443

to stalo. Solf. Hněvy vlasy s sebe rval. Dal.
Hněvy sebú o zemi bíti. Tkad. K h-u ně-
koho pohnouti. V. Hněvy rozdře na sobě
roucho. St. skl. Hněvem něco vymoci. D.
Pravda h. přináší. H. dodá braně. H. osle-
puje. H. a jazyk na uzdě měj. Jg. Hněvu se
nebojím, o lásku nestojím (nedbám o tu osobu).
(Nevšímavý. Č. ) Trnk. Hněvem moudré rady
překážku berou. Pr. H. žalost' za sebou vodí.
Č. Od hněvu očima jiskří. Č. Hněv přátelství
ruší. č. Daleko od hněvu, daleko od hromu.
Č. V hněvu vyvře, co v srdci vře. Č. Srdce
po hněvu poznáš. Č. Hněv bez vlády málo
vadí. Č. Darmo se na ty hněvati, kdo na náš
hněv nechtí dbáti. Č. H. a jazyk na uzdě
měj, málo mluv, mnoho rozuměj. Lb. H.
potlačuj, dokud je malý. Mt. S. Nepůjčíš-li,
hněvu na týden; půjčíš-li, na rok. Č. čím
komu víc půjčuješ, víc hněvu míti budeš. Č.
Vz stran přísloví ještě: Čelo, Hrom, Huba,
Ježek, Kohoutiti se, Kousati se, Myš, Nehet,
Nos, Podstřeší, Prorok, Sršeň, Ves, Zub
a hlavně: Popudlivý. Vz také Zlosť.

Hněvání, das Bösemachen, Aergern. —
H., h. -se, der Zorn, Aerger. Ráj.

Hněvati, hněvávati, ke hněvu popouzeti,
zum Zorne reizen, zornig machen. Jg. —
koho. V. Stále mne hněvá. Ros. Bodejť ho
nehněvali. Prov. Nerád by ho hněval (nebude
mu po vůli). Č. — se, zürnen, böse sein,
eifern, griesgramen. Jg. Stále se hněvá. Jg.
Malí lidé také se umějí h. V. Kdo se hněvá,
nechť se válí, však ho pán Bůh nepochválí.
Jg. Kto sa hnevá, tomu nos odrežú; Kto sa
hnevá, nech sa o zem hodí. Mt. S. Jsou dvojí
lidé: jedni, kteří se rádi hněvají, a druzí,
kteří na to nic nedbají. Č. Hněvej se neb
nehněvej, jinak nedáme. Sych. Dovésti toho,
aby se někdo hněval. V. Jen se nehněvejte.
Us. Stran přísloví vz Oheň. — se na koho,
na co. Jg., Dal. 59. Hněvá se na mne. Us.
Hněvej ty se na mě nebo nehněvej. Us.
Hněvají se na sebe. V. Hněvati se na neroz-
umného nerozum. Jg. — se nad čím. Jg.
Nad tím se velmi hněvám. Kram. — se
o co. Nechtěj se o to hněvati. Rad. zvíř. —
Brt. — se proč. Jg. Pro pravdu lidé se hněvají.
Ros. H. se pro každou maličkosť. Ml. Hně-
vám se, žes tam byl. — se z čeho. Kat.
2237. Lítě se z toho rozhněval. Háj. Nebude
se na ně hněvati z této řeči. Št. — Troj. —
se přes co: špatně m. z čeho, na koho,
proč atd. Kmp. — jak: bez příčiny. H. se
na bílo, na oko (zvl. o zamilovaných). Č. —
jak dlouho. Do smrti se naň hněval. — se
s kým na koho. — se o čem: (že sě)
o tomto hněváte. Alx.

Hněvatý, poněkud hněvivý, etwas zornig.
Us., Kb.

Hněvičkati = hněvati; se = hněvati se.
— se na koho. Koll.

Hněvín, a, m., mě. Most, Brüx v Čech. Th.

Hněvivě, hněvlivě, hněvaje se, prchle,
popudlivě, zornig, V. H., hněvlivě mluviti,
na někoho pohlížeti, něco slyšeti, poslou-
chati, odpovídati, snášeti atd.

Hněvivec, vce, m. = hněvivý člověk. D.

Hněvivosť, hněvlivosť, i, f., prchlivosť,
popudlivosť, Zorn, Jähzorn. V.

Hněvivý, hněvlivý; hněviv, hněvliv, a,

o. H. = prchlý, popudlivý, zornig, jähzornig,
auffahrend. H. mysl. V. H. ako morjak, Mt.
S., jako jež, vosa. Pk. Stran přísloví a po-
řekadel vz: Čert, Ďábel, Janek, Kohout,
Koník, Kráva, Kulhavý, Nakvašený, Nevrlý,
Oheň, Pajed, Pes, Posedlý, Slovo, Sršeň,
Štír, Zajíc, Žid. — H. = hněvající se, hněvný,
erzürnt. H. moře. V. — ke komu. Rodiče
k dítkám nebuďte hněvivi. Zam. post. —
proč. Lunarius byl z toho velmi hněviv. Solf.
Z toho poselství byl král hněviv. Solf. —
na koho. Na nějž hněviv bude Hospodin až
na věky. Br. — nad čím. Hněviv byl, těžek
byl nad tím. Br. — čím. Král poče tím hněviv
býti. St. skl. V. 15.

Hněvko, a, m. = hněvivec. Na Slov.

Hněvlivý = hněvivý. Jg.

Hněvně = hněvivě. St. skl.

Hněvník, a, m,. hněvivý člověk, ein
Zorniger. Hus. — H. protivník, Gegner,
Widersacher. Aby svým dlužníkóm neb hněv-
níkóm neodpustil. St. o ob. věc. 57.

Hněvno mi = mrzí mne, es ist mir ärgerlich.
Hněvno mi jest, že mi heslo z paměti vypadlo.
Sych. H. mi bylo. Kom. — na koho. Bylo
mi to h. na něho. Ros. — čeho. Až mi té
na díle nedbalosti, na díle nevěry malířů těch
h. bylo. Kom.

Huěvnosť, i, f., hněvivosť, zlosť, prchlivost',
die Aergerlichkeit, Zorn, das Aergerniss. Jg.

Hněvný, hněven, vna, o. Vz Hněvivý.

Hněvoš, e, m., hněvsa, y, m. = hněvivý. Jg.

Hnězdník, a, m. H. pták. Vz Hnězdný,
Nestling. Jg.

Hnězdno, a, n. (Gnízdno, Gnězno, Gnězdo),
mě. v Polsku, něm. Gnesen. — Hnězdenský.
Vz S. N. III. 816.

Hnězdný, hnězdový, Nest-. Vz Hnězdník.

Hničeti = hníkati. Jg.

Hnida, hnidka, hnidečka, y, f. = vší vejce,
die Niss. H. někomu česati. Us. Odmokly,
okřály mu hnidy (= vybředl z nouze. Vz
Pyšný, Štěstí). Ros., Č. Vyčesali školské
hnidy. Lom. Jedva školské hnidy vyčesal.
Vz Mudráček. Č.

Hnidák, u, m., bylina, scolymus, die Gold-
distel; gemeine Eberwurz; Dürrwurz. — H.,
hřeben hustý, der Nisskamm.

Hnidavý, hnidovatý, hnidy mající, nissig.
Aqu.

Hnidka, y, f., vz Hnida.

Hnidopich, a, m., Nissstecher (nadávka
krejčím). Rk.

Hnidoš, e, m., rostl., všivec, scharfer
Rittersporn, Läusekraut. Rostl.

Hnidovatý, hnidovitý = hnidavý. Reš.

Hnidovka, y, f., střeček, Bremse, Stecher.
Puch.

Hnidový. H. hřeben = hustý, tenkozubý,
Nisskamm. Vzíti něco hnidovým = důkladně.
Jir. Vzíti někoho hnidovým = napáliti ho.

Hnijivý, lépe: hnijící, hnilý, faulend. Jg.

Hnik, u, m., hničení, hníkání. Us.

Hníkati; hničeti, el, ení; hníkávati. Quik-
ken, wiechem. — si. Ten kůň si hníkal,
hničel. Us. — se s kým = drážditi se, šká-
dliti se, necken, reizen. H. se s dětmi. Us.

Hniláč, e, m., hnilý kmen stromový, ein
fauler Baumstamm. Na Slov. Bern.