Předchozí (507)  Strana:508  Další (509) |
|
|||
508
|
|||
|
|||
Hudry-budry, o rychlém mluvení. Koll.
Hudu, vz Housti.
Hügel, něm., kopec, pahorek, pahrbek,
vršek, pahrb; Hügelland, pahorkatina; Hügel- gruppe, kopení pahorků. Š. a Ž. Hugenott, a, m., fr., protestant. Ehemaliger
Spottname der Reformirten in Frankreich. Huhati. Sova huhá. Ros. Vz Hu. Heulen.
Huhel, hle, m., huhlání, Gemurmel. Č.
Huhlati, huhlám a huhli = kvíliti, úpěti,
výti jako výr, küben, heulen. — co. Takové zpěvy h. počnou. Hlas. - - proč (instr. ): bolestí. Št. — Huhlavý = huhňavý. Jel.
Huhňa, m., huhňal, a, huhnáč, e, m.,
der Schnuffler. Jg. Stran skloňování vz str. 7. b. ř. 21. s hora (Váňa). Huhňati, huhňám a huhni, huhňávati,
ňuhňati, durch die Nase reden, schnuffeln, nüf- feln, nieseln. — co. Huhňá něco a není mu rozuměti. Jg. — čím: nosem. Huhňavosť, i, f., mluvení nosem, das
Schnüffeln. Jg. Huhňavý, kdo huhňá, schnuffelnd, näselnd.
Ros. Huissier, fr. (hyissié), vrátný; soudní
sluha. Thürsteher; Gerichtsdiener. Rk. Huj, nuže, hui, wohlan; hlas veselosti, po-
bádání. Neříkej huj, až přeskočíš. Jg. Jest všeho huj a buj (hojnosť). Vz Blahobyt. Č. Vždycky ať jest huj buj (o každodenních ožralcích a mrháčích). Ros. — H., dosť, příliš. Bylo všeho až huj (příliš). Trnk. Venku huj, doma pfuj (o chlubných). Č. — H. u připí- jení, na zdar, vivat, es lebe! Víd. list. — H., volání na dobytek, aby couvl. Huj! Vz Hujknouti. Hujati, hujám, impert. pl. hujme, tauschen,
na Mor. a v již. Čech. (Rs. ). Hujme si na biče, tauschen wir unsere Peitschen ein. Rk. (B. ). Hujknouti, ul, utí, hujkati, huj říkati
(na dobytek, aby couvl), huj sagen, hujen. D. Hujovati. na co. Hujme na to (vyměňme
si to). Šm. Huk, u, m. = hučení, hluk. Huk děla, dud.
Jg. Huku puku za tolar a roboty za šesták. Vz Křikloun. Lb. Das Heulen, Getöse, Ge- schrei, der Hall, Knall, Schall. Jg. — H. = hukání, lání, das Wettern, Toben, Schelten, Gescheite. Jg., L. — H. = h. na kejdách, trubka, das Rohr am Dudelsack. Jg. Hukač, e, m., Schreier. Č.
Hukati, vz Houkati.
Huknutí, n. = huk.
Hukot, u, m. Geheul, Getös. H. děl, der
Kanonendonner. Čsk. Hukovice, pl., dle Budějovice, Hausdorf,
jm. místní, v Přerovsku. Hukva, y, f. Porphyr. Am.
Hůl, gt. holi (v obec. mluvě hole), hůlka,
y, hůlčička, hůlečka, y, f. — H. = háj (zastar. ). Wald, Gehölz. Viz, jak žloutnou hole (lesy list- naté). Hanka, Jg. — H., dřevo k podpírání se v chůzi; prut, ein Stab, Stock, Stecken; Gerte, Ruthe; Stange. H., obušek, čakan. Šp. H. tlustá: balda; sukovitá: bakula; se sekerou: čakan, čakánek, čekan; na které je vnada pro raky: sošek. Kování na holi. Šp. H. pa- stýřská, posoch, Pt., V., vrtací (ke skoumání půdy v zahradách a na polích, s kladivem |
i bez něho). Vz Nástroje vinařské. Cn. H. na
cestu, na obruče (prut, Reifholz), D., heraltova, V., královská (berla), Bel., měřicí (měřidlo), D., barvířská, malířská, Jg., h. ke džberu, k oponě, bambusová, Šp., na procházku. Šm. O holi choditi. D. Holí se podpírati. Us. K žebrácké holi sáhnouti. Kor. Holí koho bíti, udeřiti. D. Leze mu sám pod hůl (Původ neštěstí. Vz Neštěstí). Č. Třeba jim pod hůl vlezte (dejte se bíti). Ctib. Železo v holích. D. Hůl železa, zlata, stříbra; zlato, stříbro v holích. Vys. Komu česť, tomu česť, pastu- chovi hůl. Jg. Kdo se rád pere, hůl s sebou bere. Vz Zlý. Lb. Neohýbáš-li tenkou hůlku, tlustou neohneš. Sbr., Č. Už je hůlka vyvr- žena (Jacta est alea). Vz Odvaha. Č., V. Prosíš mošny od žebráka a holi od ovčáka. Jg. Snadno hůl najíti, kdo chce psa bíti. Jg., Č. Kdo chce z kuchyně psa vyhnati, snadno najde hůl. Jg. Někoho zralou (holí) potříti (bíti). Vz Trest. Č. Kulhá, kulhá, bude třeba holi (1. aby se o ni podepřel; 2. aby se lenoch pohnal). Č. Užtě varda i hůl v rukou našich (Podařilo se nám). Vz Štěstí. Č. Ohřála se mu hůl v rukou (Byv v úřadě přivykl býti darován a ctěn). Č. Ne holí přes kosti, ale duchem tichosti (vychovávej). Pk. — V bot.: hůl josefova, narcissová růžička. D. — Hůlky dvě (u provazníka) na prameny = bidelka, na která hotový pramen se napíná, by skrou- cený se neroztočil. Us., Jg. — H., žezlo jakožto znak soudní moci. Purkrabí pražský hól mocí královú nade vší zemí drží. Arch. II. 502. Já valašku ovčárskú nedám za hůl císařskú. Kol. Zpěv. I. 330. — Hůl soudního sluhy. Póhončí holi v rukú vedlé obyčeje držíce, kte- rúžto holí úřad póhončí jim poručený známe- návají. Arch. III. 171. Komorníci, když by poháněti měli, nemají při sobě brani míti, toliko huolku, jakož obyčej jest od staro- dávna. Arch. V. 69. Vz Gl. 76. Hula, y, m., jméno čes. — Hula! volání
na svině. Mřk. Huláctví, n., hulačení, skotáctví, křik, spro-
stáctví, povykování, das Lärmen. Us. u Jilem. Hulačiti, il, ení, křičeti, povykovati, lär-
men. Us u Jilem. Hulačivý, hulákající, lärmend, schreiend. Č.
Hulačný = hulačivý.
Hulák, a, m., křikloun, sprosťák. Us. u Ji-
lemnice. Schreier. Hulakač, e, m. = hulák.
Hulákání po lese. D.
Hulákati, sehr schreien, lärmen, heulen.
— co: píseň. Víd. list. — kde. Ochlastové hulákají po ulicích. Us. Huláká jako na lesích (v lesích. Vz Povyk. Č). Hulán = ulán.
Hulánka, y, f., Uhlanenmütze. Rk.
Hulánský, Uhlanen-. H. pluk.
Hulava, y, f., oblak, rychle míjející. Slov.
Hůlčička, y, f., vz Hůl.
Huleš, lše, m., příjmí čes.
Huleti, zastar., schwelgen? Hus.
Hulič, e, m., Pfuscher. Rk.
Hulínka, y, f., pastýřská trouba. Mor.
Hulínkati = troubiti; plakati. Na Mor.
Huliti = houliti.
Hůlka, y, f. Vz Hůl. — Na Slov. = cep.
Flegel. Plk. |
||
|
|||
Předchozí (507)  Strana:508  Další (509) |