jako pes. Vz Nestyda. Lb. — H. = stydký
úd, die Scham, das Schamglied. V. Zakryla
hanbu svou. Solf. Hanbu obnažiti. Bib. Hanbu
těla mu- uťali. Plk.

Hanbenice, e, f., = hampejs, Schandhaus.
Kram.

Hanbič, e, m. = hanbitel.

Hanbík, u, m., rozedraný oděv, Lumpen-
rock. D.

Hanbitel, e, m., hanbič, kdo hanbí, Schän-
der. Jg.

Hanbiti, 3. pi. -bi, hanbi, il, en, ení; han-
bívati, zahanbiti, beschämen; schänden. Jg.

— koho: Háj., pannu (przniti). Bern. — se

= styděti se, sich schämen. V. — se jak.
V hrdlo se h. Zlob., Svěd. — s inft. Hanbím
se pozdvihnouti tváři své k tobě. Br. Han-
bím se mezi vámi choditi. Solf. — se za
co (v čem). V očích tvých za to se han-
bím. Kram. Není vám třeba, za to se han-
biti. Sych. Za svůj úsudek h. se nesmíme.
Sych. H. se za chudé přátely, Anth. II. 244.,
za svou práci. Kom. Lab. 53. — se čeho.
Zk. — se z čeho. Svěd., Rk. — že. Hanbím
se, že jsem to udělal. — se čím. Hanbí se
svými skutky. Brt.

Hanbivosť, i, f., na Slov. hanblivosť, i,
f., stydlivost'. Verschämtheit.

Hanbivý, na Slov. hanblivý = stydlivý,
verschämt. Jg.

Hanbykosť, i, f., stydká kosť, Scham-,
Schlussbein. Ja.

Hánce, hanec, nce, m. = kdo haní, Tadler,
Schmäher, Schänder, Schimpfer. Jel., Kom.,
Jg. — H. = pomlouvač, utrhač. H. boží a
slova jeho. V. Hánce všecko haní, vším drbe
a zmítá. Kom. — Jg.

Hančivosť, hančlivosť, i, f., hánlivosť,
Schmähsüchtigkeit, Tadelsucht. Jg.

Hančivý, hančlivý, hanlivý, kdo haní,
schmähsüchtig, Schmäh-. H. píseň, list, Aqu.,
jazyk. Schön.

Handfest, handfest, hamfest, hamfešt, hant-
fešt, u, m., z něm. Handfest, unterschriebenes
Versprechen, Vertrag, Instrument, list, písem-
nost', zápis, ujištění, jistota, nadání, zápis
na dědinu poplatní. Ros. II. někomu na něco
dáti. V. H. zrušiti, Aqu.; h. aneb výsadu na
něco míti. Plk. — Jg.

Handl, u, m., z něm. Handel, šp. m. ku-
pectví, obchod (s něčím). Rk. Kupecký h.
vésti. V. H. s obilím, v železe, v plátně. D.
Vz Handlovati. Světskými věcmi a handly

se zaneprazdňovati. V. — H. = jednání,
Handel, actio. V.

Handléř, handlíř-, e, m., z něm. Händler,
kupec, obchodník. V.

Handlířka, y, f., z něm. Händlerin, ob-
chodnice. Jg.

Handlířský, z něm. Händler-, obchod-
nický, kupecký.

Handlířství, n., z něm., obchodnictví,
kupectví. Ros.

Handlovati, handlovávati, z něm. handeln,
šp. m. obchod vésti (míti), provozovati, Šb.,
kupčiti. — v čem: v koních h., v knihách, V.,
v dříví. D. Lépe: s čím. Vz Obchod. —
s kým na co = směnu učiniti, tauschen. Jg.
— jak: z ruky do ruky. D.

Handlovní, z něm., Handels-, obchodní,
kupecký. V.

Handlovník, a, m., z něm., obchodník,
kupec. Lom.

Handra, vz Hadr.

Handrboliti, hudeln. Rk.

Handrkovati se = hašteřiti se, křičeti,
streiten. — se s kým o co. Sm.

Handrlák, a, handrlář, e, m = harník, na
Slov.; v Praze Hausirjude. Rk.

Handštan, u, m., z něm. Handstein, krušec,
kus rudy, Erzstufe. V.

Handtuch, něm., v obec. mluvě: hantuch,
lépe: ručník, utěrák. Šp.

Handžár, u, m., tur., dlouhá rovná zbraň
sečná, podobná noži. KB.

Hanebně, schändlich, schimpflich, läster-
lich. Jg. II. si vésti, mluviti, živu býti. V.
H. koho zraditi. Us. H. s někým nakládati.
Us. H. vypadá, vyhlíží. D. — H. = ohromně,
strašné, hrozně, sehr, grässlich, überaus. Ha-
nebně smrdí. V. — Jg.

Hanebnice, e, f., eine Schändliche. Rk.
Hanebník, a, m., Schänder, Schmäher,
Schandbube. D.

Hanebnosť, i, f., potupnosť, mrzkosť,
Schändlichkeit, Schimpflichkeit. D. — H. =
zlý skutek, zvl. smilstvo, zlosť, nešlechetnosť,
Schandthat, Unzucht, Hřeší-li někdo nesmírně,
h. jest. Kom. H-sti se dopustiti. V. H-stem
oddánu býti. V. II. s někým páchati. D.

Hanebný, hanby hodný, hanbu dělající,
potupný, bezectný, schandbar, lästerlich,
schändlich, schimpflich. H. skutek, řeč, věc,
V., pověsť, utrhač, slovo, Troj., rozkoš, V.,
výstupek, L., hrdosť, obraz, huba, píseň, D.,
báseň, živnosť, čin. J. tr. Hanebná věc se
stala. Ros. Hanebný život vésti. Jg. Na ha-
nebné hříchy se oddati. V. Hanebnými hříchy
se zprzniti. V. Hanebného zisku vyhledá-
vání. V. Nikdy z úst jeho h. slovo nevyšlo.
Troj. - Jg.

Hanec, nce, m., Tadler. Kom. Každá
ctnost' má svého hance. Vz Schovanec.

Haněcí n. hanicí, čím se haní, Schimpf -
H. slovo, skládání. Troj.

Haněl, a, m. = hánce.

Hanění, n. Syn.: Utrhání, pomlouvání, leh-
čení, nářek, dotknutí na poctivosti, hanebné
řeči, hanebná slova, zlořečení, uštknutí, ští-
pání, das Tadeln, die Höhnerei, Schmähung,
Schändung. Cožkoli se děje od někoho tím
úmyslem a chtíčem, aby druhý zlehčen a
skrze slova jeho zahanben byl, to slove ha-