508

Hudry-budry, o rychlém mluvení. Koll.

Hudu, vz Housti.

Hügel, něm., kopec, pahorek, pahrbek,
vršek, pahrb; Hügelland, pahorkatina; Hügel-
gruppe, kopení pahorků. Š. a Ž.

Hugenott, a, m., fr., protestant. Ehemaliger
Spottname der Reformirten in Frankreich.

Huhati. Sova huhá. Ros. Vz Hu. Heulen.

Huhel, hle, m., huhlání, Gemurmel. Č.

Huhlati, huhlám a huhli = kvíliti, úpěti,
výti jako výr, küben, heulen. — co. Takové
zpěvy h. počnou. Hlas. - - proč (instr. ): bolestí.
Št. —

Huhlavý = huhňavý. Jel.

Huhňa, m., huhňal, a, huhnáč, e, m.,
der Schnuffler. Jg. Stran skloňování vz str.
7. b. ř. 21. s hora (Váňa).

Huhňati, huhňám a huhni, huhňávati,
ňuhňati, durch die Nase reden, schnuffeln, nüf-
feln, nieseln. — co. Huhňá něco a není mu
rozuměti. Jg. — čím: nosem.

Huhňavosť, i, f., mluvení nosem, das
Schnüffeln. Jg.

Huhňavý, kdo huhňá, schnuffelnd, näselnd.
Ros.

Huissier, fr. (hyissié), vrátný; soudní
sluha. Thürsteher; Gerichtsdiener. Rk.

Huj, nuže, hui, wohlan; hlas veselosti, po-
bádání. Neříkej huj, až přeskočíš. Jg. Jest
všeho huj a buj (hojnosť). Vz Blahobyt. Č.
Vždycky ať jest huj buj (o každodenních
ožralcích a mrháčích). Ros. — H., dosť, příliš.
Bylo všeho až huj (příliš). Trnk. Venku huj,
doma pfuj (o chlubných). Č. — H. u připí-
jení, na zdar, vivat, es lebe! Víd. list. —
H., volání na dobytek, aby couvl. Huj! Vz
Hujknouti.

Hujati, hujám, impert. pl. hujme, tauschen,
na Mor. a v již. Čech. (Rs. ). Hujme si na biče,
tauschen wir unsere Peitschen ein. Rk. (B. ).

Hujknouti, ul, utí, hujkati, huj říkati
(na dobytek, aby couvl), huj sagen, hujen. D.

Hujovati. na co. Hujme na to (vyměňme
si to). Šm.

Huk, u, m. = hučení, hluk. Huk děla, dud.
Jg. Huku puku za tolar a roboty za šesták.
Vz Křikloun. Lb. Das Heulen, Getöse, Ge-
schrei, der Hall, Knall, Schall. Jg. — H. =
hukání, lání, das Wettern, Toben, Schelten,
Gescheite. Jg., L. — H. = h. na kejdách,
trubka, das Rohr am Dudelsack. Jg.

Hukač, e, m., Schreier. Č.

Hukati, vz Houkati.

Huknutí, n. = huk.

Hukot, u, m. Geheul, Getös. H. děl, der
Kanonendonner. Čsk.

Hukovice, pl., dle Budějovice, Hausdorf,
jm. místní, v Přerovsku.

Hukva, y, f. Porphyr. Am.

Hůl, gt. holi (v obec. mluvě hole), hůlka,
y, hůlčička, hůlečka, y, f. — H. = háj (zastar. ).
Wald, Gehölz. Viz, jak žloutnou hole (lesy list-
naté). Hanka, Jg. — H., dřevo k podpírání se
v chůzi; prut, ein Stab, Stock, Stecken; Gerte,
Ruthe; Stange. H., obušek, čakan. Šp. H.
tlustá: balda; sukovitá: bakula; se sekerou:
čakan, čakánek, čekan; na které je vnada
pro raky: sošek. Kování na holi. Šp. H. pa-
stýřská, posoch, Pt., V., vrtací (ke skoumání
půdy v zahradách a na polích, s kladivem

i bez něho). Vz Nástroje vinařské. Cn. H. na
cestu, na obruče (prut, Reifholz), D., heraltova,
V., královská (berla), Bel., měřicí (měřidlo),
D., barvířská, malířská, Jg., h. ke džberu,
k oponě, bambusová, Šp., na procházku. Šm.
O holi choditi. D. Holí se podpírati. Us.
K žebrácké holi sáhnouti. Kor. Holí koho
bíti, udeřiti. D. Leze mu sám pod hůl (Původ
neštěstí. Vz Neštěstí). Č. Třeba jim pod hůl
vlezte (dejte se bíti). Ctib. Železo v holích.
D. Hůl železa, zlata, stříbra; zlato, stříbro
v holích. Vys. Komu česť, tomu česť, pastu-
chovi hůl. Jg. Kdo se rád pere, hůl s sebou
bere. Vz Zlý. Lb. Neohýbáš-li tenkou hůlku,
tlustou neohneš. Sbr., Č. Už je hůlka vyvr-
žena (Jacta est alea). Vz Odvaha. Č., V.
Prosíš mošny od žebráka a holi od ovčáka.
Jg. Snadno hůl najíti, kdo chce psa bíti. Jg.,
Č. Kdo chce z kuchyně psa vyhnati, snadno
najde hůl. Jg. Někoho zralou (holí) potříti
(bíti). Vz Trest. Č. Kulhá, kulhá, bude třeba
holi (1. aby se o ni podepřel; 2. aby se lenoch
pohnal). Č. Užtě varda i hůl v rukou našich
(Podařilo se nám). Vz Štěstí. Č. Ohřála se
mu hůl v rukou (Byv v úřadě přivykl býti
darován a ctěn). Č. Ne holí přes kosti, ale
duchem tichosti (vychovávej). Pk. — V bot.:
hůl josefova, narcissová růžička. D. — Hůlky
dvě (u provazníka) na prameny = bidelka,
na která hotový pramen se napíná, by skrou-
cený se neroztočil. Us., Jg. — H., žezlo jakožto
znak soudní moci. Purkrabí pražský hól mocí
královú nade vší zemí drží. Arch. II. 502.
Já valašku ovčárskú nedám za hůl císařskú.
Kol. Zpěv. I. 330. — Hůl soudního sluhy.
Póhončí holi v rukú vedlé obyčeje držíce, kte-
rúžto holí úřad póhončí jim poručený známe-
návají. Arch. III. 171. Komorníci, když by
poháněti měli, nemají při sobě brani míti,
toliko huolku, jakož obyčej jest od staro-
dávna. Arch. V. 69. Vz Gl. 76.

Hula, y, m., jméno čes. — Hula! volání
na svině. Mřk.

Huláctví, n., hulačení, skotáctví, křik, spro-
stáctví, povykování, das Lärmen. Us. u Jilem.

Hulačiti, il, ení, křičeti, povykovati, lär-
men. Us u Jilem.

Hulačivý, hulákající, lärmend, schreiend. Č.

Hulačný = hulačivý.

Hulák, a, m., křikloun, sprosťák. Us. u Ji-
lemnice. Schreier.

Hulakač, e, m. = hulák.

Hulákání po lese. D.

Hulákati, sehr schreien, lärmen, heulen.
— co: píseň. Víd. list. — kde. Ochlastové
hulákají po ulicích. Us. Huláká jako na lesích
(v lesích. Vz Povyk. Č).

Hulán = ulán.

Hulánka, y, f., Uhlanenmütze. Rk.

Hulánský, Uhlanen-. H. pluk.

Hulava, y, f., oblak, rychle míjející. Slov.

Hůlčička, y, f., vz Hůl.

Huleš, lše, m., příjmí čes.

Huleti, zastar., schwelgen? Hus.

Hulič, e, m., Pfuscher. Rk.

Hulínka, y, f., pastýřská trouba. Mor.

Hulínkati = troubiti; plakati. Na Mor.

Huliti = houliti.

Hůlka, y, f. Vz Hůl. — Na Slov. = cep.
Flegel. Plk.