428

při hlavě jeho vzal jemu 500 hřiven. Ond.
z D. Vz Gl. 61. — 3. Soudní jednám v při
o vraždu. — 4. Pokutu, která za vraždu
úřadům královským i přátelům zabitého pla-
cena bývala. Vz S. N. III. 83.; Gl. 61. -
H1. = člověk. Daň, plat z hlavy (pohlavné).
Tisíc Hlav (lidí). Po groši na každou hlavu.
Jg. Kolik hlav, tolik smyslův (kolik děr,
tolik syslův). Kolik hlav, tolik rozumův (tolik
klobouků = rozumů). V. Hlava učená králům
potřebná. Na jeho hlavu (naň) se to svalilo,
svezlo. Sych. Jak jedné hlavy nestane, jest
po tvé veta (ztratíš-li dobrodějce. Vz Dobro-
dějce). Č. Tak mluvily nejbystřejší hlavy,
lépe prý mužové (kosové, hlaváči); než
i ona frase jest dobra, znamenáť zde hlava
člověka, muže. Korunovaná h.; chytrá h. Nt.
— H. = starší, náčelník, představený,
nejvyšší, das Haupt, Oberhaupt, der Vor-
steher, Aelteste. Jg. Hl. církve vidomá: papež,
nevidomá: Kristus. Kde není hlavy, není řádu,
pořádku. Hl. rodiny, senatu, rady. Jg. Muž
hl. v domě. L. Hlavou jednoty bratrské byl
Amos Komenský. Sych. Země bez hlavy byla.
V. — Hl. o věcech bezživotných: Řím, hlava
Italie. Praha hl. Čech. Na hlavě knih psáno
jest. Jg. — Hl. = vláda, Bothmässigkeit,
Gewalt. Podbil jich pod hlavu pána svého.
L. — H. = počátek, zřídlo, der Ursprung,
Quell, Grund, das Haupt. Hl. řeky. L. Mráz
vinice pobil, a což potom z hlavy (babky)
pustilo, to do ostatka pohubil. V. H. všeho
počátek. Pk. A toho všeho h. a původové
byli... Bart. — Hl. — hlavní oddíl, Kapitel,
Hauptstück. V písemním jednání dobré jest
rozděliti vše na hlavy. Krok. — Hl. = věc
hlavě podobná. Hl. česneku, kapusty (hlávka),
h. maková, u sloupu, u děla (přední část'),
špendlíková, hřebíková, plužní, válce (čelo),
sedla, cukru (homole), postele (deska postelní
u hlavy n. strana, místo v lůžku u hlavy), Jg.,
salátová, zelná, Š. a Ž., hory, vz Hora. Hlava
palce n. zubu, sekyry, příčky, klínu, šroubu,
nebozezu (u ostří), trouby (tlustší konec),
Vys., mečová, Degenkopf. Žid. -- Hl. v botan.:
hl. ovčí, kobylí, hadí. Jg.

Hlaváč, e, hlaváček, čka, m., der Gross-,
Dickkopf. — 1. Svéhlavý. To je h. ! Us. —
2. Veliký pán (s příhanou). Aby to hlaváči
(= úředníci) nevěděli, že je to on. Pokrok
1870. č, 41. Vz Hlavatý = mocný. — 3. II.
skalnatý, pták, Steindrossel. — 4. Ryba hla-
vatice; h. mořský, červený, labský, Alet. —
5. Ovad mořský, der Wassermolch. L. — 6.
Pulec. Na Slov. — 7. Konopě samičí, hla-
vatka, Saathanf. Opak: poskonné. L. — 8.
Hřebík s velikou hlavou. L. — 9. Bylina,
scabiosa; columbaria. Rostl.

Hlaváček, čku, m., adonis. Rostl. Vz
Hlaváč.

Hlaval, a, m., aristus, hmyz. Krok.

Hlaváň, č, m., hlavatý, urputný člověk,
Dickkopf. Na Slov.

Hlavatec, tce, m., louštěnec, len s hlavič-
kami, der Flachs mit Samenhäuptchen. Jg.

Hlavatěti, 3. pl. -ějí, ěl, ění, grossen Kopf
bekommen. Ros.

Hlavatice, e, f. a) Zelí hlávkové, Kopf-
kohl, Kohl, zvl. sazeničky zelí. Květná h.,
která na. semeno kvete. — b) Ryba hlavatá

= hlaváč. — c) Dlouhá tesařská sekera,
oštěpačka. Jg. Bandhacke. Čsk.

Hlavatičný, Kopfkohl-.

Hlavatisko, a, n. = hlavatiště.

Hlavatiště, ě, n., záhon, na kterém se
řepa, zelí atd. na semeno nechává. Pflanzen-
beet. Koubl.

Hlavatka, y, f. Zelí na poli zrostlé (v ho-
rách). — 2. Konopě samičí = hlaváč. — 3.
Sekera, hlavatice, oštěpačka. V. — 4. Ryba,
Lachsforelle. Jg.

Hlavatosť, i, f. Grossköpfigkeit; Eigen-
sinn (svémyslnosť). Plk.

Hlavatý, komp. hlavatější. H. zelí =
hlávkové, Kopfkohl; h. kapusta, salát =
hlávkový, jetel, konopě, Saathanf, kořen. —
2. H. ryba = hlaváč. — 3. H. = svéhlavý.
V. To je hlavatý kluk (eigensinnig, svéhlavý).

— 4. Veliký, vysoký. Hlavatí páni, gross,
mächtig. Ty hlavaté a přední vypleníš. Br.
Hlavatý = mocný. Chč. 299 — 5. H. hřích

= veliký, Hauptsünde. Lom. — 6. H. sekera
(hlavatka), Zimmerbeil. — Ja.

Hlávčiti, Köpfe bekommen (vom Flachs).

— Rk.

Hlaveň, vně, hlavně, ě, f. H., hořící n.
opálené poleno, ein brennendes Scheitholz.
V. Hlavně uhašená (opalek, ožeh, oharek),
Rauchkohle. V. Dřevo hořící hlaveň slove.
Kom. Jakož dosti malá hlavně veliký dým
z sebe vydává. Br. Zčernal jako hlavně. Ros.
Hlavní i železem zemi pustošiti (ohněm
i mečem). L. Tváře jich jako hlavně opá-
leny byly. Bart. — H. u kordu (přední díl),
u šavle (šavlová), mečová, nožová (čepel, na
Mor. krně, krňka), die Klinge. V. Kovář
hlavně dělá. Reš. Hlavně mečířské koval.
Lom. — H. = přední díl ručnice neb děla.
Vz Ručnice. Železná roura zbraně, do které
se náboj (Ladung) dává. Sp. Něm. Lauf,
Rohr. V. H. drátová (drátovka, drátěnka),
tažená, chybná, zkoušená, stejnoražná, spa-
ditá; osa, výřez, dno, konec, zátočka n. zá-
vitek, hák, šín, duše, stěna hlavně; hlaveň
vložiti, vyzvednouti, nadzdvihnouti, vyklo-
piti, sklopiti, přiklopiti, do pažby vložiti;
hl. pukla, se roztrhla. Šp. Vz Čsk. I. 4.
str. 3.

Hlavěnec, nce, m., berus, rostl. Jg.

Hlavenice, e, f., lůžko dřevěné na hlaveň,
Schaft. Rohn.

Hlavěnka, y, f., malá ručnice. — H., rostl,,
prunella; Wunderkraut. Presl.

Hlaví, n., Kopf; Kapital von einer Säule.
— Rk.

Hlavice, e, f., hlava, der Kopf. Já z mladu
na své hlavici nosil jsem těžkú přielbici. St.
skl. — H., hrubší konec nějaké věci, der
Knauf, Knopf, Kopf. II. meče, Stossballen.
(Čsk. ) — Jg.

Hlavička, y, f., Köpfchen. Ubohé dítě,
bolí ho hlavička. Us. — Důmyslná hlava
(důvtipný člověk). D. — H. špendličí, špen-
dlíková, Nadelkopf. D. — H., strboulek, Bolle,
Zapfen. H. lněná, makovice, zelní, chmelová.
H-ky dostávati. D., Jg. — H., bylina. H.
umrlčí, hledík, vlčí huba, lví hubička, das
wilde Löwenmaul. Jg.

Hlavičný, Kopf-. — H. nůžky ku stří-
hání drátu. Techn.