449

Hodinný, hodinový, k hodinám náležející.
Uhr-. V. H. stroj, kolo, nástroj, ručička, —
H. = hodinu trvající: h. práce, rozmluva.
L. — H. = což každé hodiny jest, stündlich:
h. úmysl (nestálý). L. — Jg.

Hodinový. Čas h., Uhrzeit. Smetana. Vz
Hodinný.

Hodiny, din, hodinky, nek, pl., f. =
nástroj hodinný, hodiny ukazující, die Uhr.
Hodiny choděcí, ukazovací, Ros., kapesní,
stojací, visecí, Jg., stojaté, visuté, opakující,
Plk., hrací, věžové, věžné (na věži), D., slu-
nečné, sypací, bicí (ne: bící), V., květinové,
Rostl., sluneční (rovníkové, obzorové, kolmé,
nakloněné, kruhové, křivoploché), vodní, pro-
sýpací, s kolečky (kyvadelné n. s kyvadlem,
s perem), elektrické, galvanské, hvězdné, S.
N., tereijné (v astron. ), polarní, Nz., pršecí
(sutky, Sand-). Rk. H-ny sypací žertovně také

= pytel, Sack. Žebrák nosí h. sypací. Us., Č.
Hodiny sluneční ukazují hodiny stínem ru-
čičky (rafičky); písečné a přesýpací a vodní
vyměřují čas padáním písku n. vody z jedné
nádoby do druhé; h. kyvadelné pohybují se
těhou závaží. Kyvadlo mírní otáčení-se ko-
lečka a působí pravidelný, stejný chod všech
koleček; hod. s perem (pružinkou) pohybují
se pružným, ocelovým perem a natahují se
klíčkem. Hodiny mají zvonek, ručičky (rafičky),
ciferník (číselník, číslovník). Hod. visuté
(nástěnné); kapesní (vřetenovky, válcovky n.
cylindrovky, kotvovky, remontoirky); Nej-
lepší hodinky jsou chronometry (časoměry).
Pt. Hodinky došly. Us. H-ny jdou dobře,
zdlouha, pospíchají. Jg. H-ny natáhnouti,
zastaviti, pustiti, říditi, spraviti, nastrojiti,
Us., pocuchati, podroponiti. D. H-ny přebí-
její, Šm., tikají, Us., se opozďují n. zpožďují.
Nz. Hodinky jdou pozdě, jdou napřed, šp.
m.: nedocházejí, nadcházejí, Os., Kmp., nad-
bíhají. Us. Klíček od hodinek (k hodinkám,
Uhrschlüssel). Rk. Jak veliké hodiny ukazují,
tak malé se po nich spravují. Č, Lb. H-ny
hrkly, bijí. Us.

Hoditi, hodím, 3. pl. -dí, hoď, -dě (íc),
il, zen, zení; hodívati; házeti, 3. pl. -zejí,
-zej, -zeje (íc), el, en, ení, házívati = smě-
řovati, cíliti nač, wohin zielen; vrci, werfen,
einen Wurf thun; h. se. Vz hoditi se. —
koho, co: kámen, knihu. Us. Hoď Bůh
štěstí (= dej). V. Kráva tele hodila šp. m.:
se otelila. Pk. — (co) čím. Hodil sebou
jak široký tak dlouhý. Jg. Hoď sebou. D.
Prvú ranú kopie svého prostřed štíra sieho
hodí. Alx. 1119. — co (čím) kam: očkem
(milostným) na někoho h. Ros., Hlas. Plášť
na sebe. D. Psa do vody. Jg. Za nova ře-
šátko pověsí, staré (potom jím) pod lavici
hodí. Jg. K tvému předsevzetí hoď (dej)
Bůh štěstí. V. Když mezi husy kámen hodíš,
ta křičí, která cítí. Č. Sebou na postel, D.,
na zem h. V. — jak. Výstřel hodil na po-
lovici = odtrhl jen hořejšek díry (v horn. ).
Der Schuss hat nicht rein abgehoben. Vys.

— čím oč. Hodím čbánkem o trámeček.
Er. P. 360. Někým o zem h. Us. — Jg., D.,
V. — čím, co odkud. Kamenem z praku.
Br. Pryč od sebe h. V. Já mu házel z kapsy
kůrky. Er. P. 99. H. hrnci přes palouk
a z palouku do louže. Er. P. 8. Hodil tím

z okna. Ros. Pročež hodím vámi z města
toho. Br. Kámen z okna h. Ros. — co, čím
po kom. Kámen n. kamenem po někom
hoditi. D. Hodil po Andulce žaludem. Er.
P. 154. Hříbě po něm hodilo. Sych. —
co za kým. Někdo za mnou hroudy házel.
Er. P. 238. — si v co: v karty. Us. — co
komu kudy. Házela je Honzíčkovi vo-
kýnkem. Er. P. 429. — se = vrhnouti se,
sich werfen, schwingen, rennen; příhodným
býti, dienen, taugen, sich schicken, fügen.
Jg. To se dobře hodí. V. Kde se kdo zrodí,
tam se i hodí. Us. Hodí se vzadu (jako ona
liška, aby slepice shazovala, O chytrácích).
Ros. Nehodí se sem. Har. Jak se hodí. D.
Pokud chodíš, potud se hodíš. Pk. — se
kam. Pode všecka sedla se hodí. Prov. Jg.
Ten ferina se mezi ně hodí. Sych. To se
hodí jako pěst na oko. Vz Neslušný. Ml.,
Lb., D. Hodíš se vzadu na vůz, abys brzo
vypadl. Prov., Jg. Nehodí se každá obuv
na jednu nohu. Č. Nehodí se do úřadu. Ros.
Sláma se nehodí než do chomouta a kroupy
do jelita. Jg. Komu česť, tomu česť má býti
dána, do chomouta nehodí se než sláma,
Rým. Vz k čemu. Nehodí se do bitvy. Vz
Jazyk. Umí se v to hoditi. Bart. II. 17. Hodil
by se do ráje (o zdrželivém). Č. — Vz Se-
kati čím. — se nač. Plátno to hodí se na
roucha. Br. Ten kmen na sloup se nehodí.
Us. — se kde. Ktožby se v úřadě nehodil,
aby miesto jeho jiného vsadili pro úřad
zemský. O. z Dubé. — se pro koho. To se
pro mne hodí. Ml., Sych. — se k čemu.
Bart. 2., 20. II. se k boji. Alx. 1100. To
nehodí se k ničemu. Us. Ke všemu, k tomu
úřadu se hodí. Us. Dobře se k tomu hodí.
K něčemu se h. V. Hodí se k sobě. Us.
Hodí se k tomu jako vůl do kočáru. Vz
Hovno. Č. Ta kniha nehodí se k čítance, šp. m.
za čítanku. Km. — Háj., Br. — se za co. Ne-
hodí se za dveřného. Sych. Hodí se za vo-
jáka, D. — se komu, čemu. Jejich tobolce
hodí se lépe malomocní než čistí. Chč. 302.
Náhlosť se ničemu nehodí. Alx. 1110. Ta se
hodí mně. Er. P. 242. Zlodějům se vše hodí.
Us., Sych. Ten šat se chlapci hodí. Us. —
se koho, zastr., udeřiti, vrci se na koho.
Jir. Chtie se hoditi ptáka na cestě a hodí-li
se člověka a ten umře od toho. Sachsensp.
Ms. — se s inft. Již ten džbánek nehodí
se než zahoditi a zloděje katem k šibenici
provoditi. Sych. Že se nehodí svěřovati ne-
příteli, přítele pak sluší trestati. Ben. V. —
se komu kam: i hodil se mu v ruku (vrhl
se). Trist, — Pozn., Hodí se' má význam
času přítomného, pročež užívá se alespoň na
Mor. futura: budu se hoditi. Nevím, bude-li
se Vám to hoditi. Brt. Vz Házeti.

Hodka, y, f. = tísta, Hündin. Jg., Šp.;

Hodkovice, pl., dle Budějovice, v Bole-
slavsku, Liebenau. — 2. Ves v Kouřimsku.
— Hodkovičan, a, m. — Hodkovický.

Hodlati, hodlávati. H., k hodům jednati,
kupovati, chystati, ein Banket zurichten, Ros.;
hotoviti, zurichten (V. ); chutnati si něco,
oblibovati, Gefallen haben; chystati se, stro-
jiti se, úmysl míti, begriffen sein, entschlossen
sein, gesonnen sein, Willens sein; mysliti,
denken. Jg. — co pro koho, pro co.