506

pomenutí na svého života h. Jel. Pro vaše
h. a nesratečnosť. Št. Ne svou nějakou hodnosť,
zásluhu, ale bídu a h. předkládajíce. Br. Ta-
ková dobrota každému škodia veliké h. uvodí.
Bfez. 199., Kat. 3090. — H., úbytě, Atrophie. V.

Hubený; huben, a, o; hubeničký = chu-
ravý, přepadlý, tenký (na Slov. chudý), mager.
V. H. člověk, pes, kůň, maso, pole, pastva,
země, dobytek. Jg. Hubeného těla býti. Jel.
H. obět. Br. — H. = špatný, podlý, ubohý,
skrovný, chatrný, bídný, ann, armselig, elend,
mühselig. I byli bychom hubenější novověr-
cův učiněni. Bls. Zač stojí všecka hubená
moc vaše? Pass. 835. Pro hubenou slávu
plavci celé noci bdí. Jel. Paměť h. a mdlá.
Jel. Hubené mysli býti. Jel. H. řemeslo, Jel.,
mlýnec, St. skl., fara, Skl., živnosť, Jel., ho-
spoda. Leg. Někomu hubenějšímu sebe v službu
poddána. Troj. — Kat. 3057., 3090., 3206.,
32. 15. — Stran přísloví vz: Boubelatá,
Dřevce, Konopě, Kopí, Suchý, Tenký.

Hubert, a, m. Sv. H., patron myslivcův.
Rk. —

1. Hubice, e, f., das Mäulchen. Hubici si
utříti. Zav.

2. Hubice, e, f., (zastr. hubička, húba), ein
kleiner Schwamm. V. — H., drob k nadívání
jitrnic. Rozsekati na h-ce = na kusy. Bhmr.
H., epatica, rostl. Aqu.

Hubictví, vz Hubičství.

Hubič, e, m. = hubitel.

Hubička, y, f., malá huba., Mündchen,
Mäulchen. Vz Huba. — H., políbení, Kuss.
Vz Huba. — H., hubice. Vz Hubice. — H.,
Mundstück. Seydl. — H. cukrářská. ]g. —
H., kozí brada, bylina polní. Jg. — H. ovčí.
jablko červené, letní. Jg.

Hubičkavý, zum Kuss einladend. H. ústa,
Koll.

Hubičkovati, küssen. H. se, až to mlaská.
I). — se s kým.

Hubičství, hubictví, n., die Verderblich-
keit, das Verderben. Rk.

Hubihrách, u, m., orobanche, Sommer-
wurz. H. vlčí n. veliký, červený. Rostl.

Hubilen, lnu, m., kazilen, tratilen, lišej,
Flachsdotter. Byl.

Hubiles, a, m., der Waldverderber. Rk.

Hubinka, vz Huba.

Hubisko, a, n., veliká ošklivá huba, grosses
Maul.

Hubitel, e, m. Verderber. V.

Hubitelka, y, f. Die Verderberin.

Hubitelský, zhoubný, verderblich. Krok.

Hubiti, 3. pl. bí, hub, -bě (íc), il, en, ení;
hubívati = kaziti, pleniti, potírati, sžírati,
ničiti, verderben, verwüsten, verheeren. Jg.

— abs. Mor hubí (zuří). Jel. — co, koho.
Všecko h. V. Nepřítel lid hubí. Us. To ne-
štěstí mne hubí. Jel. Nehub zdraví (nekaž).
Veliké daně hubí zem. Jg. Mouchy, stěnice
atd. h. Jg. — co čím: zemi ohněm a
h. Kom. Hubím se prací. Jel. — co jak atd.
Hubil krtky přes všecku zápověď, proti vůli
svého otce, bez jeho povolení, ze svévole,
za plat se svým soudruhem o závod před
námi v zahradě atd. Hubil lid, aby se pomstil.

— čeho, šp. m. co. Jg.

Hubka, y, f. Schwämmchen. H. zapalovací,
D., zápalná n. připravovaná. Kh. H-kou za-

páliti dýmku. Us. H ku rozkřesati (třením
kamene oceleni zapáliti). Us. H. na vole.
Kh. Vz Houba. — Hubky v ústech, Mund
schwämme. Rostl.

Hubkář, e, m., der Schwammsucher. Jg.

Hubkovatosť, i, f., die Schwammigkeit. L.

Hubkovatý, -ovitý, schwammartig. Jg.

Hubkový kámen, der Schwammstein. L.

Hubnatosť, i, f. Schwammigkeit. Hlas.

Hubnatý = houbový, schwammig. D.

Hubnice, e, f., die Schwäimnesammlerin.
Jg. —

Hubník, a, m., kdo na houby chodí, hubkář.

— H., u, m., hubovec = jídlo z hub. Kb.
Hubnouti, bnul a bl, utí; zhubnouti. Vz

Hubeněti.
Hubný, od hub. Schwamm-. H. polívka.

— H. = hubnatý, hubovatý, schwammig.
Plíce jsou měkká hubná těla. Hlas. — H.,
od huby, Maul-, Mund-. H. víra (neopravdivá,
nesrdečná). L.

Hubojedy, pl., dle Dolany, jm. místní. Mus.

Hubomel, a, m. = hubotluk. Rk.

Hubošklíb, a, m. Grimassenmacher. Plk.

Hubotlach, a, m. = hubotluk. Rk.

Hubotluk, a, m., tlučhuba, Mauldrescher.
D. -

Hubovati, vyhubovati, keifen, Maul haben,
schmälen, maulen, ausmachen. — koho. D.

— na koho. Na každého hubuje. Jg. — se
s kým, lépe: h. s někým. Jg. — jak atd.
Bez príčiny pořád hubuje. Od rána do noci
po celý den ze zvyku, z prchlivosti hubuje.

Hubovatosť, i, f. = hubnatosť.
Hubovatý, k houbě podobný. H. kámen.
Schwammstein. D., V.
Hubovina, y, f., prut, die Ruthe. Na Mor.

— H., Schwammgeschwulst. Ja.
Hubový, Schwamm-. H. polívka. Dostati

hubové polívky (domluvy). Us., Mřk.
-hubý, ve složených. Měkko-, tvrdohubý. Jg.

Hubýš, e, m. ryba holobřišná. Krok.

Huckati, na Slov. = štváti, hetzen. —
koho do koho: psa. Koll.

Huculové, obyvatelé Karpat.

Huček, čku, m., vz Huk.

Hučení větru, v uších, h. moře, vody,
potoka, hromu. D., V. Das Brausen, Getöse,
Gesäuse, Gebrüll, Gemurmel. Jg.

Hučeti, 3. pl. -čí, huč, -če (íc), el, ení;
hučívati = křičeti, hulákati, laut schreien;
heulen; brausen, schallen, sausen, murmeln.
Jg. — abs. Hučí opilý (výská), osel, vůl,
L., slon, Aqu., sova, hřivnáč, dělo, hrom,
vítr, moře, voda, Jg.; hučie divá řeka, Rkk.
14.; hučiechu vsie voji, Rkk.; hlas jeho hučí
(rozléhá se). Jg. — proč. II. zpolně z radosti.
L. — za kým. Volajíce i hučíce za ním
utloukli ho. L. — na koho (hubovati). Jg.

— kde. Oheň v huti hučí. Jg. Hučí mně
v uších (vzní). Hučí mu v kotrbě (blázen
jest). Jg. — komu kam. Pořád mně do
usí hučí. Ml. — čím = chlubiti se, prahlen.
Jg. —

Hučka, y, f., větší hučicí trouba u dud.
Die grössere Trompete am Dudelsack. Us.

— IL, ošumělý, obnošený klobouk, Schabes-
deckel. Dobrá ta h. do deště. Dch.

Huckati, kolébati, hutschen, schaukeln.
Na Slov. Plk.