410

není. Pr. měst. K hanění nemlčeti. Kom. II.
za h. navrátiti. Kram. H-ním ho dotýkal.
Jel. H-ním utrhati. V. H. hodný. V. — Jg.
H. a naříkáni před soudem, na cti utrhání,
vz Rb. str. 266.

Haněti, 3. pl. -nějí, ěl, ěn (hánín), ění
= těkati, běhati, rennen, hin und her laufen.
Jg. — kde: v boji. Troj. Kde pak jsi háněl
(běhal)? Us. — se a) h. se sem i tam, Jel.;
b) o zvířatech, ku př. kráva se hání=hraje
se, rindert. D. — Háněti, jiné časoslovo,
jehož se jen ve složených tvarech užívá:
vy-, pro-, za-, doháněti atd. Vz Honiti.

Haněti, vz Haniti.

Hanicí, vz Haněcí.

Hanič, e, m., hánce, tupič, der Tadler.

Hanička, y, f., tupička, Tadlerin. — H.
= Anička, na Mor. Mřk.

Hanitel, e, m. = hanič.

Haniti, 3. pl. -ní, haň, ěn, ění; haněti,
3. pl. -ějí, haněj, ěl, ění; hanívati. Haněti
lépe než haniti. D. Haniti a haněti. Kat. 1579.,
2212. Hanějí. V., Chč. 445., 304., Dal., Br.,
Tkadl., Kom. Haněti. Svěd. 1569. — H. =
nedokonalostí vytýkati, tupiti, pomlouvati,
hyzditi, tadeln, schmähen, schimpfen, höhnen.
— abs. Čeho chváliti nemůžeš, nehaň.
Jg. Kdo haní, rád má (nerad prodá); kdo
chválí, rád by odbyl. Prov., Jg., Lb. Kdo
haní, rád by měl. Kdo haní, chce míti. Č.
— koho, co. Kterýž jiné haní. V. Hadr
onuci haní. Vz Hadr. Prov. Hanějiec naše
bohy. Kat. 2212. Hněvám se, že práci mou
haníte. Sych. Zvykl jiné haněti. V. Dobré
se pomní dlouho a zlé ještě déle: budeš-li
lidi haněti, hned se tvá také smele. Rým. —
koho čím: jazykem, Syr. Tiem ji haniem.
Kat. 23., 790. — Dal, T. — koho proč,
z čeho. Tebe haněti nechceme z tvého uná-
hlení. Tkad. Ze zlosti koho h. Pís. br. H.
koho pro netečnosť. Nt. Pro víru jeden dru-
hého haniti nemá. Rb. — se s kým. A vždy
se hanějí (kněží) s tím lidem, že jest pekla
hoden. Chč. 304.

Hánka, y, f., hana, hanlivá řeč, Tadel,
Hohn. D. — Na Mor. a Slov. = kolénko,
něm. Gelenk a) na prstech. Kůstky v Han-
kách. Udeř ho po hánkách. Bern. b) Na stéble,
am Strohhalm. Plk.

Hanka, Hana, Hanička, y, f., Johanna. Jg.

Hankati =hafati. Na Slov.

Hanlivě (hánlivě) o někom mluviti. Vz
Hanlivý.

Hanlivomluvec, vce, m. Tadler. Berla král.

Hanlivosť, i, f., Schmähsucht, Anzüglich-
keit.

Hanlivý, hánlivý, hančlivý, hánčlivý. D.
H. kdo haní, i to, čím haní, důtklivý,
nářklivý, schmähsüchtig, tadelsüchtig, ehren-
rührig, anzüglich, Läster-. Syn.: utrhavý,
štiplavý, psí povahy, křivý, škodlivý. H.
člověk, ústa, jazyk, spis, V., řeč, list, D.,
slovo, Jg., verš, báseň. Jel. Hanlivá slova
o někom mluviti. V. Když uslyšela hanlivá
slova lidu proti knížeti. Br. Člověk navyklý
slovům hanlivým. V. — Jg.

Hanně = hánlivě. Kat. 1257.

Hannibal, a, m., vůdce karthaginský. Vz
S. N. III. 633. H. ante portas, lat. = H. před
branami (Říma) = nepřítel přede dveřmi. Rk.

Hanný, schimpflich. Rk.

Hanoba, y, f. Beschimpfung. Koll.

Hanobiti (zastar. hanebiti), 3. pl. -bí,
hanob, -bě (íc), il, en, ení; hanobívati, zha-
nobiti (Syn.: hanlivá slova mluviti, haněti,
pomlouvati, utrhati, ze cti loupiti, zle mlu-
viti, láti, rouhati se, vinu cpáti), verunehren,
misshandeln. Jg., V. — koho, co. Něčí na
řízení h. Plk. Že je hanobil. Pr. pr. — co
komu čím. Hanobí si útlou kůži harasovou
košilí. Sych. — koho kde: před soudem.
Pr. pr. — koho proč: ze zlosti. Jg.

Hanočinec, nce, m., kdo hanbu činí. Mus.

Hanopis, u, m., spis hanlivý, haněcí,
Schmähschrift. Chmel.

Hanoversko, a, n., Hannover. — Hano-
veřan, a, m. — Hanorevský. Vz S. N. III. 635.

Hansa, vz Hanza.

Hant, u, m., z něm. Hang, v horn. skála
n. hornina, jež na žíle leží. Lépe: skála vi-
sutá, visící. Die Hängekluft. Vys. — H.,
drn, na Slov.

Hantový. H. zmrsk (hant). V., štola.

Hantštan z hor Jilovských. Vz Druza.

Hantuch, vz Handtuch.

Hantýrka, y, f., řeč zlodějův v Cechách,
Diebssprache. Vz S. N. Mluva zpotvořená,
nazývá se též jargon (fr., žargon). KB.

Hanuš, e, m., Jan, Johann, Hans. D., Gl.

Hanuška, y, f., vdolek z mouky a bram-
borův. Us.

Hanza či hansa, y, ť., svazek obchodní,
tržební. Hanzovní město. Šp. H., ve stře-
dověku slavný spolek kupeckých měst v se-
verním Německu. Jg. Původu slovanského.
Koll.

Hanzalík, Honzík, u, m., vycpaný pol-
štářek v zadu pod sukně, aby s těla nepa-
daly. Us. Hüftenbausch.

Hap, u, hapek, pku, m. = pád, Fall.
Kvapky mívají hapky. Prov.

Hapalík, u, m., Stellnagel im Tuchrahmen.

Hapati, hapkati, v dětské řeči = sed-
nouti, padnouti, sich setzen, fallen. Nehapej.
Us. — Jg.

Hapatýr, u, m., cvál, Galopp. Běž hapa-
týrem = honem. Us. Polič.

Hapatyrovati, cválati, galoppiren.

Hapavý = padavý.

Hapkati = hapati.

Hara, hera, here, herež, herežt, slovce
označující: a) opovržení; b) povzbuzení =
ha! Kom., Tkadl.

Harabiti, hospodařiti, schraňovati, wirth-
schaften. Us.

Harabitný, hospodářský, schránlivý, wirth-
schaftlich. Us.

Haraburda, y, f., haraburdy, pl., hara-
burdí, í, n., staré burdí, stará želízka a jiná
nádobí, harampátí, burdí, Gerümpel, Trödel,
Plunder. Jg. H. prodávati, D., vykládati. Reš.I tarmarečníci s haraburdím svým handlíři
slouti chtějí. Kom. — Jg.

Haraburditi, herumpoltern. Plk.

Haraburdna, y, f., komora na haraburdí.
Polterkammer. D.

Harachy, pl., m., dle Dolany. Jan hrabě
z Harach.

Haraj, e, m., Pumpe. Na Slov. Koll.

Harampátí, harapátí, hamparátí, haram-



	410

	není. Pr. měst. K hanění nemlčeti. Kom. II. za h. navrátiti. Kram. H-ním ho dotýkal. Jel. H-ním utrhati. V. H. hodný. V. — Jg. H. a naříkáni před soudem, na cti utrhání, vz Rb. str. 266. Haněti, 3. pl. -nějí, ěl, ěn (hánín), ění = těkati, běhati, rennen, hin und her laufen. Jg. — kde: v boji. Troj. Kde pak jsi háněl (běhal)? Us. — se a) h. se sem i tam, Jel.; b) o zvířatech, ku př. kráva se hání=hraje se, rindert. D. — Háněti, jiné časoslovo, jehož se jen ve složených tvarech užívá: vy-, pro-, za-, doháněti atd. Vz Honiti. Haněti, vz Haniti. Hanicí, vz Haněcí. Hanič, e, m., hánce, tupič, der Tadler. Hanička, y, f., tupička, Tadlerin. — H. = Anička, na Mor. Mřk. Hanitel, e, m. = hanič. Haniti, 3. pl. -ní, haň, ěn, ění; haněti, 3. pl. -ějí, haněj, ěl, ění; hanívati. Haněti lépe než haniti. D. Haniti a haněti. Kat. 1579., 2212. Hanějí. V., Chč. 445., 304., Dal., Br., Tkadl., Kom. Haněti. Svěd. 1569. — H. = nedokonalostí vytýkati, tupiti, pomlouvati, hyzditi, tadeln, schmähen, schimpfen, höhnen. — abs. Čeho chváliti nemůžeš, nehaň. Jg. Kdo haní, rád má (nerad prodá); kdo chválí, rád by odbyl. Prov., Jg., Lb. Kdo haní, rád by měl. Kdo haní, chce míti. Č. — koho, co. Kterýž jiné haní. V. Hadr onuci haní. Vz Hadr. Prov. Hanějiec naše bohy. Kat. 2212. Hněvám se, že práci mou haníte. Sych. Zvykl jiné haněti. V. Dobré se pomní dlouho a zlé ještě déle: budeš-li lidi haněti, hned se tvá také smele. Rým. — koho čím: jazykem, Syr. Tiem ji haniem. Kat. 23., 790. — Dal, T. — koho proč, z čeho. Tebe haněti nechceme z tvého uná- hlení. Tkad. Ze zlosti koho h. Pís. br. H. koho pro netečnosť. Nt. Pro víru jeden dru- hého haniti nemá. Rb. — se s kým. A vždy se hanějí (kněží) s tím lidem, že jest pekla hoden. Chč. 304. Hánka, y, f., hana, hanlivá řeč, Tadel, Hohn. D. — Na Mor. a Slov. = kolénko, něm. Gelenk a) na prstech. Kůstky v Han- kách. Udeř ho po hánkách. Bern. b) Na stéble, am Strohhalm. Plk. Hanka, Hana, Hanička, y, f., Johanna. Jg. Hankati =hafati. Na Slov. Hanlivě (hánlivě) o někom mluviti. Vz Hanlivý. Hanlivomluvec, vce, m. Tadler. Berla král. Hanlivosť, i, f., Schmähsucht, Anzüglich- keit. Hanlivý, hánlivý, hančlivý, hánčlivý. D. H. kdo haní, i to, čím haní, důtklivý, nářklivý, schmähsüchtig, tadelsüchtig, ehren- rührig, anzüglich, Läster-. Syn.: utrhavý, štiplavý, psí povahy, křivý, škodlivý. H. člověk, ústa, jazyk, spis, V., řeč, list, D., slovo, Jg., verš, báseň. Jel. Hanlivá slova o někom mluviti. V. Když uslyšela hanlivá slova lidu proti knížeti. Br. Člověk navyklý slovům hanlivým. V. — Jg. Hanně = hánlivě. Kat. 1257. Hannibal, a, m., vůdce karthaginský. Vz S. N. III. 633. H. ante portas, lat. = H. před branami (Říma) = nepřítel přede dveřmi. Rk.	Hanný, schimpflich. Rk. Hanoba, y, f. Beschimpfung. Koll. Hanobiti (zastar. hanebiti), 3. pl. -bí, hanob, -bě (íc), il, en, ení; hanobívati, zha- nobiti (Syn.: hanlivá slova mluviti, haněti, pomlouvati, utrhati, ze cti loupiti, zle mlu- viti, láti, rouhati se, vinu cpáti), verunehren, misshandeln. Jg., V. — koho, co. Něčí na řízení h. Plk. Že je hanobil. Pr. pr. — co komu čím. Hanobí si útlou kůži harasovou košilí. Sych. — koho kde: před soudem. Pr. pr. — koho proč: ze zlosti. Jg. Hanočinec, nce, m., kdo hanbu činí. Mus. Hanopis, u, m., spis hanlivý, haněcí, Schmähschrift. Chmel. Hanoversko, a, n., Hannover. — Hano- veřan, a, m. — Hanorevský. Vz S. N. III. 635. Hansa, vz Hanza. Hant, u, m., z něm. Hang, v horn. skála n. hornina, jež na žíle leží. Lépe: skála vi- sutá, visící. Die Hängekluft. Vys. — H., drn, na Slov. Hantový. H. zmrsk (hant). V., štola. Hantštan z hor Jilovských. Vz Druza. Hantuch, vz Handtuch. Hantýrka, y, f., řeč zlodějův v Cechách, Diebssprache. Vz S. N. Mluva zpotvořená, nazývá se též jargon (fr., žargon). KB. Hanuš, e, m., Jan, Johann, Hans. D., Gl. Hanuška, y, f., vdolek z mouky a bram- borův. Us. Hanza či hansa, y, ť., svazek obchodní, tržební. Hanzovní město. Šp. H., ve stře- dověku slavný spolek kupeckých měst v se- verním Německu. Jg. Původu slovanského. Koll. Hanzalík, Honzík, u, m., vycpaný pol- štářek v zadu pod sukně, aby s těla nepa- daly. Us. Hüftenbausch. Hap, u, hapek, pku, m. = pád, Fall. Kvapky mívají hapky. Prov. Hapalík, u, m., Stellnagel im Tuchrahmen. Hapati, hapkati, v dětské řeči = sed- nouti, padnouti, sich setzen, fallen. Nehapej. Us. — Jg. Hapatýr, u, m., cvál, Galopp. Běž hapa- týrem = honem. Us. Polič. Hapatyrovati, cválati, galoppiren. Hapavý = padavý. Hapkati = hapati. Hara, hera, here, herež, herežt, slovce označující: a) opovržení; b) povzbuzení = ha! Kom., Tkadl. Harabiti, hospodařiti, schraňovati, wirth- schaften. Us. Harabitný, hospodářský, schránlivý, wirth- schaftlich. Us. Haraburda, y, f., haraburdy, pl., hara- burdí, í, n., staré burdí, stará želízka a jiná nádobí, harampátí, burdí, Gerümpel, Trödel, Plunder. Jg. H. prodávati, D., vykládati. Reš.I tarmarečníci s haraburdím svým handlíři slouti chtějí. Kom. — Jg. Haraburditi, herumpoltern. Plk. Haraburdna, y, f., komora na haraburdí. Polterkammer. D. Harachy, pl., m., dle Dolany. Jan hrabě z Harach. Haraj, e, m., Pumpe. Na Slov. Koll. Harampátí, harapátí, hamparátí, haram-