447

tanec; Pôjdeš mi ho do mesta za vojáka; Si
mi ho ty za chlap; Už jste mi ho v rukách.
Na Slov., Ht. Vz Mkl. S. 383. — Vz On,
Jej, Je, Zájmeno.

Hobitschau, Hlubočany u Vyškova.

Hoble, ete, n., oblázek, Kiesel. Us. u Li-
tomyšle.

Hoblice, e, f. H. s předním vozíkem a pod-
stavcem, s podstavcem truhlíkovým, kolář-
ská. Šp.

Hoblík, u, hobl, e, hoblíček, čku, m.,
struh (vz v Jg. Zubovník). V strč. skoblík;
rus. skobliť = škrabati, lat. scalpere, sca-
bere, řec. óxánteiv, něm. schaben. Sf. Der
Hobel. H. skládá se z lůžka a železa. H. má
dvě rukověti, menší hoblík má jen jednu
(nos). Druhy hoblíkův: H. veliký: macek,
ruban; hrubý s ostřím okrouhlým k hoblo-
vání z hruba: ubírák; s ostřím vroubkova-
tým: zubák. Na práci jemnější: hladík (hlaz)
s ostřím přímým; falcovník na dělání falcův,
drážek u rámů, u dveří; špuntovník s dvo-
jatým želízkem k vystruhování péra (podlou-
hlého čepu, který zapadá do loutku neb
žlábku též rozsáhlosti); loutkář se želízkem
úzkým k dělání loutek neb žlábků (v rá-
mích do oken, kam sklo zapadá); okrouhlík
se želízkem obloukovitě vyhloubeným k dě-
lání okrouhlých vyvýšenin; žlábkovec se že-
lezem vypouklým k dělání žlábkův okrou-
hlých; karnísek k dělání malých řims; loď-
kový s ostřím přímým ą se spodkem (lůžkem)
obloukovitým. Š. a Ž. (Walter). Hoblík:
uběrák (člunkový), hladík (člunkový), klop-
kář (člunkový, posuvný), macek (veliký ho-
blík jednoduchý, Rauhbank-, macek bednář-
ský, Stossbankhobel), strhovač (jednoduchý,
s klopkou), zubák n. dráček (Zahn-), římsov-
ník (rovný, kosý, s krojidlem, člunkový,
s klopkou), nástěnkář (s vodítkem, bez něho,
Wand-), kocour (Grund-), svlakovník (po-
suvný, s krojidlem), dražník (Falz-, úzký rovný,
kosý, posuvný, s dvěma stavítky, kosý s kro-
jidlem, na tmel (Kittfalz-), člunkový (dvoj-
sedlý), okrajník (rovný, kosý, rovný posuvný,
kosý posuvný, s klopkou, s klopkou posuvný),
přestrkovač, zubovkář (posuvný), žlábkovec
(okenní, dveřní, okenní posuvný, dveřní po-
suvný, dyhový, dyhový malý), dušník (dy-
hový), krojidlo (dyhové), výtažník, rýhovník
(přes dřevo), hlavník (Stemme), hlazník
(Schlicht-), hlazník bednářský (Glatt-), ná-
dobkář (Geschirr-). Hoblíky duté a okrouhlé:
podbradkář (Hohlkehl-, hladicí, s klopkou,
zubatý, římsový), oblounkář (hladicí, s klop-
kou, zubatý, římsový), výžlabník (rovný,
člunkový, nakroužený). Výžlabníky: pod-
bradkář (s vodítkem, s plátkem, kosý, s kro-
jidlem, oblounkář, prutovník (Stab-), německý,
francouzský, čtvrtkový, zařezávací, perlový,
s drážkou), karnísek (s plátkem, francouz-
ský, kosý s krojidlem, opačný), dražník (kar-
nískový), podnožník, svodník, poklopkář
(Schlagleisten-, s plátkem), překladač (úzký,
široký). Hoblíky posuvné s železnými sta-
vítky: dražník (kosý), okrajník (rovný, kosý,
s klopkou), svlakovník (s krojidlem; svlak,
na svlaky), nástěnkář (Wand-, posuvný).
Hoblíky s železnými plazy: uběrák, hladík
(krátký), klopkář, zubák, římsovník (rovný.

kosý), nástěnkář, cídič. Šp. H. hladký, zoub-
kovatý, křivolaký, ostrý, strouhací, loďkový.
Šp. H. dlabací, dražební, dveřní, dvojitý,
hladicí, hranolový, hrubý, na fidibusy, na
laloky (Viertelstab-), pěstní, přestrkačný,
přihladěcí, rourní, rovný stavěcí, rýhovací,
s perem, s perem na parkety, špuntovní,
veliký, věncový, vybírací, vydlabací, výžlabní.
Kh. H. hladký, Orb., ostrý (hrubý uběrák),
strouhací. Želízko do h-ku. — H. na louky
(k srovnávání krtovin atd. ) Vaň. H-kem srov-
nati, vyrovnati, vyhladiti něco. V.

Hoblín, u, m. (nové), Maulwurfspflug. Rk.

Hobliny, pl., f. = hobloviny, Hobelspäne.
Us. —

Hoblovací stolice, stroj. Hobel-. Us.

Hoblovačka, y, f., Hobelbank. Rk.

Hoblovačky, ček, pl, f., hobliny, hoblo-
viny, hoblovanky = truhlářské třísky. Ho-
belspäne. Šp.

Hoblovaný, hlazený, gehobelt; vycepo-
vaný, geschliffen. D.

Hoblovati, hobeln. V. — co. Truhlář
prkna hobluje. Kom. — čím kde co. Prkno
na hoblovací stolici mackem h. — jak: na
příč h. D., Šp. — proti čemu, vz Lít. —
odkud: od spodního konce prkno h. —
oč s kým. O závod s někým h.

Hoblovatý, -vitý, hoblíkovatý, -vitý, ho-
belartig. Rostl.

Hoblovna, y, f., die Hobelstätte. Aqu.

Hoblový, Hobel-.

Hoboj, e, huboj, e, hoboje, e, f., z fr.
hautbois (hoboa), hudební nástroj dechový.

— Hoboista, y, m., dle Despota, hobojník,
a, m., Hautboist. Rk. Vz Hautbois.

Hoboltov, a, m., Gabolto, mě. v Uhřích. Plk.
Hoc = třebas, immerhin, wenn auch. Na
Slov. Plk.
Hocaký = ledajaký. Na Slov.
Hocín, a, m., pták kurovitý. Krok.
Hochdorf, Vysoká ves u Jihlavy.
Hochkirch, Bukovec, srb. Bukecy v Sas.

— 2. Kostelec u Bílovce v Slez.
Hochkretschen, Vodka v prus. Slez.
Hochwald, Hukvaldy, Ukvaldy na Mor.
Hod, u, m. Hodt, hodina = čas, rus. hod

= rok; hod ve významu: příhodný čas
(doba), řec. /. aicó, -, ku př. v& hoďb = in
tempus, tvxal()0)c, sr. hoditi se. — H. = pří-
hodná doba, pravý čas, Gelegenheit. Na Slov.
hod, a. Dřív hoda (dřív než h. byl). Ledva
z hoda. Plk. V Čech. toliko ve frasi: v hod.
Udělal mi to v hod. V hod býti. To mi při-
chází v hod. D. Přichází mi velmi nevhod.
D. Není mi to v hod. Jemu nikdy v hod
neučiní. Pravdu povím, budiž v hod aneb
v nehod. Sych. Co v hod, to dobro. Jg.
V hod (v míru) trefiti. V. Vděk a v h. uči-
niti, udělati. V. Někomu se v hod učiniti.
Kom. To se ti stalo v h. Us. — V hod =
co náleží, zrovna dosti. Mnozí kuchaři řídko
v hod krmi osolí, ale neb přesolí aneb ne-
dosolí. V. Co v h., to dobro; co příliš, to
mnoho. Jg. — Hod, u, m., zřídka hody,
ův, m. (slavný hod), čas, hlavně čas určitý,
rok, den památní či svátek, ein hohes Fest:
h. vánoční, velikonoční, svatodušní, boží
a poněvadž ty s kvasy byly spojeny, tedy
i hody = kvasy. S. N. Hod slaviti. V. H.