477

Hověti (ne: hoviti), 3. pl. -ví a-vějí, hov
n. hověj, hově n. hověje (íc), ěl, vení n. věn,
vění; hovívati = šetřiti, zart und weich
halten, pflegen, begünstigen; strpení míti,
Nachsicht haben, gefällig sein, nachgeben; spo-
řiti, schonen, sparen. Jg. — co. Příliš tělo ho-
vějí, krmí. Hugo. — čemu, komu: hoví si;
umí si hověti. Ros. První den musíme koňům
hověti. Klat. Svému tělu h., Jg., svému životu,
Lom., svému zdraví, Aesop., V., času (jím
se říditi). D. Štěstí mu slouží a hoví. V.
Máš-li dobytek, hověj mu. Syr. Hovějí zem-
skému zboží. St. skl. H. žádostem. D. Kdo
zlým hoví, dobrým škodí. Trnk. Tuze mu
hovíte. D. Hoví mu a má proč. Mus. H. dluž-
níkovi (strpění míti). Nt. Kostely stavěl,
nákladům nehověl (jich nešetřil). Lom. —
čemu = rozuměti čemu. Us. u Jilemn. —
komu na čem. Chci na všem tobě h. Leg.
— komu v čem. Budeme-li v tom Hověti
tobě, učiníme hanbu i škodu sobě. Dal. —
si kde: na pohovce, v posteli, Ml., pod
stromem. — (komu) čím: povolností. Města
pražská povětřím nejmírnějším hovějí. Ad.
Zaluž. — aby. Hověl si, aby si po práci
odpočinul. Us.

Hovězák, a, m., řezník voly porážející,
der Rindfleischhauer. Us.

Hovězí (zastr. hovědí), od hovada, Rinds-,
Rind-, rindern. Jg. H. maso (hovězina), kůže,
dobytek (skot), V., pečeně, Jg., měchýř, D.,
polívka. Us. H. tuk, chlupy, lůj, jazyk, mor.
Šp. II. z roště, Rostbraten. Rk. — 11. rozum
(hloupý). Ros.

Hovězina, y, f. (zastr. hovědina), hovězí
maso, Rindfleisch. Ros. H. dušená, Lungen-
braten, Rk. Vz Svíčkový.

Hovínkový, vz Hovno.

Hovítko, a, n., Ruhesessel, Lehnstuhl. Dch.

Hovívati, vz Hověti.

Hovniště, ě, n., hnojiště, Miststelle. D.

Hovnivál, a, m., hovniválek, lka, m.,
chroust v lejnech potravy hledající, der Pillen-,
Mist-, Ross-, Stinkkäfer. Kom. Utrhač při-
rovnává se hovniválu, kterýž se v lejnech
válí a drápe. Lom.

Hovniválový, Mistkäfer-. H. housenka,
der Erdochse. D.

Hovnivý, dreckig. Jg.

Hovno (zastar. hůvno), hovénko (hovínko),
a, n., der Dreck. H. myší (myšinec). V. Čím
se více hovnem mažeš, tím více smrdí. Us.
Každý moudrý má nač pomysliti, kdyby ho
pobídlo hovno v zápas jíti: porazíš-li je, co
na tom budeš míti, pakli ono tebe porazí,
musíš hned do lázně jíti. Rým. I řekla: Po-
hledejte v truhle, však je v truhle musíte
míti. Ona pověděla, mám prej bez poroka
hovno. Tak jsem od ní odešla. Svěd. 1569.
Nemyslí, že je h. jeho strejc, ale vlastní bratr.
Us. Na ráz hojno na druhý ráz h. Pýcha na
ulici a h. v truhlici. Na Slov. Nebude z hovna
bič. L. Hodí se k sobě jako h. na lopatu.
— Na místo tohoto slova říká se: ono, enono.
Dostaneš enono. D. Na Mor.: Hrubé H a malé
o (poněvadž se dle pravopisu německého
substantiva velikým písmenem poč. psávala:
Ho. ) Brt. — H. čertovo, assa foetida, Teufels-
dreck. Jg.

Hovnový, Dreck-. H. smrad, Dreckgestank.

Jg. -

Hovor, u, m., hovoření, rozmluva; hluk,
mluvení mnohých najednou; Lautes Gespräch,
Gerede, Geplauder. Jg. H. skončiti. L. Do
h-ru s někým se dáti. H. rozpřádati. Us. —
H., řeč, die Sprache, Rede. Jg.

Hovora, y, f. = hovor. Plk. — H., ho-
vorka, y, m., rád hovořící, Plauderhans,
Schreier, Schreihals. Jg.

Hovořič, e, m., řečník, zaříkávač. Kat.
2168. —

Hovořil, a, hovořitel, o, m., hovořící, Reder.

Jg —

Hovořilka, y, f, Rederin. Jg.

Hovořiti, na Mor. havořiti, 3. pl. -ří, il,
en, ení; hovořívati. Rozprávěti, mluviti, po-
vídati, sprechen, reden, plaudern. Jg. — Po-
čechu ticho govoriti. L. S. v. 70. Celý den by
hovořil. Ros. Tutě hovoření, že není svého
slova slyšeti. Us. Kto málo hovorí, veľa myslí.
Mt. S. — co. Je sě tako slovo govoriti. L.
S. v. 74 — čím: tichými slovesy hovořili.
Rkk. 30. Jg. Svým jazykem h. Lom. V lese
narozeno, skopcem potaženo, koněm hovoří
(= housle). Er. P. 18. — do čeho. Hovořili
jsme až do jitřního. Sych. — o čem. Rk.
— s kým. — aby. Pořád hovořil, aby nás
bavil. — kde. I počechu lěsi (lechové) g.
ticho mezu sobú. L. S. v. 71. —Ve sněme.

Hovorka, y, f., v starší době druh děl.
Gl. 71. — H. = hovora.

Hovorna, y, f., mluvírna, Sprachzimmer.
D., Jg. — H., vyhrazené místo v novinách,
kde jsou dopisy, dotazy atd., za jichž obsah
redakce neručí.

Hovornosť, i, f., Gesprächigkeit. — H.,
mnohomluvnosť, Plauderhaftigkeit, Redselig-
keit. D. — H., Hlasité mluvení, lautes Reden,
Geschrei. Jg.

Hovorný = mluvný, gesprächig. Rád s ji-
nými mluvící, gern redend; žvatlavý, plau-
derhaft, redselig, vorlaut. Jg. H. starosť, husy.
Us., L. — H. hlasitý, křiklavý, schreierisch.
Lom. —

Hoyerswerda, Vojerec, v prus. Slez.

Hození kamenem, Steinwurf. Vz Házeti,
Hoditi.

Hozený, vz Hoditi.

Hozný, marnotratný, verschwenderisch.
Rybay.

Hožu, vz Házeti.

Hr, husch! Hned je hr = nakvašen
(o prchlém). Jg., Šm. — „Hrna ně z konopi",
páně Kopidlanského bylo přísloví. Mus.

Hra, y, hřička, hračka, y, f.; gt. pl. her;
instr. pl.: těmi hrami, ne: hry. — H. =
kratochvilná zábava, Zeitvertreib, Spiel. Jg.
H. dětinná, v karty n. karetní, v kuželky,
pod hromádky, v mlejnek, vrhcábní n. ve
vrhcáby, v šachy n. šachovní, na babku, na
slepou bábu, na hmatačku, divací, mistrovská,
na fanty n. ve fanty (lépe: v základy, o základ,
Jg. ), v kůtky n. v kostky, Jg.; h. devíti
kameny, na míč, na mžitek (na schovávanou),
kratochvilná, V., veselá (veselohra), smutná
(smutnohra), v tatrmánky, na stěně, D., šer-
mířská, Ben. V., ve slovích (slovná), Nz.,
odvážná (Hazardspiel), J. tr., bursovní (mě-
nečná lichva, nadsazování mince). Šp. Hra se