441

Kts. ), ženu, ženeš atd., žeň, žena (ouc), hnal,
hnán, hnání; honiti, honívati, hnávati. Od
skr. han m. ghan, ferire, bodati. Mkl. — H.
= puditi, nositi, působiti, aby se něco hý-
balo, běželo, treiben; přidržovati, nutiti
k čemu, wozu treiben, antreiben, nöthigen;
zarážeti, treiben, einschlagen; běžeti, letěti,
laufen, fliegen, eilen, rennen, jagen, fliessen;
se = běžeti, pospíchati, chvátati, eilen, rennen,
jagen. — abs. Voda prudce žene. Stromy
ženou, pučí, raší. Šp. — co, koho. Chtivého
koně nemáš příliš hnáti. Jg. Vítr žene loď.
Voda mlýn žene. V. Štolu h. I). H. květiny.
Us. Toto lékařství (lék) žene moč. Kom.
Kázal zeď h. (stavěti). Kram., Plác. — kam
(do čeho, nač, před co, v co, pod co)
co, se, koho. Děvky ženou do stáda. Jg.
Něco do kola h. D. Někoho do slova hnáti
(k plnění slova přidržovati). Us. Hřebík do
zdi h. (zarážeti). D. Dobytek do lesa. Mlýn
do náboje, štoly do pole h. Vys. Kluka do
školy hnáti. Což on si žene do kapsy (shra-
buje peníze). Jg. Vítr nám línal prach do
očí. Ml. Pastýř žene ovce na pole. Ros. Svině
na žír (na žaludy) h. D. Dobytek na pastvu.
Osla na most hnáti (nevděk koho k čemu
míti). Osla těžko bezděky na most hnáti. Jg.
Vodu pod kola h. Us. H. s kým v šranky.
Výb. II. 47. Ten lék na moč žene. Us. Řípa
na mléko žene. Puch. Hnal je před krále,
na soud. Us. Vsed na kuoň hnal jest ve-
likú prudkostí přede všecko vojsko. Výb.
II., 530. Vojsko třemi proudy v město se
hnalo. Us. Hnachu v řadu. Rkk. Lid stádem
v boj proti jinému h. Chč. 445. Hnachu sě
v náspy. Rkk. 52. V ohradu se hnasta. Rkk.
I hna Srpoš v Spitibora. Rkk. 42. Kře-
stěné hnachu bez uma (bez rozumu, bez roz-
vahy) v řady pohan s takú pýchú, jakú
sílu jměchu. Rkk. 48. II. na peníze (něco
zpeněžovati, jen o peníze státi). Ros. Vz La-
komý. C. I hnachu třmi prúdy luto vz (= na)
chlumek; Ženi na Zbihoň. Rkk. 51., 28. H.
na trh. Er. P. 241. Poženeme pod háječek
na louku. Er. P. 425. Hnáti na sebe (dužněti).
Úprkem hnal na krále. Troj. Bylina na semeno
žene. Jg. Měď na baňky h. Vys. — Někdy
se vypouští „se": Hnal (se) na nepřítele. Vz
Časoslovo. — (co) odkud (z čeho). H. se
z miesta. Dal. 10. Třas je hnáše z bojišče.
Rkk. 13. Ovčák žene z háje. Č. — oč z čeho.
Nač se nález stal, o to se z pokuty žene.
Boč. — koho odkud proč. Židy ze země
pro jejich skutky hnali. Háj. — před kým.
Vozka koně před sebou žene. Kom. Král
hnal před zástupy (bral se). Výb. I. — (se)
koho zač přes co. Za babku by i kozu
přes Tatry hnal. Na Slov. Skok na skok
sě hnáše vsie přes búřiúcú řeku. Rkk. 14. —
Déšť přes les se žene. Er. P. 187. — koho, se
po kom, po čem, jak, kudy (čím). Žeň
pávy po svých, z toho nic nebude. Jg. Krupo
(kruto) je po sobě hnachu. Rkk. 48. Mojžíš
hnal (pospíchal) po poušti, až přišel k hoře.
Plk. Po zlatě se hnáti. Puch. Po vrazěch sě
hnachu. Rkk. 13. Hnáti se mečem po někom.
Jg. Řeka proudem po polích se žene. Sych.
Hájem, křovím ženou se pršky světla. Tateré
je davem hnali. Rkk. 55. H. se k čemu, na
koho klopotem, Sš., úprkem. Troj. 253. —

(koho, se) kam, k čemu. K práci. V. Zeno
omyl ke kvapnosti. Jel. Každý ať se žene
k svému. Vz Spravedlnoť Lb. Vítr loď ku
břehu žene. Nt. H. koho k nepravě. Jir. dh.
Požeň ty ke mně k doubí. Er. P. 75. Žene
ho k tomu lakota. Jel. Hnachu vesele k boji.
Troj. — koho kam oč: před soud o při.
Zříz. Ferd., Pr. — (koho, se) za kým.
Hnal za ním jako pták. Vrat. (Lev) nastřelen
za lovcem žene. Rkk. 55. Vlna za vlnou se
žene. T. Ulicí úprkem za ním se hnal. Us.

— Jg. — koho, se kam, proti komu.
Záboj hna protiv Ludieku nade vsie voje.
Rkk. 11. Koně, loď proti vodě. Vys. Prudko
protiv sobě hnasta. Rkk. 41. — s kým (=
potýkati se). Jsi-li tedy muž, žeň se mnou.
V. — co, se kde. Čep na vodě, na loji, na
oleji hnáti (nechati otáčet' se ve vodě, v loji,
v oleji, aby nepálil). Vys. Štoly pod zemí
h. Vys. — na čem. Hnáti se na koni. D.

— co odkud kam čím: rudy z dolův na
den koňmi hnáti. Vys. — co kudy: štolu
skrz doly. Vys. — jak. Hnal v plném klusu,
lépe: klusem. Pk. — se odkud. Od lesa
se k nám hnal (běžel). — na koho s čím:
s ostrú bradaticí. Alx. 1123. — za kým po
čem: po sledu. Alx. 1139. — se = běžeti,
pospíchati, laufen, eilen. Kam se ženeš? Co
bych se tak hnal, ještě dojdu časně. Us. Vi-
chřice, sníh se žene; oblaka, kroupy se ženou.
Jel., Vz Se. — adv. Dále, D., zpět, Kom.,
zpátkem, nazpět hnáti. V. Vskoče na kůň žeň
pryč. Jg. — aby. Žeň už, abys brzy napásl.

— Vz Honiti.

Hnátlice, pl., f., kamaše, die Kamaschen.
Bur.

Hnátnatý, knochig. Rk.

Hnátní = hnátový, Knochen-. — H. kosť.
Th. —

Hnátoš, e, m., macropus, ssavec vaknatý.
Ssav.

Hnátovice, e, f. = holeň. Schienbein. D.

Hnátovitý, silných hnátův, knöchig. D.,
Mus.

Hnátový, Knochen-. H. kosť (holenná,
hnát), Schienbein. V.

Hňaviti, il, en, ení = mačkati, drücken.
Na Slov. — H. = hltati, begierig fressen.
Koll.

Hned (na Mor. hneď), hnedky, hnedličky,
hnedlinko., Hned^l ze staršího „ihned" sesu-
tím náslovného i. Pravidlem je „ihned" až
do 15. stol., na počátku 16. stol. bylo hned
již pravidlem. Gb. — H. — v tu chvíli, bez
prodlení, bald, gleich, flugs, stracks, sogleich.
D., Jg. Budeme hned jísti Hned půjdu. Us.
Když prase průpovědí, jíti pro ně hned s py-
tlem. Jg. U blázna kord, u ženy pláč, u psa
moč, u koně lejno: to když chtí, hned jest
hotovo. Na Slov. Úřad nedědí, jak se v něm
kdo chová, h. lidé zvědí. Us. H. po obědě;
h. z počátku. Hned na místě. D. Co kopřivou
má a chce býti, to hned na začátku bude
žíhati (páliti). — H. = od té chvíle, von
Stund an. A hned se strany jídla dobře jsme
se měli. Pref. — H. = již, schon. Hned za
časů pohanství. Har. Poněvadž h. další verš
světle praví. — H. = zprosta, zhola, schlech-
terdings. A to se hned sem nehodí. V. Nýbrž
hned nechtěli slyšeti. Br. — H. = dokonce,