418

lebka, der Helm, Sturmhaube. Helm kolčí,
turnýřský (onen byl zavřený, tento otevřený).
Ms. 1620. Helm se rozkoči. Rkk. H. přirozený
(kožka dětská). V. — H. = voják v helmu.
V. — H. = alembík. D. — Jg.

Helmatý, behelmt.

Helmbrechenství, n. = frejířství. Št.

Helmbrecht, a, m., frejíř; helmbrech-
tice, e, f., frejířka; helmbrechtný == fre-
jovný, z něm. Helmbrechtní neb frejovné
panny. Št. H. žená (která se líčí, příliš strojí. ) Št.
Helmbrechtné panny ovšem světské. Št. Často
ponukne čert helmbrechticím, aby šly do
kostela. Št. (Gl. 60. ). Helmbrechtice zapalují
k hrdosti, k závisti, k smilstvu. Výb. I.

Helmbrechtství, n. = frejířství. Št.

Helméř, e, m. Helmmacher. Troj. Gl. 60.

Helmice, e, f., přílbice. Vz Helm. Tu ščit
leže, tu helmice drahá. Rkk.

Helmopeřestý, /. o^vO-aíokoc, der Helmum-
flatterte. H. Hektor. Krok.

Helnioun, a, m., Helmfisch. Rk.

Helmový, Helm.

Heloti, helotové, otroci spartští. Die
Heloten. — Helotský = otrocký. Rk. H. život
vésti. Helotisch, sklavisch, knechtisch.

Helový. H. barva, berggrüne Farbe. Min.

Jg —

Helvetiové, národ v nynějším Švýcarsku.
— Helveti, Helvetové, protestanti helvetského
vyznání, víry helvetské. Rk. Helvetier, Kal-
vinist. —

Helvetský. Pevný jako h. víra. Brt. Vz
Helveti.

Hem, u, m., Visir (Massstab). Na Slov. Plk.

Hemejžditi, vz Hemzati.

Hemel, u, m., Zopf. Šátek na h. zavázaný,
zopfenförmig gebundenes Tuch. Rk.

Hemelice, hemerlice, e, f., hamra, starý
kůň, Schindmähre; stará-, hubená panna. Us.

Hemelín, u, m., helm, der Helm. V. —
H., šalamounek, Eisenhütlein, rostl. D.

Hemerejz, u, m., bednářský vrták, Spund-
bohrer. Rohn.

Hemerlice = hemelice.

Hemiptera, pl., n., z řec., hmyz polou-
křídlý. Rk.

Hemisfera, y, f., z řec, polokoule, Halb-
kugel, Hemisphäre. — Hemisferický, polo-
kulatý. Rk.

Hernovač, e, m., z něm., der Hemmer.

Hemovačka, y, f., die Hemmerin; náčiní
k hemování, der Hemmzügel. D.

Hemovati, z něm. hemmen, zdržovati; sud
měřiti, visiren. Na Slov. Jg.

Hemýžditi == hemzati.

Hemzadlo, a, n., das Geziefer.

Hemzák, a, m., červ, Wurm.

Hemzati, hemzávati (jako červ lézti), krie-
chen, krabbeln. — (se) odkud (z čeho).
Červi z nohy hemzají. Kom. Červi se z něho
hemzají. Kom. — H. = hemžiti se. Jir.

Hemzavý, kriechend, krabbelnd. Rad. zv.
H. blecha, veš. Jg.

Hemzeti, 3. pl. -zejí; hemzívati = hemzati,
wimmeln — abs. Onde tráva rostúc jako
hemze. Št. Hemze rostúc = roste, jen se
hemží. Jir. — čím. Potvornými řečmi hemzejí.
Jel. — kde. Červi v zkazilém sýru hemží.
Apol.

Hemžiti, 3. pl. -zí, il, ení; hemzati, svěditi,
čmýrati, svrbiti, jucken. — koho. Moucha
člověka hemzí. Kom. Hemzí mě cos = lektá
mne. L.

Hemzot, u, m., hemzání, das Gewimmel. D.

Hemže, ete, n. Je jich tam jako hemžat
(houf mravencův). Šm., Us. u Berouna.

Hemžeti, hemzeti, wimmeln. — čím. Má
i jiné věci snášeti, jimiž hemží lidské pokolení.
Jel. — na čem. Na ručiech tu koniech
vňuž hemžechu. Rkk. 51.

Hemžiti, hemziti, jucken; h. se, hemzeti,
hemžeti, hemzati, hemziti se, čmýrati se,
krabbeln, wimmeln. — Hemží se jako mravenci.
Jg. — se kde. V té hromadě se to jen
hemží. Us. — se čím: vše se hemží zlosyny.
Nt. Rybník rybami se hemží. Konstantie počala
se h. hosty všelikého stavu. Pal. III. 1. 159.

Hen, hen, hyn, hýn, hyň, hyňť, hynky,
hynečky, hynle = hle, aj, ajhle, tamhle, tam;
sieh, sieh da, dort, daher, dahin. V., Br. —
H. = řeka Hana. Gl. 60. — Hen, vz Hev.

Hendiadys, z řec. žV ôiä ůvoív, obdvojení,
prosloveni pojmu složeného (na př. substan-
tiva s genitivem nebo s adjektivem spojeného)
dvěma substantivy souřadnými: Osypali ho
věnci a kvítím m. věnci z kvítí. KB. 238.
Vz Zk. Ml. II. 158.; Mk. Ml. 300.

Henkaj, henkej, mor. = hen. Brt.

Henky, hynky pásti = viseti, hängen,
Raben weiden. On již dávno hynky pase. Rosa.

Hennovati, heňovati, v horn. = po provaze
do dolu spustiti; z něm. hängen. H. se =
dolů se spustiti. Vys. H. se po řemenném
sedění (po sedadle). Plk.

Henrych, a, m., Heindrich, Jindřich. Štelc.

Henryka, y, f., Henrike. V.

Hep hep. Posměvačné pokřikování na židy.
Povstalo u Němcův sestaveno jsouc ze začá-
tečních písmen slov: Hierosolima est perdita.
(Jeruzalém je ztracen). S. N.

Hera, y, f., choť Diova, lat. Juno. Vz S.
N. III. 730.

Herakle-a, e, f., jm. několika řeckých
měst. — Heraklejský.

Herakl-es, ea (a), m., lat. Hercules. Nej-
slavnější bohatýr řecký, syn Diův (Jovišův)
a Alkmenin, pročež ho Hera (Juno) po celý
jeho život stíhala. Osudem Eurystheovi strýci
svému poddán jsa vykonal dvanáctero slav-
ných prací od něho sobě uložených. Skonal
v plamenech hranice zdělané na hoře Oetě.
V počet bohův přijat jsa Hebu za manželku
vzal. Vj. Vz S. N. III. 731.

Heraklid-es, a, m., řec. filosof ze školy
Platonovy.

Heraklit-os, a, m., řec. filosof okolo r.
500 př. Kr., Efesan.

Heraldický, heraldisch. Rk.

Heraldika, y, f., znakosloví. Rk. Wappen-
kunst, Wappenlehre. S. N. III. 733.

Heralt, herald, herolt, herold, a, m., střlat.
heraldus, it. araldo, fr. herault, něm. Herold,
hlasatel, zvěstovatel, posel války n. pokoje.
V. — H. = Erhard. Gl.

Heraltice, -tie, m., pl., mě. v Slezsku,
Herlitz. Zlob. Dle Budějovice.

Heraltovati, heroltovati, jako herolt pro-
volávati, Herold sein, als Herold verkünden.
Jg. — jak o čem. O tom není třeba mnoho