464

slov, která ke kmeni přítomného času místo
příznaku infinitivu č samohlásku i přijímají.
Zk. Vz Ht. Sr. ml. str. 284. Kmen přítom-
ného času: hoři, kmen infinitivu: hoře. Pří-
tomný čas, ozn. způsob: hořím, hoříš, hoří,
hoříme, hoříte, hoří. Rozkaz. zp.: hoř, hořme,
hořte. Přechod. času přítom.: hoře, hoříc,
hoříc, hoříce; času minul.: hořev, -vši, -vše.
Příčestí min. č.: hořel, a, o, trpné: hořen,
a, o. Supinum: hořet. Budoucí čas: budu
hořeti; minul. čas: hořel jsem. Žádací způ-
sob přít. č.: hořel, a, o, bych; minul. času:
byl, a, o bych hořel, a, o. — Pozn. 1. Ve dvou-
slabičném infinitivě dlouží se ě (e) v í: bdíti,
čníti, hřmíti, mníti, mžíti, rdíti se, zříti atd.

V složení podržuje se í: zahřmíti, uzříti,
probdíti aneb se mění v ě: zahřměti, za-
vzněti. (Zk. ) — 2. Rozkazovací způsob jako
u časoslov II. tř. (i se objevuje jen po sku-
peninách souhlásek na konci neoblíbených):
běž, drž, hleď, bdi, bděme, bděte. — 3. V mi-
nulém příč. trp. významu připojuje se kon-
covka n k infinitivnímu kmeni beze spony e:
(Prk., Bž. ) hleděn, haněti — haněn, vězeti —
vězen. Mnohá z těchto Časoslov měla v infi-
nitivě a partc. perft. act. místo ě samohlásku
a, která se v přičestí trpném udržela (Zk. )
a to zvláště po hláskách č, ž, š vzniklých z:
k, h, ch: zamlčán (mlk), držán (drh), slyšán
(slych), kteréžto tvary v podřečí i nyní dosti
zhusta se vyskýtají. — Na Slov. jest to dosud
pravidlem: držati, držal, držán. Prk. — 4.
K této třídě náležejí i kmeny boja a stoja.
Praesens je: stojím, bojím se, imperat. boj se,
stůj (m. stoj). Ve tvarech vzniklých na základě
kmenův boja, stoja stahuje se oj a v á: bojati —
báti se, stojati státi. Kz. — Strč. časování
časoslova hořeti vz Kt. str. 71. (II. vydání). —
abs. Dříví, uhlí, dům hoří. Us. Má tvář boří. D.
Hořící poleno, horoucí oheň. V. Kde sláma
a oheň blízko sebe, rádo hoří Ros. Pilno
mu, jakoby hořelo. Vz Spěch. Č. Vždyť ne-
hoří! (nepospíchej tak). Us. Dříví nechce h.
(oheň chytiti). Kamení neboří, ale dříví (ne-
může to ovšem h. ). Us. Kde oheň hoří, ne
div, že jiskra vyskočí. Hoří! Tu hoří, tu
bolí. Us. Skad hořechu mečie, sipěchu střely
(blyštěti se). Rkk. Hoří! (vykřikne porybný,
když se všecky ryby vylovily, tím oznamuje,
že smí lid rybyčky v rybníce zbyvší vylo-
viti). Šp. Nenechá, by hořelo (zloděj. ) C.
Ako hori, tak sa svieti. Mt. S. Vlčí mák
hořel (kvetl květem červeným jako oheň).
Brt. — čím (jak): plamenem. Vz Zůstati. V.
Jezero sirou a smolou boří. V., Št. Keř pla-
menem hořieše (instr. způsobu). Výb. I. 331.
Jezero ohněm a sirou hoří a vře. Har. I. 174.
Ten (vůz) zlatem hořel (blyštěl se). Výb. I.
1074. (Alx. ) H. láskou. Koll. Keř na poušti
ohněm hořieše a neshořel. Pass. 264. Milostí,
žádostí k někomu h. V. II. žádostí cti, mi-
lostí, závistí, hněvem, zlostí. V. Když ohněm
vše hořelo. V. — kde (v čem, u koho,
před čím, za čím, na čem atd. ). Hoří
v domě, v peci, v městě. V. V něm játra
a plíce hoři co vápenice (o pijácích). Us.

V jeho rukou vše hoří (dlouho netrvá). V mi-
losti božie h. Št. N. 70. Před nímž bude
oheň hořeti. V. Užitečněji jedna svíce hoří
přede mnou než tři za mnou. Bl. Hořelo

vůkol našeho domu. Us. Hořelo nad (pod)
námi. Us. Nemohu odejíti, by nade mnou
hořelo. Svěd. Vše mu hoří na těle (vše hned
roztrhá). Rk. To len tak horí na ňom, ako
páper (velmi šaty trhá). Mt. S. Zlato na nich
hoří. Alx. 1118. Šat na něm hoří. Hoří
u souseda. Č. U sousedův hoří, odstav svého.
V., Lb. — od čeho: od hněvu. V. Rúcho
v ohni hořieše od zlata i od drahého kamenie
(blyštělo se). St. skl. — čím proti komu:
závistí, nenávistí, hněvem, zlostí atd. V. Ho-
řeli proti nám jedem nenávisti. Koc. — ke
komu. Hořel k pěkné Dafně. Jg. — komu.
Hořely mu oči jako dvě pochodně. L. Hoří
mu tváře. Us. Hoří mu huba po rouši (pra-
hne). Ros. — komu kde. Hoří mu všecko
v rukou (vše utratí, projí; 2. o řemeslníku
pilném, pracovitém). Jg.

Horeznak, na znak, rücklings. H. ležeti.
Na Slov. Plk.

1. Hořice, e, f. (nové) = rašelina, Torf. Jg.

2. Hořice, (ne: Hořice, gt. Hořic, pl., po-
něvadž jest to zdrobnělé jméno z hora), e,
f., mě. v Čech., v Jičínsku. Vz více v S. N.
III. str. 874. — Hořický, — Hořičan, a, m.

Hořičeti = hořeti; zastr. Aqu.

Hořičný, Torf-. Um. les.

Hořieše = hořel, a, o, Kat.

Hořikeř, e, kře, m. Feuerstrauch. Rk.

Hořín, a, m., jm. místa. Mus.

Hořivý, lépe prý: hořavý, brennbar, ale
, hořivý' jest dobře tvořeno, srv.: chtivý,
vrčivý. Prk.

Horizont, u, m., z řec., obzor, Rk., der
Gesichtskreis.

Horizontalní, z řec, vodorovný, wage-
recht, horizontal. H. projekce. Rk.

Horka, Horek, pl., n., také: Horky. Mk.,
jméno místa. — H., hůrka. Jg.

Hořká, é, f., kořalka, Brandwein. Us. H.
polská. Dch.

Hořkan, u, m., Bittersalz. Rostl.

Horkau, Horka u Olom.

Hořkel, u, m., Magnesia. Techn.

Hořkeň, ě, f., quassia, rostl. Rostl.

Hořklavý, hořklivý, náhořký, bitterlich.
H. olej. Tys.

Hořknouti, knul n. kl, utí, bitter wer-
den. — abs. Med, potrava hořkne. Jg. —
komu. Ať mi hořknou všecky věci. V. Oškli-
vým (přesyceným) i sladké věci hořknou
Jel. — bez koho. Hořkne bez nich rozkoš
světa. Puch.

Hořknutí, n. H. vína, das Bitterwerden.
Šk. —

Horko, a, n., horkosť, die Hitze. Vz Teplo.
II. přílišné, Har., sluneční, Jg., náramné,
palčivé. Plk. Je za horka zakvašený. Syr.
V horko nakvašen. Hitzkopf. Mus. Horkem
(= ohněm, plamenem) něco tráviti (páliti).
V. Jsou tam veliká horka. Har. Z horka
piji. D. To máme horka. Jg. Žencům v horko
umdlevajícím. Br. Horkem a žízní přemo-
žení. Háj. To je h. (parno)! Us. Jest vy-
chovaný pod nebem i v horce. V. Horko až
pálí. V. H. ulevilo, ochladilo se. Us. Za horka
(za vedra, za parna) nevycházeti. Us. Za
horka to učinil (rozjařen, rozloben atd. jsa).
Kom. Za horka (= ihned) jsou vyvedeni a
stínáni. Kom. Za horka železo kouti. Us.,