494

Br. H. zbroje, od zbroje. Har., Br. H. kol,
od kol. Zk. H. od lidu. Háj. Hřmotem,
s hřmotem = hřmotně. V. Hřmotem připad-
nouti. D. H. na koho učiniti, pustiti (pře-
padnouti ho). Háj. H. dělati. D. Od toho
h-tu mohli jsme ohluchnouti. Sych.

Hřmotati, vz Hřmotnouti.

Hřmotiti, il, ění, hřmot činiti, lärmen.
Dch. Vz Hřmotnouti.

Hřmotivý, hřmotlivý, krachend, lärmend.
Rk. —

Hřmotně, hřmotem, krachend, schmet-
ternd. H. bubnovati, Har., do domu skočiti.
Háj, V.

Hřmotněti, ěl, ění, počínám býti hřmot-
ným, stark, dick werden. Dch.

Hřmotnosť, i, f., krachende Beschaffenheit;
Korpulenz.

Hřmotnouti, tnul a tl, utí; hřmotiti, il,
cení; hřmotati = hřmot dělati, bouchati,
schmetternd schlagen, Getöse machen. —
koho čím: hřmoťte ho kyji. L. — čím oč:
flaší o zemi. L. — odkud. Hudba hřmotila
z trub a kotlův. Div. z och.

Hřmotný, hřmotlivý, zvučný, hlučný,
bouřlivý, krachend, schmetternd, stark schal-
lend. Jg. H. hlas (silný, pronikavý). Jel., Kom,
zpěv, Br., střelba, výmluvnosť, slova. Jel.
Člověk hřmotného těla, hřmotné postavy (ši-
roký, tlustý, silný, stark vom Wuchs). Us.

Hřmotový, Donner-, Schall-.

Hřmyceti se, el, ení = se hřmotem se
tlouci, řítiti, krachend stürzen. H. se jako
skála o skálu. Bech, Č.

Hrn, u, m, hrnutí, das einmalige Scharren,
Streichen. Zlob.

Hrnačka, hrnovačka, y, f, deska u pluhu,
Streichbrett am Pfluge. Na Slov. Plk.

Hrnclovati se = hrncovati se. — H.,
ženiti se (o starém), heirathen. Us.

Hrncování, n, Gerassel. H. kočárů. Puch.
Vz Hrncovati.

Hrncovati se = vaditi se, hašteřiti se. V.
— se s kým. Us. Zanken. — H. se s čím:
sem a tam přenášeti, rumpeln. Rk. — Hrnco-
vali jsme se na voze po celé cestě, neb jest
cesta ta neujeta, drsna. Mřk.

Hrncovnice, e, f, Rumpelkasten. Us.

Hrncový. H. střep, ucho. Us. Topf-.

Hrnčál, a, m., stařec (pohrdlivě), alter
Geck. Th.

Hrnček, čku, m. = hrnec. V.

Hrnčený talíř, hrnec, pekáč, nádobí.
Töpfern, irden. Us.

Hrnčíř, e, m, na Slov. hrnčár, der Töpfer,
Hafner. Hrnčíř otáčí kruh, který se skládá
ze dvou kotoučův, na železném vřeteně se
otáčejících a dělá na něm z hrncoviny (hlíny
hrnčířské, mazu) hliněné nádoby; potom po-
lívá je klejtem (glasurou) a vypaluje (pálí)
v peci. Pt, 91. Vz Hrnčířství.

Hrnčiřík, a, m, Töpferjunge. D.

Hrnčiřiti, Töpferhandwerk treiben. D.

Hrnčířka, y, f, die Töpferin; des Töpfers
Weib. Us.

Hrnčírna, y, f., hrnčířská dílna, Töpfer-
werkstatt. Ros, D.

Hrnčířová, é, f, hrnčířka, des Töpfers
Weib.

Hrnčířský. H. pec (pecník), Jg, kolo.
Kom, kruh, hlína n. země (hrncovina), dílo,
pořádek, D, poleva či klejt, maz (hlína). Šp.
Töpfer-, hafnerisch. Nádobí h. a) Töpferzeug,
b) z hlíny, irden. D.

Hrnčířství, í, n, das Töpferhandwerk. D.
Hrnčíř dělá z hrncoviny (z hlíny mastné, vazké,
železité, vypalováním jí) nádobí kuchyňské,
kamna atd. Kulaté nádoby dělá na kruhu
hrnčířském, složeném ze dvou kotoučův, na
kolmém, železném vřeteně se otáčejících. Kde
se svrchní kotouče (tvořicí) vodou n. parou
pohybují, není spodních (šlapacích) potřebí.
Hrnčíř řídí hlínu, na svrchním kotouči se otá-
čející, rukou n. zvláštními čepely (Schablon).
Ucha se zvlášť přilepují. Věci hranaté (kachle
atd. ) vytlačují se v kadlubech dřevěných n. sá-
drových olejem vymazaných. Věci na vzduchu
vysušené polévají se (opatřujou glasurou olo-
věnou n. neolověnou) a potom se v pecníku
vypalují. Vz více v S. N. III. str. 938, Hrnčíř.

Hrnčířův, -ova, -ovo, Töpfers-.

Hrnčisko, a, n., špatný hrnec, ein elender
Topf. Us.

Hrnčiti, il, en, ení, hrnce dělati, Töpfe
machen. Techn.

Hrnec, nce, hrnek, nku, hrneček, čku,
hrnček, hrnéček, čku, hrnoulek, lku, m, der
Topf, das Töpfchen. V. H. hliněný, vypálený,
polívaný, na mléko, na květiny, na popel (po-
pelník), vyplakovací, na losy, D, noční, V,
od medu, Er. P. 6, cedicí, trénohý, na nohou,
Jg, Papinův (Papinův rychlovar), Nz, bři-
chatý na ohniště, plechový pocínovaný, Kh.,
kamenný, železný, měděný, Š. a Ž, dvou-
ucháč; nahoře široký: vrhej; měděný (mědě-
nec), železný (železňák). Šp. H. penízkový
(as třížejdlíkový), trojníkový (šestižejdlíkový),
grešlový (desítižejdlíkový), brumlový (dvace-
tižejdlíkový). Us, Jg. Vz Žejdlík. Trh na
hrnce, ucho u hrnce. Us. Hrnce dělati, polé-
vati, páliti. Jg. Hrnce voziti (ve spaní chrá-
pati. Vz Spaní). Š. a Ž, Jg. Hodná poklička
toho hrnéčka. Jg. H. příhodnou pokličku na-
šel. Pk. Větřiti po kuchyních, kde se z hrncův
kouří. Rád do cizích nahlédá hrnkův. Vz
Mlsný. Č. Muž tluče hrnce a žena žbánky.Vz Nesvorný. Č. Hrnec kotel kárá, černa
jsta oba. Č. Hrnec kotla tresce, oba jsta prava.
Hrnec hrnci káže, oba černí jako sáze. Vz
Podobný. Lb., Č. Jaký h., taková poklička.
Č. K tomu hrnci dosti té pokličky. V. Dobře
se ta poklička hodí k tomu hrnci a sýr k chlebu.
V, Jg. Čím hrnec navře, tím až se rozbije,
páchne. Dal. Čím h. po sprvu navře, tím potom
dlouho zapáchá. V. Čím hrneček navře, tím
vždycky zapáchá. Jg, Šp. Čím hrneček za
nova navře, tím páchne. Reš. Čím hrnek navře,
tím střípek zapáchá. Us, Šp. Čím se hrnek
v nově navaří, tím zapáchá, až se rozrazí. Jg,
Č. Co do nového hrnéčka kuchařka vloží,
tím zapáchati bude, až se rozrazí. Rým. Čím
h. za nova navře, tím zapáchá, až se rozbije.
Sbr, Č., Š. a Ž. Když počnou do svého
hrnéčka nahlídati a svých řeménkův potaho-
vati (= sami ze svého živi býti). Rým. Kouká
do svého hrnečku (sám si hospodaří. Vz Samo-
statný). Chlubné plíce lezou z hrnce. Horný.
Š. a Z. Tiše jako h. bezedný. Jg. Malý h.
skoro (brzo) vyvře. Jg. Malý hrnec rád pře-