516

Hydrogeologie, e, f., z řec., nauka o tvo-
ření země vodou. Rk.

Hydrognosie, e, f., vodoznalství; znání
vodstva zemského. Rk.

Hydrograf, a, m., z řec, vodopisec, Wasser-
beschreiber, Hydrograph. — Hydrografická
mapa, mapa vod zemských. — Hydrografie,
e, f., popis vod, vodopis. Rk.

Hydrokefal-on, -a, n., z řec., vodnatosť
hlavy, Kopfwassersucht. Rk.

Hydrologie, c, f. Wasserkenntniss.

Hydromantie, e, f., vodoprava, očista
vodou, z řec. Rk.

Hydropathie, e, f., z řec., léčení vodou.
Rk. Wasserheilkunde. —

Hydrop-s, a, m., z řec, vodnatý. Rk. Der
Wassersüchtige.

Hydropsie, e, f., z řec., vodnatosť. Rk.
Die Wassersucht,

Hydrostatika, y, f. Wasserwägekunst.

Hydrotechnika, y, f. Wasserbaukunst.

Hydru-s, nta, m., Hydrunt-um, a, n., mě.
v Kalabrii, nyní: Otranto. Vj.

Hyéna, y, f. H. skvrnitá, žíhaná. Die Hyäne.

Hyetografický, dešťopisný. H. mapa. Stč.

Hyetografie, e, f., z řec, dešťopis. Stč.
Hygroskop, u, m., vz Vlhkoměr.

Hýkání = hlaholil hy opakování, chech-
tání. Výb. I.

Hýkati (hekati); hyknouti (Šf. hýknouti),
knul n. kl, utí = tuze se diviti, vor Verwun-
derung aufrufen. — nad čím. Rybay., Koll.
— Hýkati, pokašlávati, hüsteln. Mřk.

Hýkavý = hýkající. H. tohajka (pták). Presl.

Hýl, a, m., pták, der Gimpel, Rothfink.
O to je h. ! C. Chytá hýly. C. Lepší h. než
motýl. Pk. — H. na nose = ze zimy. Má na
nose hýla (má omrzlý, červený nos). Č. Chytil
hejla na nos. Jg. Druhdy v březnu i h. na
nos se posadí. Pk.

Hýle, e, f., vozík na 18ctn. rudy (v horn. ).
Peněz na hýle mívali. Pam. Kut. 35. Z něm.
Höhle im Bergbau, ein Traggeschirr.

Hyll-us, a, m., syn Herakleův.

Hylovec, vz Hilovec.

Hymen, a, m., z řec, bůh manželství. —
H., u, m., píseň svatební. Hochzeitsgedicht.

Hymett-us, a, m., hora attická mramorem
a medem proslulá. Vj.

Hymna, y, f., z řec. Hymna, (v, uvo?) Ře-
kům znamenala chvalozpěv na počesť bohův
a bohatým při slavnostech s průvodem hudby
zpívaný. My označujeme tím jménem ody,
jichž obsahem jest chvála boží. KB. Vz Bž.
Spůsobové básnictví str. 14. H. národní.
Rk., Hd.

Hyn = tamto. Kat. 757. Hle bratře, hyn
pravda kráčí. Dač. Vidíš je hyn stojíce. Ctib.
Viem, ež vieš hyn Katerinu, ana v kraji
smutná chodí. Kat. 756. Na Slov.: hynta,
hyntam. Mkl. S. 82. Na Mor.: hen, henkaj. Bž.

Hynče, vz Hynek.

Hynčín, a, m., Heinzendorf, u Olomouce.
Mus.

Hyndrovati, z něm. hindern (hemmen),
překážeti, V.; schimpfen, verhöhnen. Aqu.

Hynek, Hynec, Hynče, Hynčík =
Heinrich, Heinz, Jindřich, V., šp. m. Ignac.

Hynkumklinkum! = halabala. Dělá to
h. -k. Us.

Hynky = hen.

Hynouti, hynu, hyň, -na (ouc), ul. utí =
obraceti se v niveč, tratiti se, umkommen,
zu Grunde gehen, vergehen, untergehen, ver-
kommen, verderben, schwinden; škodu nésti,
Schaden leiden. Jg. H. m. hýbnouti, b před
n se vvsouvá. Vz Gebaurovo Hláskosloví
str. 111., 140., 142., 145. — abs. Hyne, co
netrvá. Kom. Křesťanství hyne. D. Pane, za-
chovej nás, hyneme. Jg. Již hrubě hyne
(schází). Ros. Hyne lev, že nemá loupeže.
Br. Naděje klesla, pomoc hynula. Vrat. Hyne
má paměť. Jel. Dobytek hyne (padá, mře).
Jg. — v čem: V dobrých mravech hynuli.
Br. Ve své živnosti hynuli. Ros. H. v neči-
stotách. Kram. Aby církev v ničem, co jí
nadáno, nehynula (škody neměla). Kom. —
čím: hladem h. D. Hynouti hladem, pra-
hnouti žízní, nýti láskou. Šm. Válkami a
mory zhynouti. Háj. 3. Často lidé hynou kle-
vetníkův vinou. Č. Ten pán hyň cti svú.
Ferd. zř. H. hořem. Ml. H. hladem a žízní.
Mudr. — od čeho: od meče. Br. — na
čem: na statcích, Zlob., na síle, na živno-
stech, V., na cti a zboží. Výb. Země vál-
kami na lidech i na statciech hyne. Let,
118. H. na zdraví. Bl. 35. Ti obadva na své
cti hyňte podlé zapsání desk. Ferd. zř. (Pr. )
— při čem, kde. Velmi rádo vlastní při
cizím hyne. Jg., Lb. — oč. Já tu o mnoho
set hynu. Jg. — po čem. On po tom jen už
hyne (touží silně). Jg. — kdy. Po smrti
otcově vše hyne. Ml. — za kým. Panna
Zuzanna hyne právě za Cnotlivským (umírá,
prahne). L.

Hynst, hynšt, z němec. Hengst, zastar.
Půh., Št.

Hyntov, u, m., Prachtwagen. Na Slov. Rk.

Hýp, u, m., hýpa, y, f., v již. Čechách
= něm. Hieb, vz Hyb. Kts.

Hyperbolický, z řec., nadbytečný, Nz.,
přehánivý, přehnaný, Rk., übertreibend.
Hyperbola, y, f., z řec., přehnanosť, řeč-
nické zveličování. — Hyperbola, nadsázka,
nadsazuje do velika i do mala, kladouc za
výraz vlastní, myšlénce přiměřený, výraz
jiný buď nad míru zveličený neb uskrovněný.
Vlastní podstata hyperboly v tom záleží, že
na označenou neurčitých a neurčitelných
pojmů jakostných a kolikostných volí výrazy
určité a názorné: Lže, až se stěny rozstou-
pají, až se mu od huby práší. Nemám
hrdelénka, ako som mávala, keď som za-
zpievala, hora se lámala, Zpěv. II. 377. Vyšel
predo dvere, slzy mu padaly, na drobném
kamení jamky vybíjaly. Zpěv. I. 182. (KB.
241. ). Vz také v Zk. Ml. II. 172.; Mk. Ml.
294.; Mus. 1844. str. 432. Hyperbel. — H.
v math., nadbytnice, Querkegelschnitt.

Hyperboloid, u, m.

Hyperion, a, m., jeden z Titanův.

Hyperkatalektický verš, nadbytečný.
Vz Verš.

Hypochondrický, těžkomyslný, milz-
süchtig, schwermüthig.

Hypochondrie, e, f., z řec, těžkomysl-
nosť, Sehwermüthigkeit.

Hypochondrista, y, m., dle „Despota",
ein Milzsüchtiger, Grämling, Schwermüthiger.



	516

	Hydrogeologie, e, f., z řec., nauka o tvo- ření země vodou. Rk. Hydrognosie, e, f., vodoznalství; znání vodstva zemského. Rk. Hydrograf, a, m., z řec, vodopisec, Wasser- beschreiber, Hydrograph. — Hydrografická mapa, mapa vod zemských. — Hydrografie, e, f., popis vod, vodopis. Rk. Hydrokefal-on, -a, n., z řec., vodnatosť hlavy, Kopfwassersucht. Rk. Hydrologie, c, f. Wasserkenntniss. Hydromantie, e, f., vodoprava, očista vodou, z řec. Rk. Hydropathie, e, f., z řec., léčení vodou. Rk. Wasserheilkunde. — Hydrop-s, a, m., z řec, vodnatý. Rk. Der Wassersüchtige. Hydropsie, e, f., z řec., vodnatosť. Rk. Die Wassersucht, Hydrostatika, y, f. Wasserwägekunst. Hydrotechnika, y, f. Wasserbaukunst. Hydru-s, nta, m., Hydrunt-um, a, n., mě. v Kalabrii, nyní: Otranto. Vj. Hyéna, y, f. H. skvrnitá, žíhaná. Die Hyäne. Hyetografický, dešťopisný. H. mapa. Stč. Hyetografie, e, f., z řec, dešťopis. Stč. Hygroskop, u, m., vz Vlhkoměr. Hýkání = hlaholil hy opakování, chech- tání. Výb. I. Hýkati (hekati); hyknouti (Šf. hýknouti), knul n. kl, utí = tuze se diviti, vor Verwun- derung aufrufen. — nad čím. Rybay., Koll. — Hýkati, pokašlávati, hüsteln. Mřk. Hýkavý = hýkající. H. tohajka (pták). Presl. Hýl, a, m., pták, der Gimpel, Rothfink. O to je h. ! C. Chytá hýly. C. Lepší h. než motýl. Pk. — H. na nose = ze zimy. Má na nose hýla (má omrzlý, červený nos). Č. Chytil hejla na nos. Jg. Druhdy v březnu i h. na nos se posadí. Pk. Hýle, e, f., vozík na 18ctn. rudy (v horn. ). Peněz na hýle mívali. Pam. Kut. 35. Z něm. Höhle im Bergbau, ein Traggeschirr. Hyll-us, a, m., syn Herakleův. Hylovec, vz Hilovec. Hymen, a, m., z řec, bůh manželství. — H., u, m., píseň svatební. Hochzeitsgedicht. Hymett-us, a, m., hora attická mramorem a medem proslulá. Vj. Hymna, y, f., z řec. Hymna, (v, uvo?) Ře- kům znamenala chvalozpěv na počesť bohův a bohatým při slavnostech s průvodem hudby zpívaný. My označujeme tím jménem ody, jichž obsahem jest chvála boží. KB. Vz Bž. Spůsobové básnictví str. 14. H. národní. Rk., Hd. Hyn = tamto. Kat. 757. Hle bratře, hyn pravda kráčí. Dač. Vidíš je hyn stojíce. Ctib. Viem, ež vieš hyn Katerinu, ana v kraji smutná chodí. Kat. 756. Na Slov.: hynta, hyntam. Mkl. S. 82. Na Mor.: hen, henkaj. Bž. Hynče, vz Hynek. Hynčín, a, m., Heinzendorf, u Olomouce. Mus. Hyndrovati, z něm. hindern (hemmen), překážeti, V.; schimpfen, verhöhnen. Aqu. Hynek, Hynec, Hynče, Hynčík = Heinrich, Heinz, Jindřich, V., šp. m. Ignac. Hynkumklinkum! = halabala. Dělá to h. -k. Us.	Hynky = hen. Hynouti, hynu, hyň, -na (ouc), ul. utí = obraceti se v niveč, tratiti se, umkommen, zu Grunde gehen, vergehen, untergehen, ver- kommen, verderben, schwinden; škodu nésti, Schaden leiden. Jg. H. m. hýbnouti, b před n se vvsouvá. Vz Gebaurovo Hláskosloví str. 111., 140., 142., 145. — abs. Hyne, co netrvá. Kom. Křesťanství hyne. D. Pane, za- chovej nás, hyneme. Jg. Již hrubě hyne (schází). Ros. Hyne lev, že nemá loupeže. Br. Naděje klesla, pomoc hynula. Vrat. Hyne má paměť. Jel. Dobytek hyne (padá, mře). Jg. — v čem: V dobrých mravech hynuli. Br. Ve své živnosti hynuli. Ros. H. v neči- stotách. Kram. Aby církev v ničem, co jí nadáno, nehynula (škody neměla). Kom. — čím: hladem h. D. Hynouti hladem, pra- hnouti žízní, nýti láskou. Šm. Válkami a mory zhynouti. Háj. 3. Často lidé hynou kle- vetníkův vinou. Č. Ten pán hyň cti svú. Ferd. zř. H. hořem. Ml. H. hladem a žízní. Mudr. — od čeho: od meče. Br. — na čem: na statcích, Zlob., na síle, na živno- stech, V., na cti a zboží. Výb. Země vál- kami na lidech i na statciech hyne. Let, 118. H. na zdraví. Bl. 35. Ti obadva na své cti hyňte podlé zapsání desk. Ferd. zř. (Pr. ) — při čem, kde. Velmi rádo vlastní při cizím hyne. Jg., Lb. — oč. Já tu o mnoho set hynu. Jg. — po čem. On po tom jen už hyne (touží silně). Jg. — kdy. Po smrti otcově vše hyne. Ml. — za kým. Panna Zuzanna hyne právě za Cnotlivským (umírá, prahne). L. Hynst, hynšt, z němec. Hengst, zastar. Půh., Št. Hyntov, u, m., Prachtwagen. Na Slov. Rk. Hýp, u, m., hýpa, y, f., v již. Čechách = něm. Hieb, vz Hyb. Kts. Hyperbolický, z řec., nadbytečný, Nz., přehánivý, přehnaný, Rk., übertreibend. Hyperbola, y, f., z řec., přehnanosť, řeč- nické zveličování. — Hyperbola, nadsázka, nadsazuje do velika i do mala, kladouc za výraz vlastní, myšlénce přiměřený, výraz jiný buď nad míru zveličený neb uskrovněný. Vlastní podstata hyperboly v tom záleží, že na označenou neurčitých a neurčitelných pojmů jakostných a kolikostných volí výrazy určité a názorné: Lže, až se stěny rozstou- pají, až se mu od huby práší. Nemám hrdelénka, ako som mávala, keď som za- zpievala, hora se lámala, Zpěv. II. 377. Vyšel predo dvere, slzy mu padaly, na drobném kamení jamky vybíjaly. Zpěv. I. 182. (KB. 241. ). Vz také v Zk. Ml. II. 172.; Mk. Ml. 294.; Mus. 1844. str. 432. Hyperbel. — H. v math., nadbytnice, Querkegelschnitt. Hyperboloid, u, m. Hyperion, a, m., jeden z Titanův. Hyperkatalektický verš, nadbytečný. Vz Verš. Hypochondrický, těžkomyslný, milz- süchtig, schwermüthig. Hypochondrie, e, f., z řec, těžkomysl- nosť, Sehwermüthigkeit. Hypochondrista, y, m., dle „Despota", ein Milzsüchtiger, Grämling, Schwermüthiger.