Předchozí (512)  Strana:513  Další (514) |
|
|||
51!
|
|||
|
|||
Hutnictví, n., hutnický obchod, Gewerbe
der Hüttenleute. Ros. Hutník, a, m. H. skelní. Kram., Jg. IL,
kdo v huti pracuje. Též správce n. držitel huti. V., D. Hüttenarbeiter, D., Hüttenmeister, Hammerherr. V. Hutnoměr, u, m., Pyknometer. H. nádob-
kový, stupnicový, Beauméův, universalní, Nicholsonův, Mohsův, Charlesův, Fahren- heitův, Kalinův, Cartierův. Ck. Hutnosť, i, f., die Dichtigkeit eines festen
Körpers. Jg. H. = číslice udávající podíl, o který jistý nerost za přiměřené teploty těžší n. lehčí jest než tatáž míra vody. Ku př. hutnosť zlata = 19 t. j. každý kousek čistého zlata je 19krát těžší nežli zrovna tak veliká míra vody. Vz Znak. Bř. H. (hustota) země, Dichte der Erde. Š. a Ź. Vz Hutný. Hutnotok, u, m., nerost, Schwarzerz. Jg.
Hutnouti, ul, utí, pozříti, schlucken. D.
Hutný, hutní, Hütten-. H. les. Zlob. —
H. = nadělaný, pevný, hustý, něm. dicht. Vz Hutnosť. H. sukno, plátno, tělo atd. Ros., Sedl. Hútoriti = hovořiti. Na Slov. B.
Hutrejch, vz Utrejch.
Hutský, Hütten-. H. cesta. Zlob.
Hůvno = hovno.
Huzný (vz Huzo), Steiss-. H. péra. Krok. Huzo, a, n., nejzadnější konec trupu nad
ptačí řití. Steiss. Ssav. Húž, vz Houž.
Húževnosť, i, f., houževnosť, veliká skou-
posť. Jir. Húžovatý, nyní houžovatý, houžovitý,
houžový, houževný. H. maso Ros. Hužvačiti se, sich ärmlich behelfen. Na
Mor. B. Hůžviti = houžviti. Na Slov. Rk.
Hval, a, m., mugil, ryba prsoplýtevná. Krok.
Hvalovitý, hvalu podobný. Krok.
Hvar, a, m., ostrov dalmatský, vlas. Lesina.
Mus. — Hvězda, y, f., hvězdka (hvězdice, e, zastr. ),
hvězdička, y, ť. H., každé nebeské těleso mimo slunce, měsíc a naši zemi. S. N. Der Stern. H. stálá (stálice), bludná (planeta), Jg., ranní n. jitřní, s ocasem (ocasatá, vlasatá, vlasatice, kometa), V., psí (canicula, syrius; psí menší, procyon), Háj., h. sv. Jakuba (pa- lička, orion, jugula), Jg., hvězdy kosy. V. Kuřátka (Kvočna s kuřátky). V. H. mořská či severní či točnová či polarní (stežejní, stežejnice, severka). V. H. průvodní (Leit- stern). D. H. večerní (večernice), jitřní (jitřena, jitřenka), padající; hvězdy měnivé. Nz. Hvězdy jsou buď stálice buď oběžnice. Pt. Hvězdy: stálice, planety (souběžnice) a komety (vla- satice). Tl. H. obtočnová (Circumpolarstern); hvězdy první, druhé třídy či velikosti. Š. a Ž. Hvězda vychází, zapadá, Š. a Z., padá (v obec. mluvě: se čistí); zakrytí, skupení, mapa, katalog, seznam, soustava hvězd. Nz. Znamení hvězd. V. Po hvězdách choditi (1. když hvězdy svítí n. 2. spravovati se jimi). Jg. Byla zima až hvězdičky skákaly. Jg. Oči jak hvězdičky. Čištění hvězd. D. Když se hvězdy čistí, čistí se celé nebe (bývá potom jasno). Č. Mohl by hvězdy utírati = vysoký. Šm. Dle hvězd koráby plovou. Pk. Nepo- dobna h. h-ě a člověk člověku. Pk. H-y čítať |
(= lenošiti). Mt. S. Hvězdičky andělů očičky,
měsíček nebes poutníček Hrš. Pod hvězdou měří stěny. Vz Opilství. Č. Ani hvězdy nemá (opuštěný). Vz stran přísloví: Opuštěný. Č. Svítil si na hvězdy. Vz Chybování. Č. Chce hvězdy zobati. Č. — Hvězdy = položení hvězd. Das Sternbild. Hvězda narození. — H. = los, der Glücks- oder Unglücksstern. Jg. H. dobrá, šťastná, zlá, odporná, nešťastná. Jg. Z hvězd prorokovati, hádati; ve hvězdách čísti. Jg., V., Rk. Pod zlými hvězdami začali plaviti se. Jel. Nedbám o hvězdy (na hvězdy), kdy mi měsíc svítí. Méně dbá o hvězdy, komu slunce svítí. Komu slunce svítí, nemá, proč by sobě hvězd neb pochodní hledal. Kom. Znáš se na tom, jako vlk na hvězdách. L. — H. O věcech ku hvězdám podobných. H. v hodinkách o 12 zubích. H. oční — duha, obloha, der Augenstern; jinak hvězdy = víčka na oku, Augenlider. H. na makovici. H. větrová, Windrose. — H. mořská, ryba. Sternfisch. H. na čele koně, plama bílá, střelka, der Stern, die Blässe. Jg. — H., houska hvězdě podobná, Sternsemmel. Hvězdář, e, m., kdo běh nebeský pozo-
ruje, astronom, der Sternkundige, -seher. — 2. Kdo z běhu planet a hvězd o budoucích věcech hádá, astrolog, der Sterndeuter. V. Kohout přirozený h. Rad. zvíř. Hvězdářka, y, f., die Sterndeuterin.
Hvězdárna, y, f., die Sternwarte. Jg.
Hvězdářský. Uměním h-ským se obírati,
zacházeti. V. Die Sternkunde betreffend. Hvězdářství, í, n., hvezdářstvo, a, n.,
umění hvězdářské. Die Sternkunde, Stern- wissenschaft, astronomia; hádání z hvězd, astrologia, Sterndeuterei. Jel. V h. zběhlý. Jg. H. (astronomie) fysické, nautické, lodnické, počitací, pozorovací, praktické, sferické, theoretické. Nz. Hvězděnec, nce, m., nauclea, Rostl.
Hvězdění, n., ein Sternbild, Gestirn. Víd.
list. — Hvězdice, e, hvězdička, y, f. Das Sternchen.
Vz Hvězda. — H., znaménko, které v knihách se dělá. Kom. — H., vz Ostrokožci. — H., zelina mající květ na způsob hvězdy, das Sternkraut. Hvězdička, vz Hvězda, Hvězdice. H-ku
vyraziti (u ševců). Dch. Hvězdičkovatý, sternchenartig. H. květy.
Um. les. Hvězdičkový, Sternchen-.
Hvězdinec, nce, m., actinocarpus. Rostl.
1. Hvězdinka, y, f. Seestern. Berg.
2. Hvězdinka, y, f., actinea. Rostl.
Hvězditi, 3. pl. dí, il, ěn, ění, hvězdami osaditi, besternen. L.
Hvězditý, hvězdný, gestirnt. Us.
Hvězdka, y, f., Sternchen. Vz Hvězda.
Hvězdkovitý, sternförmig. Krok.
Hvězdlhář, e, m., hvězdář, hvězdopra-
vec, Sterndeuter. Kom. Hvězdnatík, u, m. astronium. Rostl.
Hvězdnato, hvězdno, sternhell. Dnes jest
h. Sych. Hvězdnatosť, i, f., hvězdnosť, plno hvězd,
Sternhimmel. Jg. — H., podobnosť k hvězdám, Sternförniigkeit. — H., shvězdění, Sternbild. V. — |
||
|
|||
Předchozí (512)  Strana:513  Další (514) |