463

Hore, na Slov. = na horu. H., stblh., nblh.,
srb. -chorv. gorě, dlnž. gorej, malorus. hori
jest dat. sg. slova hora, gora, značíc protivu
dolů, tedy, nahoru, vzhůru΄ Lokal hore, gorě
= na hoře. Prk. v příbr. programu 1876. str.
20. Hore vrchem. D. Hore dolů. D. — H,
= na hoře. Hore se drž (mužně, udatně). Plk.
Krávy hore hájem a já se šuhajem. Č. Hore
znakem. Na Mor. — Už je hore = vstal,
probudil se. Brt.

1. Hoře, e, n., hořkosť a bolesť srdce,
Jammer, Leid, Herzleid, Gram, Wehmuth,
Harm, Leidwesen, Weh. Jg. Srdce pohrúžená
v hoři. Rkk. Hořem nyju. Rkk. Lítost' a h.
nad hříchy, z účinku; h. míti; hořem rukama
lomiti, v prsy se bíti, v hlavu se bíti; hořem
obklíčený a zbědovaný; hořem umříti. V.
Hořem hynouti. Ml. Otce hořem nad ztrátou
syna ztratili. Har. Samého sebe hořem na
hrobě dcer svých zabil. V. Něco si v h. vzíti.
Záv. Hořem císařství s sebe složil. V. Žalo-
stivé h. K jeho hoři se mu posmívají. V.
Z h. do nemoci upadl (n. hořem). V. Z hoře
se oběsil. Plk. Neby (nebylo) dosti ot bliž-
niech hoře. Alx. I by hoře hora vsielio věčšie.
Rkk. 49. V hoře sobě něco vzíti, sich worüber
grämen. Us. Hořem téměř sobě hrdlo odjala.
V. Aniž to buď tobě k hoři. Lom. Hánlivé
řeči na h. si bráti. Kram. Ach ouve na mé
h. Ros. Ach nastojte na mé hoře. Bib. Nastojte
mého hoře. Sych. Ach mého h. Kom. H.
ptencem, k nimže zmija vnorí; h. mužem,
imže žena vlade! L. S. (Rkk. 74. ). Cizí h.
lidem smích. Vz Neštěstí., Lb., Jg., Č. Zví,
po čem h. platí (pykne). Vz Vyhrůžka. Lb.
Zvíť, po čem platí, když hoře postříhají.
Reš., Č. Vz Škoda. Hořem n. z h. nespati.
Rk. Tě řeči mě hoře. St. skl. Železo rez
sžírá a srdce hoře svírá. Pk. — Kat. 2801.

2. Hoře, vz Hůře.

Hořec, řce, m., bylina, Enzian, Bitterwurz.
D. H. menší, červený, bavorský, křížový,
Jg., lední. Krok. Kdož pelynek sype, syp
jemu zase hořec. Ctib. Vz Hoj. — H. = hoř-
kosť, bitteres Wesen. Tkadl.

Hořecí látka, Brandmittel. Čsk.

Hořečavka, y, f., centaurella, bylina. Rostl.

Hořečí, co jest hořké jako hořec. V. (Plk. )

Horečka, horoučka, y, f., zimnice, Fieber.
H. k spále, Lk., k mléku (Milchfieber), h. od
hlíst (Wurmfieber). — H., hlavnička, Typhus.
Us. -

Hořečnatý kysličník, Mageesiumóxyd. Nz.
II. soli, Magnesialsalze. Nz.

Horečný, fieberhaft. H. záchvat, Fieber-
anfall, Paroxismus. Rk.

Hořejšek, šku či ška, m., hořejší částka,
der obere Theil. — H. v rozsudku, návěsť,
major (propositio). Mark.

Hořejší, vyšší, der obere. Jg. Brány h.
Ben. Projel h. krajiny. Br. H. ponebí. V.
H. díl domu, komora, stehno, D., díra. V.
H. díl břicha: nadbřišek, dolejší: podbřišek.
Nz. Vz Hořejní. Na Mor. nikdy hořejší, ho-
ření, vždy: horní. Brt.

Horek, vz Horký.

Hořekati — hořekovati. Pass.

Hořekojný, gramlindernd. Krok.

Hořekování, das Wehklagen, der Jam-
mer. V.

Hořekovati: hoře míti, bědovati, kvíliti,
úpěti, wehklagen, jammern, klagen, Zetter
schreien. — nad čím. Ty si hořekuješ nad
tou bídnou věcí. Br. Nad nezbednou žebro-
tou h. Kram. H. nad bratrem, šp. prý m.
pro zaklatého bratra; ale káraná vazba je
dobrá. Vz první příklad. — na co: na své
hříchy. V. Nemám nač si h. Gníd. — si.
V. — komu čeho: svého neštěstí. Kram.,
Psal. — pro koho. Pro tebe celá Praha ho-
řekuje. Puch., Hank.

Hořelák, u, m., Branderz. Techn.

Hořelec, lce, m., místo, kde mrtvá těla
pálívali, die Brandstatt. V. — Hořelec, Zhoře-
lec, lce, m., Hořelice, Zhořelice, e, dle Budě-
jovice, mě. v Lužici, Görlitz. Jg.

Hořelka, y, f., ryba. Žid. — H. = ko-
řalka. Jg.

Horem (vz Hor), horou, oben. Já půjdu
horem, ty půjdeš dolem. Us. Horem dolem.
Jg. Léky horem i dolem počišťující. Rk.
Vz Celkem.

Horemchodný, hochtrabend. Mus.

Horempátem, lépe než: horempádem =
horem patou (patami), a hlavou dolů, hurdy
burdy, häuptlings, kopfentlang. Jg H. běžeti,
někoho shoditi. Us. Všecko zde leží horem-
pátem (na různo). Jg. Na Plaště, horum-
pátem'. Prk. Na, patu' zde přímo nelze my-
sliti, jeť druhá časť slova toho slovesnou,
vziklou z pęti, piati, páti:, horem (poshoru)
napiať; srv. střemhlav, malorus. stromholov
od kořene strt: strtmi., strmý, strměti. Prk.
Brt. zase hájí tvaru, horempádem΄ pravě:
Horem pádem jsou protivy jako: hory doly,
hlava nehlava, vstávaje léhaje na označenou
nového pojmu zvláštního = vzhůru dolů,
sem tam t. j. nehledě kudy běží či horem
či pádem (= dolem), cestou necestou po-
řád dál.

Hořeňák, a, m., Oberdorfsbewohner, opak:
doleňák, prostředňák. Jg.

Hořenec, nce, m., v Krkonoš. = hořejší
díl věci. Kb.

1. Hoření, das Brennen, der Brand. H.
města, dřeva. Us. Vz více o tom v S. N.
III. 873. - H. lítostí (horlení). V.

2. Hoření = hořejní (zastar. ), horní, ho-
řejší, der obere. Komora h. H. pysk. Rostl.
Hoření list. Koubl. Hoření, horní a hořejší
mají se k sobě tak, jako strč. a rus. vyšní
— vyšší, nižní — nižší. Mk.

Hořenice, e, f., oheň, Brand. V.

Horenos, a, m., horenosný, hrdopýšek,
ein Stolzer. Na Slov.; Koc.

Horenský, vz Horný.

Horenství, n., okrslek, ku kterému se
horní právo vztahuje, der Bezirk, für welchen
ein Bergrecht gilt. Vz Gl. 67.

Hořepníček, čku, m., exacum, Kugel-
röhre, rostl. Rostl.

Hořepník, u, m., pneumonanthe, rostl.
hořcovitá. H. uherský, tečkovaný, zvonko-
vitý, tolitový. Bitterkraut. Rostl.

Hořepsa. Má se hořepsa = hůře psa =
hůře než pes. Kb. Vz Hoře, 2.

Hořesedly, pl., m., dle Dolany, jméno
místa. Mus.

Hořeti, hořím, 3. os. pl. -ří, hoř, -ře (íc),
el, ení, hořívati. Vzorec III. třídy časo-