Předchozí (409)  Strana:410  Další (411) |
|
|||
410
|
|||
|
|||
není. Pr. měst. K hanění nemlčeti. Kom. II.
za h. navrátiti. Kram. H-ním ho dotýkal. Jel. H-ním utrhati. V. H. hodný. V. — Jg. H. a naříkáni před soudem, na cti utrhání, vz Rb. str. 266. Haněti, 3. pl. -nějí, ěl, ěn (hánín), ění
= těkati, běhati, rennen, hin und her laufen. Jg. — kde: v boji. Troj. Kde pak jsi háněl (běhal)? Us. — se a) h. se sem i tam, Jel.; b) o zvířatech, ku př. kráva se hání=hraje se, rindert. D. — Háněti, jiné časoslovo, jehož se jen ve složených tvarech užívá: vy-, pro-, za-, doháněti atd. Vz Honiti. Haněti, vz Haniti.
Hanicí, vz Haněcí.
Hanič, e, m., hánce, tupič, der Tadler.
Hanička, y, f., tupička, Tadlerin. — H.
= Anička, na Mor. Mřk. Hanitel, e, m. = hanič.
Haniti, 3. pl. -ní, haň, ěn, ění; haněti,
3. pl. -ějí, haněj, ěl, ění; hanívati. Haněti lépe než haniti. D. Haniti a haněti. Kat. 1579., 2212. Hanějí. V., Chč. 445., 304., Dal., Br., Tkadl., Kom. Haněti. Svěd. 1569. — H. = nedokonalostí vytýkati, tupiti, pomlouvati, hyzditi, tadeln, schmähen, schimpfen, höhnen. — abs. Čeho chváliti nemůžeš, nehaň. Jg. Kdo haní, rád má (nerad prodá); kdo chválí, rád by odbyl. Prov., Jg., Lb. Kdo haní, rád by měl. Kdo haní, chce míti. Č. — koho, co. Kterýž jiné haní. V. Hadr onuci haní. Vz Hadr. Prov. Hanějiec naše bohy. Kat. 2212. Hněvám se, že práci mou haníte. Sych. Zvykl jiné haněti. V. Dobré se pomní dlouho a zlé ještě déle: budeš-li lidi haněti, hned se tvá také smele. Rým. — koho čím: jazykem, Syr. Tiem ji haniem. Kat. 23., 790. — Dal, T. — koho proč, z čeho. Tebe haněti nechceme z tvého uná- hlení. Tkad. Ze zlosti koho h. Pís. br. H. koho pro netečnosť. Nt. Pro víru jeden dru- hého haniti nemá. Rb. — se s kým. A vždy se hanějí (kněží) s tím lidem, že jest pekla hoden. Chč. 304. Hánka, y, f., hana, hanlivá řeč, Tadel,
Hohn. D. — Na Mor. a Slov. = kolénko, něm. Gelenk a) na prstech. Kůstky v Han- kách. Udeř ho po hánkách. Bern. b) Na stéble, am Strohhalm. Plk. Hanka, Hana, Hanička, y, f., Johanna. Jg.
Hankati =hafati. Na Slov.
Hanlivě (hánlivě) o někom mluviti. Vz
Hanlivý. Hanlivomluvec, vce, m. Tadler. Berla král.
Hanlivosť, i, f., Schmähsucht, Anzüglich-
keit. Hanlivý, hánlivý, hančlivý, hánčlivý. D.
H. kdo haní, i to, čím haní, důtklivý, nářklivý, schmähsüchtig, tadelsüchtig, ehren- rührig, anzüglich, Läster-. Syn.: utrhavý, štiplavý, psí povahy, křivý, škodlivý. H. člověk, ústa, jazyk, spis, V., řeč, list, D., slovo, Jg., verš, báseň. Jel. Hanlivá slova o někom mluviti. V. Když uslyšela hanlivá slova lidu proti knížeti. Br. Člověk navyklý slovům hanlivým. V. — Jg. Hanně = hánlivě. Kat. 1257.
Hannibal, a, m., vůdce karthaginský. Vz
S. N. III. 633. H. ante portas, lat. = H. před branami (Říma) = nepřítel přede dveřmi. Rk. |
Hanný, schimpflich. Rk.
Hanoba, y, f. Beschimpfung. Koll.
Hanobiti (zastar. hanebiti), 3. pl. -bí,
hanob, -bě (íc), il, en, ení; hanobívati, zha- nobiti (Syn.: hanlivá slova mluviti, haněti, pomlouvati, utrhati, ze cti loupiti, zle mlu- viti, láti, rouhati se, vinu cpáti), verunehren, misshandeln. Jg., V. — koho, co. Něčí na řízení h. Plk. Že je hanobil. Pr. pr. — co komu čím. Hanobí si útlou kůži harasovou košilí. Sych. — koho kde: před soudem. Pr. pr. — koho proč: ze zlosti. Jg. Hanočinec, nce, m., kdo hanbu činí. Mus.
Hanopis, u, m., spis hanlivý, haněcí,
Schmähschrift. Chmel. Hanoversko, a, n., Hannover. — Hano-
veřan, a, m. — Hanorevský. Vz S. N. III. 635. Hansa, vz Hanza.
Hant, u, m., z něm. Hang, v horn. skála
n. hornina, jež na žíle leží. Lépe: skála vi- sutá, visící. Die Hängekluft. Vys. — H., drn, na Slov. Hantový. H. zmrsk (hant). V., štola.
Hantštan z hor Jilovských. Vz Druza.
Hantuch, vz Handtuch.
Hantýrka, y, f., řeč zlodějův v Cechách,
Diebssprache. Vz S. N. Mluva zpotvořená, nazývá se též jargon (fr., žargon). KB. Hanuš, e, m., Jan, Johann, Hans. D., Gl.
Hanuška, y, f., vdolek z mouky a bram-
borův. Us. Hanza či hansa, y, ť., svazek obchodní,
tržební. Hanzovní město. Šp. H., ve stře- dověku slavný spolek kupeckých měst v se- verním Německu. Jg. Původu slovanského. Koll. Hanzalík, Honzík, u, m., vycpaný pol-
štářek v zadu pod sukně, aby s těla nepa- daly. Us. Hüftenbausch. Hap, u, hapek, pku, m. = pád, Fall.
Kvapky mívají hapky. Prov. Hapalík, u, m., Stellnagel im Tuchrahmen.
Hapati, hapkati, v dětské řeči = sed-
nouti, padnouti, sich setzen, fallen. Nehapej. Us. — Jg. Hapatýr, u, m., cvál, Galopp. Běž hapa-
týrem = honem. Us. Polič. Hapatyrovati, cválati, galoppiren.
Hapavý = padavý.
Hapkati = hapati.
Hara, hera, here, herež, herežt, slovce
označující: a) opovržení; b) povzbuzení = ha! Kom., Tkadl. Harabiti, hospodařiti, schraňovati, wirth-
schaften. Us. Harabitný, hospodářský, schránlivý, wirth-
schaftlich. Us. Haraburda, y, f., haraburdy, pl., hara-
burdí, í, n., staré burdí, stará želízka a jiná nádobí, harampátí, burdí, Gerümpel, Trödel, Plunder. Jg. H. prodávati, D., vykládati. Reš. I tarmarečníci s haraburdím svým handlíři slouti chtějí. Kom. — Jg. Haraburditi, herumpoltern. Plk.
Haraburdna, y, f., komora na haraburdí.
Polterkammer. D. Harachy, pl., m., dle Dolany. Jan hrabě
z Harach. Haraj, e, m., Pumpe. Na Slov. Koll.
Harampátí, harapátí, hamparátí, haram-
|
||
|
|||
Předchozí (409)  Strana:410  Další (411) |