467

rostův různorodých): stejnorodé a nestejno-
rodé. Dle slohu: krystallické (zrnité), celistvé,
břidličnaté, porfyrovité, slepence, kamení
úlomkové a sypké. Vzhledem k uložení: vrstev-
naté a nevrstevnaté. Nevrstevnaté: a) sopečné,
b) proměněné (prahory). Horniny stejnorodé
n. jednoduché (nerosty složené): a) led (věčný);
b) soli (vz Sůl kamenná); c) hálovce (vz
Hálovec): sádrovec, vápenec, hornina dolo-
mitová (vz tato slova); d) horniny křeme-
nité: hadec, břidlice, křemenec, kámen amfi-
bolový, obsidian (vz tato slova); e) rudy
železné (vz Ruda): ocelek, magnetova ruda,
lesklá ruda, železná a krevel, hnědel (vz tato
slova); f) uhlí. Vz Uhlí. — Nerosty míchané:
a) horniny zdánlivě stejnorodé: 1. vrstevnaté:
břidlice hlinitá; vz tuto. — 2. Horniny nevr-
stevnaté: čedič, láva. Vz tato slova, b) Hor-
niny zřejmě míchané: 1. žulovité, zrnité:
a) nemající slohu vrstevnatého, nýbrž balva-
nitý: žula, bělokam, syenit; ß) slohu vrstev-
natého: rula, svor (vz tato slova); 2. zeleno-
kamy (vz toto); 3. porfyry a trachyty (vz
tato slova). — c) Kamení úlomkové: slepence,
pískovec, jíl (vz tato slova); d) kamení
sypké: oblázky a valouny, štěrk, písek, popel
sopečný, prsť n. ornice. Bř. 89. a násl.

Horniště, ě, n. Gebirge, Formationsterrain.
Rk. H. žulové, rulové, kamenného uhlí, ka-
menné soli. — H. = rozsáhlá spousta nějaké
horniny. Vys.

Horniti se = běhati se (o koních), rossen.
Oslové, koně se horní. Na Slov.
Hornitý = hornatý. Ros.

Horno mi je, horno na mojem srdéčku.
Mor. P. = z hořno, hoře mám. Prk.

Hornobeřkovský, Oberbeřkowitzer-. —
U Mělníka.

Hornojarmý, oberjochig. H. listy. Rostl.

Hornoletný, horoletný, horletný, hoch-
fliegend. H. sokol, orel. L.

Hornolužický, oberlausitzisch.

Hornoroh, u, m., cephalophus, ssavec
býkovitý. Ssav.

Hornosť, i, f., horlivosť, Eifer. Puch.

Hornozemec, mce, m. Oberländer. Plk.

Horný, od hor, k horám náležející, Berg-.
H. strana (hornatá). Th. H. dědina. Kn. tov.
Horné (hořenské) právo, das Berg-, namentlich
Weinbergsrecht. Vz více v Gl. 67. — H.,
ého, úředník nad horami ku př. vinnými
ustanovený (Bergmeister). Boč. H. ten, který
vinohrady hlídá a pře o ně pánu oznamuje.
Brandl kn. drn. 131. Vz Gl. 67. — H., vy-
soký, hoch. Ráj. — H. = dobře hořící, palný,
brennbar. H. dříví, V., uhlí. Us. Zapalují sě
jako hornými pochodněmi milostí boží. Št.

Horohaše, e, f., jiskra, pýř, Loderasche.
D. Na h-ši ohřívají ruce. Č.

Horochodec, dce, m., der Bergsteiger.

Horochodný, bergwandelnd. Rk.

Horokop, a, m. = horník. Rk.

Horokopný, Bergbau-. Rk.

Horokreslení. n., Terrainzeichnung, Bur.,
lépe: výkres polohy. Rk.

Horolez, a, m., lezec, zce, m., Steiger,
dohlížitel nad horníky; podůlný. — H., Berg-
steiger, lezoucí po horách. Kram.

Horonín, a, m., duch strážný hor. Am.

Horopa, y, f. Už je po horopě = už se
skončilo. Llk.

Horopis, u, m., Orographie. Š. a Ž.,

Horopisec, sce, m., Orograph. Rk.

Horopisný, orographisch. Rk.

Horoplozí, n. (nové), Gebirgsentstehung.
Rk. —

Horoslovec, vce, m., Orolog, Montanist. Rk.

Horosloví, n., Orologie, Montanistik. Rk.

Horoslovný, orologisch, montanistisch.
Rk. —

Horospousty, pl., f., spousty hor, das
Massengebirge. Rk.

Horostrmý, berghoch. H. stohy. Mus.
Horotoužný, po horách toužící. H. Švýcar.

Horoucesť, i, f., horoucnosť, palčivosť,
Gluth, Hitze. Ms., Č.

Horoucí, komp. horoucejší, od hořeti, stará
forma jako: divoucí, žádoucí. Brennend, glü-
hend, brünstig, feurig. V. H. peklo, oheň, po-
leno (hořící), uhlí, V., keř horúci Mojžíšův,
Pass., železo. D. Do horoucího pekla. Štelc.
H. letní čas. Baiz. V horúciem náboženství.
St. skl. H. láska k Bohu. Kor. — H. =
hromský, čertový, pekelný, verteufelt. D.

Horoucně, Troj., brennend. H. koho milo-
vati, po něčem toužiti. Nt.

Horoucník, a, m., pekelník, das Höllen-
kind, der Höllebrand. D.

Horoucnosť, i, f., horkosť, die Hitze, Glut.
V. Zimnice se skrze zvětšenou h. na jevo
dává. Plk. Lidé tam pro velikou h. nazí chodí.
Koll. — H. mysli, vroucnosť, Inbrunst. V.

Horoucný = horoucí.

Horoučka, vz Horečka.

Horování, n., vznášení se lyrické, der
Schwung. Jg.

Horovati, na hoře býti, in der Höhe
schweben, oben sein. Jg. Horuje hvězda,
když na poledník přijde. L. Horuje naděje
jeho. Č. Vz Vrcholiti. — H. = horu, pře-
vahu míti, den Vorzug, die Oberhand haben.
Jg. — nad kým. Právo nad pány horuje.
L. — oč = horliti, eifern. Nt.

Horovatý, -ovitý = hornatý, hügelig. Ros.

Hořovice, vic, pl., dle, Budějovice', mě.
v pražském kraji. Vz více v S. N. III. 885.

Hořovina = hořavina.

Horovnosť, i, f., Schwungkraft. Dch.

Horoznalec, lce, m., Montanist. Rk.

Horoznalský, montanistisch. Rk.

Horoznalství, n. Orognosie. Rk.

Horrentní, z lat., ztrnulý, trnoucí, hrozný,
horrend, entsetzlich, gräulich, grässlich, ab-
scheulich.

Horský, horní, od hor, s hor, Gebirg-,
gebirgisch. Jg. H. lid, dříví, Ros., led, pluh
(rádlo), D., voda, jelen, kotlina, pásmo, kra-
jina (holská), jezero, štít, údolí. Nz. — H.,
k dolům se vztahující, Berg-. H. právo, soud,
pře, látro, dělník, konšel, lán, lid, přísežný,
soudce, tesař, úředník, Vys., diopter. Nz. Vz
Horní. — H. či horští (pl. ), die Kuttenberger.
Vz Hora (ku konci). — H., u Příbrami =
březovohorský, Birkenberger. Vz Hora Bře-
zová. Prk.

Horstvo, a, n., spojené hory. H. poled-
níkové (Meridiangebirge), předelné či roz-
hranné (Scheide). Š. a Ž. Vz Hora.