505

mlčel). Jg. H. zakoupená. Vzals mi to z huby
(právě totéž jsem chtěl říci). Musil v svou
hubu vzíti (odvolati). Z lidských hub (dle
povésti). Jg. Lže, až se mu od huby práší
(kouří). Kouří se mu z huby (lže). D. Má hubu
jako meč, jako trdlici, z dobrého řemene,
jako slabikář. Vz Tlachal. Lb., Jg., Č. Jde
mu h. jako trakař, jako na kolečku. Č., Sk.
Huba mu jako trakař drčí. Puch. Nevidí si
do huby (nezpůsobně mluví, nemravně, ne-
stydatě). Jg., Č. Vz Nečistý. Hubu zapni,
očí napni. Č. V hubu svou se bije (lže). Č.
Hubu si o někoho utírati. Vz Šatlava, Hana.
Č. Hubě nikdy nevěř. Č. Smrdí mu z huby
i ze srdce (lže; 2. mluví nepočestně. Jg. ).
Š. a Ž. Ještě nikdo přes mou hubu neupadl
(mou hubou škody nevzal; nejsem pomlouvač).
Vz Odmlouvání, Pomlouvač. Č. Zlatá hubo!
aby od něho slova kupoval. (Málomluvný).
Nevidí si pro nos do huby (= tlachal).
Č. Na hubu mnohého dosť (řeči), ale skutek
utek. Č. Nedá hubě zaháleti. Nedarmo hubě
jísti dávám, nech mluví, co já chci. Č. Dal
hubě úpravu (dobře mu jede). Č. Hubu si
brousí (vz Pomlouvač); Ten by musil mnoho
nakoupiti nití, jenž by chtěl lidem huby
zašiti (vz Pomluva); Líná h. holé neštěstí.
Lb. H. u koně buď volna, u člověka pravdiva,
u psa lapna. Pk. Nedělej z huby holenku
(neslibuj, když neplníš). Č. Myslíš, že má h.
holenka? (když se o čí pravdomluvnosti po-
chybuje. ). Č. Šermuje hubou (= hubou udaten.
Vz Tlachal). Č. Mlčí, jakoby mu pavouk hubu
zapředl. Č. Zakroutiti někomu hubu (učiniti,
aby mlčel). Hubu si zacloniti (ein Blatt vor
den Mund nehmen). Šm. Nedám si dlaň na
hubu. Jde mu od huby. Hubu roztahovati
(hubovati, poroučeti). Rk. Jest v lidských
hubách (zle se o něm mluví). Nedej se do
hub lidských. Us. — H. u zvířat. Z řvúcej
huby. Rkk. — Celou hubou, na celou hubu
= plným hrdlem, aus vollem Halse. Celou
hubou mluviti, velebiti, Jg., něco říci, pově-
děti. Us. Celou hubou = nejvýše, im höchsten
Grade. Celou hubou pán. Jg. Křesťan, přítel,
pobožný — hubou (= na oko, Maul-. ). D. —
Huba, hubička = políbení. V. Hubička ští-
paná. Rk. Někomu h-čku dáti, ukrásti. Dali
si po h-čce. H-čku někomu poslati, slíbiti,
odepříti. Dala bych ti hubičku na obě strany.
Er. P. 232. Hubička nedělá Kubíčka, Lb. —
H. mořská = chobot. H., boka, kultuk (menší
záliv se širokým vchodem), zátoka. Bucht.
Š. a Ž. — H. řeky, Mündung = ústí; h. děla,
lampy (otvor); konvice (pysk, Schneppe),
u hrnce, u kalamáře. Jg. — H., rozštípenina
brku, die Federspalte. V. Vz Nožičky. —
H. vlčí, v bot. = hledík. — H., ovčí hubičky
(jablka, hrušky). Šp. — Huba, y, m. = hubál,
hubáč, e, kdo velikou hubu má, tlamatý, hu-
batý, ein Grossmaul. Jg. — O hubě vz více
v S. N. III. str. 949.
Húba = houba.

Hubáceti, el, ení = hubovati, maulen,
schmälen. Us. Krkonoš.

Hubáč, e, m., hubál, huba, Grossmaul. Jg.
Hubáček, čku, m., groš, který počal Fer-
dinand I. raziti = 9 halířům. Gl 75.
Hubačka, y, f., hubatá, die ein grosses

Maul hat; která pořád hubuje, ein zänkisches
Weib. Us.

Hubačný, hubující, zlé huby, loses Maul
habend. H. žena. MM.

Hubál, a, hubálek, lka, m. = hubáč.

Hubalov, a, m., ves v Bolesl.

Hubáň, ě, m., houba zapalovací, Zünd-
schwamm. Na Mor. D.

Hubař, e, m., tlučhuba, Mauldrescher. Us.

Hubařiti, il, ení, hubou tlouci, Maul machen.
Jg. -

Hubařka, y, f. Maulmacherin, -drescherin.

Jg —

Hubařství, n. Maulmacherei. Rk.

Hubatec, tce, m. = hubatý, Grossmaul.
Res. —

Hubatěti, ějí, ěl, ění, grosses Maul be-
kommen. Jg.

Hubati, jako pes štěkati, bellen. Reš.

Hubatka, y, f., veliký dřevěný korbel,
konev s hubou n. trubicí k dolévání sudů.
Měli pivo v h-ce. Us. Šenkýř z h-tky nalévá.
Kom. Die Patsche, Füllgelte, Füllkanne.

Hubatosť, i, f. Grossmauligkeit.

Hubatý, tlamatý, hubáč. Vz Huba, na
konci, grossmaulig, bausbackig. D. Hubatí
že obežralí jsou. Kom. — H. — hlasný,
chlubný, grossmäulig, lautschreierisch, prahle-
risch. Vozka hubatý. Jg. — Hubaté střevíce,
poloviční, Bandschuhe, Halbstiefel, jaké mají
myslivci. Kom.

Hubce, e, m., hubitel, Verderber. Rozk.

Hubě, dual slova, huba' = pysk. Výb. I.

Hubenáč, e, m., kolo mlýnské na spodní
vodu, vysoké, dle výše vody zdvíháno a spou-
štěno býti mohoucí a dvoje složení ženoucí.
Das Panzerrad, Panster. D., Jg. — H. =
hubený člověk, h. zvíře, mager. Holub h. nestojí
za úpravu. Dch.

Hubenatý = hubený, mager. Jg.

Hubeně, mager. Obilí na tom poli h. stojí.
Jg. Je to s věcí tou h. Rk. Sám pak potom
h. umřel. Bls. H. žíti. Jg.

Hubenec, nce, m., ubožec. Jim nesmělých
hubencův nadav. Leg. Huběnče hubený. St.
skl. Ein Armer, Elender, Jammermann, armer
Wicht. Jg.

Hubeněti, ějí, ěl, ění, mager werden. Tělo
jeho h. počalo. V. — proč. Hubením pro
přílišné starosti. Sych. — čím: nemocí (za
příčinou nemoci).

Hubení, n., die Entkräftung, Aufreibung.
Jel. —

Hubenice, e, f., zastar., hříšnice. Ostersp.
40. — Die Arme, ubohá. Pass.

Hubeničký = hubený.

Hubeniny, pl., f., souchotiny, die Mager-
sucht, Auszehrung. Zlob.

Hubeniti, il, ěn, ění, mager machen. Jg.

Hubenitký = hubeničký, armselig. Tract.

Hubenosť, i, f. Die Hagerkeit, Magerkeit,
Trockenheit. H. lidí, zvířat, polí, pudy. —
H. = neurozenosť, chatrnosť. Člověk od při-
rození poddán je h-sti. V. Pro h. jeho umění
složili ho s úřadu. Sych. H. důchodův. Plk.
Nichtigkeit, Armseligkeit.

Hubenovati, zastr., praepedire. Lex. vet.

Hubenství, i, n., hubenstvo. Výb. I. —
H. = bída, nouze, chatrnosť, bídnosť, hubenosť,
Elend, Noth, Jammer, Mühseligkeit. Jg. Za-