498

Hromničník, u, m. = únor, ve Slezsku;
od Hromnic. Gl.

Hromný, hučný, donnernd, knallend. Ko-
pím hromný Sarpedon padl. Krok. Udeřichu
rány bubni hromné. Rkk.

Hromobijce, e, m., der Donnerer, Blitz-
schleuderer. Jg.

Hromobitel, e, m. = hromobijce. Plk.

Hromobití, í, n., Donnerschlag, Unge-
witter. V. Bylo h., až mráz po člověku šel.
Sych. Velké h., malý dešť. Č., Pk.

Hromojízvý, jizvy od hromu mající,
donnerwund. Koll.

Hromomil, a, m., den der Donner erfreut.
H. Zeus. Plk.

Hromonosný. H. mrak. Donnertragend. Č.

Hromoper, a, m. = hromobijce, Perun.
MM.

Hromopraný, 1. hromem udeřený, vom
Donner gerührt. 2. Člověk lehkomyslný,
hromský. H. šelma. Bösewicht. Ros.

Hromosvod, u, m., nástroj hrom do země
svozující, der Blitzableiter. Jg. H. Franklinův,
Divišův (Diviš byl Moravan). Vz více v S.
N. III. Dům h-dem ohraditi, Tabl., opatřiti.
Sych.

Hromorudý, červený jako blesk, blitz-
roth. Ráj.

Hromostřel, u, m. = hromek.

Hromotluk, a, m., člověk veliký, neo-
hrabaný, nemotorný. Ein starker, knochiger
Kerl. — H. = hromobijce.

Hromotřesk, u, m. = kromobití. — H.,
na Mor. netřesk, die Hauswurz. Jg.

Hromotřeský, hromem bitý, hlučný, don-
nerkrachend. Krok.

Hromováček, čka, m., der Flucher. Ros.

Hromovati, hromem láti, zlořečiti, wet-
tern, fluchen. — na koho čím: řečí straš-
nou. — H., hřmíti, donnern. Krok.

Hromovek = hromek.

Hromovina, y, f., moc hromová, Blitz-
stoff. Presl.

Hromovka, y, f. = hromek? Jg.

Hromovláda, y, f., hromící, těžká vláda,
Donnerherrschaft. Mus.

Hromovládce, e, m. = hromobijce. L.

Hromovládný, blitzschleudernd. L.

Hromovní = hromový. Stach.

Hromovník, a, m. = hromobijce. Krok.

Hromovod, vz Hromosvod.

Hromový, od hromu. Donner-. H. oheň,
uderení, rána, moc, střela (hrom), kámen. Jg.
H. skála = křemen. Na Slov. — V bot., h.
koření = výstřelek, svízel, sosenka, špargel.
D. — H. slova, Bibl., hlas (silný).

Hromský; adv. -sky; ohromený, zlý, bez-
božný, verdonnert, verteufelt, verwettert, ver-
trakt, verhenkert, verhöllt. Jg. H. tuláku!
To h. pachole. Ros. Toť je h. chlap. Hrom-
ských potvor mi nadával. Vrat. H. zrada.
Hlas.

Hromství, n., hromské dílo, Wetterzeug.
Plk. —

Hromžiť = láti, hromovati, fluchen. Na
Slov.

Hron, Hran, a, m., řeka v Uhřích, Gran. Jg.

Hronec, nce, m., potok a ves v Uhřích.
— H., u řeky Hrona bydlící, pl. Hronci. Jg.

Hronička, y, f. = rolnička, die Schelle. Us.

Hronouti se, hronu se, nul, utí = hrnouti
se, řítiti se, stürzen. — se jak kam. Upadl
jsem a po hlavě jsem se hrnul clo nestyda-
tosti bláta. Ottersd.

Hrošek = hroch.

Hroší, Nilpferd-. H. maso. Světoz.

Hrošitný, ohrošilý, slabý, schwach, ge-
brechlich, zastar. Let.

Hrot, u, m., hrotek, tku, hrotík, u, hro-
teček, čku, hrotíček, čku = železce na střele,
na kopí, na oštípu, das Spiesseisen, die Spitze
eines Pfeils. Jg., Výb. I. Ostří hrotu. Jel.
Vzesta dřevce ostrú hrotú. Rkk. 41., 42. H.
praporní, Fahnenspitze. Čsk. H. na kopí n.
špic u meče n. na oštipci. Tak že zláma sie
kopie a kus dřeva s hrotem v jeho prsech
ustrnulo. Troj. — H. násada u kopí neb
podobného oruží dřevce i samo kopí, der
Schaft, die Spiessstange, der Wurfspiess selbst,
Speer. V., Jg. Svým hrotem v bok uhodiv,
naskrz jej prohnal. D. Měchýřem a parou nás
neustraší, musíť na hrot přijíti. Na Slov. —
H., tyč, na níž se něco ku podívaní nosí,
eine Bare. V. — H. = koš ve mlýně, die
Gosse. Plk. — H. Ale hrote (= hrome)! já
jsem na to zapomněl! Ros.

Hrota, y, f., dojačka, dĺžka, Melk-, Milch-
kübel. — 2. Hroty, díry v kruhu kola pa-
lečného na palce. — Jg. Mezery mezi hlavami
dvou palcův kola palečního n. dvou zubů
kola zubatého. Vys.

Hrotek, tku, m. Vz Hroť. — H., hromada
pěti snopů. Ječmen do hrotkův skládati. Dch.
Vz Hrotiti. — H., dojačka, nádoba k dojení
mléka. Na Mor.

Hrotíček, čku, m., malý hrot, Spitze. Rostl.

Hrotík, u, m., malý hrot. Vz Hrot.

Hrotíkovec, vce, m., das Nedelerz. Dch.

Hrotiště, ě, n., der Lanzenstift, hastile. Gl.

Hrotiti, co: obilí = do hrotků skládati,
čtyři snopy k sobě klasy vzhůru a pátý přes ně.

Hrotitý list (jako hrot). Vz Hrot. Rostl.

Hrotkovati, hrotíčkovati, hrotem opatřiti,
mit einer Spitze versehen. Listy hrotíčko-
vané. Rostl.

Hrotnatý, plný hrotů, spitzig, spiessig.
II. luska, Rostl., klas. Koubl.

Hrotnice, e, hrotnička, y, f., škopík,
Schaff. Na Mor.

Hrotník, a, m. Speermacher. Troj.

Hrotnoroh, u, m., anoa, ssavec dvojpa-
znehtný, býkovitý. Ssav.

Hrotnosímka, y, f., rhinchospora, rostl.
H. bílá, hnědá. Rostl.

Hrotovník, u, m., nebozez na vrtání hrot.
Vz Hrota, 2.

Hrotovný. Hrotovnou mědí pobitá mako-
vice. Schallers Prag. — Jg.

Hrotový, Spiess-. H. rána. Mus.

Hrouda, vz Hruda.

Hrouditi (hrúditi), il, ěn, ění; hroudívati,
hroudy činiti, in Schollen verwandeln. Hank.

— se, schollig werden.

Hroudník, u, m., das Schnürrfäschen
(tesařů). D.

Hroutiti, hrutiti, il, cen, cení, zhroutiti,
hroutívati = bořiti, lámati, brechen, ein-
reissen. — co: stromy, Víd. list., zeď. Na
Mor. — H. = másti, motati, wirren, fitzen.

— se kam. Netopýr hroutí se do vlasův. Jg.