446

hnuli. Vocel. — kým, čím (se) odkud.

Nehýbej sebú s lůže. Jel. H. s místa (s vojskem
hnouti). Háj. Hnul se s vojskem z tábora.
Vrat. Vida je, ani se z místa nehýbají. Háj.
Aby se z místa nehýbali. Flav. Hýbe tím
z místa. Jel. Někým z jeho úmyslu h. Tkad.
To se samo z sebe hýbe. Kom. Z místa svého
se h. V. Hnouti se od pravdy. Št. Nedejte
sebou od smyslu svého h. V. — čím nač
proč. Hýbají súdem na škodu chudým pro
bohaté. Št. o obec. věc. 146. — koho, se,
čím k čemu (kam, jak). Jidáš byl hnut
k smrti jeho lakomstvím. Ben. V. Hýbá mne
krása ženská k manželství. Hus. H. se k lítosti.
Jel. Vojsko hnulo se k pomezí tureckému.
Ml. Jestliže tyto věci tebou nehýbou k po-
tupě světa. V. Hýbal tělem k zvuku píšťaly.
Jel. H. se milosrdenstvím ke komu. Št. Obra-
zové druhdy k mužnosti hýbají. Jel. — se
kam, na co. Mnata na Ostromin hrad se
hnul. Háj. Hýbá se všecko na vojnu. Jel.
Nehýbej sě ani v pravo ani na levú ruku.
Anth. I. 163. — se, čím kam (v co).
V kterou stranu se hne. Gníd. Tateré sě
hnuchu v pravú stranu. Rkk. 49. Zástupem
v jinou stranu h. Alx. — se kde: ve vodě.
Us. Před očima něčími se h. Žalans. — se
proti komu (rozlobiti se). Zák. sv. Ben. —
se, sich bewegen, regen. Jg. Hovado hni se.
Ros. Všecko se hýbe a roste. Us. Zub se
hýbá. D. More, strom se hýbá. D. Tateré sě
hnuchu. Rkk. II. se odněkud (jinam se obrá-
titi). Us. Vojsko se hnulo. Kram. — aby.
Vojsko se hnulo, aby nepřítele dohonilo. Us.

Hňuhňati, vz Huhňati.

Hnůj, gt. hnoje, m., v již. Čech. hnuj.
Vz. Ů. Kts. H. od hni (hniji). Vz i v: oj,
ůj. — H.. = hnis, Eiter. H. z vředu. V. —
H., lejno, der Kotli, die Exkremente. H.
dobytčí, hovězí, svinský, ovčí, myší, zaječí,
kravský (kravinec), koňský, kobylý (koby-
linec), holubí (holubinec), kozí (kozinec) atd.
Hnůj kydati. Us. — H., mrva na pole, úprava,
mrvina, útrus, der Mist, Dünger. H. strojený
(vz Hnojivo), míšený (Kompostdünger), z listí;
pole hnojem povézti; do starého hnoje síti,
na starý h. síti; h. nakládati, rozkydati, roz-
hazovati; v hnůj přejíti; korba nah. (hnojník,
vz Hnojný). Šp. Hnůj chlévský, záchodní,
shnilý. Hnojeni pole omastiti, vypraviti;
hnoje navézti. V. Starý kůň k hnoji, ač před
tím sloužil v boji. L. Hnůj na dvoře, zlato
na poli. Č, Lb. Vz Hospodářský. Hnojíček
dělá chlebíček. Vz Šetrnosť. Lb. Ty smrdíš,
pravil hnůj k bahnu. Hnš. Mokrý jako hnůj.

Č. — H. v uších (nečistota. Ohrenschmalz).

— H. očí n. v očích, v oku, tina. D., Lk.
Augenbutter. — H. = smetí, Mist, Kehrig.

— Z hnoje na knížecí stolici (ze stavu níz-
kého). L.

Hnulý = hnutý, pohnutý, bewegt, be-
weglich. MM.

Hňup, hňupák, a, m. = hlupák, ťulpa,
ťuta, loula, troup, trouba, blb, hulvát, slivoň,
blivoň, blůma, ťulpas, boží jehňátko, dub,
nemehlo, ein Dummkopf, Tölpel, Gimpel,
Einfaltspinsel, Schafskopf, Pinsel. Jg. Druhdy
šp. m. treska obecná. Stockfisch. Vst.

Hňupovský, hňupský = hloupý, dumm.

D. —

Hňupství, n., -stvo, a, n., hlouposť, Dumm-
heit, Tölpelei.

Hnus, u, m. = hnis. Na Slov.

Hnusiti, hnusiti, il, en, ení; hnusívati. —
co komu. Ekel erregen. Víno (oškliviti). Plk.
— se čím: prací (trouditi se, sich placken).
Na Mor. — se komu. Hnusí (hnusí, na Mor. )
se mi (oškliví se mi, es ekelt mir davor).
Us. Všecko se mi hnusí. Bern. Vz Zhnusiti.

Hnusivý, ekelnd. Rk.

Hnusněti, ějí, ěl, ění; zhnusněti = hnus-
ným se stávati, ekelhaft werden. Us.

Hnusnosť, i, f., hnusnota, Ekel. Us.

Hnusný, břidký, škaredý, ekelhaft. Hnůj
kydati jest hnusná práce. Sych.

Hnusoba, y, f., hnusení, der Ekel. Na
Slov. Bern.

Hnusák, a, m., člověk hloupý, jenž pra-
cuje mnoho se naplahočí (nahňusí) a přece
nic nedovede. Mřk.

Hnutel, e, m., der Beweger. Ros.

Hnutelnosť, i, f., die Beweglichkeit. Krab.,
Kon. —

Hnutelný, beweglich, čím hnouti lze. H.
moc, V., tělo. Toms.

Hnutí, í, n., das Bewegen, die Regung,
die Bewegung. Jg. Bez h. proti sobě stáli.
Us. U vojska veliké hnutí se znamená. Kram.
H. těla i údův jeho (posunek). V. Řečník
řeči hnutím šlechtí. Kom. — H. oka = oka-
mžení, Augenblick. — H. se vší svou čeledí
učinil. Háj. — H. lidu, obce (bouře, pohnutí,
Aufstand, Aufruhr). H. mysli. Duše lidské h.
a náklonnosti. Br. (Prudká) h. mysli, Gemüths-
bewegung. V. Nemá hnutí (jest slab; 2. jest
v úzkých). Nevím sobě hnutí (nevím si rady,
ich weiss nicht, wo aus, wo ein. Us. ). - - Hnutí,
n., přesídlení poddaného na jiné dominium.
Die Uibersiedlung eines Unterthanen auf ein
anderes Dominium. GL, Arch. IV. 42.

Hnutný = hnutelný, beweglich. Ms. Č.

Hnutosť, i, f. = hnutelnosť. Jg. Das Be-
wegtsein. Rk.

Hnutý, pohnutý, bewegt. V. — kde: v zá-
dech. Rk. — čím. Tím jsa hnut. Pr.

Ho jest původně genitiv, jehož jen při
životných mužských užívati lze na místě
akkusativu, jako béřeme původní genitivy
„holuba, muže" nyní též za akkusativy. Vidíš
holuba? Vidím ho. Vidíš strom? Vidím jej
(ne: ho, poněvadž „strom" neznamená nic
životného). Vst. Naproti tomu píše Ht. v Sr.
ml. 235.: Tvar ho o neživotných je prosto-
národní a vyskýtá se, řidčeji však než jej,
i u spisovatelů, kteří slušně dobrými slují,
na př. u Kom. (přestrojovati ho = strom;
ale Kom. to má z nářečí moravského. Brt. )
Tamtéž píše dále: Obecná čeština se sloven-
činou kromě toho i m. středního akkus. sg. je
užívá genitivu ho. Ht. Ale nenásledujme píšíce
toho. Viděls dítě? viděl jsem je (ne: ho). T.
Dřevař štípá dříví sekerou a řezá je (ne: ho).
V jihozápad. Čech. kladou u jmen rodu
středního dobře je: Víno je dobré, pijte je.
Tak také od Jihlavy k Telči. Šb. — Tento
gt. ho značívá jakožto akkus. předmět, který
se má doplniti. Týž stává u sloves přechod-
ných i nepřechodných hlavně ve větách,
kterými udivení, zaklínání, mrzení-se vyja-
dřujeme. Veď ti ho idem na ten Čertov