517

Hypotenusa, y, t., z řec., nejdelší strana
rovnoúhelného trojhranu; podpora. Rk. Hy-
potenuse.

Hypotheční (z řec. ): banka, kniha, list,
půjčka, taxa. Šp. Hypotheken-.

Hypotheka, y, f., z řec., nemovitá zá-
stava, gerichtliche Pfandverschreibung un-
beweglicher Güter für geliehenes Geld. —
Hypothekar, zástavní věřitel, Pfandgläu-
biger. Rk. — Hypothekarní (zastavený),
lépe: hypotheční. H. ukázka, úvěr, půjčka. Šp.
Hypothese, e, f., z řec, podmínka, Vor-
aussetzung, vorausgesetzte Meinung, ange-
nommener Satz, Bedingungssatz. — Hypo-
thetický, podmiňovací, Rk., hypothetisch,
vorausgesetzt, angenommen.

Hypotypos-is, e, f., descriptio, vyobra-
zení věci, když se vlastnosti a okolnosti
věci jadrně a živě vyčtou a jako před oči
staví. Příklad vz v Zk. Ml. II. 174.

Hypsometr, u, m. Ck. Höhenmessinstru-
ment.

Hýra, y, f., na Slov. boule, boule. Koll.

Hýřati, nezbedným býti, vypínati se. Výb. I.

Hýrati, vz Hýřiti.

Hýřil, a, m. = hýřilec.

Hýřilec, lce, m., stran pořekadel vz Marno-
tratný. Schwelger, Verschwender.

1. Hýřiti, 3. pl. hýří, hyř, hýře (íc), il,
ení; hýrati, hýrám (zastr. hýři), al, ání; hý-
rávati, hýřívati. H. běhati, těkati, blouditi,
herumgehen, schwärmen; hýsati, flott leben,
schwelgen; křivditi, hřešiti, Unrecht thun,
irren, sündigen. — abs. Hýření zanechte a
práce se chopte. Sych. Jiní však nedbali nic
(na smrť), hýřili předce. Kom. — kdy. Hýřil
za mladu a pod starosť umírá z hladu. Č.
(Mdr. 58. ). — jak. Snad žena svobodnou
šíjí h. bude (těkati). Jel. — na čem (čím).
Na tom všichni smysly hýři, neb jsem tebe
tu neviděl. Pass. Neb na tom světský súd
často hýří (bloudí). Pass. — proti čemu
(proč). Cos proti lásce hýřil. Víd. list. Já
proti tobě nehýřím (nehřeším). Pass. Jakéž
jest ze zlého obyčeje proti Bohu hýřil, takéž
správný má od Boha pokutu za hříchy při-
jieti. Pass. — nad kým. Anděle boží, proč
nade mnú hýříš (křivdíš). Pass. 963. —
s adv. H. prostopášně. Kom.

2. Hýřiti — pobouřiti (lid). Llk.
Hyrkanie, e, f., krajina na jižním pobřeží

moře chvalinského, k říši perské náležitá,
Vj. — Hyrkanové. — Hyrkanský.

Hysop, u, m., Isop, rostl. Rk.

Hystasp-es, a (ea), m., otec Daria, krále
perského. Vj.

Hystera, y, f., z řec., materník, matka,
děloha, die Gebärmutter. — Hysterický,
hysterisch, mutterkrank. Žena h., nemocí
materníku stížená, — Hysterie, e, f., záduh
matky, mádra, Mutterbeschwerde. Rk.

Hysterofor Schillingův z dřeva zimostrá-
zového; h. Schillingův s křídly pružcovými;
Seyfertův, Roserův, proti vyhřeznutí přední
stěny poševní. Cn. Hysterophor.

Hysteron proteron, řec., zvrácenosť,
konec před. Rk. H. p., klade-li se, co by
před něčím jiným jíti mělo, za tímto. Všichni
pominuli, kteří s ním zároveň vzrostli a. se
narodili, (u oí fí/ia zyáetv r, <y tytrovxo. Hom.

— KB. 238. Oběsil se a na vojnu šel. Mik.
Vz Zk. Ml. II. 158; Mk. Ml. 300.

Hystorie, vz Historie.

Hyšpanie, vz Hispanie.

Hyta = loktuša, šátek na hlavu. Llk.

Hyva = jíva,

Hyz, e, m., něco nepěkného, etwas Gar-
stiges. Ros.

Hyzd, u, m., hyz, Hässlichkeit. Plk.

Hyzdě, kýta, šunka, zastav. Der Schinken.
Gl. 77.

Hyzdič, e, m., der Tadler. Reš.

Hyzditi (zastar. hyziti), 3. pl. hyzdí, hyzď,
-dě (íc), il, ěn, ění, hyzdívati. H. = škaredé,
ošklivé činiti, oškliviti, Ekel machen, ver-
ekeln, verunstalten; haněti, schänden, tadeln.
Jg. — co: dobré jméno něčí h. V. To člo-
věka hyzdí. Toms. Všickni tak hanebný čin
hyzdili. V. Co chválí, chval; co hyzdí, hyzď.
Štelc. Kdo se sám nehyzdí, nikdo ho ne-
může zhyzditi. Pk. — co komu. Kárání
přísné vrchnosť poddaným hyzdí. L. — co
na kom. Co na jiných hyzdíš, hled', aby
jiní toho na tobě nehyzdili. Jel. — Lom.
Cokoli na jiném hyzdíš, i ve své mošně
najdeš, budeš-li hledati. Č. Na, tom hyzdíš,
že... Leg. — koho kde (u koho) =
haněti. Ros. — co proč. Knihy ze závisti
h. Št. N. 4.

Hyzelky, vz Halmy.

Hyzeti, el, ení, hyziti, oškliviti, ekelig
machen. — co komu: sobě. Us. u Lomn.

— H., ošklivým se stávati, garstig werden. Da.
Hyziti. Vz Hyzditi. — se = nechuť míti,

ekeln. — se čeho. Hyzím se toho jídla. Us.

Hyzna, y, f., něm. Bergleder. Am.

Hýždě, ě, f. = hyže, Gesäss. Opice tyto
na hýždích mívají často nažiny mozolovité.
Staňk. Přírodp. 21. Patu k hyždi! Anfersen!
Čsk. Vz Hýže.

Hyže, e, (zastar. hyza), hýždě, č, hyždka,
y, f., kosti holenové konec, der Knopf am
Knochen des Schienbeines. — 2. Kyčla, der
Oberschenkel. — 3. Místo nad sedacími kostmi.
Hyže neb bedra, Aesop. — 4. Hýždě, ve-
přové plece n. jiné; noha vepřová, der Schin-
ken, die Schweinskeule. V. Zadní hyže. Reš.

— Jg.

Hyžka, y, f., chyška, der Schinken. D.

Hyžle, ete, n., pl. -ata = náčiní k česání
koudele, v obec. mluvě: kracle, die Kratze,
der Kratzkamm. Us. na Plaště. Jg.