Předchozí (417)  Strana:418  Další (419) |
|
|||
418
|
|||
|
|||
lebka, der Helm, Sturmhaube. Helm kolčí,
turnýřský (onen byl zavřený, tento otevřený). Ms. 1620. Helm se rozkoči. Rkk. H. přirozený (kožka dětská). V. — H. = voják v helmu. V. — H. = alembík. D. — Jg. Helmatý, behelmt.
Helmbrechenství, n. = frejířství. Št.
Helmbrecht, a, m., frejíř; helmbrech-
tice, e, f., frejířka; helmbrechtný == fre- jovný, z něm. Helmbrechtní neb frejovné panny. Št. H. žená (která se líčí, příliš strojí. ) Št. Helmbrechtné panny ovšem světské. Št. Často ponukne čert helmbrechticím, aby šly do kostela. Št. (Gl. 60. ). Helmbrechtice zapalují k hrdosti, k závisti, k smilstvu. Výb. I. Helmbrechtství, n. = frejířství. Št.
Helméř, e, m. Helmmacher. Troj. Gl. 60.
Helmice, e, f., přílbice. Vz Helm. Tu ščit
leže, tu helmice drahá. Rkk. Helmopeřestý, /. o^vO-aíokoc, der Helmum-
flatterte. H. Hektor. Krok. Helnioun, a, m., Helmfisch. Rk.
Helmový, Helm.
Heloti, helotové, otroci spartští. Die
Heloten. — Helotský = otrocký. Rk. H. život vésti. Helotisch, sklavisch, knechtisch. Helový. H. barva, berggrüne Farbe. Min.
Jg —
Helvetiové, národ v nynějším Švýcarsku.
— Helveti, Helvetové, protestanti helvetského vyznání, víry helvetské. Rk. Helvetier, Kal- vinist. — Helvetský. Pevný jako h. víra. Brt. Vz
Helveti. Hem, u, m., Visir (Massstab). Na Slov. Plk.
Hemejžditi, vz Hemzati.
Hemel, u, m., Zopf. Šátek na h. zavázaný,
zopfenförmig gebundenes Tuch. Rk. Hemelice, hemerlice, e, f., hamra, starý
kůň, Schindmähre; stará-, hubená panna. Us. Hemelín, u, m., helm, der Helm. V. —
H., šalamounek, Eisenhütlein, rostl. D. Hemerejz, u, m., bednářský vrták, Spund-
bohrer. Rohn. Hemerlice = hemelice.
Hemiptera, pl., n., z řec., hmyz polou-
křídlý. Rk. Hemisfera, y, f., z řec, polokoule, Halb-
kugel, Hemisphäre. — Hemisferický, polo- kulatý. Rk. Hernovač, e, m., z něm., der Hemmer.
Hemovačka, y, f., die Hemmerin; náčiní
k hemování, der Hemmzügel. D. Hemovati, z něm. hemmen, zdržovati; sud
měřiti, visiren. Na Slov. Jg. Hemýžditi == hemzati.
Hemzadlo, a, n., das Geziefer.
Hemzák, a, m., červ, Wurm.
Hemzati, hemzávati (jako červ lézti), krie-
chen, krabbeln. — (se) odkud (z čeho). Červi z nohy hemzají. Kom. Červi se z něho hemzají. Kom. — H. = hemžiti se. Jir. Hemzavý, kriechend, krabbelnd. Rad. zv.
H. blecha, veš. Jg. Hemzeti, 3. pl. -zejí; hemzívati = hemzati,
wimmeln — abs. Onde tráva rostúc jako hemze. Št. Hemze rostúc = roste, jen se hemží. Jir. — čím. Potvornými řečmi hemzejí. Jel. — kde. Červi v zkazilém sýru hemží. Apol. |
Hemžiti, 3. pl. -zí, il, ení; hemzati, svěditi,
čmýrati, svrbiti, jucken. — koho. Moucha člověka hemzí. Kom. Hemzí mě cos = lektá mne. L. Hemzot, u, m., hemzání, das Gewimmel. D.
Hemže, ete, n. Je jich tam jako hemžat
(houf mravencův). Šm., Us. u Berouna. Hemžeti, hemzeti, wimmeln. — čím. Má
i jiné věci snášeti, jimiž hemží lidské pokolení. Jel. — na čem. Na ručiech tu koniech vňuž hemžechu. Rkk. 51. Hemžiti, hemziti, jucken; h. se, hemzeti,
hemžeti, hemzati, hemziti se, čmýrati se, krabbeln, wimmeln. — Hemží se jako mravenci. Jg. — se kde. V té hromadě se to jen hemží. Us. — se čím: vše se hemží zlosyny. Nt. Rybník rybami se hemží. Konstantie počala se h. hosty všelikého stavu. Pal. III. 1. 159. Hen, hen, hyn, hýn, hyň, hyňť, hynky,
hynečky, hynle = hle, aj, ajhle, tamhle, tam; sieh, sieh da, dort, daher, dahin. V., Br. — H. = řeka Hana. Gl. 60. — Hen, vz Hev. Hendiadys, z řec. žV ôiä ůvoív, obdvojení,
prosloveni pojmu složeného (na př. substan- tiva s genitivem nebo s adjektivem spojeného) dvěma substantivy souřadnými: Osypali ho věnci a kvítím m. věnci z kvítí. KB. 238. Vz Zk. Ml. II. 158.; Mk. Ml. 300. Henkaj, henkej, mor. = hen. Brt.
Henky, hynky pásti = viseti, hängen,
Raben weiden. On již dávno hynky pase. Rosa. Hennovati, heňovati, v horn. = po provaze
do dolu spustiti; z něm. hängen. H. se = dolů se spustiti. Vys. H. se po řemenném sedění (po sedadle). Plk. Henrych, a, m., Heindrich, Jindřich. Štelc.
Henryka, y, f., Henrike. V.
Hep hep. Posměvačné pokřikování na židy.
Povstalo u Němcův sestaveno jsouc ze začá- tečních písmen slov: Hierosolima est perdita. (Jeruzalém je ztracen). S. N. Hera, y, f., choť Diova, lat. Juno. Vz S.
N. III. 730. Herakle-a, e, f., jm. několika řeckých
měst. — Heraklejský. Herakl-es, ea (a), m., lat. Hercules. Nej-
slavnější bohatýr řecký, syn Diův (Jovišův) a Alkmenin, pročež ho Hera (Juno) po celý jeho život stíhala. Osudem Eurystheovi strýci svému poddán jsa vykonal dvanáctero slav- ných prací od něho sobě uložených. Skonal v plamenech hranice zdělané na hoře Oetě. V počet bohův přijat jsa Hebu za manželku vzal. Vj. Vz S. N. III. 731. Heraklid-es, a, m., řec. filosof ze školy
Platonovy. Heraklit-os, a, m., řec. filosof okolo r.
500 př. Kr., Efesan. Heraldický, heraldisch. Rk.
Heraldika, y, f., znakosloví. Rk. Wappen-
kunst, Wappenlehre. S. N. III. 733. Heralt, herald, herolt, herold, a, m., střlat.
heraldus, it. araldo, fr. herault, něm. Herold, hlasatel, zvěstovatel, posel války n. pokoje. V. — H. = Erhard. Gl. Heraltice, -tie, m., pl., mě. v Slezsku,
Herlitz. Zlob. Dle Budějovice. Heraltovati, heroltovati, jako herolt pro-
volávati, Herold sein, als Herold verkünden. Jg. — jak o čem. O tom není třeba mnoho |
||
|
|||
Předchozí (417)  Strana:418  Další (419) |