504

dání). Jg. S h-ním jísti. V. H. svědomí (zlého
svědomí). D., V. H. v břiše, v životě. D. H.
a svírání v životě. V. Kalmus prospívá proti
h. v břiše. Byl. H., kolika od překrmení.
Šp. — H., h. se = váda, škorpení, das Ge-
beisse. Reš. H. s kým.

Hryzikůrka, y, m., houžvička, Knauser,
Knicker.

Hryzka, y, f. = myš, Maus. Er. P. 15.

Hryzliti, na čem čím. Na tom všemi
smysly hryzlím (darmo svých smyslův k po-
chopení namáhám. Mark. ). Seine Sinne ver-
gebens bei etwas anstrengen. Leg.

Hryzlivosť, i, f. Bissigkeit. L.

Hryzlivý, hryzný, hryzoucí, beissend,
empfindlich. L.

Hryzňa, žlab z klad, po kterém se s hor
dříví spouští. Na Slov. Holzschlauch.

Hryzota, y, f., hryzení, péče, starosti,
Gram, Kummer, Harm, Herzleid, Kränkung.
Koll., Krok.

Hrýzti, hryzu, hryz, -za (ouc), hryzl, zen,
zení; pozdější: hryznouti, žnul, utí = hlodati,
zuby (instr. ) stiskati něco; pro lepší polykání
přehryzati, zerbeissen, aufbeissen, beissen,
kauen; kousati, bolesť činiti, beissen; štípati,
beissen, schneiden, grimmen. Jg. — abs.
Hryzou mouchy (štípají). Kůň hryze (je kou-
savý). V. Jestiť prve uklátiti a potom h. Vš.
III. 7. Pepř hryze (štípá). Jg. — co. Uč své
děti uhlé h. a mě mazancóm jiesti. Mus. I.
b. 65. Hryze pysky, péro. L. H. ořechy. Jg.
Když pes hryze a hlodá kosť, jinému nedá
pro svou zlosť. Lom. H. zemi (umříti). Již
on hryze zemi. L. — koho. Každý má svého
mola, co ho hryze. L. Starosť jej hryze. V.

— co proč. Budou h. jazyky své pro bolesť.
Štelc. — co čím. Junák okem ořechy hryze.
L. Něco zuby h. Pass., Št. N. 154. — co
s kým. Nehryz s čertem ořechův. Jg. Musí
soused s sousedem kyselá jablka i plané
hrušky hrýzti a za dobré přijíti. Jg. — (co,
koho) kde. Všecko hryzu v sobě (tajím).
L. Hryze v břiše. Jg. Kohož v břiše hryze.
Jád. — se = trápiti se, soužiti se, žráti se,
sich härmen, kümmern; vaditi se, sich zanken,
herumbeissen. Jg. Sám se hryze a trápí. Kram.
Psi se hryzou (kousají). Svoji se psi hryzte
a cizí nepřistupujte. Dal. Kterýž se ráno hryze
a vadí. V. — se oč. Hryzou se co psi
o kosť, co koně o žlab. Vz Nesvorný. Č.
Psi sie o kosť hryzú, vezmi kosť a přestanúť.
Hus. — se s kým. H. se s druhým. V. Ne-
hryz se s ním (nevaď se). Us. S každým sa
hryzie. Mt. S.

Hryžka = hryzka. Puch.

Hrzati, zastr. = ržáti, řehtati (o koni). Jir.

Hrze, zastar. = hrději, stolzer. Výb. I.

Hrzeti, 3. pl. -zejí, el, ení, pohrdati, ver-
achten. — v čem. Hrzies (hrzíš) v potrsiebach
v smutcie. Ps. ms. — kým, čím. Kdo vámi
hrzí. Kram. — Jg.

Hržeti, hržati, na Slov. — Kůň hrží, řehce,
wiehert. Koll.

Ht 1. v infinit. mění se v c: moh-ti — moci;
ve slovenčině a v obec. češtině v ct: moct.

— 2. u jmen podstatných v c: mohť—moc.
Starosl. v obou případech mění gt v št: mošti,
moštb. Ht. Zv. 104.

Hu, interj křiku, volání: hu! L. — H.,
otřásání se zimou, strachem. Hu, zima! V noci
slýcháme, hu! duchy smutně úpěti. — H., po-
divení hloupého. Hu tele na mráz! — H.,
soví hlas. Sova huhá, hu, hu, hu! Ros. — Jg.

Huba (zastar. houba), y, hubice, e, hubka,
hubička, hubinka, y, f. Der Mund, das Maul.
Ušlechtileji než huba, kde k hmotným částkám
zření se má, pravíme: ústa; podleji pak:
tlama. Vz Ústa. Huba zvířecí rozličná má
jména: rypák u svině, ďob n. kluban u ptákův,
ježto pohrdlivě i o člověku se užívají. Jg.
Vz Oko. — H., jako částka tváři. Der Mund
als ein Theil des Gesichtes. Dáti komu na
hubu; v hubu udeřiti: všemi pěti přes hubu
dáti. V. Dáti komu v hubu, po hubě, přes
hubu; hubu nabančiti, poličkovati; plesk,
dostal přes hubu; hubu na něco otevříti, roze-
dříti, rozdírati, rozpíti, jak vrata otevříti
(v podivení). D. Dostal po hubě a hned ji
měl jako počínek (naběhlou, oteklou. Vz Po-
čínek). Na Mor. Mřk. Neotvírej hubu, nebo
ti tak zůstane. Mřk. Hubu čpouliti. Jg. Hubu
utříti (nic nedostati). Když Bůh dal huby,
dá také zuby. Šm. Někomu na hubě hráti
(za blázna ho míti). Jg., Č. Vyšší huba nežli
nos (pyšný). Výše nosu hubu nosí. Jg. Huba
malá dírka, ale velká sžírka (sbírka. Lb. ). Vz
Ústa, Šetrnost', Měšec. Č. Řekni mu slovo,
nadme hubu co potáč. (Hněvá se). Č. Jak
mu co řekneš, hned huba na potáč. Vz Svár-
livý. Lb. Věsí hubu jako potáč. Jg. — H.
vzhledem k jedění. Der Mund, das Maul hin-
sichtlich des Essens. Mlsná h. D. Nechať h.
nevadí se s měšcem. Ne tvé to huby kousek.
Vzal mu to před hubou. Vz Nos. Jg., Č. Své
vlastní hubě ten kousek utrhnu (uspořím).
Jg. Hubě utrhnouti. D. Bere si od huby
a dává jim. Nemá co vstrčiti (vložiti, dáti)
do huby. Má s hubu chleba (má s potřebu).
Jg. Ani s hubu chleba nemá. Zlob. Směje
se mu na to huba (brousí si na to zuby, rád
by to mel). Vz Mlsný. Jg., Č. Musím mnoho
hub (lidí) živiti. Jg. Pod hubou, u huby =
blízko, pohotově. Jg. Panská h., žebrácká
kapsa. Č. Pobídni jen hubu (na to jídlo),
a nechce-li ona, sněz sám. Vz Jídlo. Č. Hází
hubou po oprati. Vz Hlad; Svárlivý. Lb., Č.
Oči by rády, h. nemůže (vz Nasycený); H.
mu jde randem (vz Hladový); Často od samé
h. kousek odpadne. Vz Štěstí. Lb. —
H. vzhledem ke mluvení. Hubou tluče (žvástá);
hubou dělati (hubovati). D. Hubu si nadírati
roztahovati, den Mund voll nehmen. Dch.
H. nevymytá, nevypláknutá, nevymáchaná,
nectná, hanebná, nevypařená, zlá, prostranná,
Jg., nevázaná. Rk. Hubu na někoho míti =
hubovati. Za odměnu dostal jsem huby. Sych.
Neměj takovou hubu pro nic za nic. Jg. Není
ho než huba (chlubný). Nedarmo dává hubě
jísti (žvavý). Nikdáť jemu h. neustane. Jg.
Nemá huby (nemluvný). Ros. Drž hubu (pře-
staň mluviti). D. Pro hubu na hubu (za slova
zlá bíti po hubě sluší). Jg., Č. Kdo se ne-
stydí za hubu, dostane do ní neb přes hubu
(dostane do ní nebo po ní. Us. ). Lb. Otevříti
na se huby lidské. Huby otevříti neumí. Zam-
knouti komu hubu n. zatkati. Jg. Zatknul
mu hubu penězi. Zacpati komu hubu, ústa.
Hubu mu zavřel, zatkal, zalil (spravil, aby