487

je v mluvě obecNé. Místo nom. pl. duši,
buci, druzi slyšeti: duchy, buky, druhy. Místo
lokalu: duse, bucě, druzě slyšeti: duchu,
buku, druhu; místo vokat. duše, druže sly-
šeti: duchu, buku, druhu; místo lok. pl.:
duších, bucích, druzích slyšeti: duchách, bu-
kách, druhách. Taktéž: v rouchu, v dluhu.
Nom. adj.: dlouhy, hluchy lidi. Zastupování
toto je velmi staré; již v listinách r. 1131.
čteme: Čechách m. Česiech. Jir. — Vz S.
N. VIII. str. 653.

Hrděti, 3. pl. -dějí, ěl, ění, zhrděti, hrdým
se stávati, hochmüthig, stolz werden. —
z čeho. Z velikého štěstí počal hrděti. L,

— čím. Svými penězi h. D. — pro co. Rk.
Hrdina, y, m., dříve f.; pl. hrdinové. Dle

, Despota'. H., člověk hrdý, statečný, srdnatý,
rek, Hekl, Wigand, Weigand; též žena udatná,
eine Heldin. D., Jg. Hrdinami se zváti chcete.
Rkk. Mrtvé hrdiny a rekyně mezi Bohy po-
čítali. Kom. Nejsem já taková hrdina. Br.
Tys udatná hrdina (k Davidovi). Br. Báseň
o hrdinách; h. mořský, h. ctnosti. D. Byl
čistá hrdina a platný služebník. Žer. Netěžko
při plných číších býti h-nou. Po vojně hrdin
mnoho bývá. Č., Pk.

Hrdinka, y, f., hrdina, rekyně, Heldin.
Zlob.

Hrdinně, heldenmüthig. Jg.

Hrdinnosť, i. f., rekovnosť, Heldenmuth.
Us. —

Hrdinný, hrdinský, rekovný, helden-
müthig. H. člověk, Hlas., udatenství, Jg., lid.
Troj. — proti komu. Zlým lidem byl hrozný,
proti nepřátelům hrdinný. Pass. — čím. Pře-
mysl životem hrdinný bieše. Dal. 424.

Hrdinský; komp. hrdinštější; adv. -sky,
-štěji, Helden-, heldenmässig, heldenmüthig.
Jg. H. skutek, Kom., pán, srdce, mysl, srdce
a mysl, V., rámě. Jg. H-sky a zmužile či-
niti, jednati. V. — Jg.

Hrdinství, í, n., hrdinstvo, a, n., stateč-
nosť, Heldenmuth, Heldenthat. Žádostiví, aby
jen jejich hrdinství znělo. Br. Mnoho hrdin-
stva do sebe ukázal. Dal. Pro své h. z vě-
zení vyplacen. V. H. prokázané. Dal. Mnoho
h-stva nad nepřátely okáže. Troj. — Jg.

Hrditel, e, m., Stolzmacher.

Hrditelka, y, f., -kyně, die Stolzma-
cherin. Jg.

Hrditi, 3. pl. -dí, il, zen, zení = hrdým
činiti, stolz machen. — koho. Pýcha ho
zhrdila. L. — se čím. Cizí věcí se hrdíte.
Jel. Hrdil se toulem svým na plecech. Č. —
se s čím. Každý se hrdí s svými dary. Reš.

— Jg.

Hrdivý = hrdý, stolz. Vskoci na oř,
hrdivými slovy vece. Rkk.

Hrdka, y, f., hrdá žena, eine Stolze.

Hrdlabol = hrdlobol.

Hrdláč, e, m., žitný červ, Kornwurm,
Aqu.; Erbsenwurm. D. — H., ein Schurke.
Aqu.

Hrdlačiti se, sich rackern; nahrdlačiti
se, sich abrackern. Lpř.

Hrdlák, a, m., wilde Taube; Schurke.

Hrdlatka, y, f., hrdlatá nádoba, ein Ge-
fäss mit einem langen Halse. Jg.

Hrdlatý, velkého hrdla, grosse Kehle ha-
bend. — H., křiklavý, stark schreiend. Aqu.

Hrdlice = hrdlička.

Hrdličí, Turteltauben-. H. přirození, žluč,
vejce. Us. — Jg.

Hrdlička, y, f., hrdlice, e, f., od „hrdlo",
která hrdlem vrká, hrdluje. Die Turteltaube.
V. H. cukruje. Us. — Hrdlička, y, m., jm.
vlastní, skloňuje se dle „Despota".

Hrdlina, y, f., hrdelní žíla, die Kehlader. D.

Hrdliti, il, en, ení. Vz Hrdlovati.

Hrdlitý, halsig. H. nádoba, Jg.

Hrdlní = hrdelní.

Hrdlo (dříve: hrlo), hrdélko, a, n. H.,
grtdlo, z skr. koř. gr (v: „žrádlo, žráti"),
-dlo=rskr. -tram, řec. -r^ov, lat. -trum, tedy
hrdlo = stroj k polykání. Schl. Hrdlo z gr-
dlo, od zvuku, který proudem do něho vchází
aneb z něho se řine. Gb. Die Kehle, Gurgel,
Drossel, der Schlund, Vorderhals. Jg. Hrdlo
se dělí v: 1. podbradí, 2. okres podjazykový,
3. okres chřtánový, 4. okres brzlíkový, 5.
důlek hrdelní. S. N. Čípek v hrdle. V. Ten
celý den nic jsme v hrdle neměli (nic jsme
nejedli a nepili). Jg. Bojují mezi sebou křiky
až do hrdla predržení n. až do sípání. Jel.
Drsnatosť, ostrosť, nehladkosť hrdla (chřá-
pavosť). V. Siptavosť hrdla. Reš. Komuž se
v hrdle hatí (chřápavý). V. Bolení, zápal
hrdla. Ja. Křičí, co má hrdla (z plna hrdla).
D. Když se z tohoto světa bráti musíme,
síla nás uchází, žíly se krčí, hudci nám v hrdle
hudou. Rad. zv. Vz Hudec. Živí tělo, co jen
h. chce. Puch. Vše- co h. ráčí, káže. V. Plný,
až mu v hrdle stojí. L. Nenasycené, nesyté
hrdlo. V. Statek skrze h. a zadek prohnati.
V. O nic se nestarati, než o h. a břicho. V.
Kolik hrdla nástrah (lahůdek), tolik záhub.
Kom. Pij h., jez h., zaplatíš hrdlo (třeba na
šibenici). Št, Má, co jen h. ráčí. Vz Blahobyt,
Boháč, Lb., Č. Bolí h. zpívat darmo. Č. Smrdí
mu z hrdla, Vz Nečistý. Č. Zacpal mu hrdlo
zlatem. Vz Porušený (soudce). Č. Kdo rád
h. smáčí, rychle k hrobu kráčí. Km. Z hrdla,
hrdlem = velmi hlasně. Z mocna hrdla. Rkk.
Volej vším hrdlem. Br. Mluví, jakoby hrdla
neměl (z ticha). H. nadouti (rozlobiti se).
Kat. 2734. Vydírati z hrdla. Jg. Vydřelby
jednomu z hrdla (o závistnících a dráčích
chudých lidí). Jg. Z hrdla vyvrci (chrkati)..
V. Snědl mnicha a kápě mu v hrdle zůstala.
Jg. Což jednou čertu v hrdlo přijde, toho
nikdo nevykoupí. Jg. — H. = krk, der Hals.
Na hrdle zlatý řetěz. Ozdoba na h. V. Kruh
železný na hrdlo. Kom. Za h. uvázati, po-
věsiti (oběsiti). V. Na h. se věšeti; hrdla se
chopiti. V. Pěkným, táhlým hrdlem. Rkk.
Chytiti se hrdla, okolo hrdla, (objímali se).
Jg. Za h. popadnouti. D. Šátkem si hrdlo
zatáhl. Har. II, podřezati, zařezati. V. Oko
na h. strčiti. V. — Po hrdlo = po uši, bis
an den Hals. V štěstí po h. brodí. L. Če-
muž lidé těžce věří, leč se jim v hrdlo na-
lévá. Vz Nebezpečenství. Č. — V h. se han-
biti. D. V h. se za ně styděli. V. Za to v h.
se stydím. Lom., Sych. V h. lež. Jg. V hrdlo
lháti (unverschämt lügen). D., Sych. Kdož
tě toho zpravuje, tenť v hrdlo lže jako z kurvy
syn zrádný. A. Hol. z St. Smrdí mu z hrdla
(lže). Ros. — Na hrdlo = na krk, na hrdle
=- na krku. Na hrdle někomu ležeti = blízko
n. těžkým býti. V. V hrdle nepřátelském



	487

	je v mluvě obecNé. Místo nom. pl. duši, buci, druzi slyšeti: duchy, buky, druhy. Místo lokalu: duse, bucě, druzě slyšeti: duchu, buku, druhu; místo vokat. duše, druže sly- šeti: duchu, buku, druhu; místo lok. pl.: duších, bucích, druzích slyšeti: duchách, bu- kách, druhách. Taktéž: v rouchu, v dluhu. Nom. adj.: dlouhy, hluchy lidi. Zastupování toto je velmi staré; již v listinách r. 1131. čteme: Čechách m. Česiech. Jir. — Vz S. N. VIII. str. 653. Hrděti, 3. pl. -dějí, ěl, ění, zhrděti, hrdým se stávati, hochmüthig, stolz werden. — z čeho. Z velikého štěstí počal hrděti. L, — čím. Svými penězi h. D. — pro co. Rk. Hrdina, y, m., dříve f.; pl. hrdinové. Dle , Despota'. H., člověk hrdý, statečný, srdnatý, rek, Hekl, Wigand, Weigand; též žena udatná, eine Heldin. D., Jg. Hrdinami se zváti chcete. Rkk. Mrtvé hrdiny a rekyně mezi Bohy po- čítali. Kom. Nejsem já taková hrdina. Br. Tys udatná hrdina (k Davidovi). Br. Báseň o hrdinách; h. mořský, h. ctnosti. D. Byl čistá hrdina a platný služebník. Žer. Netěžko při plných číších býti h-nou. Po vojně hrdin mnoho bývá. Č., Pk. Hrdinka, y, f., hrdina, rekyně, Heldin. Zlob. Hrdinně, heldenmüthig. Jg. Hrdinnosť, i. f., rekovnosť, Heldenmuth. Us. — Hrdinný, hrdinský, rekovný, helden- müthig. H. člověk, Hlas., udatenství, Jg., lid. Troj. — proti komu. Zlým lidem byl hrozný, proti nepřátelům hrdinný. Pass. — čím. Pře- mysl životem hrdinný bieše. Dal. 424. Hrdinský; komp. hrdinštější; adv. -sky, -štěji, Helden-, heldenmässig, heldenmüthig. Jg. H. skutek, Kom., pán, srdce, mysl, srdce a mysl, V., rámě. Jg. H-sky a zmužile či- niti, jednati. V. — Jg. Hrdinství, í, n., hrdinstvo, a, n., stateč- nosť, Heldenmuth, Heldenthat. Žádostiví, aby jen jejich hrdinství znělo. Br. Mnoho hrdin- stva do sebe ukázal. Dal. Pro své h. z vě- zení vyplacen. V. H. prokázané. Dal. Mnoho h-stva nad nepřátely okáže. Troj. — Jg. Hrditel, e, m., Stolzmacher. Hrditelka, y, f., -kyně, die Stolzma- cherin. Jg. Hrditi, 3. pl. -dí, il, zen, zení = hrdým činiti, stolz machen. — koho. Pýcha ho zhrdila. L. — se čím. Cizí věcí se hrdíte. Jel. Hrdil se toulem svým na plecech. Č. — se s čím. Každý se hrdí s svými dary. Reš. — Jg. Hrdivý = hrdý, stolz. Vskoci na oř, hrdivými slovy vece. Rkk. Hrdka, y, f., hrdá žena, eine Stolze. Hrdlabol = hrdlobol. Hrdláč, e, m., žitný červ, Kornwurm, Aqu.; Erbsenwurm. D. — H., ein Schurke. Aqu. Hrdlačiti se, sich rackern; nahrdlačiti se, sich abrackern. Lpř. Hrdlák, a, m., wilde Taube; Schurke. Hrdlatka, y, f., hrdlatá nádoba, ein Ge- fäss mit einem langen Halse. Jg. Hrdlatý, velkého hrdla, grosse Kehle ha- bend. — H., křiklavý, stark schreiend. Aqu.	Hrdlice = hrdlička. Hrdličí, Turteltauben-. H. přirození, žluč, vejce. Us. — Jg. Hrdlička, y, f., hrdlice, e, f., od „hrdlo", která hrdlem vrká, hrdluje. Die Turteltaube. V. H. cukruje. Us. — Hrdlička, y, m., jm. vlastní, skloňuje se dle „Despota". Hrdlina, y, f., hrdelní žíla, die Kehlader. D. Hrdliti, il, en, ení. Vz Hrdlovati. Hrdlitý, halsig. H. nádoba, Jg. Hrdlní = hrdelní. Hrdlo (dříve: hrlo), hrdélko, a, n. H., grtdlo, z skr. koř. gr (v: „žrádlo, žráti"), -dlo=rskr. -tram, řec. -r^ov, lat. -trum, tedy hrdlo = stroj k polykání. Schl. Hrdlo z gr- dlo, od zvuku, který proudem do něho vchází aneb z něho se řine. Gb. Die Kehle, Gurgel, Drossel, der Schlund, Vorderhals. Jg. Hrdlo se dělí v: 1. podbradí, 2. okres podjazykový, 3. okres chřtánový, 4. okres brzlíkový, 5. důlek hrdelní. S. N. Čípek v hrdle. V. Ten celý den nic jsme v hrdle neměli (nic jsme nejedli a nepili). Jg. Bojují mezi sebou křiky až do hrdla predržení n. až do sípání. Jel. Drsnatosť, ostrosť, nehladkosť hrdla (chřá- pavosť). V. Siptavosť hrdla. Reš. Komuž se v hrdle hatí (chřápavý). V. Bolení, zápal hrdla. Ja. Křičí, co má hrdla (z plna hrdla). D. Když se z tohoto světa bráti musíme, síla nás uchází, žíly se krčí, hudci nám v hrdle hudou. Rad. zv. Vz Hudec. Živí tělo, co jen h. chce. Puch. Vše- co h. ráčí, káže. V. Plný, až mu v hrdle stojí. L. Nenasycené, nesyté hrdlo. V. Statek skrze h. a zadek prohnati. V. O nic se nestarati, než o h. a břicho. V. Kolik hrdla nástrah (lahůdek), tolik záhub. Kom. Pij h., jez h., zaplatíš hrdlo (třeba na šibenici). Št, Má, co jen h. ráčí. Vz Blahobyt, Boháč, Lb., Č. Bolí h. zpívat darmo. Č. Smrdí mu z hrdla, Vz Nečistý. Č. Zacpal mu hrdlo zlatem. Vz Porušený (soudce). Č. Kdo rád h. smáčí, rychle k hrobu kráčí. Km. Z hrdla, hrdlem = velmi hlasně. Z mocna hrdla. Rkk. Volej vším hrdlem. Br. Mluví, jakoby hrdla neměl (z ticha). H. nadouti (rozlobiti se). Kat. 2734. Vydírati z hrdla. Jg. Vydřelby jednomu z hrdla (o závistnících a dráčích chudých lidí). Jg. Z hrdla vyvrci (chrkati).. V. Snědl mnicha a kápě mu v hrdle zůstala. Jg. Což jednou čertu v hrdlo přijde, toho nikdo nevykoupí. Jg. — H. = krk, der Hals. Na hrdle zlatý řetěz. Ozdoba na h. V. Kruh železný na hrdlo. Kom. Za h. uvázati, po- věsiti (oběsiti). V. Na h. se věšeti; hrdla se chopiti. V. Pěkným, táhlým hrdlem. Rkk. Chytiti se hrdla, okolo hrdla, (objímali se). Jg. Za h. popadnouti. D. Šátkem si hrdlo zatáhl. Har. II, podřezati, zařezati. V. Oko na h. strčiti. V. — Po hrdlo = po uši, bis an den Hals. V štěstí po h. brodí. L. Če- muž lidé těžce věří, leč se jim v hrdlo na- lévá. Vz Nebezpečenství. Č. — V h. se han- biti. D. V h. se za ně styděli. V. Za to v h. se stydím. Lom., Sych. V h. lež. Jg. V hrdlo lháti (unverschämt lügen). D., Sych. Kdož tě toho zpravuje, tenť v hrdlo lže jako z kurvy syn zrádný. A. Hol. z St. Smrdí mu z hrdla (lže). Ros. — Na hrdlo = na krk, na hrdle =- na krku. Na hrdle někomu ležeti = blízko n. těžkým býti. V. V hrdle nepřátelském