462

V. Proč ho vedeš na horu ? Us. Na horu vy-
stoupiti. Us. Souká se na horu. Us. Všecko
jako s hory jde (kvapně dolů). Us. Hospodský
s hory nalévá, aby se pěnilo. Us. Co k hůře,
vše hůře (řekla babka se schodů letíc). Ros.
S hory netřeba poháněti. Jg. Do ctí světských,
jako vůz s hory. Jg. Do zlého jako s hory.
Jg. — S hory = s nebe, od Boha, von oben,
vom Himmel und Gott. Jg. Komu není dáno
s hůry, v apatyce nekoupí. Jg. Co od lidí
nepřijde, čekati s hůry třeba. L. — Horu míti,
bráti, vzíti = převahu míti. Die Oberhand ha-
ben. L. — H. = les, Wald. Šel do hory = do
lesa. KB. Vjel do té hory se vším vojskem. Tur.
kron. Pojedem do hor (i. e. pro dříví); Kovář
v horách uhlí pálí; Bloudil horami. Brt. Us. na
Mor. Ještě je v hoře (v lese). Us. Hora, v části
Slovenska = les, nikdy: vrch. — Horou,
horem, oberwärts. Pravda horou létať musí
jako orel. Horou vždy chodí (nerád poddán).
Jg. — Horu (na Plaště: nahoru, Prk. ) si
dáti zahráti (v hospodě, když někdo něco
zpívá a potom si to dá zahráti. Zpívává se ku
př. Zahrajte mi na horu, ať se s chutí napiju: ne-
zaplatí kapsa má, zaplatí to holka má; za-
hrajte mi na horu, ať se s chutí napiju: neza-
platí Pepíček, zaplatí to tatíček. ). — Na hoře,
na vrchu, na výši, oben. V. Nahoře zůstati. D.
Jakž nahoře stojí. Klat. — H. = ruda. Hory
voziti — těžkou práci konati, něco těžce nésti.
Kat. 11. — H. = hlava, mocný pán, panovník.
Nech se kdo chce těch hor dotýká, já ne.
Kom. — Hory Matky boží, Berg-, Frauen-
stadtl; Krásná Hora v Čech. (Schönberg);
Rudné Hory, Erzgebirge; Kutná Hora (pl.
Hory Kutny; také pouze: Hora), Kuttenberg,
mě. v Čech.; Hora Svatá, der hl. Berg, u Pří-
brami; Hory Malé, Adamsstadtl u Budějovic
Českých; Hory Velké, Rudolfsstadt v Budě-
jovicku; Hory Kašperské, Us.; Hory Březové
(Březí, lépe než: Hora Březová, neb říká se
u Příbrami pouze pl. Hory), mě. u Příbrami.
Prk. atd. — Hora (hóra), vz Hory

Hora, hora! Říká se kravám, aby se pásly.
Us. Polička.

Horáček, čka, m., vz Horák. — H., horní
pes, der Berghund. V.

Horačina, y, f., horský lid, das Gebirgs-
volk. Puch.

Horačka, y, f., žena z hor. Gebirgsbe-
wohnerin. Sych.

Horák, a, horáček, čka, m., horal, kdo
v horách bydlí, der Gebirgsbewohner. Aby
raději byl horák než z kraje. V. H. prosí
o suché počasí, kraják o déšť volá. Kram.
H. alpský. Us. — H. — člověk hrubý, ein
grober, roher Mensch. Us. — Vz Horáček.

Hořák, u, m., Schieferkohle. Rk.

Horal, a, horalec, lce, m. Pl. horalé. C.
Vz Horák.

Hořálek, lku, m., zastr., kámen, abeston.
Aqu. —

Horalka, y, f. = horačka. Č.

Hořalka, y, f. = kořalka. Rk.

Horalský = horácký, Gebirgs-. H. jazyk.
Č. —

Horalstvo, a, n., obyvatelstvo hor, Gebirgs-
bevölkerung. Č.

Horan, a, m. = horář. — Horanka, y,
f. = horačka. Rk.

Horář, e, m. horár. = H., hořanka,
Berglinse. Rk.

Horár, a, m. = hajný; 2. horák. Na Slov.
Bern. —

Horáreň, rně, f. = myslivna, Forsthaus.
Na Slov.

Horárka, y, f. = horačka, Na Slov.

Horati-us, a, m., Horac, e, m., slavný
římský básník za Augusta,

Hořaviny, vz Hořlaviny.

Hořavosť, i, f., die Brennbarkeit.

Hořavý, brennbar. H. látky. H. papír. Techn.

Horazd, a, o, gross, zastr. Rk.

Horazditi, 3. pl. -dí, il, ění = na někoho
hubovati, toben, schelten, lärmen. — koho
= stěžovati si. Us. — oč. Us. v Krkonš.

Horažďovice, vic, pl., m., dříve také:
Horažděvice, Horaždějovice, dle Budějovice,
mě. v Čech. v píseckém kraji. Horažďowitz.
Horaždějovský, horažďovský. Ohláš. Vz více
v S. N. III. 870.

Horce, komp. horčeji, palčivé, hitzig. D., Jád.

Hořce, bitter; komp. hořčeji. H. to chutná.
D. H. plakati. Solf. — Musel hořce platiti
(ukrutně). V.

Hořcovina, y, f., Genzianin. Rostl.

Hořcovitý, k hořci podobný. H. rostlina,
enzianartig. — Rostl.

Hořcový, od (z) hořce, Enzian-. H. voda.
Čern. —

Hořč, i, f. = hořčina, Rk.

Horčák, horčák, u, m., horský tvaroh,
Gebirgsquark, -toppen; také hořký sýr. Us.
v Krkonš. — H., Bitterbier. Ros. — H. =
potoční pepř, Wasserpfeffer, rostl. Berg.

Hořče, ete, hořčátko, a, n. Holzapfel. D.

Hořčec = hořec.

Hořček, čku, m., sůl hořká, Bittersalz. Jg.

Hořčeník, u, m., monina, rostl.

Hořčeti, ejí, el, ení, bitter werden. Jg.

Horčice, horčice, e, f., horčička, y, f.,
sinapis, něm. der Senf. H. polní, bílá, černá,
sedlská. Jg. H. kremžská, düsseldorfská,
francouzská, anglická, Vz více v S. N. H.
estragonová, mořská, planá. Kh.

Hořčicový, horčičný, z horčice, Senf-.
H. zrno, Br., zeliny, voda, Čern., semeno,
kořen, Ros., kaše, mouka, těsto. Šp.

Hořčičnatý, plný horčice, k ní podobný,
senfartig, Senf-.

Hořčičnice, e, f., die Senfbüchse. D.

Hořčičník, u, m. Senfmühle. D.

Hořčičný = hořčicový, Senf-. H. mlýn,
zrno, sémě.

Hořčicha, y, f., Gallekraut.

Hořčík, u, m., magnesium. Presl.

Hořčíkovec, vce, m. Bitterkalk. Presl.

Hořčíkový, z horčíku. H. soli. Presl.

Hořčina, y, f., Bitterstoff. H. žaludková,
Magenbitter; h. anglická, Englischbitter.

Hořčinec, nce, m., picramnia, rostl, brsle-
novitá, Rostl.

Hořčitan, u, m., Talkhydrat. Rk.

Horčiti, 3. pl. -čí, il, en, ení = horké
činiti, zapalovati, heiss machen, erhitzen.
Ros. Bzová voda horčí a suší. Čern. — Byl.

Hořčiti, il, en, ení, bitter machen. — koho,
erbittern. Boč.

Horda, y, f., tlupa kočujících rodin tatar-
ských. Rk. Horde.